V hlavní roli lidské příběhy.
Už v únoru jsme přinesli dojmy z první epizody příběhové adventury Lost Records: Bloom & Rage od původních autorů Life is Strange ze studia Don’t Nod. Zároveň je záhodno podotknout, že jde o debut montrealské pobočky studia. Po odehrání druhé a poslední epizody doplňujeme preview také plnohodnotnou recenzí hry, která, jak se brzy dozvíte, znovu ukazuje, kde leží jádro žánru.
Dojmy z hraní Lost Records: Bloom & Rage Tape 1
Life is even stranger...
- Platforma: PC, PS5, Xbox Series S a X (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 15. 4. 2025
- Vývojář: Don’t Nod
- Žánr: příběhová adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 48 GB
- Herní doba: 12 hodin
- Cena: 976 korun (Xbox)
Rozkvět a hněv
První epizoda se jmenuje Bloom a druhá Rage – kromě toho že se kapela ústřední čtveřice dívek jmenuje Bloom & Rage. Autoři asi nemohli zvolit příhodnější názvy. Přesně totiž popisují význam a náplň obou částí. Nejprve si totiž skutečně prožijete rozkvět přátelství protagonistek a v klidné expozici se budete brodit docela dlouho. Se závěrem první epizody a především v druhé, které předchází klíčové odhalení, pak nabere vyprávění prudký spád. V takzvané Tape 2 jsem strávil o něco méně času (asi 5 hodin oproti 8 hodinám v Tape 1), zato byl ale nabitý akcí, a když ne zrovna akcí, tak opravdu silnými momenty hrajícími na nejhlubší pocity, o jejichž existenci jste možná doposud neměli tušení.
Dynamika příběhu funguje dobře, neradno ale prozrazovat více o jeho obsahu. Mohu říct, že se hra nebojí vážných témat, stejně tak se nebojí témat zcela obyčejných, pro hrdinky mysteriózního dobrodružství přitom naprosto klíčových. V závěru sice akce a mystérium trochu utlumí důležité motivy hry, ale přínos titulu na poli otvírání tabuizovaných problémů nejen mladých a nejen dívek je nepopiratelný.
V tomto ohledu lze Lost Records skutečně srovnávat s původním Life is Strange. Kde naopak novinka nedokázala na zřejmou inspiraci navázat, je uzavření příběhu. Těžko se o něm píše bez sebemenšího vyzrazení podrobností, a stanovená meta je navíc nesmírně vysoko. Přesto si troufám tvrdit, že scenáristé Bloom & Rage měli nakročeno k silnějšímu konci. Chytře totiž budují mysteriózní linku o důvěře a obětování, a už se zdá, že se hráč postaví před podobně náročné dilema jako Max Caufield u majáku v Arcadia Bay, aby nakonec nadělili docela nenáročné rozhodnutí, které nemá na následné scény zásadní vliv. Byť se závěrečné bilanční obrazovky chlubí mnoha různými vyústěními dramatických situací, změny na základě hráčových rozhodnutí se zdají být spíše kosmetickými.
Možná to souvisí i s relativně otevřeným koncem. Je to takový symptom podobných her, které si nechtějí uzavřít cestu k pokračování. Nedokážu odhadnout, jestli se vývojáři chystají navázat na příběh Swann a jejích kamarádek, ale dveře mají otevřené. Závěrečné titulky totiž přišly přece jen o něco dříve, než jsem čekal, a cítil jsem se po nich asi jako po konci druhé série Twin Peaks.
Abyss
Ono koneckonců připodobnění k Twin Peaks není vůbec liché. Myslím, že ze všech her od Don’t Nod jsou Lost Records nejvíc twinpeakovaté. Je to jednak tím, že vyprávění staví do popředí hrdinky, jejich vztahy, jejich problémy a jejich pocity, které pak přenáší i na hráče. Jednak se inspirace odráží v atmosféře, která může chvílemi sklouznout skoro k hororu a doplněná je o úžasný hudební podkres. Jazz sice chybí, ale fanoušci možná zaslechnou trošku něco jako motiv Laury Palmer. Vypíchnout si pak zaslouží i originální skladby na škále od indie folku po punk.
Mysteriózní linka pak ustupuje po většinu času do pozadí a nad celou situací se spíše vznáší jako opar nejistoty. Exaktní vysvětlení scházejí, propast v lesích amerického maloměsta je pro hráče stejnou záhadou jako pro Swann, Noru, Autumn a Kat. I jejich vztah k nadpřirozenu skvěle ilustruje jejich osobnosti, které jsou propracované, rozličné, a především uvěřitelné. Nejde o dvourozměrné archetypy, ale o nesmírně věrně vykreslené charaktery s vlastními přesvědčeními a motivacemi.
Hrdinky navíc dvojnásob ožívají díky skutečnosti, že se s nimi setkáváme hned ve dvou časových linkách. Zatímco více času strávíme v devadesátých letech, když bylo dívkám šestnáct, a soustředěna je tam i veškerá hratelnost, zažijeme si je i po čtyřicítce a poznáme jejich životní cestu. I jejich někdy výrazná, jindy spíš nenápadná proměna vypovídá o pečlivosti, s jakou ke svým postavám autoři přistoupili.
Ztracené nahrávky
V úvodu jsem zmínil, že podtitul Bloom & Rage je až překvapivě přesný. Platí to ostatně i pro hlavní název Lost Records. Jednou z ústředních mechanik je totiž natáčení na ruční kameru, kterou nosí Swann neustále s sebou. Zde záleží na osobním vkusu a očekávání. Pokud byste totiž chtěli, aby bylo použití kamery spojené s hutnější hratelností, nedejbože nějakou hádankou, čeká vás tvrdý střet s realitou. Bloom & Rage před hráče neklade výzvy a zakládá si na tom. Na několik skoro klasických adventurních pasáží nebo – s nadsázkou řečeno – puzzlů narazíte, ale jsou prosťoučké a obtížnost takových momentů nikterak nevybočuje ze zbytku hry. Kamera ale funguje dobře pro atmosféru, s vašimi záběry hra pravidelně pracuje třeba i několik hodin po jejich pořízení, a se skládáním videí se dá dost vyhrát.
Za mnohem originálnější a na hráčovu pozornost náročnější mechaniku považuju systém dialogů. Ty jsou totiž svým způsobem dynamické. Během diskuze dialogové možnosti vyskakují a mizí, někdy prošvihnete správný moment něco říct, jindy se vyplatí nechat mluvit ostatní a na svou chvíli si počkat. Některé postřehy si musíte nejprve najít rozhlédnutím po prostředí. Samozřejmě jsou tu i klasické situace, kdy ostatní zkrátka počkají, než Swann promluví, ale většinou působí konverzace nevídaně realisticky.
Dialogům a vůbec sledování postav, jejich nálad a emocí trochu škodí technická úroveň. Grafika není celkově bůhvíjaký benchmark, ale prostředí je bohaté, a spíše než kvalita modelů nebo detaily vás budou mrzet ne zcela vychytané glitche. Především mě ale zklamala mimika, která je zrovna v podobných typech her nanejvýš podstatná a zde bohužel zážitku viditelně škodí. Ideální není také framerate, ani 30 snímků za sekundu neběží na konzoli zcela stabilně.
Zpátky ke kořenům
Přes výhrady je třeba říct, že takhle dobrou příběhovou adventuru jsme tu dlouho neměli. Don’t Nod navázal na původní Life is Strange, a ačkoli ho asi nepřekonal, většinu podobných her za sebou Lost Records nechávají s přehledem. Tohle je zase ten lidský příběh, po kterém jsem toužil. Po dlouhé době jsem si k postavám vytvořil opravdový vztah. Kvalitní scénář je v těchto případech klíčovým stavebním kamenem, a tady se zadařilo. K tomu dokázali vývojáři najít tak akorát originality a nadělit zážitek nikoli standardní a ohraný, ale svěží a s potenciálem rozvíjet se ať na úrovni značky, světa nebo konkrétní dějové linky.
Verdikt
Don’t Nod se vrací k tomu, co umí nejlépe, a dokazuje, že je týmem, který to umí nejlépe. Lost Records pohltí díky skvěle napsaným hrdinkám a poutavému vyprávění, které se nebojí otevírat i velmi náročná témata. Chybí silnější konec s větším dopadem voleb a mírně zaostává technická stránka, jinak se ale Bloom & Rage řadí mezi nejpovedenější zástupce žánru.
