Life is even stranger...
Nemůžeme dělat Life is Strange, uděláme si Lost Records. Tak se rozhodlo studio Don’t Nod a ačkoli přineslo zatím jen jednu ze dvou epizod hry s podtitulem Bloom & Rage, už v ní dokazuje, že žánr pohodové, přitom mysteriózní a dramatické příběhové adventury je tím, co umí nejlépe. A možná jsou to právě vývojáři z Don’t Nod – byť tentokrát z nové, montrealské pobočky – kdo to umí nejlépe.
Slibuju, že se ve srovnávání s Life is Strange pokusím v budoucnosti mírnit, ale nedá se nic dělat. Původní autoři oblíbené série vyrukují s přímým konkurentem k nedávnému dílu Double Exposure, o který se postaral tým Deck Nine. Přestože navázal na příběh Max Caufield důstojně – odkázat mohu na svou recenzi – od některých původních principů Life is Strange se poměrně výrazně odklonil a ne všechno se střetlo s pochopením fanoušků.
Autoři neopakují pro konkurenční tituly typické, dnes už de facto stereotypní iniciátory dění.
Vyvstává tedy otázka: jsou Lost Records víc Life is Strange než Life is Strange? Ano i ne. Alespoň v první epizodě, takzvané Tape 1: Bloom, autoři neopakují pro konkurenční tituly typické, dnes už de facto stereotypní iniciátory dění. Neuchylují se k neobjasněné vraždě, nepracují s mechanikou nadpřirozených schopností. Nezdá se, že by snad postavy měly tvořit jakýsi superhrdinský tým (kdo ví, ví). Podobně nakládají i se čtveřicí hrdinek, které sice mohou na první pohled zavánět archetypy, ale s postupujícím časem (v první epizodě strávíte zhruba 8 hodin) odhalí, že nejsou ani zdaleka plochými, dvourozměrnými nástroji pro vyprávění.
Jedna za všechny, všechny za jednu
Právě hrdinky jsou totiž motorem vyprávění, což Lost Records k vůbec prvnímu Life is Strange opět přibližuje a naopak asi úplně nejvíc odlišuje od Double Exposure. Příběh a s ním i nadpřirozeno, které v Bloom nechybí, se neodvíjí od událostí k postavám, charaktery se nestávají jen opožděnou reflexí scénáře. Dění se tvoří od postav k událostem. Jakkoli si hra po své první polovině nechává řadu tajemství pro sebe, hráč cítí jakousi všeobjímající vnitřní logiku.
Dialogy se nebojí civilně podaných vážných témat nebo zkrátka témat, o kterých se ve hrách běžně nemluví.
Nakonec tak ani nevadí, že se vyprávění v počátku trochu „táhne“ a značnou část epizody obsáhne expozice. Je totiž nabitá vývojem vztahů, na něž jako na herní mechaniku autoři možná zbytečně tlačí, ale z pohledu scénáře fungují skvěle. Především se tak děje díky dialogům, které jsou přirozené a nebojí se civilně podaných vážných témat nebo zkrátka témat, o kterých se ve hrách běžně nemluví a které šestnáctileté dívky pochopitelně běžně řeší.
Dialogový systém Lost Records považuju za jednu z nejzajímavějších inovací v žánru příběhových adventur. Don’t Nod přichází se svého druhu dynamickými dialogy, možnosti se průběžně objevují a mizí podle toho, jak se konverzace vyvíjí. Nové repliky lze odhalit také rozhlížením kolem sebe. Někdy se vyplatí dát si na čas, počkat, mlčet, nebo někomu naopak skočit do řeči. Způsob vstupování protagonistky Swan do příběhu je opravdu zábavný a nápaditý.
Už v expozici pracují autoři výborně také s forshadowingem. Mnohokrát jsem se přistihl se zvláštním, nepříjemným pocitem v momentech, které se přitom zdají být zcela rutinními. Tape 1 přitom ve své poslední třetině nabídne i skoro hororové pasáže a nechybí pověstný a vskutku emocionální zvrat a cliffhanger.
Bloom
Líbila se mi také práce s kamerou – na mysli mám teď kameru, kterou nosí protagonistka neustále při sobě. Stává se ústředním herním mechanismem a ačkoli se s ní nepojí žádná výzva, hledat optimální záběry a následně je skládat do krátkých memoárů doprovázených vyprávěním Swan, je poměrně uspokojující. Zatímco příležitostí k natáčení je až běda, hádanky nebo adventurní pasáže bych spočítal na prstech jedné ruky. Nicméně mi nechyběly.
Čekání bude dlouhé.
Dalo by se dál psát o hudbě, na kterou autoři opět kladou důraz, a která je báječná, stejně jako celé ozvučení. Kde třeba v porovnání s Double Exposure novinka strádá, jsou animace a výslovně mimika, která dokáže některým scénám hodně škodit. Celkový dojem ze hry je ale zatím navýsost pozitivní a moje před hraním relativně nízká očekávání teď směrem k Tape 2 výrazně rostou. Čekání bude dlouhé.
