Vrátil se Travis ve velkém stylu?
Goiči Suda je japonský designér a neskutečný blázen, který nám v průběhu let přinesl hromadu vskutku netradičních titulů, mezi kterými můžeme nalézt výlet do podsvětí v Shadow of the Damned, růžovou variaci na Buffy, přemožitelku upírů v Lollipop Chainsaw, zlomové killer7, upírské Blood+: One Night Kiss či Killer Is Dead. Mezi majiteli úspěšné konzole Wii se následně prosadil výbornou sérií No More Heroes, která představila svérázného hrdinu, Travise Touchdowna, jenž si za pomoci své světelné katany prosekával cestu žebříčkem nejlepších vrahů světa. Značka se od té doby dočkala několika spin-offů, přičemž letos v srpnu konečně dorazil plnohodnotný třetí díl, na nějž jsme čekali skoro až neuvěřitelných 11 let. Vyplatilo se ale vůbec takto dlouhé čekání? Dá se říct, že ano, avšak nesmíte čekat žádnou revoluci, ba ani evoluci.
- Platforma: Nintendo Switch
- Datum vydání: 27. 08. 2021
- Výrobce: Grasshopper Manufacture
- Žánr: Akční hack-and-slash adventura
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 6,9 GB
- Herní doba: 10 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: Krabicová i digitální
- Cena: 1 399 Kč (Xzone)
Vesmírná hrozba
Každopádně to vezměme hezky popořadě s tím, že začneme u příběhu. Jak většina fanoušků ví, tak Travis již dvakrát musel vyšplhat po žebříčku Spojené asociace zabijáků (United Assassins Association, zkráceně UAA), aby se stal tím nejlepším vrahem světa. A velice podobný úkol dostane i tentokrát, avšak se boj uskuteční na intergalaktické úrovni. Zemi, a především známé městečko Santa Destroy, totiž obsadily mimozemské síly Galactic Superhero Corps, jimž velí Jess-Baptiste VI neboli princ FU. Jelikož má ale princ FU slabost pro výzvy a hry, tak se lidstvu rozhodne dát šanci, která tkví v tom, že nějaký člověk musí porazit desítku nejlepších „superhrdinů“ v galaktickém žebříčku. A na koho jiného by měla padnout volba, než na našeho oblíbeného nerda a člena otaku komunity – Travise Touchdowna.
Travis musí tentokrát porazit 10 galaktických "superhrdinů".
Kostra příběhu je tedy po vzoru předchozích dílů skutečně velice primitivní a přímočará, což ale ničemu nevadí, jelikož v tomto případě záleží především na jeho prezentaci. Jak je totiž pro sérii zvykem, tak se zde dočkáte opravdu šíleného a do jisté míry až infantilního humoru, kdy se postavy pravidelně dostávají do naprosto šílených situací, během nichž trousí jednu hlášku za druhou. Společně s tím dorazí i stále zábavné bourání čtvrté stěny, a především ultimátní množství různých popkulturních odkazů, v nichž Suda opět dokazuje, že je v prvé řadě neskutečným fanboyem. Ať už se jedná o Marvel Cinematic Universe, Vetřelce, Terminátora, Hvězdné války, Final Fantasy, Twitch, Netflix, éru automatovek, různou plejádu anime seriálů a mangy či provokativního režiséra Takaši Miikeho, u ničeho nezůstane nit suchá. Tato „přestřelenost“ je navíc podtrhnuta až epileptickými vizuálními nápady, kdy to dohromady tvoří celek, který buď milujete, nebo nenávidíte. Soudit vás ovšem nelze ani za jedno. Každopádně lehkým zklamáním může být to, že tam podle nás tentokrát chybí vážnější podtext.
Prázdné město
Jak už to u her většinou bývá, tak narativní rovinu ještě doplňuje samotné hraní, které zůstává věrné především prvnímu dílu série. To znamená, že hlavním pilířem jsou zdejší souboje s bossy, které jsou už tradičně naprosto skvělé. Jejich design je nápaditý, stejně jako jejich mechaniky, přičemž vaše očekávání budou neustále převracena. Samozřejmě se už jedná o třetí zářez v sérii, tudíž občas poznáte lehké opotřebení materiálu, avšak to díky dlouhé pauze od druhého dílu zase tak moc nevadí.
Hratelnost zůstává věrná předchozím dílům.
Bohužel však bylo rozhodnuto, že se navrátí i otevřený svět, do kterého se příliš rádi vracet nebudete, jelikož trpí naprosto identickými problémy, jako 14 let starý originál. To znamená, že se jedná o zcela mrtvou kulisu, která vypadá jako něco, co vypadlo z druhého PlayStationu. A ani motorka z Akiry tomu nepomůže. Příliš živě pak nepůsobí ani místní aktivity, které jsou ve většině případů recyklované z předchozích dílů, takže se můžete vydat sbírat odpadky, sekat trávu, zazávodit si či chránit pobřeží před invazí aligátorů. Na první pokus vám to možná přijde vtipné, avšak napodruhé to už spíše otravuje. A nepomáhá tomu ani stále stejná videoherní smyčka, v níž proto, abyste se dostali k souboji s bossem, musíte nejdříve vyhrát určený počet kvalifikačních zápasů a následně získat dostatek financí na poplatek. V prvním díle to sice mohlo vtipně poukazovat k všednodennosti životů, avšak ve třetím díle to už spíše jen otravuje.
Krvavý balet
Od únavy v této části hry vás nicméně bude spolehlivě držet soubojový systém, v němž rozpoutáte neskutečně efektní a dravý krvavý balet, jenž zdárně kombinuje pohyby s tlačítky, díky čemuž budete do dění ještě více vtaženi (ale je možné zvolit ovládání i bez pohybu). Je sice pravda, že systém to je možná docela jednoduchý, kdy jen kombinujete lehké a těžké útoky, které občas doplníte jednou ze čtyř speciálních schopností vaší „smrtící rukavice“, wrestlingovým chvatem či „ultimátkou“, ale i přes to ve vás každá vyhraná šarvátka zanechá příjemný pocit v podbřišku.
Souboje jsou dravé a efektní.
Na normální obtížnost pak potyčky nejsou nikterak těžké a často umírat nebudete. A pokud by se tak přeci jen stalo, tak vám hra nabídne ruletu, v níž si lze vytočit nějaký bonus do dalšího pokusu. Ovšem pokud byste si chtěli průchod ještě více ulehčit, lze navštívit obchůdek DonMai Sushi, kde si můžete zakoupit různé pochutiny, jenž vám nabídnou dodatečné bonusy, jako je lepší zdraví či síla v následujícím souboji, přičemž si některé kusy můžete nechat zabalit s sebou s tím, že je lze využít přímo ve víru boje. Kromě klasických penízků pak ještě budete sbírat měnu zvanou WESN, která vám v laboratoři dovolí vylepšit různé statistiky. Za dodatečné suroviny budete ještě k tomu všemu vytvářet speciální čipy, které vám propůjčí bonusy pro váš styl hraní, s čímž se dá i docela dobře experimentovat.
Bolestivý běh
Nicméně poměrně výraznou kaňkou na celkovém zážitku je běh hry. No More Heroes III vyšlo jako exkluzivita pro Nintendo Switch, avšak optimalizace se příliš nepovedla. Zatímco v bojích hra většinou běží v pěkných 60 FPS, tak při průzkumu otevřeného světa či cutscénách občas padá až hluboko pod hranici 30 FPS, což vskutku dobře nepůsobí. Kromě toho se párkrát stalo, že se rozjel zvuk s obrazem, přičemž všudypřítomné neviditelné zdi také úplně nepotěší.
Výraznou kaňkou na celkovém zážitku je běh hry.
Jestliže navíc budete hrát na větší obrazovce, tak je obraz kvůli nižšímu rozlišení většinou nepříjemně rozmazaný a neostrý. Z tohoto pohledu je lepší zvolit handheld režim, v němž je ale zase horší plynulost. Pevně tedy doufám, že se za nějakou dobu tento díl po vzoru předchůdců podívá na PC, kde z něho bude mít člověk o něco lepší pocit (tedy za předpokladu dobré optimalizace).
Rozvernost pro fanoušky
Fanoušci série si nicméně No More Heroes III jisto jistě užijí plnými doušky, jelikož jim Suda51 opět servíruje přesně to, co mají tak rádi. Tuna popkulturních odkazů? Ano! Ujetý humor? Ano! Skvělí bossové? Samozřejmě! Zábavné bitky? Jistě! Jen je tedy škoda, že společně s tím vším se navrátily i v dnešní době už výrazně zastaralé prvky, bez kterých by bylo lépe.
Verdikt
U No More Heroes III platí, že pokud se řadíte k fanouškům série, bizarního humoru, popkulturních odkazů a možná trochu jednoduchých, avšak skutečně stylových a dynamických soubojů, tak se budete i přes archaičnost různých prvků bavit i tentokrát, zatímco všichni ostatní budou opět nevěřícně kroutit hlavou.
