Fantasy "bratranec" série Resident Evil se vrátil.
Zing vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Srovnání či přiřazení série Onimusha k sérii Resident Evil není zdaleka náhodné, protože první díl skutečně před mnoha lety vznikal jako “středověký spin-off” slavnější hororové série Capcomu. Nejen díky přechodu na novou generaci konzolí a odklonu od střelných zbraní ale nakonec série Onimusha získala svoji vlastní identitu, přestože celková atmosféra i dílčí aspekty hratelnosti série stále prozrazují její původ. A jelikož Resident Evil série je poslední roky díky novým dílům i remakům na vzestupu, bylo jen otázkou času, než se Capcom vrátil také do této části své knihovny a historie, jakkoliv by fanoušci nejspíš raději viděl oživení série Dino Crisis. Nový Onimusha se ovšem proti svým předchdůcom docela citelně liší, jak strukturou herního světa, tak mechanikami při soubojích (nejen) s bossy.
- Platforma: PS5 (recenzováno), XSX|S, PC, Switch 2
- Datum vydání: 4. 9. 2026
- Výrobce: Capcom (Japonsko)
- Žánr: Akční survival horor
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 50 GB
- Herní doba: 30 hodin
- Cena: 1999 Kč
Cesta meče není cesta silnějšího
Capcom se rozhodl do japonského historického období Edo a oblasti Kjóto zasadit invazi armády démonů, které nelze čelit lidskou silou nebo obyčejnou ocelí. To rychle zjistí nejen hlavní hrdina, zpočátku sebevědomý a vtipkující Mijamoto Musaši, ale také další klíčové postavy příběhu. Nenechte se zmást občasným humorem, protože tahle hra i tenhle příběh umějí být hodně nelítostné a kruté. Není náhoda, že si místní démoni vyloženě libují v mučení a experimentech na lidech, k čemuž vystavěli i celé podzemní laboratoře, které patří k nejlepším lokacím ve hře. Aby proti nim měl šanci, nemá Musaši na výběr a spojí tedy svoje síly s magickým náramkem, pohlcujícím duše zabitých démonů, aby majiteli propůjčil jejich sílu. V tomto případě ale s jídlem roste chuť a bude potřeba se rozhodnout, jak daleko jste ochotni při honbě za větší bojovou mocí zajít, příběhově i herně.
Tahle hra i tenhle příběh umějí být hodně nelítostné a kruté.
Hvězdami příběhu přitom není jen Musaši a hrstka kladných postav, které se semknou kolem něj. Téměř každý z početných zloduchů a bossů ve hře má také výraznou osobnost i design, více než jsme v podobných hrách zvyklí, takže je vyloženě radost se s nimi potkat a bojovat. Bohužel tuto radost v některých případech poněkud kalí skutečnost, že určité bossy hra vyloženě recykluje bez smysluplného odůvodnění (někdo zkrátka “přivedl jejich duše po první porážce zpátky z pekla”). Osudy klíčových postav jsou ale jinak silnou stránkou hry, přičemž hrdinové ani zdaleka nemají tolik “plot armoru” jak jsme zvyklí a někteří zloduši naopak dokážou překvapit svými kladnými stránkami.
Jedním z důvodů, proč příběh a postavy tak dobře fungují, je bombastická prezentace. Modely ani animace postav (včetně obličejů) si v ničem nezadají s nejnovějším Resident Evil Requiem a občas máte dojem, že se vývojáři schválně předvádějí, jak živé a detailní umí své postavy udělat. Velmi působivé a výpravné jsou také scény zkázy, včetně návštěvy pekla (opakovaně během průběhu hry) a mimořádného designu pekelné brány. Kromě až podezřelého množství realtime filmových sekvencí hra vypadá naprosto úžasně také během průzkumu nebo boje. Na PS5 si můžete vybrat 30, 40 nebo 60 fps a ve všech režimech vás čeká parádní podívaná, navíc prakticky dokonale bez technických chyb.
Otevřený svět, grind a reflexy
S ohledem na vysokou míru příběhového zaměření a filmovosti, stejně jako s ohledem na historii celé Onimusha série, mne docela zaskočilo přimíchání hned několika moderních žánrových elementů, které ale nejsou tak docela ke prospěchu věci. Jádrem změny je skutečnost, že většina herního světa funguje jako jedna obří propojená lokace (Kjóto), prostě otevřený svět, kterým budete běhat tam a zpátky ve snaze plnit všemožné vedlejší mise a aktivity. I když si vyberete nižší ze dvou nabízených obtížností hry, pokud nejste vyloženě kovaní mistři reflexů, budete muset investovat hodiny času do vedlejších misí nebo třeba hledání ztracených psů, abyste mohli posbírat materiály na vylepšení vašeho vybavení i schopností. Pohromadě se zmíněným recyklováním bossů a nepřátel obecně hra působí uměle nastavovaná a ubírá to jejímu spádu.
Dalším překvapením je důraz na souboje s přesně načasovaným odrážením ran nepřítele. Úskoky či prosté krytí jsou také důležité, ale zdaleka ne tolik. Během likvidace řadových nepřátel si to možná zas tak neuvědomíte, ale u bossů se to projeví naplno. Jelikož jsou ve většině případů hodně silní, potřebujete správně načasovaným stisknutím tlačítka odrazit jejich útok nejen proto, abyste je omráčili nebo jim ubrali výdrž, ale také proto, že v některých případech vás mohou jedna-dvě nevykryté rány naboostovaného bosse v druhé fázi jeho souboje okamžitě zabít. Pokud vám to zní povědomě, ano, skutečně to nejvíc ze všeho připomíná Sekiro. Pokud si tedy libujete v perfektně načasovaném odrážení jednotlivých ran nepřítele, budete zde jako v ráji. Nemohu se ale ubránit dojmu, že série Onimusha bývala přístupnější a říkám si, kolik hráčů tento příklon k moderním trendům typu otevřený svět a důraz na reflexy uvítá. Tak nebo onak, hra je natolik působivá, že zřejmě uděláte, co bude potřeba - stejně jako její hlavní hrdina.
Verdikt
Podobně jako letošní Resident Evil Requiem je nový Onimusha také naprosto bombastická podívaná, nejen díky kvalitě grafiky a animací, ale také celkovému důrazu na filmové vyprávění. Fanoušky série by ale mohl poněkud zaskočit příklon k moderním trendům jako je otevřený svět, grind vedlejších aktivit nebo důraz na reflexy hráče při těsně načasovaném odrážení ran během soubojů s bossy.
