Dvě velké studie naznačují, že hraní může souviset s lepšími kognitivními schopnostmi a nižším rizikem demence.
Videohry mají dlouhodobě pověst aktivity, která člověku maximálně „vygumuje mozek“. Nový výzkum ale nabízí podstatně zajímavější obrázek. Dvě studie publikované v letech 2024 a 2025 totiž zjistily souvislost mezi hraním videoher a lepšími výsledky v některých oblastech kognitivních schopností. Jedna z nich navíc našla spojitost s nižším rizikem demence.
Novější studie týmu kolem neurovědce Adriana Owena sledovala 923 lidí s průměrným věkem 55 let. Účastníci vyplňovali dotazníky o fyzické aktivitě a hraní her a následně absolvovali rozsáhlou sérii kognitivních testů. Lidé, kteří hráli videohry častěji, dosahovali lepších výsledků například v krátkodobé paměti, rychlosti zpracování informací, logickém uvažování a celkovém kognitivním skóre. Naopak mezi hraním a výsledky krátkých screeningových testů deprese či úzkosti se významná souvislost neprokázala.
Ještě zajímavější výsledky přinesla studie z roku 2024 využívající data 471 346 účastníků UK Biobank. Častější hraní počítačových her bylo spojeno s o 19 % nižším rizikem nově diagnostikované demence a hráči dosahovali lepších výsledků v několika kognitivních testech. Výzkumníci zároveň pozorovali větší objem šedé hmoty v hipokampu, oblasti mozku důležité například pro paměť a prostorovou orientaci. Analýza genetických dat navíc naznačila možnou kauzální souvislost mezi vyšší frekvencí hraní a nižším rizikem demence.
To ale neznamená, že si můžeme vyložit výsledky jako „čím více hrajeme, tím zdravější budeme“. První studie je průřezová, takže nedokáže určit, zda hraní zlepšuje kognici, nebo zda lidé s lepšími kognitivními schopnostmi jednoduše častěji hrají. Autoři druhé studie také upozorňují na limity svých dat a potřebu dalšího výzkumu.
Přesto obě práce zapadají do stále zajímavějšího obrazu videoher jako nástroje, který může některé schopnosti mozku trénovat. Neznamená to, že bychom měli vyměnit pohyb za několik hodin u počítače. Spíše se ukazuje, že hraní her nemusí být nepřítelem zdravého stárnutí mozku, jak se často tvrdilo – a za určitých okolností může být jeho součástí.
