Recenze Paradise Lost

Je zima roku 1980 a dvanáctiletý chlapec jménem Szymon putuje zdemolovanou pustinou, která vznikla po mnohačetných jaderných úderech na konci druhé světové války. V této alternativní historii válka trvala mnohem déle a skončila ještě tragičtěji. Szymon nicméně objeví opuštěný bunkr nacistů a rozhodne se jej prozkoumat. Co zpočátku vypadá jako relativně běžný protiatomový bunkr, jaký známe třeba i z reálného českého prostředí, to se postupně ukáže být mnohem větší a hlubší. Mnoho pater pod zemí tak ukrývá celé podzemní město a jeho pochmurné tajemství. Pokud vás zajímá historie druhé světové války nebo vás bavil první Bioshock, tahle hra od našich polských sousedů by mohla být přesně pro vás.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), X1, PS4
• Datum vydání: 24. 3. 2021
• Výrobce: PolyAmorous (Polsko)
• Žánr: FPS Adventura/Walking Sim
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 30 GB
• Herní doba: 4 hodiny
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 399 Kč (Steam)

Tajemství opuštěného bunkru

Zdaleka největší dojem na mě udělala první hodina hraní, kdy potemnělými chodbami vstupujete do bunkru. Nepořádek nafoukaný zvenku a zbytky venkovního světla brzy vystřídají úhledné, ale zaprášené betonové zdi a naprostá tma. V ní se skrývá starý předválečný nábytek, opuštěné kulomety v obranných střílnách a zaprášené dokumenty minulých událostí. Zažil jsem období v devadesátých letech, kdy podobná místa v České republice ještě nebyla pořádně podchycena a jako dítě jsem se do podobných bunkrů plazil jejich zbořenými vchody, se svíčkou v ruce. Mohu potvrdit, že hra vystihuje jejich atmosféru naprosto perfektně a měl jsem u hraní pořádnou husí kůži.

Bohužel velká část této atmosféry se ztratí, jakmile se vám podaří nahodit generátor bunkru a rozsvítí se elektrická světla. Obzvláště v nižších patrech je pak těchto světel tolik, že mi to připadalo až směšné. Nicméně i tak vás čeká několik náležitě mrazivých pasáží, třeba při průzkumu podzemního nádraží, kam vlaky svážely vagóny s budoucími obyvateli bunkru - můžete si zde prohlédnout jejich opuštěné kufry s osobními věcmi a další pozůstatky. Vlaky pak mimochodem dělníci rozebírali a železo z nich používali v podzemní slévárně pro výrobu dalších potřeb, včetně zbraní. Celý bunkr je tak promyšleným ekosystémem, jehož fungování je fascinující odhalovat a přemýšlet nad ním.

Jako dítě jsem se do podobných bunkrů plazil jejich zbořenými vchody.

Bohužel čím hlouběji se dostáváte, tím víc přebírají fantastické a mystické prvky vládu nad realitou, což podle mě atmosféře hry škodí. Pokud jde o ty fantastické prvky, tak během dekád v podzemí nacisté sestrojili alternativní technologie včetně počítačové umělé inteligence. A co se týká mysticismu, část obyvatel bunkru postupně zešílela a obrátila se na víru v zapomenuté slavické symboly. Tato dvě témata se pak trochu bijí mezi sebou, ale zdaleka nejvíc mi zážitek z nich zkazily osobité, nicméně mizerné herecké výkony a skutečnost, že pointa příběhu až příliš připomíná geniální hru SOMA, přičemž i bez toho ji prokouknete dlouho dopředu.

Zážitkový chodicí simulátor

Přestože by šlo hru díky občasnému sbírání a používání předmětů klasifikovat jako adventuru, vaše mozkové závity nijak zvlášť nezatíží a naštěstí nenabídne ani nějaké bojové nebo stealthové pasáže (píšu "naštěstí", protože podobné pasáže v podobných hrách většinou nejsou moc povedené a spíš prudí, než baví). Paradise Lost tedy především vypráví příběh (o délce dvou filmů) a nabízí zážitek z průzkumu zajímavě vystavěného podzemního města, které v těch nejlepších okamžicích připomíná realističtější "evropskou" verzi města Rapture z Bioshocku. Upřímně mne bavilo jej zkoumat a číst všechny zápisky (či poslouchat všechny magnetofonové nahrávky) jeho obyvatel. Těšil jsem se na každé nové patro, čemuž pomáhala i velmi slušná grafika.

Jak už jsem zmínil, kromě předvídatelnosti příběhu jsem měl hlavní problém se zvukovou stránkou. Nejvíce dialogů namluvila ženská herečka, která má sice roztomilou a příjemnou intonaci, nicméně docela hodně přehání a kazí tím kromě jiného uvěřitelnost některých pasáží. Podobný problém jsem pak měl i s hudbou, která je - zřejmě s ohledem na rozpočet - velmi umírněná a působí poněkud lacině. Pusťte si pro srovnání soundtracky z her Frostpunk nebo Everybody´s Gone to the Rapture a budete přesně vědět, co tím myslím. Přesto jsem ale s hrou strávil příjemný večer, dohrál jsem ji jedním dechem a na ty realističtější pasáže z jejího úvodu budu dlouho vzpomínat.

Hra vychází dnes a zakoupit ji můžete na Steamu , PS4 nebo Xboxu.

[sc name="reklama_lynx" ]