Poněkud nečekaný odklon od akčních základů série.
Ačkoliv multiplayer letošního dílu Call of Duty bude spuštěn až za týden s oficiálním vydáním "plné" verze hry, singleplayer neboli příběhová kampaň pro jednoho hráče byla uvolněna pro všechny předobjednávky již včera. Pakliže se vydavatel rozhodl nadělit hru takto ve dvou oddělených fázích, rozhodli jsme se ji také ve dvou fázích recenzovat. Následující článek se tedy týká pouze příběhové kampaně, včetně hodnocení. Jelikož délka zde přítomných šestnácti misí se nijak zásadně neliší od standardu této série (počítejte 5 - 10 hodin podle nastavené obtížnosti), zvládnul jsem ji "sfouknout" během včerejší noci a nyní nabízím zhodnocení. Povedlo se tedy studiu Infinity Ward překročit vlastní stín z roku 2009?
- Platforma: PS5 (recenzováno), PS4, PC, X1, XSX/S
- Datum vydání: 20. 10. 2022
- Výrobce: Infinity Ward (USA)
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne (platí pouze pro kampaň)
- Dat ke stažení: 50 GB
- Herní doba: 7 hodin
- Cena: 2099 Kč (PS Store), 1700 Kč (Steam)
Reboot série pokračuje
Nejen dlouhodobí fanoušci série jsou poněkud zmateni víceméně stejným názvem nové hry, jaký nesl šestý díl Call of Duty série z roku 2009. Ačkoliv hra obsahuje postavy se stejnými jmény i mnoho podobných témat nebo událostí, nejedná se o remake ani pokračování. V praxi tak můžeme "novou" Modern Warfare označit za reboot neboli restart. Bohužel mi ale připadne, že příběh této nové série není zdaleka tak silný, jako původní předloha. Ať už jde o celkový vývoj (geopolitické) zápletky nebo osobnosti a osudy jednotlivých postav, jako jsou kapitán Price, Soap nebo Ghost. Zatímco před třinácti lety jsme byli vtaženi do války mezi USA a Ruskem, tentokrát čelíme spiknutí íránských teroristů s mexickým drogovým kartelem.
V praxi to vypadá, jako kdyby tvůrci poslepovali scény z několika úspěšných akčních filmů posledních let, od Sicaria po Amerického zabijáka. Jednotlivé mise nebo příběhové sekvence tak obsahují působivé momenty, nicméně jako celek to působí poněkud nesouvisle a přeplácaně. Rozhodně bych zde tedy nehledal kvalitní příběh, ačkoliv jeho prezentace je místy naprosto špičková: renderované filmové sekvence opět patří k tomu nejlepšímu, co lze v současné době dokázat na poli počítačové animace lidských obličejů nebo fotorealistického prostředí. O to víc ale tyhle filmové sekvence kontrastují s herní grafikou během samotných misí, které sice občas také vypadají velmi dobře, ale jinde přeci jen sklouzávají k žánrovému průměru. Nicméně potlesk zaslouží možnost nastavit až 120 fps při hraní na PS5.
Příběh nové série není zdaleka tak silný, jako původní předloha.
Podobně jako v minulém dílu (Modern Warfare z roku 2019) je hra nejsilnější (a nejděsivější), když vás místo anonymních bojišť někde v horách vezme do ulic západních velkoměst. Zatímco minule jsme zažili teroristický útok na Londýn, tentokrát nás čeká malebný Amsterdam. Nejen zde vás ale hra bude tlačit do plíživého postupu, díky kterému možná nabírá na napínavosti, ale poněkud ztrácí z té bezprostřední zábavnosti, na kterou jsme u Call of Duty série zvyklí. Jinými slovy, čekal jsem a chtěl další strhující střílečku, ale místo toho je velká část hry věnována všelijak přísným plížícím pasážím. Alespoň, že vás příliš netrestá za prozrazení se... nicméně vám ale k následnému boji většinou nedá pořádný arzenál.
Dobré mise, špatné mise
Mezi prvky, kterými se nová hra snaží odkázat na původní Modern Warfare sérii, najdete také dvojici ikonických misí: plížení v sehrané dvojici maskované do "hejkal" kamufláže a střelbu z paluby moderního letadlového bombardéru. Naštěstí se nejedná o doslovné předělávky původních misí, takže vás v obou misích čeká nové prostředí a cíle. Obě tyto mise měly skvělou atmosféru i hratelnost, ale přesto ani jedna z nich nedosáhla na kvalitu jejich předlohy. Přinejmenším u té sniperské je nicméně potřeba smeknout před rozlohou mapy, kde se plynule můžete přesunout do opravdu hodně vzdálených koutů krajiny, abyste našli lepší střelecké úhly. V případě leteckého bombardování zase potěší, jak velkolepou destrukci dokáží rozpoutat vaše větší rakety (bez problému srovnáte celé budovy se zemí) nebo jak realisticky je zde zpracovaný zvuk, včetně časové prodlevy mezi výstřelem a dopadem.
Autoři se nicméně snažili přijít i se zbrusu novými misemi, které se citelně odlišují od klasické COD šablony nebo do ní přidávají výrazné nové prvky. Vrcholem tohoto snažení je mise, která funguje jako takový malý "survival simulátor", ve kterém musíte hledat suroviny a spojovat je dohromady do užitečných předmětů. Zařadil bych sem i pasáž s automobilovou honičkou, která je sice místy skvělá (moment pádu z vrtulníku) ale jindy strašlivě frustrující (když vám dojde munice v pokročilém checkpointu mise a musíte ji kvůli tomu celou restartovat). Samotný nápad nebo daná situace by nemusely být zas tak špatné, ale místy mi připadlo, že designéři udělali ta nejhorší dílčí rozhodnutí a výsledkem byla na poměry téhle "velmi konzumní střílečkové série" kaskáda nečekaně frustrujících momentů.
Kaskáda nečekaně frustrujících momentů.
Po technické stránce hra na PS5 běží hladce, kromě občas podezřelého chování AI na bojišti jsem nepozoroval výraznější problémy. Škoda jen relativně častých zatmívaček, původní Modern Warfare je již před deseti lety uměla lépe maskovat, i bez využití SSD. Takhle přispívají k pocitu, že hra je slepenec filmečků a misí od několika různých týmů vývojářů a filmařů. Každopádně mě letošní Call of Duty zaskočila: těšil jsem se, jak se odreaguji u tradičně výpravné příběhové kampaně a přímočaré čistokrevné střílečky. Místo toho jsem ale dostal podivně experimentální slepenec žánrů a nápadů, z nichž některé byly samy o sobě zajímavé, ale jako celek mi kazily tu snahu užít si tradiční akční jízdu. Vím, že se již dlouho hovoří o potřebě nějakého toho obrození této série, ale opravdu si nemyslím, že je zapotřebí z ní udělat vyloženě akční adventuru nebo něco ještě složitějšího. Přímočará výpravná střílečka byla to, co u této značky hráči dlouhé roky hledali. Byla by podle mého názoru škoda, kdyby se tohoto jasného konceptu série měla vzdát.
Verdikt
Podobně jako loni v případě Vanguardu, i zde je důležité, zda jste hráli starší díly série nebo ne. Pokud ano, neubráníte se srovnávání, které pro letošní hru nedopadne dobře. Leckterého fanouška může také zaskočit citelný odklon od žánru tradiční přímočaré střílečky. Přesto se pořád jedná o nadprůměrně výpravnou hru s pár silnými momenty.
