Recenze Serious Sam: Siberian Mayhem - masomlýnek s příchutí vodky

Jestli se něco musí chorvatskému Croteamu nechat, tak je to jejich „zabejčenost“ a odhodlání, s nimž nám přináší nové a nové hlavní díly z jejich série Serious Sam. Zatímco se totiž různé FPS značky pokusily posunout do všemožných směrů (a leckdy i úspěšně - DOOM), tak eskapády Sama „Serious“ Stonea zůstávají věrné svým kořenům a nabízejí stále ten stejný přístup k hratelnosti, a to se vším zlým i dobrým. Některé to baví, ostatní to nechápou. Do jaké skupinky patříte vy, to už se musíte rozhodnout sami.

Pokud ovšem patříte do té první, tak jistě rádi uslyšíte, že se nic nezměnilo ani s příchodem samostatného dobrodružství Serious Sam: Siberian Mayhem, na kterém společně s Croteamem pracovalo i studio Timelock a využilo se i služeb členů z modderské komunity.

• Platforma: PC
• Datum vydání: 25. ledna 2022
• Výrobce: Croteam a Timelock Studio
• Žánr: FPS
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ano (kooperace)
• Místo na disku: 26 GB
• Herní doba: 4 hodiny
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 19,99 eur (Steam)

Hon na zrádce

Tento „midquel“, jak ho samotní autoři označují, se odehrává mezi předposlední a poslední kapitolou čtvrtého dílu, kdy se náš hlavní hrdina vydává pronásledovat zrádného generála Branda. To ho zavede do Ruska, kde na něj kromě nepříjemné zimy čekají i velké zástupy z řad Mentálových poskoků. A to je v podstatě k příběhu vše.

Příběh funguje pouze jako zarámování zdejších událostí.

Opět sice platí, že zde naleznete i několik filmových cutscén, avšak příběh zde skutečně funguje pouze jako zarámování zdejších událostí a rozhodně se nějakých propracovaných zvratů nedočkáte. Ale to ničemu nevadí, jelikož to pravděpodobně ani nikdo neočekává. Nicméně co se opět vrátilo v plné síle, tak je hromada nevkusných hlášek, které náš hlavní protagonista neustále trousí, s nimiž jdou ruku v ruce stereotypní nové ruské postavy, které se vyznačují láskou ke své vlastni a vodce, ale i „typickým“ přízvukem. Je to hloupoučké, je to pitomé, ale svým způsobem milé. Jen se tedy jedná o vyloženě bleskurychlou jednohubku. Všech pět kapitol mi totiž zabralo něco málo přes 4 hodiny, a to jsem se občas poměrně coural.

Udělejte z nepřátel řešeto

Avšak to přináší i své nemalé bonusy. Titul totiž hned od samotného začátku nastaví naprosto brutální tempo, které je narušeno akorát až zbytečně roztroušenou třetí kapitolou. Akce je tedy v podstatě nepřetržitá, váš prst ze spouště skoro nikdy nesleze a ve vás se díky tomu dokáže probudit animální stránka, která si nepokrytě užívá rozpoutané krvavé peklo (kdyby na vás byl titul příliš brutální, můžete si již tradičně zapnout filtry, jenž krev vymění třeba za kytičky), podpořené říznou kytarou a splašeným kopákem. Je to jednoduché, funguje to v podstatě pořád na stejném principu, nicméně to stále dokáže bavit. Tedy za předpokladu, že se jedná o váš šálek kávy.

Každopádně to, že jde o samostatné dobrodružství, které je přímo spojené se čtvrtým dílem, není evidentní pouze v rámci samotného příběhu, ale i zdejšími modely či šablonou. To znamená, že jednotlivé lokace nabízejí poměrně nemalou rozlohu (především tedy poslední tři), kdy je můžete docela volně prozkoumávat a zároveň lze narazit na různá tajemství, ale i sekundární mise. A ty rozhodně doporučuji projít, jelikož se většinou jedná o to nejlepší, co Siberian Mayhem nabízí, nehledě na to, že z nich získáte nezanedbatelnou odměnu v podobě nějakého udělátka. Rozhodně je ale škoda, že autoři nepřišli s nějakým trochu nápaditějším prostředím. Ačkoliv se samotné kulisy ve skutečnosti skoro stále mění, tak působí po hříchu obyčejně, ploše a ničím váš zrak neupoutají. Za to asi do jisté míry může i samotný poněkud zastaralý vizuál, kterému by spíše slušela nějaká výraznější stylizace. Ovšem to je problém i třetího a čtvrtého dílu. A já jsem se s tímto faktem asi už smířil.

Tempo je brutální a akce nepřetržitá.

Osobně ale musím ocenit, že jsme se dočkali i zakomponování hned několika puzzlů, které úspěšně nabourávají stereotyp. Ano, jedná se sice o opravdu jednoduché věci, k jejichž řešení se doberete rychle, ale už samotná jejich přítomnost je příjemná. A stereotyp zdárně narušují i sekvence, kdy využijete služeb nějakého vozidla či mecha, v nichž rozpoutáte naprostou destrukci. V těch jsem si vyloženě „pošušňával“. Zároveň je rozhodně milé, že si kampaň opět můžete projít v kooperaci, kdy krájení s kamarádem je vždycky větší legrace.

Nové posily na obou stranách

Abychom ovšem nepřišli úplně zkrátka, tak nám vývojáři přeci jen vložili do vínku pár novinek. Ty nalezneme třeba ve zbraňovém arzenálu, kdy k likvidaci zdejší spodiny lze využít trojici nových zbraní. První z nich je velice silná elektrická kuše přezdívaná „Perun“, která je schopna většinu nepřátel na věčnost odpravit jediným projektilem. Druhým kouskem se následně stává raygun „Burner“, jenž za pomoci ohnivého paprsku udělá opravdu pěknou paseku. No a jelikož se nacházíme v Rusku, tak přirozeně nesmí chybět ani „akáčko“. Každá z těchto zbraní pak krásně zapadá mezi staré známé a třeba u zmíněného raygunu doufám, že se objeví i v dílech dalších.

V arzenálu nalezneme trojici nových zbraní.

Nicméně posily dorazily i pro opačnou stranu. Jestli jsem dobře počítal, tak jsme se celkově dočkali čtyř nových druhů nepřátel, kdy někteří z nich vám dokáží poměrně výrazně zatopit pod kotlem. Hned od počátku vás budou třeba otravovat kříženci žáby a psa, kteří jsou velice agilní. Díky bohu ale toho příliš nevydrží. Ovšem raketové strážní věže, to už je písnička jiná. Ty totiž lze zničit pouze střelbou do reaktoru, který se odhalí jenom ve chvíli, kdy se věž potřebuje zchladit. A věřte mi, že vyhýbání raketám a útokům nekončících vln nepřátel se blbě kombinuje s přesně načasovanou střelbou.

Pořád to drhne

Některé změny ale měly být udělány i pod kapotou. Pokud jste hráli čtvrtý díl, nejspíše víte, že se potýkal s nemalými technickými problémy, jako bylo doskakování textur, špatný běh a několik bugů a glitchů. V té době jsem doufal, že tyto problémy budou odstraněny, avšak se bohužel zcela nestalo. Doufal jsem tedy, že alespoň vylepšený engine, který pohání Siberian Mayhem, s tím něco udělá. A ačkoliv musím upřímně říct, že hra na mé sestavě rozhodně běžela lépe, tak situace je stále daleko od té ideální. To znamená, že si častokrát všimnete třeba vynechávající umělé inteligence, kdy se nepřátelé jednoduše zaseknou na místě a nebudou dělat nic, a také mi asi dvakrát vypadl zvuk (načtení pomohlo). To ovšem není nic moc hrozného. Horší to je ale z pohledu plynulosti. Velkou porci času mi titul sice běhal víceméně bez problémů, avšak jakmile došlo na velké přestřelky (hlavně v druhé polovině), tak mi snímkovací frekvence začala všemožně lítat a nepomohlo ani různé přenastavování. Nikdy se mi však nestalo, že bych se dostal do fáze, kdy by to bylo nehratelné. Když jsem ovšem zabrouzdal do diskuzí na Steamu, tak to vypadá, že stále patřím k těm šťastnějším, jelikož mě nepostihlo častokrát zmiňované mikro-zasekávání či přímo zamrzání.

Hra běží lépe než předchůdce, avšak stále to není ideální.

Kromě toho měly také proběhnout různé balanční úpravy. A to bude nejspíše pravda, avšak stále se titul potýká se stejným problémem jako čtyřka, kdy čas od času narazíte na fázi, která má skoro až absurdní výkyv v obtížnosti a dokáže docela pěkně frustrovat. Je v pořádku, že hra nabízí nesmlouvavou obtížnost i na „Normal“ (nižší už je zase příliš jednoduchá), avšak by bylo dobré trochu lépe srovnat úrovně jednotlivých potyček.

Rusko není země, Rusko je životní styl

Takže sečteno, podtrženo, jestli jste fanouškem značky, případně samotného čtvrtého dílu, Siberian Mayhem je nášup, který si rozhodně užijete. Je sice třeba počítat s tím, že konce se dočkáte možná o něco dříve, než byste sami chtěli, avšak to je reflektováno i cennou, která dělá mrzkých 20 euro. Pokud vám ovšem série nic neříká, případně kroutíte očima nad její jednoduchostí a brakovostí, směle vynechte i tento titul.