Nasaďte raketku na ovladač a vydejte se ke hvězdám.
Donedávna stále odolával jeden minoritní herní žánr, který vydavatel Ubisoft doposud neobsadil. Pro typ her, které kombinují skutečné hračky s videohrou, nemá čeština odpovídající krátké pojmenování, zatímco v anglicky mluvícím světě se tyto hračky jmenují „Toys to Life”. Spojení výhody reálných hraček s virtuálními hrami je ale nápad, který je v rámci videoher poměrně nový. Zcela poprvé se objevil až v roce 2007, přičemž tuto hračkářskou kombinačku vymyslel americký Mattel. Jeho první hra na této bázi se jmenovala U.B. Funkeys a byly to takové malé potvůrky na způsob malých Furbyů, které jste posadili na USB kolébku, načež se vám stejná figurka objevila také ve stejnojmenné arkádové hře. Tento koncept se ale zrovna moc neprosadil, což předznamenalo neúspěch skoro všech dalších pokusů o spojení virtuálního a reálného světa her.
- Vyšlo na: PC, PlayStation 4 (recenzovaná verze), Xbox One, Switch
- Datum vydání: 16. října 2018, 30. dubna 2019 (PC)
- Žánr: akční vesmírná střílečka
- Česká lokalizace: ne
Za posledních dvanáct let se ještě objevilo dalších 11 pokusů, přičemž alespoň nějaký úspěch zaznamenalo pouze Amiibo od Nintenda (představeno v roce 2011), Skylanders od Activisionu (také od 2011) a současné Nintendo Labo, jinak všechny další pokusy už po několika letech neslavně skončily nadobro, včetně Disney Infinity či Pokémona Rumble U. A na žádný velký úspěch to nevypadá ani u nejnovějšího ubisoftího pokusu Starlink: Battle for Atlas, který vyrobila pobočka Ubisoftu v kanadském Torontu. Hra nejdříve dorazila na PlayStation 4, Switch a Xbox One v říjnu 2018, přičemž nedávno je v letošním dubnu doplnila i PC verze, pro kterou se ale fyzické hračky již vůbec nevyrábí.
Je trochu absurdní, že Ubisoft již na začátku dubna tohoto roku vzkázal, že prodeje zaostávají za očekáváním a celá řada Starlink se již nebude dále rozšiřovat skrze fyzické modely, načež ke konci toho samého měsíce pro částečně mrtvou hru ještě vydal i PC verzi. Poslední smrtelný záškub? Ani ne, protože Starlink je navržen od začátku tak, že pro plnohodnotné hraní vůbec nepotřebujete jeho fyzické hračky, které jen celý zážitek rozšiřují a mají význam hlavně pro menší děti, jež si s nimi mohou hrát i při vypnuté televizi. Zatímco videohra je jedna, materiální část Starlinku do současné doby zahrnuje 8 kosmických lodí, do nichž usadíte 14 pilotů a na křídla pověsíte 26 rozličných zbraní.
Kombinatorika v praxi
Základem je vždy tělo raketky, k níž můžete libovolně připínat křídla i z jiných plavidel a na křídla zase navěšovat libovolné kombinace zbraní (na každé křídlo jednu). A do kabin pak usazujete různé figurky pilotů. Právě tato technologie zvaná Starlink, kterou vymyslel jeden z pilotů Mason Rana (je součástí startovní sady pro PS4 a X1), dala hře jméno. Asi nemusím připomínat, že veškeré kombinace lodí, postav a vybavení, které si hračkově spojíte, se okamžitě přenášejí v reálném čase do hry, a to skrze speciální USB kabelový adaptér ze startovní sady, který si s připojitelnou raketkou nasadíte přímo na ovladač. Je ale škoda, že adaptér je pouze kabelový, takže když hrajete s ním, tak se z vašeho bezdrátového ovladače nuceně stane drátový. A raketka s držákem také něco váží, takže ji po několika hodinách již docela cítíte.
„Velkou parádou Starlinku je podpora rozdělené obrazovky.”
Každá z konzolí (PC už nikoli) dostala svoji bohatou startovní sadu (při uvedení se prodávala za 2 tisíce), v níž kromě hry nechybí fyzicky jedna raketka, jeden pilot, trojice zbraní, plakát s přehledem modelů a kabelový USB adaptér na ovladač. Zatímco pro PlayStation a Xbox je obsah sady stejný, tedy s pilotem Masonem Ranou a jeho lodí Zenith, Nintendo dostalo svoji unikátní sadu navíc s figurkou lišky Foxe McClouda z herní série StarFox a jeho raketou Arwing, nadto s drobně pozměněným příběhem. Už jsem ale viděl kvalitněji odlité plastové modýlky, než jaké si nechal Ubisoft v Číně vyrobit, pročež jsou to opravdu hračky pro děti od 8 let, nikoli sběratelské předměty (lodím např. chybí stojánky pro vystavení). Ale svému účelu poslouží a menší děti nějaké ty přesahující barvy či rozviklané plasty jistě řešit nebudou.
Descent pro menší
Virtuální částí Starlinku je pak snadno přístupná akční dobrodružná hra (či spíše arkádová kosmická střílečka) z alternativního planetárního světa Atlas, na který shlížíte výhradně z jediného pohledu třetí osoby zpoza vaší raketky. Pojetím je Starlink velmi podobný např. stařičké sérii Descent, zde ale létáte na povrchu planet a kamera je vždy jen za vaší raketkou. Je zajímavé, že jakkoli je Starlink nadpřirozené sci-fi z budoucnosti, které svým mimozemským světem připomíná universum mnohem dospělejšího Mass Effectu, planetární soustavu Atlas tvůrci umístili ne zas tak daleko od naší Sluneční soustavy. Atlas se pro hru nachází v hvězdokupě Plejády, jež přísluší souhvězdí Býka a nachází se od nás asi 440 světelných let. Není to zas tak daleko, protože hvězdy z této soustavy jsou vidět i pouhým okem.
Příběh má celkem nevýraznou zápletku, kdy vaše výprava za původem jednoho přátelského mimozemšťana, který je mimochodem také jedním z pilotů ve hře a vaším kolegou (postavička Judge), díky nepřátelské mimozemské entitě havaruje a vašeho vedoucího vědce dokonce unesou. Navíc vám u mateřské lodi Equinox ukradnou speciální reaktor poháněný cizí látkou Nova, takže se bez ní ani nemůžete dostat domů. Jenže stále máte k dispozici malé bojové raketky, takže se vydáváte na vesmírné dobrodružství s cílem získat dostatek Novy a reaktor zpět, zachránit vašeho uneseného doktůrka, opravit mateřskou stanici, ale hlavně si to vyřídit s nepřátelskými potvorami, přičemž se přitom hodí pořádně prozkoumat všech sedm unikátních planet Atlasu.
Dvě raketky spolu
Velkou parádou Starlinku je podpora rozdělené obrazovky, která dostala přednost před internetovým multiplayerem. Je to z toho důvodu, že Starlink takto mohou hrát menší děti společně třeba se starším bráchou nebo s rodiči, kteří jim mohou pomáhat a hlavně jim překládat, protože bohužel Starlink není počeštěn, byť zrovna sem by se české titulky sakra hodily! Pokud se prásknete přes kapsu a pořídíte si minimálně dvě fyzické raketky, tak si ještě můžete přihodit volně prodejný druhý USB adaptér, načež s fyzickými raketkami na ovladačích můžete hrát oba dva a měnit si navzájem zbraně, piloty i raketky.
Žádné hračky ale pro samotné hraní nejsou vůbec nutné. Dokonce, i když rozjedete hru s hračkami (k dispozici jsou 3 sloty pro ukládání), tak při dalším spuštění můžete přejít na hraní bez nich a opačně, takže není potřeba pro plně digitální či hračkové hraní rozjíždět novou rundu. Jestli ale musíte mít jakýkoli herní bazmek, tak pro vás mám dobrou zprávu. Od vydání v minulém roce ceny všech fyzických balíčků pro Starlink citelně klesly. Zatímco dříve stála bohatá krabicová startovní sada 2 tisíce, dnes se dá na internetu sehnat již od 500,-, což je rozhodně rozumnější volba, než dávat naprosto nehorázných 2049,-, kolik i dnes stojí pouhá hra Starlink na PlayStation a Microsoft Store. Nejčerstvější PC verze ze Steamu přitom vyjde jen na polovic…
Rozšiřující balíčky s jednou plastovou lodí, pilotem a zbraní (již bez hry, plakátku a adaptéru) dnes stojí od 400,- (dříve skoro 800,-), přičemž se prodávají i samotní piloti či dvojice zbraní, za což dáte od stovky výše. Asi nemusím připomínat, že piloty, raketky a zbraně seženete jak v digitální stahovatelné podobě, tak stále i v té hmatatelné. Přídavných digitálních balíčků pro Starlink do dnešní doby vyšlo celkem 22. Ani dokupování dalších serepetiček ale není úplně nutné, protože jak piloty, tak i lodě a zejména zbraně si lze opravdu velkoryse přizpůsobovat a vylepšovat. Na každého emzáka platí zase něco jiného a hra vám vždy před prvním soubojem s novým nepřítelem ukáže, jaké zbraně na něj nejvíce účinkují. Piloti mají každý svoje speciální schopnosti a podobně i raketky se mezi sebou výkony drobně liší, ale podle mého to nejsou žádné signifikantní odlišnosti, jež by měly na postup hrou nějaký větší vliv.
Naprosto opačné to je u zbraní, což je jediný prvek, u kterého bych nešetřil a případně si nějaké nové digitálně nebo fyzicky (pokud máte startovní sadu) zakoupil. Pokud to vezmu hodně zjednodušeně, celá hra je o neustálém kombinování různých dvojic zbraní, protože některé se navzájem skvěle doplňují. Co třeba nepřátelskou potvůrku napřed pěkně zmrazit levou berlou Mrazilkou, zatímco pravý pulzní kanon sice střílí šíleně pomalu, ale na jednu ránu, kdy se dočasně drkotajícího mimozemšťana nemusíte bát, ten led zase pěkně spálí na troud, včetně té schránky pod ním? Zkoušení a objevování, co různé kombinace s protivníky provedou, je během prvních několika hodin hraní hrozně zábavné, ať už si zbraně měníte pouze na obrazovce, nebo na raketce před vámi, což repráček ovladače pěkně doplní zvukem přebíjení.
„Samotný příběh vám zabere kolem 13 až 15 hodin, což není málo.”
Nad zemí i nad planetou
Hraní je v druhé půli příběhu, tedy kolem nějaké šesté, sedmé hodiny hraní, už docela stereotypní, protože v raketce toho kromě střelby, pohybu a sem tam nějakého toho skenování, již moc dělat nejde. Takže si létáte velmi příjemně a nezáludně kolem, jelikož ovládání vaší lodi je pohodlné a přesné. Občas si můžete povyskočit, jinak totiž vesměs létáte jako vznášedlo těsně nad zemí, a k dispozici je i omezené nitro.
Létáte na každé planetce z místa na místo, objevujete nové nepřátele i místní faunu a flóru, plníte drobné a opakující se úkoly pro různé tvory, likvidujte nepřátele a do toho si postupně vylepšujete nejen vaše raketky a vybavení, ale zprovozňujete i vaši porouchanou mateřskou stanici. Mezi planetkami pak absolvujete kratší meziplanetární vesmírné přelety, kdy opět můžete přistoupit na bitvu s protivníky, takže se Starlink odehrává nejen přímo na sedmi planetách Atlasu, ale také ve vakuu nad nimi.
Samotný příběh vám zabere kolem 13 až 15 hodin, což není úplně málo, a navíc samozřejmě nechybí ani tradiční sběratelská porce, která při poctivém hledání a vyzobávání přidá zhruba dalších 10 hodin k dobru, tudíž je Starlink celkem příjemně dlouhé dobrodružství. Jelikož s hrou pomáhali v ubisoftím studiu Massive Entertainment ze švédského Malmö – jsou to jednak autoři dvojice Tom Clancy's The Division a jednak autoři enginu Snowdrop (jenž oba Divisiony pohání) – tak i Starlink používá stejný engine. Grafika je ale nejen oproti těmto dvěma střílečkám podstatně horší, alespoň na testované standardní PS4, nicméně pro účely hry bohatě dostačuje, je rychlá a nadto opravdu velmi barevná a živá.
Starlink, jako docela veselý, barevný a nenáročný titul (čtvero obtížností je posazeno krapet níže, než bývá obvyklé) zejména pro dětské hráče není vůbec špatnou hrou, a kupodivu ani pro dospělé. Myslím, že kdyby jí Ubisoft oprostil od původně docela drahých hraček, možná by hra měla větší úspěch, protože méně informovaní zákazníci třeba nemusí vědět, že k hraní žádné plastové hračky ani nepotřebují, případně se jim za ně nechce připlácet, protože samostatně v krabici hra bez hraček vůbec nejde zakoupit. Je možná škoda, že krom té skvělé kooperace na rozdělené obrazovce normálně létáte vždy sami, i když váš tým dalších pilotů na mateřské lodi je daleko větší. Určitě mrzí chybějící čeština a opakující se náplň misí v druhé půli hry, pročež dělat to samé na šesté planetě je již docela rutina, ale jinak se jedná o svěží rodinnou vesmírnou střílečku, která umí zabavit malé i velké hráče.
Hru koupíte na Xzone.cz.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Verdikt
Pohodová a přístupná vesmírná střílečka, která své dříve předražené a nyní zbytečné hračky skoro ani nepotřebuje.
