Recenze The Ascent - nástupce Crusader No Remorse

Když jsem se z výšky (je to top-down střílečka) díval na tu nádhernou grafiku a destrukci ve futuristickém světě hry The Ascent, neustále mi to vyplavovalo vzpomínky na jednu z nejoblíbenějších podobných her mého mládí - Crusader: No Remorse. Pokud také patříte mezi pamětníky a její fanoušky, už jen proto byste měli dát The Ascent šanci. Nové švédské studio Neon Giant, složené z pouhých 12 vývojářů, si nedělalo legraci, když prohlásilo, že se správným přístupem může i malý tým vytvořit vysoce kvalitní hru. Ostatně už během vývoje si vysloužili speciální grant od tvůrců Unreal Engine za jeho mimořádně působivé využití.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), X1, XSX|S
• Datum vydání: 29. 7. 2021
• Výrobce: Neon Giant (Švédsko)
• Žánr: top-down střílečka
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: coop pro 4
• Dat ke stažení: 29 GB
• Herní doba: 15+ hodin
• Přístupnost: 18+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 699 Kč (MS Store, Steam) nebo Game Pass

Víc než jen střílečka

První silný dojme na mě udělala kombinace audiovizuálního zpracování a parádně citlivého ovládání. Na PC hra, zasazená do futuristické neonové budoucnosti (připomínající kromě jiného třeba Cyberpunk 2077), využívá také ray tracing, který se k takovém prostředí opravdu hodí, obzvlášť, když v něm rozpoutáte pořádný ohňostroj explozí. Jako velmi arkádová střílečka ale hra podobného typu stojí a padá především s ovládáním a mohu s radostí potvrdit, že tenhle "twin-stick top-down" kousek se na ovladači hraje naprosto úžasně, podobně jako nejlepší hry tohoto žánru (např. Dead Nation) nabízí rychlost i přesnost, ale zároveň reálný pocit určité váhy a kinetiky/setrvačnosti vaší postavy, takže si nepřipadáte jen jako nějaká střílna na nožičkách, ale jako skutečná postava, přítomná na bojišti. K tomu přispívají i skvělé zvuky a animace zbraní.

The Ascent ale není žádná bezduchá akce. Tvůrci si dali obrovskou práci s výstavbou světa, jeho historie a postav. Jste obyvatelem gigantické Arkologie (svérázné fúze architektury s "ekologií") na kyberpunkové planetě Veles. Tento obří konglomerát se tyčí vysoko do nebe a v jeho útrobách žije nespočet obyvatel různých ras z celé galaxie. Všichni jsou doživotně zadlužení korporaci, která je prakticky vlastní. Ale na začátku hry dojde k náhlému krachu korporace, což následuje brutální chaos a boj o život i nadvládu. Co přesně se stalo, kdo za tím stojí a co na to konkurenční firmy? Fascinující vize implodující společnosti je výborně propracovaná a leckteré postavy či rasy si vás určitě získají. Příběh je sice lineární, ale rozhodně stojí za to. Akční mise střídají konverzační či nakupovací pasáže ve městech nebo barech.

Tvůrci si dali obrovskou práci s výstavbou světa.

Kromě dialogových pasáží ve městech a nakupovacího/upgradovacího cyklu zbraní, brnění i kybernetických vylepšení vašich schopností hra obsahuje také systém zvyšování úrovně vaší postavy, kdy každá další úroveň vám nadělí tři body pro přiřazení k vámi zvoleným vlastnostem vaší postavy. Jestliže si body nasypete do odolnosti, budete mít více zbraní. Přidání do zručnosti zase vede k zvýšení šance na silnější "kritický" zásah protivníka. RPG prvky jsou ve hře relativně střídmé, ale pohromadě s dalšími aktivitami dodávají pocit, že nehrajete nekonečnou střílečku, ale pobýváte v konzistentním světě, v rámci kterého se dle své chuti vydáváte na hlavní i vedlejší mise. Rozdíl proti třeba zmíněné Dead Nation je to opravdu citelný a mnohem víc se ve zdejší Arkologii zabydlíte.

[gallery jnewsslider_title="Proměny mojí postavy" jnewsslider="true" ids="96294241,96294244,96294243,96294253"]

Strhující akce

Jádrem hry je ale každopádně samotná střelba, kterou budete trávit zřejmě nejvíc času - i když některá nádherná prostředí si doslova říkají o to, abyste se na chvíli zastavili a jen nasáli atmosféru, podtrženou kromě jiného hudbou, která si velmi citelně bere inspiraci ze soundtracků prvního Blade Runnera nebo původního filmu Ghost in the Shell (nejde jen o styl hudby, ale často uslyšíte i konkrétní nástroje z těchto předloh). Zbraně nabízí zajímavý systém vylepšování, kdy třeba vylepšená pistole znamená, že každá další pistole, co seberete, bude mít to samé vylepšení. Zdrojů na vylepšování ale není mnoho, tak vřele doporučuji se soustředit na vylepšování jedné-dvou zbraní, ideálně energetické a samonaváděcí. Nepřátelé jsou bohužel skoro všichni humanoidní, ale dojde i na nějaké ty pavoukovité roboty a zajímavější bossy.

Právě bossové přitom byli zdrojem mé největší a vlastně jediné frustrace. Jelikož jsem kvůli podmínkám recenze hrál sám (hra nabízí kooperativní lokální i online režim až pro 4 hráče, podobně jako třeba Diablo 3) a nebyl jsem si jistý, jak je hra ještě dlouhá, šel jsem víceméně přímo po hlavním příběhu, s minimem odboček do vedlejších misí. Díky tomu jsem k bossům dorazil většinou na jejich úrovni, což ovlivňuje sílu vašeho útoku i množství vašeho života. Za této situace byla řada bossů až zbytečně tuhá a musel jsem boje s nimi několikrát opakovat, občas i kvůli nedobré geometrii arény, kde je příliš snadné nechat se zatlačit přibíhajícími posilami do kouta nebo nechtěně střílet do nesprávné výšky. Trápení s bossy se ale můžete vyhnout, pokud strávíte víc času levelováním ve vedlejších misích nebo si přivedete kamarády.

Hudba si bere inspiraci ze soundtracků Blade Runnera a Ghost in the Shell.

Pokud jsem se ale zrovna nerozčiloval u nějakého toho bosse, ohromně jsem si užíval skvělou akci, nádherný audiovizuální zážitek i nápaditost a styl celého světa. Hra na mojí sestavě (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super) běžela se zapnutým ray tracingem bez problémů ve 4K/60fps, ačkoliv tvůrci během recenzního období upozorňovali, že někteří uživatelé mohou mít problémy s novými drivery grafických karet. Od The Ascent jsem očekával dobrou akční zábavu, ale dostal jsem mnohem víc. Upřímně doufám, že se dočkáme nějakých DLC rozšíření a opravdu se těším na příští hru tohoto skvělého nového studia.

[sc name="reklama_lynx" ]