Silný příběh dokáže hodně, třeba odpustit tvůrcům nějaké ty nedostatky.
Musím se hned na začátku tohoto článku k něčemu přiznat. Sérii Utawarerumono mám v merku již opravdu hodně dlouho, ale nikdy jsem se nedostal k tomu ji někam nainstalovat (tím "někam" myslím samozřejmě pevný disk nebo paměťovou kartu). Až díky vypuštění krásné kompilace Utawarerumono: Deception and Truth s oběma díly Mask of Deception a Mask of Truth, jsem se rozhodl utratit za Utawo nějaké ten mrzký peníz. No čas jsem do něj již investovat nestihl (sběratelství dat je prostě hrozný koníček) a tak až když NIS America přišla s nabídkou recenze na Prelude to the Fallen pro Zing, okusil jsem tuhle chutnou krmi, která v sobě výborně kombinuje jinak nesourodé herní žánry. Prostě je to něco, jako když poprvé uslyšíte kombinaci slaný karamel nebo zázvor v čokoládě. Na pohled fakt divné, ale když ochutnáte, tak to najdou dává smysl a chutě se parádně doplňují!
- Platforma: PlayStation 4 (recenzovaná verze) a PS Vita
- Datum vydání: 26. 5. 2020
- Výrobce: Leaf
- Distribuce: NIS America
- Žánr: vizuální román, RPG strategie
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Data ke stažení: 3,92 GB
- Herní doba: 20+ hodin
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: digitální
- Cena: 1 499 Kč za PS4 verzi a 1 099 Kč za PS Vita verzi
Příběh hry Utawarerumono: Prelude to the Fallen začíná tak japonsky jednoduše a klišoidně, jak jen to je možné. Jako hlavní hrdina, se probouzíte v nějaké zaostalé vesnici s totálním výpadkem paměti. Na první pohled zjistíte, že je příběh zasazený do “středověkého” období, takže rovnou můžete vyloučit myšlenky, že je vaše amnézie způsobena nějakou šílenou akci na Stodolní ulici, kdy vás parta opilých polských návštěvníků posadila v 6 ráno na autobus do rumunských hor. I když tohle není zrovna vhodný příměr. Tam to místy skutečně vypadá ještě jako ve středověku.
Ale zpět ke hře. Jakákoliv podobnost se současností padá z mnoha dalších důvodů. Na obličeji máte dost podivnou masku, která navíc nejde sundat (že by Francie Ludvíka XIV?) a v pokoji nikde není vidět žádnou moderní vymoženost (OK Google můžete křičet jak chcete a ani Alexa neodpovídá). Jediné co můžete, je koukat na slaměný strop. Nevíte jak jste se sem dostali, proč máte tělo dolámané jako kdybyste prošli tutoriálem na středověké lámání v kole a také nevíte, jak se to vlastně jmenuje. A proč máte na obličeji tu zastlanou masku!
Ale lidé kolem vás jsou příjemní, laskaví, postarají se o vás a ještě vám dají jméno Hakuowlo. Když už se můžete hýbat, pokusíte se svými znalostmi splatit vesnici dluh tím, že jim pomůžete výnosem úrody na poli (zajímavé je že nevíte jak se jmenujete, ale základy lesnické střední školy “Jak pěstovat plodiny v horských oblastech s výnosem 150% a více” se vám z hlavy nevypařily). Všechno vypadá až moc idylicky, do té doby, než tuhle obyčejnou klidnou vesnici nezasáhnou sekundární dopady celonárodního povstání. Povstání se mění na válečný konflikt, který se ale přesouvá do dalších zemí a má za následek válku mezi různými kmeny, obývající tuto zemi. A Hakuowlo se ze všech sil snaží ochránit své nově objevené přátele.
Utawarerumono: Prelude to the Fallen je zvláštním hybridem. Jde o vizuální román, strategii a RPG. Ze všech těchto žánrů si bez skrupulí bere charakteristické prvky a na různých místech hry je mixuje jako DJové z 80.let. Naštěstí jsem velkým fanouškem elektronické hudby té doby a hlavně také vizuálních románů a JRPG herních žánrů a tak mi přišlo dávkování jednotlivých položek tak akorát. Snad jen ten začátek by si zasloužil rychlejší rozjezd a méně toho 2D kecání, ale díky tomu si pár lidí oblíbíte, o dalších si raději budete myslet svoje. No prostě se krásně začleníte do kolektivu.
Utawarerumono: Prelude to the Fallen je zvláštním hybridem. Jde o vizuální román, strategii a RPG.
Hráči si musí projít dlouhými příběhovými částmi, které vás posouvají dopředu různými cutscénami s velkým množstvím obsahu. Když se pak konečně dostanete ke několika strategickým RPG bitvám, cítíte velkou úlevu a zadostiučinění. Po nich se ale Utawarerumono: Prelude to the Fallen vrací k posouvání hlavní linie prostřednictvím vizuálně románových orgií. Musím proto hráče varovat, že pokud se těšíte na pár takřka statických 2D obrazovek a kupu strategických bitev, rovnou na Utawarerumono zapomeňte, protože se prostě fakt budete pekelně nudit. Pro všechny ostatní jde o božskou manu s větvícím se příběhem a když už se dostanete do bitvy, jde o krásně vybalancovaný systém s pěknými herními prvky a různými vedlejšími úkoly pro vítězný konec.
Strategické bitvy probíhají v Prelude to the Fallen na bojišti, rozděleném na čtvercovou mřížku. Vy pohybujete svými hrdiny a nepřátelští bojovníci dělají přesně totéž. Útoky jsou dopředu víceméně lehce odhadnutelné a jasné, ty vaše navíc mohou získat bonus za včasné stisknutí tlačítka pro zvýšení účinnosti útoku pro vyléčení spolubojovníků. Díky systému jménem Zeal získáte na bojišti prostřednictvím několika akcí plný měřák, který můžete použít pro účinné finishery na konci řetězených útoků nebo pro silnější kooperační pohyby, kdy se mohou některé postavy spojit a vytvořit speciální útok. Tyto drobnosti v jinak tradičních tahových mechanikách udržují souboje a celé bitvy trochu zajímavější a když se vám povede úspěšně dotáhnout speciální kombo do konce, je odměna víc než uspokojivá. Aspoň vyvolaným pocitem zadostiučinění. Bonusové body pak můžete přidělit kterémukoli členu skupiny, který byl během boje aktivní a mohou být také použity na zvyšování konkrétních statistik, jako jsou útok, obrana nebo obrana proti magii (ATK, DEF nebo MDEF) dané postavy.
Bitvy a jejich jednotlivé strategické prvky jsou sice dostatečně vybalancované a zábavné, ale rozeným stratégům nebudou poskytovat tu pravou hardcore výzvu. Například nemáte žádné bonusy za výškové rozdíly a většinou jsou bitvy na normální obtížnost relativně snadné. Naštěstí má Utawarerumono: Prelude to Fallen také režim Hard a ti, kteří hledají o něco větší výzvu, mohou na začátku každé bitvy mezi těmito dvěma režimy přepínat. A kdybyste se už náhodou dostali do úzkých, existuje zde dokonce ještě jedna užitečná funkce zvaná Rewind, což je další argument pro to, že boje zvládnou i méně zdatní stratégové. Další možností je přehrát si v režimu Free Battle již jednou zvládnuté bitvy a pokusit se posílit své bojovníky nebo získat další zkušenosti a předměty v tutoriálech. Jde ale pouze o určité rozptýlení, které možná využijete párkrát ze začátku. Později spíš zamíříte přímo k příběhovým bitvám a pak, když už budete hledat opravdu velkou výzvu, je pro vás určený režim New Game Plus, který nabízí trochu jiný režim výzev s názvem Soldier's Dream.
Pro hráče, kteří si vyloženě chtějí užít příběh nebo pro nováčky ve strategických RPG bitvách, je naopak bitevní systém vyloženě přátelský.
Pro hráče, kteří si vyloženě chtějí užít příběh nebo pro nováčky ve strategických RPG bitvách, je naopak bitevní systém vyloženě přátelský. Na druhou stranu může být pro rozené stratégy Utawarerumono: Prelude to the Fallen nudné a tady bych byl rád, kdyby se tvůrcům podařilo jednotlivé složky hry lépe vybalancovat. Rozvrstvit části příběhové části vizuálního románu rovnoměrněji k množství akce. Nebo dát před započetím souboje možnost pro milovníky vizuálních románů bitvy přeskočit a naopak pro stratégy počet bitev ještě zvýšit. Pro mne je Prelude to the Fallen tak akorát. Bitvy neznamenaly zavaření mozku, daly se víceméně zvládnout s prstem v nose (kdyby šla hra ovládat pouze jednou rukou) a příběh ubíhal dopředu rychlostí nadopovaného ptakopyska.
Některé zvraty jsou lehce předvídatelné, třeba že naprostá většina žen se bude točit kolem Hakuowla, ale najdou se i situace, které byste nečekali. Navíc ve hrách tohoto typu nebývá zvykem, že je politické pozadí dostatečně propracované a každá postava, a váš vztah k ní, má šanci prostřednictvím hlavního děje, a také různých vedlejších událostí, zazářit. Celková dynamika je lehce pomalejší, ale tato stimulace děje pomáhá dále rozvíjet vztahy mezi postavami a jejich reakce jsou pak pochopitelnější a uvěřitelné. V globále je použití obou hlavních herních systémů zvládnuto dostatečně dobře, i když zpětně zjistíte, že té románové položky je přeci jen daleko víc.
Umělecký vzhled vizuálně románové části Utawarerumona: Prelude to Fallen není ničím, co by vám vyrazilo dech. Najde se sice pár scén, které jsou na hraně a několik násilnějších, ale nic, co byste nezvládli. Problém nastává při přechodu do bitevního režimu, který je spojený s 3D vizualizací. Na tu si zvyknete až po čase a právě pak zjistíte, že jste z 3D modelů vyloženě nadšený.
Utawarerumono: Prelude the Fallen nabízí hráčům na výběr mezi původní hudební stopou z prvního Utawarerumona nebo využít skladby z podsérie Mask. Asi je to vyloženě na vás, ale druhá možnost mi přišla o mnoho lepší. Musím také ocenit velmi dobře zvolený font textu a jeho velikost. Bohužel jsem hru zkoušel i na Vitě a tam již byl s velikostí textu trochu problém.
Celkově vzato jsem byl příjemně překvapený jak na začátku, tak na konci Utawarerumona: Prelude to Fallen, ale nedokážu fanouškům série říct, jestli má smysl tento díl hrát, když už máte za sebou Mask of Deception a Mask of Truth. Tak nějak již totiž budete vědět, co stojí za zápletkou příběhu, ale zase pro všechny ostatní to doslova představuje výchozí bod série.
Za poskytnutí kopie hry děkujeme společnosti NIS America.
Verdikt
Utawarerumono: Prelude to Fallen není dokonalou hrou a určitě má své nedostatky, třeba celkem násilný přechod z 2D vizuálního románu do 3D strategických bitev. Nabízí ale poutavý příběh plný sympatických postav, který je vynikajícím výchozím bodem celé série.
