Recenze Viewfinder: Hra, kterou nestačí popsat slovy

Určitě znáte ty skoro až ohrané fotky šikmé věže v Pise. Turista s nataženou rukou i fotograf si musí stoupnout na velmi specifické místo, aby snímek vypadal, jako když dotyčný podpírá nakloněnou stavbu. Jde přitom jen o manipulaci s perspektivou. Podobně jako v případě nové puzzle hry Viewfinder.

• Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 18. 7. 2023
• Vývojář: Sad Owl Studios
• Vydavatel: Thunderful Publishing
• Žánr: puzzle hra z první osoby
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 7,46 GB (PlayStation verze)
• Herní doba: do 8 hodin
• Cena: 659 Kč

Už samotný název naznačuje mnohé - viewfinder je v angličtině hledáček u kamery. Přesně to je úkolem vašeho bezejmenného, němého hrdiny, který se dostane do světa plného barev a lepíků s kryptickými vzkazy. Chodit a hledat správné místo. Zjistíte, že se nacházíte v počítačové simulaci, kterou lze projít jen pomocí ohýbání a úprav prostoru kolem vás.

Začnete poměrně jednoduše. Dostanete do rukou fotografii mostu. Není nic extra, kompozičně je snímek spíš nezvládnutý. Tady ale nejde o žádné umění. Jakmile si stoupnete na správné místo, odkud máte výhled na propast mezi dvěma vznášejícími se ostrůvky, a “položíte” do vzduchu fotografii mostu… z dvou rozměrů se stanou tři. Most se otiskne do vaší reality, promítne se místo propasti a vy pohodlně přejdete z jedné strany na druhou.

Fotky a optické iluze

Jednotlivé oblasti jsou sdružené do několika úrovní, které používají různé nástroje k nabourávání reality. Získáte například vlastní fotoaparát a dostanete se do role turistů v Pise - musíte najít předmět, který vám pomůže dostat se dál, vyfotit ho ze správného úhlu a ještě ho vhodně umístit. Nebo poznat optickou iluzi, která s vámi manipuluje pomocí barev a stínů, a projít kolem ní.

Jak jsem varovala hned na začátku, Viewfinder nejde jenom popsat slovy, dokonce i screenshoty jsou málo. Nejvíce o hratelnosti vypoví video.

Svými barvami a vizuálem může hra připomínat The Witness, obtížností je ale úplně jinde. The Witness je v mnoha ohledech klasická puzzle hra, obvykle s jedním řešením, jejíž hádanky jde v případě nejvyšší nouze překreslit na papír. Viewfinder mívá řešení víc. Některá jsou elegantnější, jiná “na prasáka”, ale o to rychlejší. Můžete tak třeba složitě fotit a získávat tři různé baterie, které vám nabijí teleport potřebný pro přesun do další úrovně. Nebo jednu baterii vyfotíte třikrát a bum, po převedení do trojrozměrného světa máte tři nové kusy.

Většinou hry jsem tak spíš proplula. Kvůli různým rozměrům si na papír nic nepřekreslíte, ale to vy ani nepotřebujete. Viewfinder si užijete spíš jako relaxační hru, kde si vychutnáváte nový a nový nápad, jak ohnout svět kolem sebe.

Až v předposlední úrovni přijde zlom, kdy jsou především nepovinné úkoly zničehonic náročné. Hra je ale poměrně individuální, a co nesedlo mně, může připadat někomu jinému jednoduché. Obsahuje navíc ještě jeden prvek, který vše podstatně ulehčuje: v případě potřeby lze vrátit čas jako ve videopřehrávači.

Povzbudivý kocour

Jak postupně zjistíte, úrovně hry jsou rozděleny podle jednotlivých vědců, po jejichž práci váš hrdina pátrá. V počítačové simulaci se snažili najít řešení klimatické krize, do které spadl jejich skutečný svět. Žádné tání ledovců nebo požáry v Kanadě - představte si spíš sluneční bouře, vymřelou vegetaci. Zemi, která se stala rudou planetou.

Každý z těchto vědců má v simulaci svůj dům, který pro vás funguje jako hub. Každý je tematicky odlišný a vždy jakoby z dáli hraje trochu odlišná, “hučící” hudba. Odtud odcházíte do barevných místností, rozkvetlých zahrad nebo na mraky obklopené terasy, kde řešíte hádanky a dostáváte se dál a dál. Blíž a blíž přístroji, který byl měl vyřešit celosvětový problém.

Z počátku vám s pátráním pomáhá na dálku kolegyně s nepříjemným hlasem a až lacině napsanými monology. Jakmile se ale dostanete dál, nahradí ji CAIT, šedý naprogramovaný kocour, kterého zaujmete svou zvídavostí. Začne pochvalně komentovat louskání puzzlů, mile se na vás usmívá a povzbuzuje vás. Na někoho, jako je CAIT, jste možná čekali celý život.

Pokud jste si při čtení recenze vzpomněli na legendární Portal, vězte, že i s ním má Viewfinder pár věcí společných. Je to třeba jedna z mechanik, použitá ke konci hry, která připomíná jakési teleportování - akorát portály nahradil foťák. Nebo velmi příjemná délka hry. Viewfinder dokončíte včetně nepovinných úkolů za pár hodin. Nebo se můžete zdržet kocháním krásným světem a posloucháním nahrávek vědců, které přibližují, s čím vším se museli potýkat.

Jednou je to dětská čmáranice, vzápětí koridor jako z Dooma.

Dojde dokonce i na humor. Tedy, nemyslím ten skrytý za běžnými slovy. Zmíněné nahrávky, na které ve světě narazíte, jsou spíš slabšího charakteru. Hravý humor a vtip se skrývá hlavně v mechanikách a některých poházených fotografiích nebo obrázcích. Co se asi stane, když vezmete pohlednici se Stonehenge a postavíte ji před sebe? Jak se zachová narozeninové přání, na kterém se tísní nafouknuté balonky? Vrcholem je pasáž, která byla už v demu. Rychle tu procházíte z jedné reality do druhé - jednou je to dětská čmáranice, vzápětí koridor jako z Dooma.

Právě tyhle momenty si užijete nejvíce. Když vývojáři ze skotského Sad Owl Studios využijí svou originální mechaniku naplno a vy provede něco nevídaného, trochu bizarního, možná až drzého. Když zkusíte, co se stane, když převedete do reálného světa Výkřik od Edvarda Muncha. Když se propadáte hlouběji a hlouběji do kopie jiných kopií a testujete hranice paradoxu. Když sami vezmete do rukou fotoaparát a vydáte se vstříc kreativitě.