Čím jsme se bavili v říjnu a na co se těšíme v listopadu.
Martin Zavřel
Letošní předvánoční sezóna je opravdu divoká. Záplava zajímavých her všemožné velikosti na všech platformách je mimořádná, čemuž samozřejmě výrazně napomáhají také indie tituly. Osobně jsem si tento měsíc vyloženě vychutnal vynikající návrat 2D Metroida a příjemně se odreagoval ve Far Cry 6, což sice byla víceméně znovu ta samá hra jako posledně, ale zase o něco propracovanější. Do Halloweenské nálady jsem se dostal nočními seancemi v Inscryption a ještě pořád mi zbývá pár posledních dní jakožto pošťáka u jezera ve hře Lake. Zabředl jsem samozřejmě i do Age of Empires IV, na kterou se mi ale bohužel nedaří přemluvit kolegy z redakce. Tak nebo onak dostaly tento měsíc všechny moje herní stroje zabrat, stejně jako můj spánkový režim. Nebuďte jako já a užijte si podzimních procházek v reálném světě, dokud to jde.
Příští měsíc bude nálož her samozřejmě pokračovat, schyluje se nám k fascinujícímu střetu tří nejvýraznějších moderních stříleček nebo třeba k vydání jedné z nejočekávanějších závodních her poslední doby, nemluvě o návratu původních trojrozměrných GTA nebo příchodu vymodleného datadisku pro dominující japonské MMORPG. Kajícně se přiznám, že s mojí zálibou v příběhových hrách se v listopadu zřejmě nejvíc těším na příběhovou kampaň Call of Duty, i když mám samozřejmě zároveň obavy, aby to nebylo takové zklamání, jako svého času COD: WW2.
Ondřej Partl
Ač jsem byl k říjnu zpočátku poněkud skeptický, tak se mu nakonec podařilo mě velice příjemně překvapit. Jeho první půlku jsem zasvětil hraní nového MMORPG New World, které mě v té době z nějakého důvodu bavilo, ačkoliv z něj je ze všech koutů cítit, že se jedná o nedomrlý titul. Nicméně nyní, na konci měsíce, nemám ani nejmenší chuť se do hry vracet. Každopádně to vůbec nevadí, jelikož v říjnu dorazili další dvě za mě velice překvapivé pecky. Tou první byl předběžný přístup pro retro střílečku Forgive Me Father, která kombinuje lovecraftovské mýty s komiksovým vizuálem a nesmírně zábavnou hratelností a postupem. Už nyní se těším na plnou verzi, která doufám skutečně vyjde už na jaře příštího roku. Kromě toho jsem byl ale opravdu velice příjemně překvapen novými videoherními Strážci galaxie. Jestli se o tom chcete dočíst více, můžete navštívit mou recenzi, avšak já jen pronesu, že se aktuálně jedná o můj nejoblíbenější AAA titul tohoto roku.
Jakmile se ovšem podívám do listopadu, tak opět nejsem příliš přesvědčen tím, že se v tomto měsíci pro mě urodí nějaká pecka. Call of Duty: Vanguard totiž vypadá vyloženě otřesně, Battlefield 2042 mě z bety opravdu nepřesvědčil (spíše naopak) a Sherlock Holmes: Chapter One svým „moderním“ pojetím působí spíše směšně (a to mám předchozí díly rád). Jedinou jistotou tak pravděpodobně bude Forza Horizon 5. Rád bych se pak koukl i na rozšíření Endwalker pro Final Fantasy XIV, avšak na to kvůli povaze titulu rozhodně nebude čas. Ačkoliv mě to mrzí. Teoreticky by ale mohl překvapit předběžný přístup pro hru Giants Uprising, jelikož hrát za obra zní zábavně.
Jan Urbančík
V říjnu jsem bohužel na hraní neměl mnoho času, ale přesto se mi povedlo dohrát hned několik titulů. V první řadě jsem se pustil do remasteru Alana Wakea, který i přes své zjevné mouchy stojí za pozornost (recenzi naleznete zde). Celý měsíc jsem ale věnoval především hraní The Last of Us Part II. Na konto této hry bylo řečeno už snad úplně všechno, takže mé dojmy shrnu stručně. Technická stránka je na absolutně špičkové úrovni a je až s podivem, co vývojáři z Naughty Dog dokázali na končící generaci konzolí. Nádherná grafika, výborné animace, plynulý přechod do cutscén, zkrátka neskutečná práce. Stejně tak je na tom skvěle i příběh, který je sice kontroverzní, ale mně se velmi trefil do vkusu a s ním samotným jsem neměl žádné problémy. To už se však nedá říct o jeho dávkování, které se mi zdálo až příliš pomalé, a především v první polovině hry se toho moc nedělo. Moc tomu nepomáhá ani hratelnost, jež je sice o něco lepší než v prvním díle, ale ani tady mi nepřišla příliš zábavná. Postupem času se mi hra tak trochu přehrála a především kvůli tomu jsem ji měl rozehranou víc než měsíc. I tak je však The Last of Us Part II bezpochyby jednou z nejlepší her loňského roku.
Na konci měsíce jsem se pak pustil do Darkest Dungeon II, z něhož jsem si odnesl velmi pozitivní dojmy, které si můžete přečíst zde. Před vývojáři ještě stojí hromada práce, ale jakmile bude hra dokončená, jsem přesvědčený o tom, že půjde půjde opět o velký hit, stejně jako první díl.
A co nás čeká v listopadu? Osobně se nejvíc těším na hru Sherlock Holmes: Chapter One, kterou vyhlížím už od samotného oznámení. A přestože na arkádové závodění moc nejsem, rád si vyzkouším také Forzu Horizon 5. Co se týče dohánění restů, čeká mě Psychonauts 2 a pokud vše půjde podle plánu, tak i Horizon Zero Dawn.
Daniel Jarocký
Uplynulý měsíc jsem největší penzum času strávil u sportovních her. Příjemně mě překvapila nová FIFA 22 (recenze), která přinesla vítané změny především v oblasti hratelnosti. Citelné přestavby se dočkalo rovněž NHL 22 (recenze). V tomto případě jsme se konečně dočkali vytouženého přechodu na engine Frostbite.
Zklamáním a rozčarováním naopak skončilo hraní bety Battlefieldu 2042. Je těžké odhadovat, v jakém technickém stavu bude plná verze, ale po osahání betaverze v tomto směru zůstávám pesimistou. Minimálně díky zajímavě vypadajícímu režimu Battlefield Portal bych se každopádně rád pletl. Pár hodin jsem věnoval i adrenalinové sportovní záležitost Riders Republic, kterou bych jednoduše popsal jako Steep na steroidech. Až na problematické a příliš arkádové ovládání sportovního náčiní jsem dostal přesně to, co jsem očekával.
V listopadu se nejvíce těším na Forzu Horizon 5, ke které se z časových důvodů bohužel pravděpodobně dostanu až koncem měsíce. Jakožto velký fanoušek starších dílů série GTA mě bude dále zajímat podoba a kvalita chystané trilogie remasterů. Kromě těchto očekávaných titulů budu sledovat rovněž dva středně velké projekty od mých oblíbených studií. V první řadě je to strategie Jurassic World Evolution 2 od vývojářů z Frontier Developments. První díl jsem si ve své době náramně užil, takže pokračování vítám s otevřenou náručí. Druhým titulem je adventura Sherlock Holmes Chapter One od ukrajinského týmu Frogwares, jenž má hry se známým detektivem ve svém rodokmenu již téměř 20 let. Celkově se tak v listopadu rozhodně máme na co těšit.
Jakub Žežule
Tentokrát budu velmi stručný - většinu energie jsem vynaložil na hraní titulů ze série Silent Hill, o nichž jsem pro Zing připravil velký speciál. Kromě toho byl jako ostatně každý měsíc samozřejmě čas i na Hitmana 3, dále 3DSkový Donkey Kong Country Returns 3D, Returnal a PS5 verze Death Stranding a Spider-Mana, ale jelikož jsem ani jednu z nich zatím nedohrál a spíš z nich tak nějak krátce podle nálady ,,ukusoval", nechám si dojmy na jindy.
Dominik Tománek
V říjnu jsem se konečně podíval do Blackreef a zaseknul se v časových smyčkách v roli Colta. Řeč je samozřejmě od výborném Deathloopu od mého oblíbeného studia Arkane. Kvůli nedostatku času jsem hru ještě nedohrál, ale i tak jsem z ní naprosto nadšený. Humor, který se trefil přesně do mé noty, skvěle napsané dialogy mezi Coltem a Juliannou, obecně jejich chemie a nezapomenutelný audiovizualní styl. Nejvíce mě však zaujal gameplay, který nechává hráči nevídanou svobodu. Kandidát na další platinu je v tomhle případě jasný.
Na začátku měsíce jsem se také dostal Marvel's Spider-Man: Miles Morales, který je zejména na PS5 doslova dechberoucí. Při hraní na DualSense se opravdu cítíte jako v kůži pavoučího muže. Bavilo mě i zasazení a nádherné noční město. Potěšila mě i kratší herní doba, která je dnes v záplavě šedesátihodinových openworldů spíše výjimkou.
V listopadu mám v plánu rozehrát Guardians of the Galaxy, zkusit Age of Empires IV a konečně se pustit do série Nier, kterou považuji za moji velkou mezeru na poli videoher.
