Rudá hvězda na obzoru... Potřetí!

Na každé herní studio to jednou přijde. Změna. A na EA Los Angeles to přišlo právě v roce 2008. A co že se to stalo? Ruským prezidentem byl zvolen Dmitrij Medvěděv, začala válka v Jižní Osetii, ale hlavně – vyšel Command & Conquer: Red Alert 3.

Pro ty, kteří by to nevěděli, série Command & Conquer, kteroužto původně vytvořili pánové z PETROGLYPHu, se řadí k žánru Real Time Strategy a kdo ji nezná, má jenom mizivé právo tvrdit o sobě, že je stratég. Není tedy divu, že když vyšlo třetí pokračování z úspěšného světa Red Alert, fanoušci se mohli zbláznit. Jenže dvěma různými způsoby – jedni šíleli radostí, že je tu další pokračování tohoto početného univerza, druzí mlátili hlavou do klávesnice a ťukali si prstem na čelo. Proč? Změna je holt život.

Recenze na rozcestí...

Většina vývojářů, již se pohybují v komerční scéně, ví, že nikoho nemůže bavit jedna a ta stejná věc pořád dokola. Stále častěji jsme tedy svědky toho, že zavedené značky mění svůj styl hratelnosti, aby přilákaly nové hráče. Dá se série Command & Conquer považovat za zavedenou značku? Ukamenovat toho, kdo by řekl ne. Ale dosáhli i v tomhle případě autoři onoho kýženého efektu?

Je opravdu velmi složité napsat tu můj názor tak, aby vyhovoval každému. Konkrétně u této hry je to zcela nemožné. Zarytí fandové se totiž s hráči, kteří s touto světoznámou sérií začali právě tímto titulem, shodnout nemohou. Bylo by tedy pravděpodobně nejjednodušší tuhle recenzi prostě vzít a rozříznout vedví, jenže, vzato zcela objektivně, to zkrátka není proveditelné. Pokusím se tedy začít tím, co může potvrdit všeobecná strategická většina...

Filmovost na každém kroku

I přes podvědomou propast, jež mezi sebou tituly Red Alert 2 a Red Alert 3 vytváří, mají jednu věc společnou - filmečky. Zapomeňte na renderovaná dramata od BLIZZARDu, tady se pracuje s lidmi a kamerou. A nutno podotknout, že se s nimi pracuje opravdu výtečně. Ačkoliv zde scénky mezi jednotlivými misemi jsou hlavně pro pobavení, což je oproti starším dílům rozdíl, dělají to bravurně. Herci jsou skvěle vybraní; radikálně-demokratický americký prezident opravdu vypadá jako radikálně-demokratický americký prezident, premiér Čerděnko skutečně působí dojmem zašlého komunisty a kvůli vašim spolupracovnicím by se postavil nejeden velitelský stan. Za to tedy velké plus.

Dalším faktem, který i ten největší odpůrce tohoto dílu nemůže přehlédnout, zapnul-li ho alespoň na tak dlouho, aby onu "změnu" okusil v módu Skirmish, do češtiny zde přeloženého jako Řežba, jsou, jak hra sama na svém obalu prezentuje: "Dosud nevídané herní možnosti na moři". Vskutku. Hratelnost si na obojživelnosti dost zakládá, což je – tedy hlavně ve hře více hráčů – ještě posíleno skutečností, že základny všech tří mocností, jež se vám dostanou do rukou, jsou mobilní a umí se rozložit jak na souši, tak na mořské hladině. Tady však narážíme na první překážku, u níž se názory začínají rozcházet. Multiplayer.

Komunita bez lidí = počítač bez hardwaru

Jedno velké zklamání. I tak by se to dalo popsat. Ne, Hra více hráčů je na disku obsažena, ovšem zde se sebe-nadějnější velitel setkává s absolutním nezájmem. Multiplayer je v těchto končinách zkrátka vymřelý druh. Vyhynulý jedinec. Odepsaná existence. A přitom by měl poměrně slušnou šanci, přestože dnes nad vším zbytkem triumfuje StarCraft 2. Když nejsou lidi, není ani zábava. Pojďme tedy opustit tuto seschlou větev a vydejme se k tomu málu, které stačí, aby z Command & Conquer: Red Alert 3 udělalo nadprůměrnou strategii.

Kampaně. Ať už železnou pěstí Matky Rus dobýváte Evropu v tažení za Sověty, vším dostupným letectvem krotíte síly vašich nepřátel v misích Spojenců či (japanofilové, zakřičte třikrát "Hurá!") pod vznešenou vlajkou Císařství vycházejícího slunce naplňujete osud zničení západních barbarů a znovuobnovení Cesty bojovníka; vše je dokonale navrženo tak, aby jste pochopili herní styl dané strany konfliktu a zjistili, k čemu v praxi slouží některé zvláštní schopnosti jednotek. Máte-li navíc kamaráda online (o čemž se dá bohužel dost pochybovat), můžete je projít v kooperačním režimu. A to opravdu stojí za to!

Pastva pro oči, slast pro uši!

Ať už singleplayer, či cokoliv jiného, je tento celek hozen do vskutku stylového grafického kabátku, který nikoho neurazí, ba naopak spíše překvapí. Command & Conquer: Red Alert 3 má totiž po technické stránce úžasně zpracovanou vodu a její chování. Potopíte nepřátelskou loď? Tak se ještě hojnou chvíli budete moct kochat jejími zbytky, jež pomalu klesají ke dnu. Minimálně ona tekutina o dvou vodících a jednom kyslíku je tedy ve hře zpracována na jedničku.

Herní soundtrack považuji též za skvostný. Hudba má tu správnou válečnou atmosféru - dokáže navodit jistý druh napětí, kdy jen čekáte, co si na vás poměrně umně vyvedená umělá inteligence připravila tentokrát; zároveň však zní správně high-tech a je-li potřeba, sovětské chorály spustí v tu pravou chvíli, aby vás psychicky podpořily v bojovém či jiném snažení. Prostě bez chybičky.

Hop, nebo trop...

Co z toho ale vyplývá? Řeknu vám to asi takhle: Jste-li zastáncem předchozích dílů, potom si Command & Conquer: Red Alert 3 rozhodně nepořizujte, poněvadž, jak mi již bylo mým okolím několikrát sděleno, vydržíte u něj asi týden. Patříte-li však stejně jako já k lidem, kteří mají strategie všeobecně v oblibě a rádi zkoušejí něco nového, je téměř nemožné, aby se vám alespoň některá část hry nezalíbila.