Seznamujeme se s Nintendem Switch

Víte co je nejhorší na jakémkoli novém hardwaru? Vůbec nejde o parametry, výkon nebo vzhled. Nejhorší je to čekání. Na štěstí pro mne nebylo zrovna u Ninteda Switch až tak dlouhé. Jak jsem sám už několikrát zmiňoval, první nástřel toho, jak bude celá konzole vypadat a jak se bude v našich rukou chovat, mne hodně nadchlo. S přibývajícími informacemi jsem začal být víc a víc skeptický a těšení ochladlo. Naštěstí jsem si mohl konzoli před týdnem osahat a navíc Nintendo ukázalo pár (pro mne) zajímavých studií, které začnou na Switch vydávat své kousky.

Abyste byli v obraze, mám radost z podpory studií jako je Tokyo RPG Factory, Nippon Ichi Software, Omega Force, Marvelous nebo Square Enix. Ale potěšili i EA s FIFA nebo Microïds s třetí Syberií. Prozatím je seznam AAA her sice relativně krátký, ale znatelně jej nafouklo potvrzení 64 nezávislých her.

První den s konzolí

Když k vám konečně konzole Nintendo Switch prvně dorazí, překvapí vás hlavně velikost a váha krabice, ve které je zabalena. Konzole od Nintenda nikdy svými rozměry nepřekypovaly, ale Switch je oproti stávající generaci konzolí opravdovým prckem. Je to logické, není třeba do ni nacpat tak velký výkon, jaký je v jiných herních konzolích. Ale po výkonu Nintendo nikdy nešlo.

Při rozbalení krabice mne velice příjemně překvapil jednoduchý návod na zapojení konzole hned na jejím boku. Spousta lidí totiž v dnešní době zastává heslo "návody jsou pro zbabělce" a tímhle krokem se Nintendo kryje před úplně všemi, protože těchto pár velkých piktogramů uvidí úplně každý.

Po odklopení víka vidíte hned to nejdůležitější, dotykovou obrazovku, což je samotné srdce konzole, a oba Joy-Cony. Zbytek se nachází schovaný níže a ode mne osobně dostává Nintendo bod nahoru za přibalený adaptér. Dodnes jsem nepochopil, proč jej třeba ani k New 3DSku nedává, přitom nevěřím, že je výrobní cena až tak vysoká.

Ven s ním!

Při vybalování jednotlivých komponent, kterých je v krabici trochu víc, než u jiných konzolí, už rovnou pochopíte směr, jakým hodlá Nintendo vykročit. Kromě již zmíněného se vám díky Joy-Con gripu (umožňující spojit oba Joy-Cony do jednoho ovladače), dvěma poutkám a dokovací stanici, objeví na stole docela velká hromádka věcí. Ale zapojení je jednoduché, zabere opravdu pár minut a navíc byla konzole od výroby mírně nabitá a tak šla hned spustit.

„Oproti předchozím konzolím, a třeba i hanheldům, má Switch velmi jednoduché a logické uživatelské rozhraní."

Oproti předchozím konzolím, a třeba i hanheldům, má Switch velmi jednoduché a logické uživatelské rozhraní. Vždycky jsem měl problémy se v systémech Nintenda intuitivně orientovat a některé málo používané věci ještě stále hledám. U Switche jde ale vidět, že se návrháři řídili trochu jinými myšlenkami a cílem nebylo hráče mást, ale usnadnit jim radost hraní a zjednodušit život.

Ale aby toho usnadnění nebylo moc, tak třeba najít místo pro vložení microSD karty mi přijde napoprvé strašně nepochopitelné. Ono to naopak je parádně logické, ale to vám připadne až po chvíli.

Dotyky a vibrace

Co se pak týká ovladačů samotných, tak tady bych měl několik velkých pochval, ale i podstatných výtek. S konzolí dorazil i nadstandardní Pro Controller. Protože jsem měl možnost se s ním seznámit už před týdnem, snažil jsem se spíše využívat Joy-Cony. Takže jen krátce. Pro verze ovladače je parádní kousek. Bohužel musím uznat, že tak na první pohled nevypadá. Zpracování je hezké, ale opravdu působí jako hračka z obchodu pro kojence, než jako profi kousek. Když se na něj ale nedíváte, zjistíte, že si označení Pro (-fi) skutečně zaslouží. Ať už jde o padnutí do ruky, vibrace nebo citlivost gyroskopů. Mám ale strach, že lidé s kratšími prsty budou mít problémy.

„Velice lehce a jednoduše vytvoříte plnohodnotný ovladač, ale na moje ruce je prostě rozvrstvení tlačítek moc u sebe. U handheldu typu 3DS nebo PS Vita vám to nevadí, ale tady by menší přifouknutí velikosti nevadilo."

Bohužel podobně, ale obráceně, jsem se zase já cítil i s Joy-Cony, zapojenými do Joy-Con gripu. Ano, velice lehce a jednoduše vytvoříte plnohodnotný ovladač, ale na moje ruce je prostě rozvrstvení tlačítek moc u sebe. U handheldu typu 3DS nebo PS Vita vám to nevadí, ale tady by menší přifouknutí velikosti nevadilo. Možná jde ale jen o zvyk. Pokud ale ovládáte hru, nebo nějakou jinou hříčku z kolekce 1-2 Switch, s každým Joy-Conem v jedné ruce, ani vám to tak nepřipadne.

Hlavně si ale musíte zvyknout na prvotní neustálé "šachování" s Joy-Cony. Pořád máte tendence je přehazovat, jednou z tabletu, jindy je nacpat do gripu nebo zase mít samostatně. Naštěstí je zacvakávání do jednotlivých komponent vyřešeno opravdu dobře. Funguje to lehce a já doufám, že stejně dobře to půjde i po roce a že se nevychodí. Menší problémy jsem měl pouze s Joy-Con Stripy. Ani na desátý pokus mi nešly Joy-Cony vysunout lehce a trochu jsem s tím prozatím vždycky zápasil.

Velká nebo malá placka

Nakonec jsem si nechal jednotlivé zobrazovací režimy. Konzole nezabírá moc místa a tak to působí celkem vtipně, když vidíte, jak taková malá krabička pohání velmi ostrý obraz na 48" televizi. Hodně jsem ale ze začátku používal hlavně handheld režim, protože přihlašování k účtům a nastavování konzole je prostě jednodušší na dotykové obrazovce, než pomocí ovladačů.

Hodně to oceníte třeba při vkládání kódů, které máte na kompu ve vedlejší místnosti. Prostě vytáhnete placku a naklepete je tam přímo na obrazovce. Odezva je velmi rychlá, zase jsem ale zvědav jak se změní po roce používání, kdy budete kupovat spíše digitální tituly a data stále mazat a nahrávat. Stolní režim jsem prozatím neměl moc čas vyzkoušet, ale dceři, které je 7 let, sedí rozpojený Joy-Con přímo ideálně. Teď jen dodat dostatek dětských her.

To je prozatím vše, o hraní The Legend of Zelda: Breath of the Wild, 1-2 Switch nebo Snipperclips zase příště. Navíc pro vás připravujeme recenze jednotlivých titulů.

Switch On - den druhý

Druhý den už byla konzole, i na můj vkus, hodně rychle součástí naší domácností. Naštěstí mám velmi tolerantní ženu a tak jsme dostali s dcerou na sžití se náležitý prostor konzoli vyzkoušet. Ráno jsme se pustili do 1-2 Switch a musím říct, že tady dostávají děti navrch, díky velikosti Joy-Conů. Přeci jen se v malé ruce drží ovladač lépe a dosáhne na všechna tlačítka pohodlněji. Proti zase mluví občasné problémy při držení samotných Joy-Conů. Ale to je prkotina.

Stejně jsme ale nakonec strávili více času u hříčky Snipperclippers. Tahle hra mne na předváděčce moc nezaujala, ale doma s tím správným partnerem jde o výbornou zábavu. Vzhled hry je v protikladu s tím, co vám nabízí. Jde totiž o klasické zvládnutí kooperace, ale pouze pomocí jednoduchých příkazů a několika možností chování vašich postaviček.

Úkoly nejsou složité, ale právě v tom je jejich síla. Krátký tutoriál vás seznámí pouze s ovládáním a pak jste hozeni do vody. Tedy na pracovní desku stolu a poraďte si. Největší zábava je ale stejně ve chvílích, kdy se vzájemně nechápete a vytváříte jeden zmatek za druhým.

Třetí hrou, kterou jsme dostali v redakci spolu s konzolí Switch, je samozřejmě The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Bohužel jsem u prvního rozehrání skončil přesně tak, jak jsem nechtěl. Otevřený svět je otevřený svět a místo toho, abych prošel úvodní část rychle, přeci jen jsem ji zkoušel před týdnem, strávil jsem v ní hned několik hodin. O nové Zeldě tady ale nehodlám mluvit, tu si rozhodně necháme na samostatnou recenzi.

Máš čas a prostor nebo ne?

Teď bych se opět vrátil k samotné konzoli. Při každodenním frmolu se totiž krásně projevila její všestrannost. Dopoledne jsme s dcerou hráli na televizi a pak za námi přišla manželka s tím, že se chce dívat na nějaký pořad. Se Switchem tohle není problém. Prostě jsme vytáhli tablet, přešli do stolního režimu, jen ztišili zvuk a pokračovali prakticky bez přerušení.

Taky musím trochu poopravit své předchozí tvrzení ohledně "gripování" Joy-Conů s dalším zařízením. I to sundávání z Joy-Con Stripů už jde lehčeji a věřím, že do týdne to budeme dělat úplně automaticky. Z čeho mám trošku strach je životnost baterie. Pokud bude člověk neustále skákat mezi televizním a handheald režimem, může jít baterie celkem rychle do háje.

Prozatím jsem ale s její výdrží hodně spokojený. U Joy-Conů jsme za celé dopoledne neměli potřebu ovladače nabíjet. Podobně u Pro ovladače, ale u toho je deklarovaná doba hraní na jedno nabití asi 30 hodin. Raději bych chtěl vyzdvihnout baterii u tabletu. Vlastně u samotné konzole. V handheald režimu jsem hrál novou Zeldu asi čtyři a půl hodiny a i když už byla ke konci baterie v červené části stupnice, rozhodně by ještě nějakou dobu vydržela.

Přidám ještě jeden názor, osobně totiž nejsem nakloněný dlouhodobému vysedávání u hraní her a vysedávání dětí už vůbec, ale umím si živě představit, jak půjde o letošní dovolené Switch od jedné rodiny do druhé a večer rozhodně nezůstane jen tak někde ležet.

Problém bohužel stále vidím v nedostatku ovladačů. Nintendo Switch jde hlavně po zábavě pro větší počet lidí. Reklamy od začátku lákají na hraní s více lidi a já se vsadím, že by se v každém balení konzole uživily klidně čtyři Joy-Cony a ne jen dva. Teď to ještě třeba není tak znatelné, ale po vydání Mario Kartu nebo až se na pultech obchodů objeví Arms, bude druhá sada Joy-Conů nezbytností.

Nicméně já za sebe musím říct, že Nintendo splnilo to, co jsem od něj očekával. Dcera sama prohlásila, že je to SKVĚLÁ konzole. Sám bych časem uvítal, kdyby třeba cena za příslušenství trochu spadla. Rozhodně by se pak Switch dostal do většího počtu domácností.

Nintendo Switch vyšlo 3. března 2017. Konzoli, příslušenství a hry koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.