Shadow Tactics Blades of the Shogun – nervy drásající dobrodružství

Před osmnácti lety nám skupinka španělských vývojářů dala strategický klenot, který je i přes svou technickou zastaralost stále opěvován. První díl slavné série Commandos se stal vzorem řady taktických strategií, které se za použití stejných mechanizmů snažily dosáhnout podobného úspěchu. Většina z nich skončila v propadlišti herních dějin, do popředí se podařilo dostat jen malému procentu následovníků. Dnes by se mezi zdatnější duchovní nástupce chtěl zařadit i projekt nezávislého studia Mimimi Productions, které za sebou prozatím nemá žádné výraznější dílo. Bude Shadow Tactics Blades of the Shogun jejich vstupenkou mezi herní smetánku, nebo jim naopak přibouchne dveře před nosem?

Krví zalitý mír

Osud feudálního Japonska byl rozhodnut v podzimních měsících roku 1600. Bitva u Sekigahary otevřela legendárnímu klanu Tokugawa cestu k získání titulu šóguna, jenž mu dal právo vlády nad celým ostrovem. Absolutní dominance uspokojila vůdce rodu Iejasu Tokugawu jen na krátký čas. Po uplynutí patnácti let znovu vrhl své jednotky proti nic netušícímu protivníkovu. Primárním cílem hlavního voje se stal Ósacký hrad, ten byl již delší dobu útočištěm opoziční frakce, která se v jeho zdech statečně bránila útokům nepřítele. Nakonec byla ale díky dovednostem vaší záškodnické skupiny donucena kapitulovat, což umožnilo vládnoucí třídě konečně nastolit křehký mír, který je v současnosti narušován hrou stínů vládcových protivníků. Zabránit nové vlně násilí můžete jen vy a vaši tiší vyvolení.

Příběh Shadow Tactics Blades of the Shogun není i přes zajímavé dobové zasazení nikterak výrazný. Herní zápletka je vystavěna na velmi slabých základech. Komplet k zemi sráží hlavně nezajímavé postavy a nezáživné vyprávění děje. Velký potenciál feudálního Japonska mi v tomto díle přijde zcela promarněn. Nabízená látka by mohla být zpracována jinak a lépe. Celek drží nad vodou snad jen povedený japonský dabing hlavních protagonistů.

Zabij mě tiše

Hlavní protagonisté tohoto dobrodružství se budou pohybovat převážně ve stínech. Jejich úkolem bude většinou tichá likvidace cíle, který na ně bude čekat za zástupy po zuby ozbrojených vojáků. Hra po vás bude vyžadovat hlavně tichost a diskrétnost. Nenápadnost bude velmi zásadně ovlivňovat délku vašeho života. Pokud budete procházet kolem nepřátele bez povšimnutí, možná se vám podaří dokončit misi se zdravou kůží. Ignorace kradmého stylu naopak změní vaši výpravu vcelku slušný masakr, který s vysokou pravděpodobností nepřežijete.

„Umělá inteligence se spoléhá hlavně na svůj zrak, sluch užívá jen minimálně. I přes vysokou agresivitu je její úroveň hodně nízká, zvládání složitějších akcí je často nad její síly. S jednou postavou jste díky tomuto faktu schopni nejednou bez větších problémů zlikvidovat celý oddíl nepřátelských sil.”

Protivníci vás v Shadow Tactics svým zrakem detekují jen na určitou vzdálenost. Když se budete pohybovat potichu, stane se z vás špatně zpozorovatelný stín, který bude většina nepřátel plně ignorovat. Pokud se ale přiblížíte dostatečně blízko, začnou na vaši přítomnost reagovat velmi pohotově. Umělá inteligence se spoléhá hlavně na svůj zrak, sluch užívá jen minimálně. I přes vysokou agresivitu je její úroveň hodně nízká, zvládání složitějších akcí je často nad její síly. S jednou postavou jste díky tomuto faktu schopni nejednou bez větších problémů zlikvidovat celý oddíl nepřátelských sil.

Osobně mi v tomto směru nejvíce vadí absence hledání zmizelých společníků. Vojáci pod vedením umělé inteligence plně ignorují zabité kamarády a spolubojovníky. Pokud zasmrádlé tělo nepostavíte přímo před ně, prakticky si ho ani nevšimnou. Mimoto mi trošku schází také pozůstatky po eliminaci nepřátel, krev tu ihned po činu mizí v prachu cesty.

Bylo nás pět

Paleta nepřátel je naneštěstí stejně chudá jako úroveň AI. Protivníkovu armádu tvoří převážně vojáci s kopím či puškou. Pomyslným hřebem večera jsou do zbroje navlečení samurajové, kteří jsou schopni odolat většině forem útoku. Při přímém střetu dokáží tito japonští rytíři zabít nepřítele na jeden úder katany. Osobně jsem byl hodně zaujat střelci s kloboukem, rychlost jejich střelby je extrémně vysoká. Když vás pořádně zaměří, nemáte díky zpomalení po zásahu žádnou šanci uniknout.

Efektivně se s těmito elitními střelci dokáže vypořádat jen starý ostrostřelec Takuma, který mistrně ovládá odstřelovací pušku, granáty a kapesní pistoli. Krom zbraní má tento hrdina k dispozici také ochočenou fretku, s niž je schopen odlákat pozornost svých nepřátel. Proti samurajům je ale víceméně bezmocný, nasadit proti nim musíte mocného obrněnce Mugena. Mohutný samuraj může vyzvat své protějšky na přímý souboj, ve kterém se mu nemohou rovnat. Když ho náhodou nemáte v partě, musíte se s nimi vypořádat za pomoci spolupráce více členů družiny. Spojit můžete například dovednosti ladné gejši Aiko, obratného zabijáka Hayata a mladé zlodějky Yuki. Každá postava tu disponuje specifickou škálou schopností. Já sám jsem si nejvíce zamiloval svůdnou gejšu Aiko, která byla zběhlá v umění kamufláže a matení protivníků.

Proklaté stopy

Schopnosti postav budete často užívat k upoutání pozornosti vašich nepřátel. Zaujmout je můžete kupříkladu zhasnutým světlem, stopami ve sněhu nebo dobře hozeným kamenem. Každá mapa vám nabídne jiné herní mechanizmy. V nočních lokacích budete muset pracovat s tmou, v zimních naopak se sněhem. Aspekt odlišně nadefinovaných map osobně považuji za nejvýraznější pozitivum tohoto titulu.

„Shadow Tactics Blades of the Shogun je průměrné dílo, které je taženo hlavně pestrou paletou map, osobitou škálou schopností jednotlivých hrdinů a povedenou optimalizací. Ostatní prvky tohoto díla nejsou nikterak výrazné, prakticky ho jen stahují ke dnu.”

Relativně pestrou paletu map naneštěstí sráží ke dnu toporně zpracované hledání cest. Hrdinové mají často problém dojít k cíli bez toho, aby spustili poplach. Neustále je musíte hlídat, chvilka nepozornosti může plně překazit perfektně naplánovanou vraždu či přepadení. Vedle tohoto nešvaru tu máme také polofunkční kameru, která vám nejednou způsobí nemalé potíže. Hraní Shadow Tactics Blades of the Shogun vyžaduje v současnosti hodně silné nervy. Snad budou zmíněné nedostatky co nejdříve opraveny.

Indie alternativa Commandos

První výraznější projekt z dílen nezávislého studia Mimimi Productions se moc nevyvedl. Shadow Tactics Blades of the Shogun je průměrné dílo, které je taženo hlavně pestrou paletou map, osobitou škálou schopností jednotlivých hrdinů a povedenou optimalizací. Ostatní prvky tohoto díla nejsou nikterak výrazné, prakticky ho jen stahují ke dnu. Za sebe mohu tento titul doporučit jen méně náročným hráčům, kterým nebude vadit hloupé chování AI či toporný pohyb primárních protagonistů. Náročnější jedinci by se tomuto kousku měli vyhnout obloukem.

Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.