Splinter Cell: Conviction – Sam je zpět!

Sam Fisher se nám vrátil. Lepší, silnější a podstatně naštvanější. Poté, co byl spatřen jako bezdomovec už jsme v epický návrat nedoufali. Vlastně jsme skoro nedoufali ani v návrat jako takový. Ubisoft ale začal hezky od podlahy a všem nevěřícím ukázal, že kvalitní tituly zkrátka dělat umí. Z Conviction se krom všeho vyklubal vynikající akční kus, za který by se nestydělo žádné Hollywoodské filmové studio. Stealth, akce, drsné řeči – vše je tu v dokonalé symbióze.

Zabili mu dceru, tak zabije všechny ostatní

„Když muže zatlačíte na hranici únosného, je schopen čehokoliv,“ říká Sam. A má pravdu. Po smrti dcery Sáry, kterou kdosi srazil autem, je Sam na pokraji zhroucení. Práci v tajné organizaci zanedbává, nespí, nejí a jen slepě vyhledává vrahy své dcery. Z Echelonu nakonec odchází, což se nelíbí jak šéfům, tak nepřítelům. Tajný agent na volné noze je totiž smrtelná kombinace. Ze Sama se tak stává štvanec a lovná zvěř, po které jde jak bývalá mateřská organizace, tak nepřátelé v domnění, že přestane hledat. Sam ale nepřestává. Mrtvoly se začínají kupit po desítkách a všem začíná docházet, že to tady někdo myslí vážně.

Hledání vrahů ale není to jediné, co vás v příběhu obšťastní. Ten je totiž stejně komplikovaný, jako jídelníček sportovců a nabízí spoustu zvratů, nečekaných odhalení a zcela jiného odvětví příběhu, než které bychom na začátku očekávali. Sam naštěstí není sám, po boku mu stojí několik starých známých včetně operátorky Grim, která tentokrát sehraje podstatně větší roli. Také díky přátelům se párkrát podíváme na život Sama retrospektivně, což velmi osvěžuje hraní.

Jsem Bond. Ne Bourne. Ne Fisher.

Conviction jako první díl série opouští zažité způsoby kradmého plížení a jde vstříc moderní době Bournových Ultimátumů. Přesto však chytře nabízí dvě základní složky, ze kterých si vybere každý. Fanoušci se báli, že ona stealth atmosféra, která celou sérii proslavila, zmizí v nenávratnu. Ubisoft ale pobral dostatek rozumu, aby se sám nevyšachoval a vytvořil hodně možností, jak ke hře přistupovat. Takže si to hezky rozdělme.

Pokud jste tajný agent tělem i duší, stále máte možnost hrát hru více old-school způsobem. Schovávat se ve stínech, plížit se úrovněmi a potichu odstraňovat stráže. K tomu vám dopomůže jedna z novinek, tzv. poslední známá pozice. Pokaždé, kdy vás totiž nepřátelé zmerčí a vy se jim opět ztratíte se na onom místě objeví váš průhledný obrys. Bude to právě toto místo, na které se nepřátelé soustředí, budou se jej snažit obejít a dodatečně na něj střílet. To vám samozřejmě dává značnou strategickou výhodu, díky které si můžete celé skupiny hezky obcházet a potichu střílet do zátylků.

Další grafickou vychytávkou je barevné spektrum, které se v případě schovávání ve stínu mění na černobílé. V tomto stavu se vám v prostředí barevně zviditelní místa pro interakci a nepřátele, což také poukazuje na značné zjednodušení a zrychlení celkového stylu hry. Vývojářům se dobře povedlo zapojit změnu barevného spektra do herních mechanismů. Nejednou se budete cítit opravdu zranitelní, když ze stínu vyběhnete na otevřené prostranství.

Další novinky však patří již veskrze akčnějšímu a dynamičtějšímu přístupu, který je Conviction vlastní. Hlavním tahákem je funkce Mark & Execute, kterou budete používat neustále. Tu aktivujete jedním chvatem nablízko, načež máte možnost si „označkovat“ určitý počet nepřátel (závisí na vybrané zbrani). Ty pak můžete stiskem jediného tlačítka v efektní animaci odpravit na onen svět. Samozřejmě za předpokladu, že jsou všichni v dosahu. Tímto postupem se dá v zásadě dostat z místnosti do místnosti, protože všechny prostory samy o sobě představují neustále se měnící minihry. A to, jak, kde a kdy skočit, označit a střelit, abyste v jednom efektním zátahu sejmuli všechny stráže v dosahu. Na to se samozřejmě váží bonusy a body, které dostáváte během hraní. Za ty si můžete v armádních kufřících upgradovat nabízené zbraně (lze mít vždy jednu pistoli a jednu větší zbraň), gadgety i schopnosti. Čím originálněji to vymyslíte, tím více máte šancí na pořádnou nadílku bodů. Prosté a jednoduché.

Ve všem ostatním je Sam téměř beze změn. Opět se dovede potichu plížit, přeskakovat stěny i zídky, nově také skákat do úkrytu a v něm se pohybovat či slepě střílet. Celkový pohyb je ale nyní mnohem rychlejší a dravější, opět ve stylu modernizace, kterou prošel Conviction měrou vrchovatou. Tomu se podřídila i umělá inteligence nepřátel, která je sice nadprůměrná, stále však můžete jednoduše přijít na to, jak na ni. Stráže jsou dostatečně inteligentní, aby se při palbě skrčili, případně hodili šipku do nejbližšího úkrytu. V případě využití poslední pozice ale většinou tupě střílí a běží na místo, kde vás viděli naposledy a vy tak můžete jednoduše počítat fragy ze strany. Hru kočky s myší tak máte možnost praktikovat do aleluja.

Chceš laser, nebo tlumič?

Když už jsem nakousl arzenál, dodám také, že se tu skrývá další z možností hrát hru postaru. Kromě zbraní, které si počas hry vylepešujete, tu totiž naleznete úctihodnou zásobu různých hraček a udělátek, které dělají ze Sama Fishera toho Sama, kterého důvěrně známe. Fanoušci se rádi vrátí k minikamerkám, EMP granátům, minám a nepohrdnou ani novinkami. Ty především zastupují nové sonarové brýle, díky kterým můžete vidět nepřátele skrze stěny. Hodit se ale bude i přenosný EMP generátor v batohu. Vybere si zkrátka každý.

Třešničkou na dortu nového brutálního Sama jsou minihry v podobě vyslýchání důležitých osob, ke kterým se čas od času dostanete. Ty pak stačí chytit pod krkem a je už zcela na vás, zda s nimi rozrazíte dveře, rozdrtíte záchodovou mísu či obtisknete zkrvavenou tvář na zrcadlo. S patřičnou razancí. Minihry skvěle doplňují příběh a dospělejší atmosféru celého titulu, která se Ubisoftu rozhodně povedla. Sam totiž nejvíce připomíná Jasona Bourna, a to je více než přínosné.

Co je staré, to je dobré?

Conviction běží na enginu Lead, což je v zásadě silně upravený Unreal 2 Engine, který si vývojáři vybrali již před lety. Mnozí by mohli namítat, že bylo potřeba engine časem vyměnit, není to však tak jednoznačné. To, co totiž Ubisoft s grafickou stránkou Conviction dokázal je více než úctihodné. Podařilo se jim totiž vytvořit velmi realistické prostředí. Ať už se procházíte ulicemi Washingtonu či se plížíte opuštěným skladem, vše vám příjde přirozené. Působivému efektu dopomáhá také plně dynamické osvětlení, které je v mnohém interaktivní. To můžete používat i jako další strategický prvek k odlákání stráží nebo hrátkám s jejich nervy. Lehce nepříjemné mohou být neustálé přechody mezi barevným a černobílým spektrem. Jedná se sice o důležitý herní prvek, pastvu pro oči ale černobílé prostředí rozhodně nepředstavuje. Nesměl bych zapomenout ani na inovaci na poli zadávání úkolů, které se vám nyní promítají přímo na stěny a místa, kam musíte jít, bez nutnosti přepínat do menu či kapesního počítače, na který jsme si v sérii zvykli. Podobným způsobem se do prostředí promítají i filmečky a myšlenky Sama, což považuji za skvělý nápad, který podává hráči veškeré potřebné informace bez přerušování.

Nevýhodou starší verze enginu jsou méně ostré textury a nemožnost hru spustit v plném HD rozlišení. To ostatně vynahrazuje živoucí prostředí, které svým podáním zadupává do země mnohé současné tituly s papírově krásnější grafikou. Korunu všemu nasazuje skvěle sednoucí hudební doprovod, který je dynamický a podřizuje se situaci. Nakonec bych nemohl vynechat ani dabing, který je opět prvotřídní v čele s vynikajícím Michaelem Ironsidem, který je správně brutální a bezcitný.

Když strastiplná pouť skončí

Série Splinter Cell se již od druhého dílu nikdy neomezovala pouze na singleplayerový zážitek a výjimku nebude tvořit ani Conviction. Ten nabízí dokonce trojité prodloužení hrací doby díky třem módům. První mód představuje dokonce zcela nový příběh pro dva tajné agenty, do kterých se vžijete díky kooperačnímu režimu s kamarádem přes split-screen či internet. Díky nezměněnému schématu ovládání jde spolupráce intuitivně a jednoduše, což dopomáhá skvělého hernímu zážitku. Potěší druhý mód, který nese název Deniable Ops a nabídne čtyři samostatné minihry pro jednoho hráče, většinou soustředěné na odstranění všech strážných na určité mapě. Samotný multiplayer už je zábavný poněkud méně a nabízí klasické minihry, mezi které patří např. vyčištění prostoru plného nepřátel, ochrana EMP generátoru před vlnami vojáků a několik podobných. Vše samozřejmě jako soutěžení s ostatními agenty, kteří vám budou křížit cestu. Potěší také propojení všech módů sbíráním bodů, které si můžete jednoduše přenést z jednoho příběhu do druhého a vytasit se s lepšími zbraněmi a vybavením.

The End

Sam Fisher je zpět v té nejlepší formě a ukazuje, že se umí skvěle podřídit mainstreamovým požadavkům a akčnějšímu pojetí. Nabízí poutavý příběh plný zvratů, nákladní vagón inovací a přechod z plížení do akce. Přesto si zachovává svůj osobitý styl, který je sérii vlastní. Za zápor by se dalo považovat možná až přílišné zjednodušení či lehce zastaralé grafické zpracování. Pokud se ale ve hrách vyznáte a umíte kvalitní tituly ocenit, Splinter Cell: Conviction je pro vás povinnost. Filmovější zážitek totiž v současné době na trhu nenajdete. Tečka.