Star Trek: The Video Game – téhle galaxii se radši vyhněte

Recenze z hraní PS3 verze hry

Je vlastně docela fajn, že Spock není víceméně schopen emocí. I on by totiž jinak musel zaplakat nad tím, co studio Digital Extremes pod hlavičkou vydavatelského domu Namco Bandai pustilo na trh. A vidět dospělého Vulkánce brečet by asi byla poslední kapka pro fanoušky Star Treku; a noční můra pro marketingové oddělení. Ale přiznávám, jistý nostalgický prvek v sobě tenhle paskvil má. V podstatě hned po spuštění se mi vybavily všechny ty mizerné herní adaptace, které doprovázely do distribuce každý větší film. V posledních letech ovšem tak trochu vymizely a spousta hráčů musela začít hledat guilty pleasure jinde. Ovšem troufám si hádat, že na tohle publikum vývojáři asi necílili.

Těžko ale Star Trek: The Video Game zařadit někam jinam. I se zavřenýma očima je to pořád do nebe volající pitomina, která kdyby nevyšla, vůbec nic by se nestalo. Ale aby se neřeklo, že jen nadávám… velké plus mají autoři za to, že se jim podařilo nahnat do dabingového studia (pravděpodobně smluvně vázané) herce z filmu a fanoušci se tak dočkají svých oblíbených hlasů. Stejně tak příjemný je příběh. Vzhledem k tomu, že Do temnoty dorazí do světových kin až v druhé polovině května, museli vývojáři přijít s vlastní zápletkou. Ta se točí kolem agresivních Gornů, kteří si vyšlápli na novou kolonii budující Vulkánce, přičemž zachránit situaci musí jako už tolikrát předtím USS Enterprise.

Jde o dějovou linku veskrze plytkou, které moc nepomáhá ani dost špatný scénář, ale pro potřeby titulu je bezpochyby dostačující. Ostatně, špičkování mezi Spockem a Kirkem, dvěma hlavními postavami, za něž můžete hrát, samo o sobě stačí na to, aby si udrželo vaši pozornost. Žádný chytrý humor ale nečekejte, všechny použitelné repliky tuším skončily ve filmu. Tak, a teď, když už jsem něco na hře pochválil, můžu se konečně pustit do vysvětlování, proč je tak stupidní beze strachu z toho, že by mě někdo nařknul ze zaujatosti.

Hlavním problémem titulu jsou všudypřítomné bugy. Tak trochu to působí, jakoby se tvůrci rozhodli ušetřit za alpha, beta i omega testery a radši si koupili do kanceláře vířivku doufajíc, že holky už přijdou sami. Jak jinak si vysvětlit, že během cest výtahem váš parťák pravidelně mizí, případně praktikuje osvědčenou hubnoucí techniku ze zámoří – sveřepí běh proti zavřeným dveřím. Podobné excesy by snad i dokázaly vyloudit úsměv na tváři, kdyby tím ovšem problémy tak nějak skončily.

Naneštěstí úsměvných nedodělků je pouhé minimum a většinou vás čeká vztekání, hryzání ovladače a ojediněle vzývání nových bohů. Katastrofální kamera už je klasikou a pomalu ani nemá smysl se nad ní pozastavovat. Stejně tak přeskočím skutečnost, že pokud jste donuceni vláčet s sebou zraněného parťáka, dovolí vám hra natáčet se pouze v rámci 45 stupňů. Chcete-li udělat čelem vzad, musíte si hezky obejít celé kolečko, neboť máte rejd jako kamion. Jedněmi z nejdebilnějších bugů jsou ale ty přímo ve hře jako takové. Naprosto běžně se stává, že se musíte vrátit až k deset minut starému checkpointu prostě proto, že se v dané chvíli nespustila animačka a hra vás proto nenechá jít dál.

Dokonce jsou mnohými hlášeny problémy s nesmrtelným bossem, kterého nebyla schopná zranit žádná z vašich zbraní. Nepomáhalo přitom ani nechat se zabít, neboť váš kolega trvá na tom, že vás bude pořád dokola oživovat. Zklamání navíc nerozptýlí ani jednotlivé mise, jejichž náplň je vcelku tuctová. Uzavírání elektrických obvodů, hledání napájecích jader, likvidování infikovaných lidí, které nemáte zabíjet, ale omračovat… nuda! Spousta věcí navíc ve hře je prostě proto, aby tam byly. Jako třeba šplhání po plošinách ve stylu Uncharted, které absolutně nikam nevede, nebo stealth mise, v nichž se ale na skrývání ve stínech stejně většina rychle vykašle, protože to moc trvá a danou úroveň jde bez obtíží projít i vyhlídkovým tempem.

O moc víc zábavy bohužel neskýtá ani vaše vesmírné plavidlo. Interakce s posádkou je téměř nulová, víceméně omezená pouze na hlášení statutu a jakékoliv vaše snahy o cokoliv dalšího jsou povětšinou odbyty. Smysl pak nemá ani prozkoumávání Enterprise, které může být pro mnohé velkým lákadlem. Ne všude se totiž dostanete a tam, kam přístup máte, stejně nic zajímavého nevykoukáte. Jak moc odfláklá tahle gamesa je krásně ilustrují achievementy. Ty většině vývojářů slouží jako takový slovní ventil. Něco, kde se mohou vyjádřit a pro věrné fandy ukrýt pár zasvěcených vtípků. Jen v Digital Extremes se rozhodli jít cestou německé preciznosti a kupříkladu po vyhrané bitvě získáte „Beat Space Battle“.

Příjemné zpestření se pak neukrývá ani v nepřátelské rase, která v herním podání připomíná přerostlé ještěrky z Jurského parku. Na implantování umělé inteligence totiž zdá se nezbyl čas, a zatímco v cut-scénách jsou to koumáci, kteří geniálním Vulkáncům dokázali ukrást potenciálně nebezpečné zařízení Helios, v průběhu hraní jsou to idioti, kteří se před vás postaví a čekají na to, až je zbavíte bolesti bytí. Jak otravné to je, se projeví především ve chvíli, kdy vám konečně dojde, že na nikoho jiného už nenarazíte. Jak, teď nevím kdo, vtipně poznamenal, z titulu se díky tomu stává takové nudné střílení kachen na pouti.

Star Trek: The Video Game je směsice všeho možného, která ovšem do mixu nepřidává nic vlastního i to málo co okopírovala, okopírovala špatně. Je to absolutně zbytečná hra s mizernou hratelností, tunou chyb a stěží průměrným příběhem, která vám čekání na film nezkrátí. Spíš vás donutí přemýšlet nad tím, že za tu cenu jste mohli nechat libovolného Ukrajince, aby vám rozmlátil hlavu ocelovou trubkou. Zábavy byste si užili asi tak stejně.