Star Wars: Episode I Racer – první kontakt se zapomenutým závoděním

Od doby, kdy George Lucas na počátku 90. let konečně dovolil zaměstnancům LucasArts využívat značku Star Wars pro vývoj nových her, jsme se dočkali nepřeberného množství více či méně kvalitních titulů zasazených do předaleké galaxie. Téměř všechny, které kdy zamířily na operační systém Windows, jsem hrál, ale je tu několik výjimek, k nimž jsem se navzdory mému značnému zápalu pro svět Star Wars nikdy nedostal. Donedávna mezi ně patřil závodní počin Episode I Racer, který vyšel v roce 1999 na PC a Nintendo 64, aby doprovodil Skrytou hrozbu, nejméně oblíbenou filmovou epizodu. Racer byl dlouhá léta zapomenut, ale nyní je konečně k dostání v rámci digitální distribuce, konkrétně v obchodě GOG.com. A protože jsem s ním nikdy neměl tu čest, při první příležitosti jsem se do něj ponořil a rozhodl jsem se shrnout, jak to může vypadat, když se člověk poprvé dostane k téměř 20 let staré hře, navíc vycházející z kontroverzní filmové předlohy.

Motor už běží

Skrytá hrozba má mnoho nedostatků, ale mezi pasážemi, na které se kritika tak často nesnáší, najdeme nepochybně závod kluzáků na písečné planetě Tatooine. Episode I Racer vychází právě z tohoto příběhu o tom, jak se malý kluk zabouchnul do královny jiné planety a postavil si kluzák. Následně překonal výsměch vrstevníků i sabotáž protivníka chodícího po rukou a s pomocí vesmírné Síly a chlapa, který byl přesvědčený, že kredity budou stačit, vyhrál závod za svobodou. Ve hře se však nezávodí kvůli svobodě. A vlastně ani nemusí jít o snažení Anakina Skywalkera nebo o planetu Tatooine. Tvůrci zkrátka vzali koncept vesmírných kluzáků a jezdce známé z filmu a postavili na tom závodní titul, v němž si můžete vybrat jeden z mnoha kluzáků s různými vlastnostmi a závodit na pestrých planetách o umístění na piedestalu vítězů.

V jádru se tak jedná o poměrně tradiční závodní hru, v níž chodíte od jednoho závodu ke druhému a výhrami ve třech čím dál delších kategoriích odemykáte další kluzáky a závody v poslední štaci. Výhry vám navíc zajistí peníze na kupování součástek, které zlepšují vlastnosti vámi používaného kluzáku, a pit droidů, díky nimž lze vaše vozidlo rychleji opravovat, klidně i uprostřed závodu. A buďte si jistí, že na potřebu oprav dříve či později dojde.

Většinu závodů jsem projel s prstem v nose a protivníky jsem vůbec nemusel řešit, takže celková obtížnost je nastavena velmi nízko, zvlášť když budete mít dobrý čich na ty nejlépe využitelné kluzáky. Občas ale přeci jen však dostává přednost náročnější závodění, při němž už je třeba dávat pozor na poměrně agresivní, i když povětšinou dost hloupé protivníky. Samozřejmě do nich můžete vrážet, ale tím se poškozuje váš kluzák. A když se poškodí příliš a vy budete ignorovat možnost opravy, může se rozpadnout, což má za následek respawn, který vás poměrně zpomalí. Ještě že Racer netrpí efektem mnoha starých závodních her, který měl za následek, že ať máte sebelepší náskok, soupeři se vás drží jako klíště a vždy vás dohoní. Když máte tedy opravdu velký náskok, nějaká havárie není až takový problém.

Kredity budou stačit

Největší riziko poškození a zničení však přináší samotné tratě. Je jich víc než 20 (podobný údaj se vztahuje i na počet dostupných kluzáků a s nimi spojených jezdců) a rozprostírají se v prostředí osmi světů. Najdeme mezi nimi nejen písečný Tatooine, ale třeba i potemnělý Malastare, na němž se podle slov Qui-Gona Jinna přece také závodí, zasněžené Ando Prime nebo vězeňský měsíc Oovo IV. Jistou zajímavostí je, že byl vytvořen přímo pro hru, která samozřejmě nespadá do kánonu Star Wars, ale měsíc jako takový je kanonický, za což může kniha Star Wars: Absolutely Everything You Need to Know z roku 2015. Můj starší článek o vlivu nekanonických her na aktuální svět Star Wars už ale rozšiřovat nebudu.

Tratě a prostředí jednotlivých světů každopádně nabízí dostatečnou pestrost a hlavně celou řadu překážek, kvůli nimž vážně není tak těžké se vybourat. Některé tratě zahrnují opravdu zajímavé a někdy skoro nečekané nástrahy, kvůli nimž se musíte mít na pozoru, i když necháváte nepřátele daleko za vámi. Může jít například o skálu, která se náhle propadne, tunel, v němž panují jiné podmínky gravitace, nebo proudy ohně, kvůli nimž se vám vznítí motory. V oblasti tratí mě však nejvíce potěšila častá možnost využívat různé odbočky, zkratky či alternativní trasy, díky nimž může být každé ze tří kol daného závodu více či méně odlišné.

Tohle všechno dává dohromady vcelku prostou závodní formuli, která mě ale dokázala zabavit na několik hodin. Více jsem koneckonců k dohrání nepotřeboval, Racer tudíž vážně nepatří mezi nejdelší tituly. Tvůrcům se nicméně podařilo zachytit pocit obrovské rychlosti kluzáků a zreplikovat adrenalinový zážitek, který přináší závodění s nebezpečnými protivníky a v nebezpečných rychlostech někdy přesahujících 1000 km/h. Situaci pomáhá i vcelku přesné ovládání, takže i na klávesnici lze efektivně závodit bez jakýchkoliv potíží a bez pocitu, že byste měli sáhnout po nějaké jiné periferii.

Tys nikdy nevyhrál?

Navzdory svému stáří tak dokáže Episode I Racer dost zabavit a nabídnout po všech směrech arkádovou, ale chytlavou hratelnost a věrné zpracování závodění ve světě Star Wars. Ze Skryté hrozby si navíc hra bere jen to nejnutnější, což má za následek, že působí jako vcelku soběstačný projekt, který si můžete užít, i když první filmové epizodě příliš neholdujete. Nejen díky tomu dochází k paradoxu, že se z nejhoršího Star Wars filmu zrodila hra, jíž mohu s klidným svědomím zařadit mezi ty nejzábavnější Star Wars hry. A to i v konfrontaci s tituly, které vyšly po roce 1999, a navzdory faktu, že ani zde nechybí nenáviděný Jar-Jar Binks. Naštěstí má jen velmi malou roli zákazníka ve Wattově obchodě se součástkami, byl bych však radši, kdyby měl roli překážky, kterou je třeba v co nejvyšší rychlosti a nárazem odstranit z dráhy.

V rámci takhle starých her se nepochybně nabízí otázka, jak velký problém představuje technická stránka. To samozřejmě záleží na tom, jak moc vám vadí zastaralá grafika. Vizuál Raceru je opravdu archaický, koneckonců jde o port z Nintenda 64, ale myslím, že se na hru stále dá koukat, nemluvě o tom, že disponuje velmi dobrou atmosférou. Prostředí některých planet občas připomíná spíš Indianu Jonese než Star Wars, ale to nic nemění na dostatečném navození pocitu, že závodíte na exotických světech v období před počátkem Klonových válek.

Nejvíc byste neměli mít problémy se spuštěním hry na novějších operačních systémech. Někteří hráči hlásí, že je třeba nejprve v externím nástroji upravit grafické nastavení, jinak jim Racer ihned po spuštění spadne. V mém případě stačilo hru stáhnout a pustit a už běžela v nativním rozlišení mého monitoru, které v roce 1999 určitě nebylo podporováno. Jinými slovy, Racer nově podporuje i rozlišení 1080p, ačkoliv je třeba podotknout, že po vydání vyšla aktualizace, která zapříčiní první spuštění ve velmi nízkém rozlišení, což má mnohým pomoci s optimálním spuštěním a nastavením. Ne všechno se navíc tomu vyššímu rozlišení přizpůsobí. Uživatelské rozhraní má své limity, takže je obvykle dost rozmazané a rozpixelované, a cut-scény na mém PC běží ve velmi malém okně a postupně se zpomalují. Což naštěstí až tak nevadí, protože příběh byste v téhle hře hledali marně, cut-scény tedy slouží v první řadě k přiblížení atmosféry různých světů a k představení pořadatelů jednotlivých závodů.

Podle mě vyhraje tady Sebulba

Stárnutí potkalo i ozvučení, i když má stále jistou úroveň. Řadu jezdců kupříkladu dabují ti samí lidé, kteří se jich zhostili ve Skryté hrozbě, přičemž mezi nimi vyčnívá Lewis MacLeod jako Sebulba, Andrew Secombe v roli Watta a samozřejmě Jake „George Lucas mi zničil kariéru“ Lloyd jako malý Anakin Skywalker. Nejednou jsem slyšel, že Lloydův Anakin je obzvlášť v této hře extrémně protivný. A faktem je, že někdy mě jeho řeči při předjíždění vytáčely víc než Rose s její nechvalně proslulou hláškou o lásce a nenávisti ve finále filmu Poslední z Jediů. Na český dabing můžeme nadávat, jak chceme, ale Racer mě donutil ocenit, o kolik snesitelnější hlas některým herců a postavám přináší.

Důležitější než hlasy jezdců, na jejichž zvukové kvalitě se opravdu podepsal zub času, jsou však skvělé zvuky jednotlivých kluzáků. A pak je tu samozřejmě hudební doprovod složený ze skladeb Johna Williamse, které tvoří soundtrack Skryté hrozby, další chválený aspekt sebevíc kritizovaného filmu. Závodit za doprovodu legendární skladby Duel of the Fates v prostředí temného, bezútěšného komplexu na Oovu IV je něco, co jen tak neomrzí. Když na mě v tomto směru dokáže hra zapůsobit ještě v roce 2018, vážně bych rád viděl reakce hráčů a fanoušků v roce 1999.

Star Wars: Episode I Racer zkrátka zestárnul, ale i dnes může rozhodně zabavit jak veterány, tak úplné nováčky, pokud jsou ochotní přetrpět silně zastaralou technickou stránku. V ostatních ohledech však Racer zůstává chytlavou a svéráznou závodní hrou, jejíž výsluní v portfoliu Nintenda 64 sice dávno skončilo, ale na PC má stále co nabídnout. Zážitek ze závodění je i v roce 2018 dost adrenalinový, vylepšování a správa kluzáků přináší překvapivou hloubku, ovládání není k zahození a navíc si můžete užívat nestárnoucí hudební doprovod a zvukové efekty. To všechno bez nutnosti řešit problémy s kompatibilitou s novějšími systémy, jen s potřebou překousnout kratší herní dobu, obecně nízkou obtížnost a na dnešní poměry archaický vizuál a prostoduchou umělou inteligenci. Při hraní jsem se ale bavil natolik dobře, že jsem tohle všechno nakonec rád přehlížel. Závody kluzáků ze Skryté hrozby jsem měl léta spojené hlavně se stavebnicemi Lego a s reklamou Pepsi, která svého času bombardovala televizní obrazovky, ale dnes, po úctyhodných 19 letech, si je mohu konečně spojovat i s hrami.