StarCraft 2: Heart of the Swarm - mezihvězdná pomsta

Abych řekl pravdu, nikdy jsem se nepovažoval za kdovíjakého fanouška StarCraftu. Multiplayer mi nikdy nešel, nevyjmenuji z hlavy názvy všech dostupných jednotek, celkově jsem na StarCraft 2 nesáhl více jak rok. Tuto recenzi tak nevnímejte jako článek od kdovíjakého profíka, ale spíše od prostého hráče, který sérii StarCraft vždy bral hlavně jako zábavu na dlouhé večery. I tak jsem ale moc dlouho neváhal a pustil se do hraní datadisku Heart of the Swarm abych zjistil, jak moc si Blizzard pohrál se svým novým dítkem a jestli není zlodějina chtít víc jak tisícovku za pouhý datadisk.

Varování: Vzhledem k povaze Heart of Swarm může následující text obsahovat řadu spoilerů. Pokud jste tedy ještě nedohráli původní Wings of Liberty, čtěte na vlastní nebezpečí.

Sága pokračuje

Asi nejvýraznější složkou Heart of Swarm je singleplayerová kampaň. Její příběh začíná přesně tam, kde skončilo Wings of Liberty. Jimu Raynorovi se s pomocí mocného protosského artefaktu a Valeriana Mengska podařilo porazit vůdce rasy Zergů, extrémně nebezpečnou Queen of Blades, a proměnit ji zpět na lidskou bytost známou jako Sarah Kerriganová. Nečekejte však, že se hned dá zase dohromady s Jimem Raynorem, najdou si klidné místečko na druhé straně vesmíru a budou žít šťastně až do smrti. Ani náhodou. Ve hře je totiž pořád Dominium v čele s Arcturem Mengskem, kterému se podaří velmi brzy Kerriganovou naštvat, a to pořádně. Bývalá Queen of Blades se taky záhy vydá na brutální cestu pomsty za doprovodu věrných Zergů. Sice je z ní zase člověk, ale své schopnosti neztratila, a rozhodně je neváhá využít.

Zatímco Wings of Liberty nabídlo kampaň za lidské Terrany a přidalo pár misí za Protosse, Heart of Swarm se díky povaze příběhu zaměřuje výhradně na Zergy (tedy s výjimkou jedné mise). Já osobně tuhle rasu neměl nikdy v oblibě, hrát za ni se mi vždy příčilo, ale nový datadisk můj pohled změnil, Zergové už mi zkrátka vůbec nevadí. A to není jediný její klad. Jak už má Blizzard ve zvyku, příběh doplňuje řada velmi povedených cut-scén, u nichž má člověk nutkání si rychle sehnat popcorn nebo pytlík chipsů a jenom se dívat na skvěle zpracované filmové sekvence, které doplňují už tak fantastickou zápletku. Ta je navíc řádně osobitá a chytla mě mnohem víc než v případě Wings of Liberty. Možná za to mohou i nové postavy. Samozřejmě se objeví i staří známí, třeba kapitán lodi Hyperion Matt Horner nebo Zeratul, ale v hlavních rolích se představí zcela nové charaktery z řad Zergů, především rádkyně Izsha, Abathur starající se o genetické vybavení všech jednotek, nebo zástupce prapůvodních Zergů Dehaka.

Vstříc variabilním misím

Kromě příběhu jsou nesmírně důležité i samotné mise. Jejich základní hratelnost je velmi podobná Wings of Liberty, takže jde opět především o produkci jednotek a plnění volitelných i hlavních cílů, které jsou tentokrát nesmírně variabilní. Jednou je třeba zlikvidovat dělo Dominia, jindy nasbírat potřebný počet vajec, pak zase proniknout do nepřátelského velícího centra. Často také musíte bránit různé cíle, ale ani tohle není nijak jednotvárné, protože je pokaždé třeba bránit jiným způsobem. V jednom případě dojde dokonce i na stealth pasáž, kdy nemáte na starosti základnu a všechny možné jednotky ani pár hrdinů, jako tomu bývá ve zbytku hry. Máte na starosti jen jednu larvu, která postupně roste a nabírá spojence, až je po chvíli schopná vyvraždit celou loď Protossů. Tato mise patří mezi jeden z nejlepších momentů celé kampaně, který jsem si vážně užil. Ostatně, užil jsem si i zbytek singleplayeru, který dohromady tvoří 27 zábavných a dlouhých misí a oproti původnímu StarCraftu 2 nabízí nejedno oživení.

Tím nejdůležitějším je přítomnost samotné Sarah Kerriganové na bojišti. V naprosté většině misí máte Kerriganovou plně k dispozici, stejně jako její schopnosti, které můžete postupem času rozvíjet a odemykat další. Sarah totiž leveluje s prakticky každým splněným úkolem, přičemž na zlomových úrovních máte možnost vybrat si pro ni novou schopnost. V základu má k dispozici jen mocný výstřel a možnost paralyzovat nepřátele v malém okruhu, postupem času ale můžete zvýšit její zdraví a odolnost (obojí je už v základu dostačující), přidat možnost respawnovat na bojišti několik Banelingů či vystřelit výboj, který postupně zasáhne více jednotek naráz, nebo zvýšit výkonnost Overlordů. Kerrigan je už v základu velmi mocná postava, ale je radost odemykat další schopnosti a různě s nimi experimentovat.

Genetika nezná mezí

Něco podobného je k dispozici i pro samotné Zergy. V případě sedmi nejdůležitějších jednotek (Ultraliskové, Mutaliskové, Zerglingové nebo Banelingové), které si odemykáte postupem misemi, si vždy můžete vybrat jednu ze tří mutací, jež různými způsoby zlepšují schopnosti. S danou mutací tak mohou Mutaliskové střílet na větší vzdálenosti, Banelingové mohou zase při výbuchu vyléčit blízko stojící jednotky. Mutace přitom nejsou pevně dané, pokud se vám v nějaké misi neosvědčí, můžete pro příště zvolit jinou. Opět se tak nabízí možnost experimentovat, navíc je výhodné Mutace kombinovat se schopnostmi Karriganové. Pro příklad, pokud si zvolíte zmíněnou schopnost respawnovat na bojišti pár Banelingů, kterým nastavíte Mutaci spočívající ve vyléčení blízko stojících spojenců, máte k dispozici šikovný způsob jak rychle a efektivně své vojáky léčit a ještě tím nadělat spoušť v řadách nepřítele.

Zlepšování schopností Sarah Kerriganové i samotných Zergů je skvělé oživení, se kterým je radost experimentovat.

Kromě Mutací si pro Zergy můžete zvolit jednu ze dvou speciálních vlastností, které už jsou trvalé. Tuto možnost získáte díky menším misím, kdy dostanete možnost si obě schopnosti vyzkoušet a následně se musíte rozhodnout, jakou zvolit. Pro příklad, jako první dostanete možnost vylepšit Zerglingy. Dáte jim radši křídla, aby mohli útočit i na vyvýšená místa, nebo se radši spokojíte s tím, že se vám vždy zrodí tři naráz a ještě mnohem větší rychlostí? Volba je na vás. Tyto mise, zvané prostě Evolution missions, jsou dalším skvělým oživením singleplayerové kampaně a zároveň slušným rozptýlením. Navíc si můžete být jistí, že nepřítel vaše pokusy s genetikou Zergů moc neuvítá a vám to nabídne velkou výhodu při postupu celou hrou.

Řežba, ne výzva

Ačkoliv jsem si hraní singleplayeru nadmíru užíval, jedna věc mě přeci jen zklamala. Hra přestává být výzva. Jasně, pokud chcete skutečnou challange, musíte si na začátku vybrat alespoň veteran obtížnost, ale já osobně bych čekal, že se aspoň trochu zapotím i na tu normální. To se však nestalo. Hrou jsem projel jako nůž máslem, nikdy jsem nemusel žádnou misi opakovat, rozhodně se rozlučte s kdovíjakým taktizováním. Na normální obtížnost to prostě nepotřebujete, většinou stačí mít jenom dostatek vhodně rozmístěných jednotek, které vám navíc často hra dodá, to kdybyste je náhodou neprodukovali dost rychle. Občas jsem tak měl tolik jednotek, že se ani nevešly na obrazovku. Já sice chápu, že rasa Zergů sází už se své podstaty na početní převahu, ale nemyslím si, že by bylo nutné, aby vám sama hra poměrně často dodávala další a další jednotky, abyste to měli ještě jednodušší. Pokud třeba nemáte moc zkušeností s multiplayerem, může ve vás kampaň vyvolat falešný pocit, že se jednotky vlastně produkují tak nějak samy a vy je jenom posíláte na vhodná místa. O to bolestivější pak může být zjištění, že to tak vůbec být nemusí a vy jste se tak stali obětí přehnaného zjednodušení a dostali kvůli tomu neskutečný výprask.

Už ne tak drsné online zážitky

Tedy, ten výprask asi stejně dostanete, pokud nemáte dost zkušeností. Multiplayer se s vámi zkrátka pořád nemaže, stále jde o neskutečně hardcore záležitost jako v roce 2010. Přeci jen ale Blizzard vymyslel dobrý způsob, jak ty počáteční nezdary alespoň trochu zmírnit, a to díky výcvikovým misím. Máte k dispozici tři základní typy tréninkových scénářů, které do vás s pomocí různých úkolů nalijí vše, co potřebujete znát pro úspěšné zvládnutí všech tří ras. Díky těmto misím se tak naučíte, že musíte nejdřív postavit tu a tu budovu abyste mohli taky produkovat jednotky, kterými vás v nepovedené hře nepřítel vymazal z mapy během půl minuty. Naučíte se, že bez tuny SCV to za Terrany fakt nejde, že není od věci sem tam vyslat jednu jednotku, abyste se podívali, jak se daří nepříteli. Zkrátka a dobře, pokud se jakožto začátečníci budete těmto misím věnovat, nemusel by pro vás být ostrý start až takový průšvih. Když nic jiného, naučíte se efektivně produkovat SCV či jejich alternativy z řad Zergů a Protossů. Tím vás totiž výcvikové scénáře buzerují pořád. Proto bych moc nedoporučoval mise kdovíjak opakovat, nebo vás za chvíli hláška "Train more SCV" bude strašit i ve spánku.

Další významnou novinkou v multiplayeru je nejen možnost některých jednotek transformovat se do nové a účinnější podoby, ale především přítomnost zcela nových jednotek. S nováčky v řadách Zergů se můžete seznámit už v singleplayeru, třeba se Swarm Hosty plivajícími drobné posily, ale stejně si přidané jednotky vyzkoušíte především v multiplayeru. Nejde přitom jen o Zergy (kteří se dočkali třeba i létajících Viperů), slušných posil se dočkali i Terrané a Protossové díky jednotkám Widow Mine, Tempest nebo Oracle. Všichni nováčci přitom skvěle zapadají mezi osvědčené jednotky, což se pozná nejlépe tak, že pokud nejste experti nebo pravidelní hráči, ani si nemusíte uvědomit, že tenhle parchant, co vám právě zničil kasárny přece ve Wings of Liberty vůbec nebyl. Ačkoliv je hratelnost i s novými jednotkami většinou vyvážená, stejně jsem měl neustále pocit, že Protossové mají docela navrch. Zatímco v původní hře mě většinou dostal nápor Zergů, tentokrát mě i mé případné kolegy vždy nejvíc vyklepli Protossové. Zkrátka, osobně se mi tahle rasa zdá až moc zvýhodněná. Nechce se mi totiž věřit, že bych pokaždé stál proti takovým mistrům.

Všechny nové jednotky skvěle zapadají mezi původní příslušníky všech ras.

Levelování nesmí chybět

Možná se ptáte, jak vůbec může člověk odhadnout, jestli je někdo mistr nebo začátečník. Kromě úctyhodných herních výkonů o tom nyní vypovídá i hráčův level. Ano, levelování už dorazilo i do StarCraftu, prakticky za každou akci v multiplayeru (i ve výcvikových scénářích) teď získáváte zkušeností body, kterými můžete cepovat zvlášť každou třídu. Kromě docela jasného ukazatele hráčových schopností a času, který s danou rasou po vydání Heart of the Swarm strávil, umožňuje levelování i odemykání nových vzhledů vašich jednotek nebo nové animace. Zkrátka jen kosmetické blbiny, na samotnou hru nemá váš level absolutně žádný vliv, což je jen dobře. I tak se ale může zvyšování levelu stát mimo jiné slušnou motivací pro pravidelné hraní. Kdo by nechtěl být za něco takového aspoň nějak odměňován.

Poslední významnou novinkou jsou nové mapy. Ty do velké míry vycházejí z planet, které navštívíme v singleplayeru, nyní si tak lze zaválčit v džunglích planety Zerus, na ledových pláních, v prostředí protosské lodi nebo v ulicích města. Celkově jde o povedené mapy, ke kterým nelze mít kdovíjaké stížnosti. Naopak.

Zergové už čekají

Heart of the Swarm se tedy nadmíru povedlo. Za víc než tisícovku dostanete jak novou a zatraceně zábavnou singleplayerovou kampaň nabízející variabilní mise, skvělý příběh doplněný o ještě lepší cut-scény, možnost vylepšovat Zergy i schopnosti Sarah Kerriganové, tak i slušně rozšířený multiplayer s novými jednotkami, mapami a se systémem levelování a obecně s novými komunitními funkcemi. Ve výsledku tak jde o obsáhlý datadisk, který by žádný fanoušek StarCraftu neměl minout. Škoda jen té vyšší ceny, přílišné jednoduchosti kampaně a pocitu, že mají Protossové v multiplayeru velkou převahu. I tak jsem ale z Hearth of the Swarm nadmíru nadšen, a to i díky faktu, že Blizzard názorně ukázal, že pořádný datadisk má na trhu pořád své místo a hravě strčí do kapsy kdejaké DLC, zvlášť když nemá daleko k obsáhlosti původní hry.