Styx: Shards of Darkness – druhá štace zeleného vraha

Recenzovaná verze: PC

První dobrodružství nezbedného gobliního vraha vzbudilo v době vydání velmi rozporuplné reakce. Jedni tento nízkorozpočtový stealth titul chválili, druzí jej naopak zatracovali a tvrdě kritizovali. Osobně jsem se zařadil mezi ty, kterým Styx: Master of Shadows sedl natolik, že se ho nebáli označit za nadprůměrné dílo, které mohlo v rámci žánru klidně konkurovat některým AAA projektům.

Po třech letech usilovného vývoje nám nyní jeho tvůrci přináší pokračování, které by mělo být zbaveno většiny zásadních nedostatků, jenž trápily jeho předchůdce. Je tomu však ve skutečnosti tak, nebo tu máme jen stejné dílko v trošku lepším grafickém kabátci? Na tyto a další otázky vám odpoví následující řádky.

Jednoduchá prácička

Po hektických událostech prezentovaných v Styx: Master of Shadows se nevelký vrah rozhodl přestěhovat do malého lidského městečka Thorben, které v průběhu posledních dekád málem padlo za oběť ničivým gobliním invazím. Nyní je z něj díky dlouhodobému negativnímu vlivu zelenokožců rozpadlá díra, ve které by slušný jedinec rozhodně žít nechtěl. Styx naštěstí není žádný svatoušek, takže ho sešlost jeho nového domova nikterak netrápí. Starost mu dělá snad jen nedostatek jantarové medicíny, která jeho druhu umožňuje užívat magické schopnosti. Trn z paty by mu v tomto směru měla vytrhnout nově získaná zakázka, za jejíž splnění by měl obdržet nemalé množství zlatavé tekutiny.

Děj je vyprávěn podobně jako v předchozím díle. O změnách v okolním světě se dovídáte primárně z náhodně vyslechnutých rozhovorů, stabilního přísunu monologů hlavního protagonisty a krátkých filmečků, kterými autoři prezentují nejzásadnější okamžiky celého příběhu. Komplet bych po této stránce označil za mírný nadprůměr, na který budete po pár dnech vzpomínat skutečně těžko.

Nepříliš výrazný dějový základ táhne kupředu primárně dobré navržení základních protagonistů tohoto dobrodružství. Minimálně hlavního hrdinu je možné považovat za postavu, k níž si po pár hodinách hraní vytvoříte velmi specifický vztah. Někteří jej budou za jeho hlášky nenávidět, jiní naopak milovat. Jistou dávku charisma mu ale za žádných okolností upřít nelze.

Základní prvek

Příběh v tomto žánru naštěstí nemusí hrát prim. Hlavním tahounem děl pro milovníky tichého pohybu je kvalitní návrh úrovní, který vám umožní dostat se ke svému cíli za pomoci široké škály přístupových bodů. Tvůrcům Styx: Shards of Darkness se podařilo vytvořit hru, která disponuje velmi slušným designem jednotlivých herních lokací. K většině objektů vašeho zájmu vedou minimálně tři až čtyři cesty, které vám vždy nabídnou trošku odlišný zážitek. Mé kroky se kupříkladu po většinu času ubíraly po delších trasách, které byly plně oproštěny od výraznějšího výskytu hlídkujících nepřátel.

Gobliní čtverák na své cestě tentokrát projde vcelku slušným spektrem lokací. V rámci Styx: Shards of Darkness zavítáte do velkolepých elfích věznic, trpasličích přepravních stanic, polorozpadlých lidských osad či starodávných podzemních ruin, které před světem skrývají nejedno temné tajemství. Nabízená škála úrovní mi sedla lépe než v první díle. Nejvíce jsem si asi oblíbil trpaslíky osídlenou vesnici, ve které jsem zažil hodně zajímavé momenty.

Ticho především

Prakticky každá cesta vás ve finále zavede k vašemu cíli. Jít po ní však musíte vždy po špičkách, jinak se nevyhnete odhalení, které pro vás bude ve většině případů znamenat instantní rozsudek smrti. Ostřížímu zraku nepřátel se můžete vyhnout využitím temných stínů či všudypřítomných předmětů. V případě nouze se máte možnost před pohledem vašich protivníků schovat v úložných truhlicích, nevelkých džbánech nebo prostorných skříních. A v případě nejvyšší nutnosti můžete použít jednu ze svých jantarem dotovaných schopností. K rychlému úniku před nepřáteli je možné využít dočasnou neviditelnost, zostření smyslů nebo narychlo stvořeného klona, který na sebe při troše štěstí upoutá pozornost vašich pronásledovatelů. Všechny zmíněné schopnosti je možné následně za bodíky z misí vylepšovat a zdokonalovat o nové funkce. Dvojníka máte kupříkladu možnost vybavit plynovým granátem, kterým na krátkou dobu omámíte všechny protivníky v jeho dosahu.

„Protivníci se opět dělí na dvě skupiny. Jednu je možné zneškodnit velmi snadno za pomoci nože či vystřelené šipky. Druhou naopak můžete eliminovat jen s přispěním jedů a kyselin.“

Vedle zavedeného stromu schopností z prvního dílu nám Styx: Shards of Darkness přináší také menší novinku. Nezbedný goblin se nyní může vylepšovat prostřednictvím úlomků surového křemene, které mu umožňuje posouvat jeho schopnosti za hranice gobliních možností. Pokud se vám podaří sebrat pět vyleštěných kamínků, můžete svému hrdinovi zmírnit jeho závislost na zlatavém prášku na minimum.

Trpasličí čmuchalové

Do momentu než se tak stane, musíte jeho touhu po jantaru utišovat žlutými lahvičkami, které můžete najít, případně vyrobit. Škála vyrobitelných předmětů je omezena jen na věci, které je možné jednorázově využít v boji. Na produkci speciálních zbraní či výstrojí tím pádem můžete rovnou zapomenout. U pracovního stolu si zhotovíte ocelové šipky, kyselinové miny, paklíče, léčivé lektvary a parfémy, které zredukují gobliní odér na minimum, díky čemuž vás někteří nepřátelé nebudou schopni vyčmuchat.

Paleta nepřátel je podobně pestrá jako v předchozím díle. Protivníci se opět dělí na dvě skupiny. Jednu je možné zneškodnit velmi snadno za pomoci nože či vystřelené šipky. Druhou naopak můžete eliminovat jen s přispěním jedů a kyselin. Zbroj prostě dýkou za žádných okolností neprorazíte. Spektrum ras bylo v Styx: Shards of Darkness rozšířeno o nový druh. Vedle profláknutých lidí, hloupých orků, zákeřných temných elfů a na zvuk citlivých brouků tu máme také do zbroje zakuté trpaslíky, kteří se díky svému citlivému čuchu specializují na lov gobliního plémě.

Zbrojí obalené fousáče můžete eliminovat kyselinou nebo s využitím nehod nakloněného prostředí. Svrhnout na ně můžete například monstrózní lustry, hlasité zvony či mohutné brány. Pokud protivník zemře pod náporem těžkého svícnu, jeho společníci událost vyšetřují jen v minimálním měřítku. Poplachu se v takovém případě obávat nemusíte.

Nezhojené rány

Nejvýraznějším problémem tohoto titulu je opět umělá inteligence, která se od minulého dílu moc neposunula. Znovu tu před sebou máme občas toporně jednající postavy, které reagují na většinu podnětů buď hodně zvláštně, nebo vůbec. Krásným příkladem divného chování je kupříkladu situace, v níž jsem se ocitl při průchodu kobkami temných elfů. Na své cestě skrz tunely jsem narazil na dvoučlennou hlídku, kterou se mi podařilo s nepatrným hlukem okamžitě rozdělit. Po pár sekundách pátrání po zdroji zvuku již mizel její první člen v objemné truhle, která posloužila i k mému úkrytu. Jeho přítele vyvstalá situace naštěstí moc nerozhodila, zmizení svého společníka vzal na lehkou váhu, což ho následně stálo život.

„Druhá výprava mazaného vraha Styxe se moc neliší od jeho prvního dobrodružství. Vývojáři z francouzského studia Cyanide byli schopni své dílo posunout jen ve směru návrhu úrovní, který se výrazně zlepšil. Ostatní herní prvky fungují na podobném či dokonce stejném principu jako v předchozím díle.“

Vedle diskutabilní umělé inteligence mě při hraní trápilo také nemotorné ovládání a polovičatá interakce s některými předměty, které postava buď odmítala uchopit, nebo s nimi naopak pracovala, i když jsem to zrovna nechtěl. Oba zmíněné nešvary jsou podobně jako problematická AI odkazem prvního zástupce této pomalu se rozjíždějící stealth série.

Optimalizace je naštěstí zcela bezproblémová, prakticky celý průchod hrou jsem si užil bez výrazných propadů fps či pádů celku na mém počítači. Mimoto mi Styx: Shards of Darkness nabídl také velmi příjemný grafický kabátec, kterým na mne udělal celkem slušný dojem. Zvuková stránka je taktéž hodně povedená, ozvučení některých lokací mi připomnělo některé hudební pasáže ze závěrečného dílu kultovní série Zaklínač.

Krom povedené technické stránky nabízí nové dobrodružství zeleného slídila také slušně odladěnou kooperaci, která vám umožňuje projít většinu úrovní spolu s jedním spoluhráčem. Druhý hráč převezme kontrolu nad sekundárním protagonistou, který disponuje podobnou škálou schopností jako hlavní hrdina. Absolvování úrovní touto cestou není vůbec špatné, musíte si však vybrat dobrého komplice, který bude mít představu o tom co a jak dělat.

Minimální posun

Druhá výprava mazaného vraha Styxe se moc neliší od jeho prvního dobrodružství. Vývojáři z francouzského studia Cyanide byli schopni své dílo posunout jen ve směru návrhu úrovní, který se výrazně zlepšil. Ostatní herní prvky fungují na podobném či dokonce stejném principu jako v předchozím díle. Celek se opět vyznačuje slušným designem map, dobře rozvrženým dovednostním stromem, kvalitně fungujícími stealth mechanizmy a jistou mírou hravosti. Znovu jej však trápí diskutabilní umělá inteligence, toporné ovládání a nepříliš záživné souboje s bossy.

I přes zmíněné nedostatky je možné Styx: Shards of Darkness označit za mírně nadprůměrné dílo, které cílí hlavně na milovníky kvalitního návrhu úrovní a tichého pohybu. Pokud vám sedl první zástupce této značky, nemusíte s koupí dlouho váhat. Jestli mezi jeho fandy naopak nepatříte, s nákupem tohoto díla posečkejte na zásadnější slevu.

Styx: Shards of Darkness koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.