Technický rozbor The Last of Us Part I

Digital Foundry se opět postaralo o velmi podrobnou analýzu.

Reklama

Studio Naughty Dog vydalo v roce 2013 po úspěšně rozjeté sérii Uncharted něco úplné nového – postapokalyptické The Last of Us. A brzy se ze hry stal absolutní hit. Na Metacriticu má neuvěřitelných 95 bodů ze 100 a i mezi hráči je stále velmi oblíbená. Už o rok později jsme se dočkali remasteru pro PS4 a vypadalo to, že už je to definitivní tečka za tímto titulem. Ale není tomu tak, po pouhých 9 letech od vydání prvního TLOU totiž míří na trh plnohodnotný remake. Naši recenzi už si můžete přečíst zde, ale v tomto článku se podíváme hlavně na technickou stránku, kterou jako vždy dopodrobna rozebralo Digital Foundry, konkrétně John Linneman.

Hra nabízí dva základní režimy: kvalita a výkon. V tom prvním můžete očekávat nativní 4K a 30 FPS, zatímco mód výkonu slibuje dynamické 4K a 60 FPS, ale podle zjištění Digital Foundry jde pouze o 1440p. Nad rámec toho titul nabízí hned několik dalších možností. Pokud vlastníte displej s podporou 120 Hz, můžete si v režimu kvality zahrát ve 40 FPS. Případně, pokud vaše zařízení podporuje také VRR (variable refresh rate), můžete si framerate v obou módech odemknout úplně.

Linneman na začátku hru porovnává s originálem, ale jak můžete vidět, grafický posun je zjevný opravdu na první pohled. Původní hra se renderuje pouze v 720p, má horší stíny a také nižší úroveň anizotropního filtrování.

Teď už ale k tomu zajímavějšímu, srovnání remasteru a remaku. Jako první přišly na řadu cutscény, kde je jeden podstatný rozdíl. Zatímco v remasteru jsou předrenderované a tudíž vypadají lépe než samotný gameplay, remake cutscény renderuje v reálném čase. To je sice náročné na hardware, ale zároveň zaručuje plynulý přechod mezi hrou a "filmečky". V remasteru slouží jako přechod krátká černá obrazovka, v remaku byste nic takového nenašli.

Výrazně lepší jsou také nové modely postav, níže se můžete podívat na srovnání Billa, Tess, Ellie a Joela.

Nejvíce jsou znát samozřejmě obličeje, Linneman si konkrétně pochvaluje chování očí, což může znít poněkud banálně, ale v emotivních cutscénách to může zážitek pozvednout na úplně jinou úroveň. Kromě toho byly použity také nové úhly kamer a animace, aby vše vypadalo přirozeněji.

Remaster má přece jenom pár cutscén, které jsou renderovány tzv. real-time, a právě zde je rozdíl oproti remaku ještě větší, a to především v nasvícení, ať už jde o světlo z baterky, vzhled postavy nebo výbuch vozidla. Nasvícení zkrátka dělá hodně.

Nyní už se přesuneme ke gameplay části. Už v úvodu jsou znatelné vylepšení, co se týče stínů. Jejich ostrost se totiž mění podle zdroje světla, vzdálenosti a pozici objektu, což vede opět k tomu, že vše vypadá uvěřitelněji. Třeba v zrcadle nejsou stíny v remasteru vůbec, v remaku ale zůstávají. V předělávce byste našli také stín při záblesku z výstřelu.

V úvodní sekvenci najdeme také známky výrazně lepšího nasvícení, a to například i při jízdě autem, kdy sklo není 100% průhledné, jako v originálu, ale můžeme na něm vidět špínu. Výbuchy, jak už jsme si ukázali dříve, vypadají také mnohem lépe.

V pozdější fázi hry najdeme další krásné ukázky toho, jak moc je důležité nasvícení.

Podívat se můžeme také na déšť, který sám o sobě vypadá výrazně lépe. Ale je to především vzhled mokrých objektů, jenž prošel největší změnou.

Voda obecně vypadá v remaku mnohe lépe, a to především, co se týče odrazů. Hra sice nepoužívá ray-tracing a je to znát, ale i tak se může chlubit odrazy, které vypadají dost realisticky. Jsou tu ale i další věci týkající se vody, například při posvícení baterkou na vodu světlo změní barvu.

Detaily objektů jsou samozřejmě také výborné a jde o velké vylepšení oproti remasteru pro PS4. Textury jsou mnohem ostřejší, což je vidět především při pohledu z blízka. Do hry byly zároveň přidány některé nové předměty, v budovách například najdete více zrcadel, které můžete chytře využít při přestřelkách, abyste viděli schovaného nepřítele. Remake se dále může chlubit simulací spor ve vzduchu, což můžeme znát už z druhého dílu.

A když už jsme u něj, pojďme se nakonec podívat na porovnání. Na hrách je vidět, že používají podobnou technologii, ale Part 1 má přece jenom navrch, a to především u modelů postav. Ostatně posuďte sami.