Titanfall

Po mé pracovní cestě ze zahraničí jsem si řekl, že doplním přítelkyni už tak její chabý sortiment her na Xbox One a sáhl jsem po hře TitanFall. Jak jsem po sléze zjistil hra ji nebavila a já toho využil abych Titanfallu napravil reputaci od negativních reakcí mé drahé polovičky.

Příběh studia Respawn zná asi každý. Tvůrci jedné z nejpopulárnější a nejprodávanější herní série Call of Duty se po vydání Modern Warfare 2 rozhádali s vydavatelem Activision a odešli. Založili nové herní studio a na několik let se odmlčeli, aby se vrátili zpět ve velkém stylu a nabídli hráčům to, v čem jsou nejlepší. Rychlou, frenetickou a famózní mutliplayerovú střílečku.Jak na to? Stačí aplikovat formulku " easy to learn , hard to master, " vystavět kolem toho zajímavý koncept, kde se spojují známé prvky ze známých her ​​s úplně novými, přidat špetku suprového leveldesignu. Protřepat, zamíchat a podávat konzumentům tenhle super drink. Já ho ochutnal na Xbox One a k mému překvapení mi i chutnal.

Malej a Velkej

Ano, je pravda, že TitanFall nepřináší z hlediska mechanik nic revolučního, ale o to se ani nesnažil. Je to evoluce a spojení dvou na první pohled nespojitelných pohledů na multiplayerové bitvy na středně velkých mapách. První pohled je klasický, zpoza mířidla zbraní, a ten druhý z bezpečí kokpitu obrovského mecha, který je nejenže mocný, ale zároveň se s ním dobře manévruje. Proto je velmi důležité podívat se na tři základní pilíře, které oddělují slabé a dobré mutliplayerové střílečky od těch výborných.

Těmi jsou leveldesihgn,hratelnost a vybalancování celé hry.V TitanFall jdou všechny tyto vlastnosti na jedničku. Způsobují to, že titul určitě nepatří mezi slabé střílečky. Na to, abyste měli ve hře dobrý balanc, potřebujete hlavně dobrý leveldesign. Map je 15. Všechny jsou tvořeny podle stejné šablony. Tedy, aby zajistily dostatek manévrovacího prostoru pro Titány, ale současně je třeba zvládnout i to, aby boje pěchoty nepůsobily příliš nezáživně kvůli jejich velké rozloze. V bojích se může setkat pouze 12 hráčů. Pokud jste předpokládali, že právě toto bude největší nevýhodou titulu, tak můžete zůstat klidní. Někdy si možná budete přát, aby ti hráči na bojišti bylo méň.

Zároveň je však třeba zajistit, aby piloti proti Titánům měli vůbec nějakou šanci. Toto je ve hře vyřešeno tím, že na některá místa mapy se Titáni dostat nemohou. Navíc piloti jsou dost agilní za předpokladu, že hráč samotný je dostatečně chytrý. Tím pádem by se dalo konstatovat, že hra dává dohromady klasický arkádový styl boje pilotů proti pilotům. Malý zpětný ráz zbraní , jednoduchá manipulace a důraz na šikovnost i pohotovost. Dále tu máme boj dvou Titánů proti sobě, který se vyznačuje širokou škálou taktických možností. Určitě vám nebude stačit pouze rychlý prst na gamepadu či myši. Posledním je boj Titánů s piloty - hraní si na kočku a myš. Pilot používá dvojitý skok, běh po zdech a zip - line, aby se vyhnul přímé konfrontaci, v níž nemá šanci. No je pohyblivý, má zbraň určenou přesně proti Titánům.

Kvalitu leveldesignu není znát pouze z různorodého prostředí, které zahrnuje pouštní prostředí, laguny, průmyslová centra či města, ale také z hlediska aplikace jednotlivých herních módů či celkové variability, kterou nabízejí. Příkladem je mód Hardpoint Domination, což je prakticky klasický Conquest se třemi body na zabírání . Autoři nadesignovali mapy tak, že k některým bodům se dostanete pouze jako pilot, co vás prakticky nutí vystoupit z Titána a pokračovat pěkně posvojich. Titána si navíc můžete nastavit do dvou módů , aby vás následoval , nebo aby hlídal dané místo, což opět přidává na taktických možnostech při hraní.

Design s velkým D

Celkový design titulu a jeho základní herní principy způsobují to, že i když nabídka herních módů je klasická, tak všechny se hrají trochu jinak než u ostatních titulů. V Attrition módě, který je obdobou Team deathmatch, například dostáváte body za zabíjení všeho nepřátelského. Avšak všichni nepřátelé na zabíjení jsou diferencované, co se týče bodového zisku. Takže za zabití umělou inteligencí ovládaného bota máte jeden bod, ale za zabití pilota čtyři body a za zlikvidování nepřátelského Titána rovnou pět bodů. Last Titan Standing se zas pohrál s klasickým módem " poslední žijící vyhrává. " V tomto módu se každý hráč zjeví už rovnou v titánu.

Vyhrává ten team, který bude mít jako poslední fungujícího Titána. Zajímavostí je, že i po zničení Titána může hráč pomáhat svému týmu jako pilot. Capture the Flag je starou dobrou klasikou, zatímco Pilot Hunter je modifikací Attrtion s tím, že zde získáváte body pouze za likvidaci nepřátelských pilotů. Škoda, že se autoři nepohrali s úplně originálními módy. Ty, které tam jsou, nejsou špatné, ale čekal jsem trochu více.

Make-Up pro Titána? Není problém!

Chybět nesmí standardní levelovací systém s postupným odemykáním výbavy pro pilota, i pro Titána. Možnosti úpravy pilota sice nejsou tak hluboké jako v konkurenčních sériích, ale nabízejí vše potřebné. Útočné pušky ( jeden kus full auto, jedna se střelbou po dávkách a jedna se střelbou po jednotlivých výstřelech ) , brokovnici , snajperky či SMG. Zajímavostí je smart - pistol, která sama zaměřuje nepřátele. Je to výborná zbraň, ale zaměření na soupeřova pilota trvá dlouho, což dává hráče do nevýhody. Nechybí různé granáty a drobná vylepšení pomocí perků.Stejné možnosti úpravy dostali i Titáni. Famózní zbraně s různou funkčností ( puška , která se v módě míření nabíjí pro vyšší poškození, zbraň, která střílí elektrický výboj ... ) nabízejí širokou škálu taktických možností, stejně jako další palebné prostředky a perky. Základem je však volba " šasi " - verze Titána . K dispozici jsou Ogre , Atlas a Stryder. Ogre je velký tank s vyšším množstvím zdraví, ale je pomalejší a má k dispozici pouze jeden " dash " ( rychlé uhnutí do zvoleného směru ). Stryder je přesný opak. Tři Dash , ale málo zdraví z něj dělají ideálního kandidáta na rychlý pohyb po mapě a ničení nepřátel za pohybu. Atlas je přesným středem mezi těmito dvěma Titány. Průměrně rychlí s průměrným množstvím zdraví a s dvěma dash pohyby. Problémem je, že Ogre a Stryder jsou uzamčení , pokud hráč neprojde kampaň , což považuji za nešťastné rozhodnutí. Ale co, hraj a bude ti hráno.

Kampaň je vyvedena do formy devíti multiplayerových zápasů za každou stranu.

Jediným důvodem, proč hrát kampaň, je získání zmíněných Titánů. Nyní s tím nebyl problém , ale v budoucnu, pokud už všichni stabilní hráči budou mít odemčené, co potřebují a nebudou mít důvod hrát kampaň, nováčci by mohly mít v kampani lobby problémy  s nalezením spoluhráče. Od kampaně jsem skutečně čekal o dost lepších zážitků. Všechny dialogy probíhají během zápasu, kdy hráč nemá čas dávat pozor na to, co se děje kvůli frenetické akci, a tak je celkový dojem z příběhu dost slabý. V této sekci hry se dalo vytěžit mnohem více.Pak tu ještě máme Burn Cards. Karty, které hráč získává hraním , plněním výzev atd. . dodávají specifické vlastnosti, například vylepšené verze zbraní, zkrácení času na seslání Titána, permanentní perk. To vše však jen po dobu jednoho života. Pokud si tedy šetříte epickou burn card na speciální příležitost a po zjevení se na bojišti dostanete headshot , tak máte prostě smůlu, karta je ztracena. To vás pak napadnou pěkná slova za které by se nemusel stydět kdejakej dlaždič. Před každým zápasem si můžete z inventáře vybrat tři z nich, které můžete během zápasu použít.

Hra nevypadá tak, jak by si člověk představoval, když se řekne next-gen a konzole Xbox One. Nevypadá špatně, textury jsou velmi kvalitní a také celkově na pohled v některých momentech zalahodí oku, ale celkově jsem nebyl nějak nadšený. Nadšený jsem však byl z hratelnosti , a to mi víceméně stačilo. Hra běží na silně modifikovaném Source engine, což potěší majitele slabších strojů, nakolik si zahrají i oni.