Nejen absurdní ochrany klíčů značí, že někteří vydavatelé asi nechtějí, abychom si krabicové verze PC her kupovali.
Žijeme v době, kdy na trhu s PC hrami převládá digitální distribuce. O tom myslím nemůže být pochyb. Stačí si všimnout, že na mnoha trzích už nejsou krabicové verze k dostání, a to i v případě těch nejvýraznějších a nejočekávanějších titulů, nebo se podívat na různé údaje o prodejích fyzických nosičů s hrami ve Velké Británii nebo v USA. V nich totiž není PC platforma často vůbec zohledňována. Na druhou stranu, PC krabicovky zcela nezmizely. Troufám si říct, že minimálně ve střední Evropě mají stále velkou tradici a jen tak se nevypaří, ačkoliv se o to už některé herní společnosti očividně snaží. Často tak v krabici najdete nanejvýš aktivační klíč, který vás přinutí podstoupit takřka totéž jako kdokoliv, kdo si danou hru koupí digitálně. Navíc už není vždy pravidlem, že je koupě hry prostřednictvím digitální distribuce dražší.
Problém však je, že poslední dobou může být člověk nezřídka rád i za to, že po koupi a rozbalení dostane do rukou alespoň ten klíč. Jinými slovy, pořízení krabicovek a jejich obsah, případně snahy o ochranu toho obsahu, s sebou často přináší řadu nepředvídatelných obtíží a zdržení, které platícího zákazníka jen obtěžují. Nedávno jsem přitom nabyl dojmu, že situace zašla tak daleko, až je skoro cítit, jako by mnozí vydavatelé ani nechtěli, abychom si PC hry kupovali jinak než digitálně. A když neposlechneme, zasloužíme trest. Proto jsem si řekl, že zkusím vypíchnout několik obzvlášť kuriózních případů a na nich zdůvodnit, proč může být kupování krabicových verzí PC her taková otrava a proč bychom se měli být na pozoru.
Staré špatné i dobré časy
Všichni si nejspíš pamatujeme éru nepřátelských protipirátských ochran, které ještě zhruba před 10 lety pronásledovaly vydání naprosté většiny PC her. Názvy jako SecuRom nebo StarForce platily za sprostá slova, přičemž takto nazvané DRM ochrany dokázaly hráčům komplikovat zážitek z nově pořízené hry s železnou pravidelností, a to nejen odpornostmi typu omezeného počtu možných aktivací a instalací. Koupit si hru za plnou cenu, řešit online aktivaci přes rozhraní jako z éry Windows 95 a pak ještě zjistit, že si ji můžete nainstalovat jen pětkrát, to byla vážně nabídka, za kterou by její původci zasloužili pár facek nebo jeden den bez přestávky koukat na večerní program TV Barrandov.
S narůstajícím vlivem Steamu a dalších výrazných klientů, mezi něž patří třeba Origin či Uplay, se však situace do značné míry stabilizovala. Za valnou většinou her se stále nenápadně skrývala nějaká protipirátská ochrana, ale vše důležité při aktivaci, instalaci či stažení hry zakoupené v krabici zpravidla probíhalo jen na úrovni daného klienta (nejen díky ochraně Denuvo tento stav může platit i dnes). Stačilo zajistit si připojení k internetu kvůli aktivaci, strhnout celofán, otevřít krabičku, otevřít klienta nebo vložit disk do mechaniky, zadat klíč nalezený v manuálu či na příslušném letáčku a čekat, až se hra nainstaluje, stáhne, případně aktualizuje.
Celý proces jsem samozřejmě dost zobecnil, ale ve své podstatě tak většinou fungoval. Jeho vedlejším a na můj vkus dost příjemným efektem pak byla možnost zvolit si, jestli chcete hru instalovat z disku (postupem času z více disků) nebo zcela stahovat přes klienta. Ne každý má koneckonců dostatečně rychlý internet a naopak ne každý má funkční DVD mechaniku. Tento stav ale netrval věčně, přičemž mám pocit, že pomalu, ale jistě končil někdy v době, kdy jste na poličkách obchodů mohli nacházet Call of Duty: Advanced Warfare nebo Batman: Arkham Knight s jejich asi padesáti DVD disky.
Klíč, který vede k jinému klíči
Poté začala nastupovat jiná doba - doba ústupu disků, kdy jste v krabici se hrou našli jen jeden a na něm byl obvykle pouze instalátor Steamu. Člověk by řekl, že něco takového funguje dodnes. Leckdy tomu tak skutečně je, přičemž se samozřejmě občas najdou poctivé výjimky. Celkově byl ale v posledních letech znát značný ústup od možnosti instalovat PC hry i z disku, přičemž nezbylo než tento stav akceptovat a spoléhat na internetové připojení. Někdo by asi řekl, že doba šla kupředu, stejně tak nároky vydavatelů a snahy ušetřit, kde se dá, jsou někde jinde, a s tím se nedá nic dělat. Faktem je, že s ohledem na stále větší velikost her a prachbídnou popularitu blu-ray mechanik může být výroba krabic s šesti a více disky pro čím dál menší procento zájemců z obchodního hlediska čirý nesmysl.
Poslední dobou se však může zdát, že doba jde zase zpět, což je koneckonců důvod vzniku tohoto článku. Zde už se dostávám ke konkrétním příkladům. Vezměte si třeba loňský SoulCalibur VI. Ten mi poměrně nedávno připomněl dnes už relativně klasický nešvar, a to skutečnost, že klíč, který najdete v krabici se hrou, není aktivační klíč na Steam nebo jiného klienta. Nejprve ho musíte zadat na nějaké webové stránce, na níž se samozřejmě musíte registrovat, a teprve poté milostivě získáte skutečný aktivační klíč. Pravdou je, že celý proces, s nímž jsem se setkal třeba i v případě kolekce všech dílů série Quake, vám reálně může zabrat maximálně několik minut, navíc je pochopitelné, proč je něco takového třeba. Dříve se vydavatelé snažili za každou cenu řešit pirátství, dnes řeší šedý trh a všemožný přeprodej klíčů, čemuž má složitější proces autorizace do určité míry zabránit.
Důvody jsou možná pochopitelné, z pohledu vydavatele či lokálního distributora jsou jistě logické, ale pro koncového zákazníka jde jen a pouze o zbytečnou otravnost. Proč by se měl člověk zase někde registrovat? Proč musí x-krát zadávat nějaké klíče, aby se mohl vůbec dostat k možnosti stažení hry? Co mu to přinese? Určitě nic dobrého, přidaná hodnota je zkrátka nulová. Místo těch, kteří mají opravdu prsty v šedém trhu, jsou trestáni platící zákazníci, podobně jako byli dříve trestáni místo pirátů. V případě SoulCaliburu VI je alespoň klíč nutný pro získání aktivačního klíče vytištěn na hezky zpracované kartičce, kterou najdete v krabici na místě disku, takže člověk může mít pocit, že se mu někdo snažil ten otravný a naprosto zbytečný proces aspoň trochu zpříjemnit. Obvykle se ale pozitiva v případě tohoto procesu hledají těžko a já si kvůli němu nejednou vzpomněl na to, jak jsem si jako kluk koupil TrackManii Sunrise, načež jsem po rozbalení našel klíč, jenž bylo třeba zaslat e-mailem distributorovi, abych v řádu několika dnů obdržel licenční klíč nutný pro dokončení instalace.
Když si vydavatel dělá z hráčů srandu
Občas ale může být i hůř. Důkazem budiž Just Cause 4, z mého pohledu naprostý král na poli absurdních a nesmyslných aktivací. I v jeho případě najdete v krabici se hrou klíč, který není klíčem na Steam. Jenomže ho tentokrát nezadáváte na webu. Místo toho musíte disk, který najdete v balení, vložit do mechaniky, načež se vám otevře speciální launcher. Pokud je k dispozici připojení k internetu a zadáte do něj klíč z krabičky, systém vám vygeneruje Steam klíč. Bez funkční DVD mechaniky se tak můžete jít klouzat. Když jsem hru rozbaloval na štědrý den a zjistil, jakou lahůdku ve Square Enix připravili, myslel jsem, že jsem se tak přejedl štědrovečerní večeří, až mám halucinace. Kéž by tomu tak bylo. PC s mechanikou jsem naštěstí měl po ruce, ale ihned jsem musel myslet na ty, kteří takovou kliku mít nemusí. Disk bez jakýchkoliv herních dat jako podmínka získání Steam klíče, to je na přelomu let 2018 a 2019 hloupost nejvyššího kalibru, která zákazníkům opět nepřináší jedinou pozitivní věc.
Další skvělý a zcela odlišný příklad trestání hráčů za koupi krabicové verze na PC je Metro Exodus. Úchvatná hra, kterou pronásleduje jedno kontroverzní téma za druhým, zpravidla spojené s náhlým a protizákaznickým rozhodnutím společnosti Deep Silver utnout prodeje PC verze na Steamu a po celý rok prodávat hru digitálně i v krabici jen za pomoci chudokrevného Epic Launcheru a jeho obchodu. Celý ten na hlavu postavený krok má přitom nepochybně souvislost s tím, co chci řešit. Nejde ani tak o to, že na herním disku nenajdete ani ten instalátor Epic Launcheru, ale jen zvláštní rozhraní, jež vás odkáže na jeho stažení. Důležitější je absence bonusů za předobjednávku, které byly slibovány při koupi nejen digitální, ale i krabicové verze.
Původně bylo oznámeno, že ať už si Metro Exodus na PC předobjednáte jakýmkoliv způsobem, budete mít přístup k digitálnímu artbooku a soundtracku. Jaké pak bylo překvapení mě a mnoha dalších hráčů, když jsme dostali do rukou krabicovku, podstoupili martyrium spojené se službami Epicu a zjistili, že jsme žádné bonusy nedostali. Žádný artbook, žádný soundtrack. A ani dnes se k celé věci nikdo oficiálně nevyjádřil, stejně tak nedošlo k žádné nápravě. Co víc, obchody a distributoři také nic neví, a tak se postupem času celá věc zametla pod koberec, zvlášť když ji v Deep Silveru dokázali velmi snadno zastínit řešením problému s chybným aktivačním klíčem Season Passu v určitých várkách speciálních edic hry na PS4.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán
Na celé věci je dost možná nejabsurdnější skutečnost, že ti, kteří si Metro Exodus stihli předobjednat na Steamu, oba bonusy mají k dispozici. Dalo by se argumentovat tím, že zase nemají plakát, který je záležitostí jen krabicovek, ale to nic nemění na skutečnosti, že legitimní zákazníci nedostali to, co jim bylo slíbeno. Samozřejmě se nabízí otázka: Jsou chybějící bonusy pro majitele krabicovky důsledkem lži Deep Silveru, nebo jde jen o nějakou chybu? Jelikož se dosud k věci nikdo nevyjádřil a ani dva vydané patche nic nezměnily, osobně bych se přikláněl k první variantě. Lidé z Deep Silveru lhali v souvislosti s transferem Metra Exodus na Epic Store mnohokrát. Pouhé čtyři dny před oznámením změny jsme se prostřednictvím oficiálního twitterového účtu dočkali ujištění, že v krabici Aurora edice najdeme Steam klíč. Posléze vydavatel tvrdil, že se pro majitele krabicovek nic nezmění, což byl samozřejmě nesmysl, protože nutnost používat Epic Launcher namísto Steamu je velká změna. Výrazný argument je také skutečnost, že na obalu hry není o nějakém artbooku či soundtracku jediná zmínka.
I pouhá chyba by však poukazovala na možné lhaní ze strany Deep Silveru, pro změnu v rámci tvrzení, že byl přechod na Epic Store plánován celé měsíce. Tomu se věří opravdu těžko, pokud by tomu tak ale opravdu bylo, věci jako bonusy by se určitě stihly odladit, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že na Steamu je vše v pořádku. Kdyby se i krabicovka aktivovala na Steamu, nepochybně by problém vůbec neexistoval, protože by se na něm artbook i soundtrack připsal každému ve formě DLC. Zpravidla platí, že když si titul v krabicové verzi zakoupíte a aktivujete včas, získáte stejné bonusy jako ti, co předobjednali přímo na platformě Valve, stačí se podívat na již zmíněné Just Cause 4. I to tedy nahrává možnosti, že si společnost Koch Media, pod níž Deep Silver spadá, podala ďábelské ruce s Epicem na poslední chvíli, před níž se počítalo s tím, že se vše vyřeší automaticky přes Steam.
Problémy s krabicovými verzemi her na PC samozřejmě nejsou globální. Zde musím pochválit třeba Bethesdu. Možná že svého času byla jedním z hlavních iniciátorů myšlenky "DVD s instalátorem Steamu stačí", ale každá její krabicovka vám zajistí přímý přístup k aktivačnímu klíči bez jakýchkoliv překážek. A hmotné bonusy, ať už jsou součástí balení nebo zajištěné lokálním obchodem, často představují bohatou nadílku. Stále se tedy najdou hry, po jejichž koupi si průměrný hráč nepřipadá jako naprostý hlupák, který je trestán za něco, co dělají jiní. V mnoha případech se ale dostavuje přesně takový pocit. Do jisté míry se zdá, jako by se historie opakovala. Jen jsou v poslední době platící uživatelé trestáni ani ne tak za jednání pirátů, i když protipirátské ochrany ještě nezmizely, jako spíš za stav šedého trhu. Tak to dopadá, když je na nějakém pomyslném žebříčku hodnot vydavatele umístěn platící zákazník na úplně poslední místo. V některých případech popsaných v tomto článku, zejména v kauze Metra Exodus, je opravdu znát, že nikdo ani nepomyslel na ty, kterým jsou hry v konečném důsledku určeny.
Historie se opakuje
Dá se proti tomuhle všemu nějak bojovat? Těžko. Osobně bych však rád viděl alespoň větší transparentnost. Samozřejmě se nabízí varianta hru vůbec nekoupit, což je asi jediná reálná možnost problematickým herním společnostem ukázat, že takhle to fakt nejde. Problém však je, že důsledkem toho budou krabicovky na ještě větším ústupu. Hlavní ale je, že řada překážek, s nimiž se kupující setká, je odhalena až po vydání. Před vydáním Just Cause 4 jste nikde nenašli ani čárku o tom, jak tragikomický aktivační proces musíte absolvovat, pokud si koupíte PC verzi v krabici. A jak už bylo zmíněno, nikdo ani dnes, skoro měsíc po vydání, není ochoten uznat, že majitelé krabicovek Metra Exodus nedostali slíbené bonusy. Dokonce je tento problém na všech frontách sborově ignorován. To nejmenší, co se tedy může udělat, je více informovat o tom, co hráče v případě koupě čeká.
Chtít po vydavateli, aby veřejně přiznával, že s určitým procentem platících zákazníků zachází jako s kusem hadru, by bylo asi moc. Distributoři mají zase leckdy svázané ruce. Současná situace by tak měla být spíše podnětem pro herní servery i obchody, aby lépe a rychleji reagovaly na jakýkoliv problém tohoto rázu. Proč bych se měl dva týdny po vydání hry až díky malinkatému písmu na obalu dozvědět, že pro aktivaci musím mít funkční DVD mechaniku? Proč se to nedočtu už na produktové stránce v obchodě? Proč jsou mylné informace o obsahu balení během několika hodin zameteny pod koberec, ačkoliv by z toho některé významnější herní servery mohly udělat solidní kauzu, která upozorní na nekalé jednání, což může generovat obří čísla návštěvnosti? A proč ty bonusy obchody stále uvádějí?
Myslím tedy, že je čas, abychom si takové otázky začali více pokládat. Jinak různé společnosti zjistí, že jim projde opravdu všechno. Pak se může velmi snadno stát, že budou vnímat jako dobytek všechny hráče, ne pouze ty, kteří stále lpí na tom, aby s koupí každé hry zaplnili další místo na poličce. Budu každopádně rád, pokud se v komentářích podělíte o vlastní zkušenosti s kupováním krabicových verzí PC her v posledních letech. A jestli stojíte na opačné straně barikády a vše popsané v článku vám nevadí, klidně se do mě pusťte.
