Valiant Hearts: The Great War - Za co lze položit život

Když slyšíme frázi "hra ve světě", který žánr přijde na mysl jako první? Pravděpodobně strategie. Nebo taktická střílečka. Všechny tyto rozsáhlé  bitvy , smrtící plyn jako jeden z typů zbraní, první tanky - živná půda pro dobrou vojenskou strategii s historickým podtextem. Valiant Hearts: The Great War - se zdá být na první pohled pohádkobou adventůrou která nesplňuje nic z hhorních řádků které jsem napsal. Omyl ! Je právě vším jen né pohádkou.

K dispozici jsou zde stále lidé kteří umírají masově a vše je dobarvené krajinou s mraky a mraky yperitu, ale je to jen na pozadí. Zázemí pro dobrodružství několika "lidí", jejichž životy byly vzaty do obřího mlýnku na maso s armádou. Takže není nic překvapivého na tom, že nový projekt Ubisoft Montpellier neláká žádnou strategii , ale něco mezi s plošinových adventur: Tento formát je nejvhodnější pro vyprávění příběhů a nutno dodat že se jim to povedlo.

Dvě odvrácené strany mince

sám žil klidným životem francouzských zemědělců - hlava rodiny jménem Emil, jeho dcera Marie která se provdala za a tady pozor za Němce Karla.Byli to všechno dobří lidé, a tvrdě pracovali na jejich zemi, a nikdo z nich se nestaral, kdo je  Francouz a komu  proudí v žilách Německá krev. Tato otázka byla náhle otevřena, když přišla válka a to ta první světová. Dva z rodiny postaveni proti sobě oba na rozdílných stranách ale ze stejným cílem. Mladý muž byl převezen do řad pruských válečníků, a po sléze šel sloužit jeho tchán - tentokrát na druhou stranu. Během války Emil setkal s Freddiem, Američanem, který má osobní důvody, proč touží po smrti německého generála - Barona von Dorfa. Sledujeme vše ze strany Emila který se postupem času stává vlajkonošem kde umírají jeho přátelé a kde si smrt našla i jeho samotného. Ničeho se bát nemusíte Emil přežije a můžeme to brát jako velké štěstí jenže pro Emila to slovo nemá žádný význam.

I když jsou válečné konflikty jedním z nejhorších lidských vynálezů, můžu upřímně napsat, že oddanost a bezmeznou loajalitu dokáže člověk ocenit bohužel až v takových stavech nouze. Je to pravděpodobně jen další z důkazů naší inteligenční nedokonalosti a vysoko se předvádějící prvotřídní domýšlivosti, kterou necháváme naše pýchou zmítané zamlžené pohledy na život ovládat naše kdysi čistá srdce.

Nač jsou nám vlastně války, když se z nich jen jako síra z německých bomb ruku v ruce táhnou ty tři prokleté vlastnosti - utrpení, nenávist a všudypřítomná bída. Jsou zde skutečně jen proto, abychom si konečně dokázali cenit to, co a koho máme? Opravdu to my, samozvaní páni světa, jinak nedokážeme? Je velmi smutné,když si sámi před sebou musíme přiznat, že nejsme ani zdaleka odlišní.

Valiant Hearts: The Great War se totiž nesnaží klamat hráče vlastním tělem, nesnaží se zavádět a jistě ví, že po stránce hratelnosti nenabízí nějaké originální herní prvky. Kdeže její osobitost a unikát tkví v něčem úplně jiném, a pro současné hry ne tak velmi typickém prvku, v jejím poselství. Ať už to tedy zní jakkoliv klišé.

Co ve vás samotných vyvolává slovo válka a jak byste zareagovali, kdyby jste se měli ve vteřině sbalit a odejít někam daleko od své rodiny, lásky, dětí či obecně poklidného života?

 

Přesně takový osud postihl smutných hrdinů hry, ty chrabré srdce, které byly utržené z rodinného tepla a vrženi do spárů, zkostnatělých pahýlů lidského primitivismu. Jeden okamžik stačí na to, aby se život obyčejné rolnické rodiny změnil od základů. Jak už jsem napsal Francouzky farmář a jeho německý zeť najednou stojí na opačných stranách, zatímco se jejich nejmilovanější osoba, Marie, snaží s právě narozeným synem přežít válku způsobující krutou bídu.

Na druhé straně světa právě dezertuje americký voják tak velmi toužící po pomstě za smrt své manželky. V Belgii se vydává pomáhat raněným mladá ošetřovatelka a na německé frontě si právě své odbíjí vojenský cvičený pes.

Všechny tyto zdánlivě ničím nepropojené bloudící duše mají společný cíl, pochopit nesmyslnost války.

Touha jako hnací motor

Touha po pomstě, touha přežít, touha po odloučené lásce. Stojí to všechno trápení ale za to? Má to cenu, zmařit lidské životy jen pro naplnění svých cílů? Osudy postav se začnou proplétat, a to dá vzniknout novým nerozlučným přátelstvím (Mimochodem postavy jsou velmi dobře vyobrazeny stejně tak jako tomu bylo například u serie Uncharted) přátelství mezi lidmi, přátelství mezi člověkem a zvířetem, to ničím nerozbitné pouto, kdy víte, že můžete bez obav důvěřovat tomu druhému, i když čelíte jisté a nevyhnutelné smrti. Každý z nich má jednoduchou schopnost, jeden umí přestřihávat zátarasy z ostnatýchch drátů, druhý se zase umí šikovně prokopat mezi nevybuchlé miny. Belgická ošetřovatelka dokáže léčit různé druhy zranění prostřednictvím značně otravného QTE systému, pes se umí procpat přes malé otvory. Mnohokrát spolupracují i společně, dokud je osud znovu nepošle odlišnými stezkami. Během svých putování natrefí k mnoha hlavolamům, které příliš nezdržují, ale působí osvěžujícím dojmem od všech těch výbuchů, střílení a plížení se pomocí jednoduchého, ale fungujícího stealth systému.

Otáčení různých pák, propojování trubek, aby se voda či plyn dostali tam, kam chceme či vytváření průchodů pomocí dynamitu a plamínku. Zamrzí jen, že se situace a způsoby řešení úloh se začnou časem dost opakovat. Stejně nerušivě působí i četné pasáže, kdy se naši hrdinové musí vtěsnat do okovů těžkotonážních tanků a přebít si cestu vpřed, dokud na ně útočí kulomety, raketomety či třeba letadla ze vzduchu. Nejpodařenějšími pasážemi jsou ty, ve kterých ovládají obyčejné vozidla a v pohledu na předek auta se musí za zvuků historické hudby (soundtrack zde je excelentní) vyhýbat různým překážkám, což celé vytváří krásný dojem.

Boss fight proti obrovskému obrněnému tanku, který doprovází klasická hudební skladba Let čmeláka od Nikolaje Andrejeviče Rimskij-Korsakova, je nejjasnějším důkazem toho, že hra byla vytvářena s citem pro detail a patřičným umem, který tvůrci předvedli už při posledních hrách s Raymanem.

Pozoruhodným kontrastem mezi krásným, téměř až komiksově laděným stylem grafiky a reálným vyobrazením hrůz války, které vám v každé nové části hry přiblíží skutečné dění během bojů. Téměř vždy se tato fakta přímo doplňují se samotnou hrou a pokud si jich začnete číst, tak budete zhruba tušit, co se bude odehrávat právě (např. Velká podzemní válka pod kopcem Vanquois na západě Verdunu. Kromě citového pohlazení tak hra působí i jako neocenitelná studnice ne vždy známých faktů , což osobně považuji za vynikající přídavek k hratelnosti.

A to i přesto, že jsem měl místy doslova pocit jako na hodině dějepisu. Jedinou vadou na kráse zde je Baron Van Dorf, německý generál, kterého na unikající vzducholodi stíhají hlavní hrdinové. Ten působí až moc videoherně (unikání na poslední chvíli, teatrálně komiksové vystupování), a to bohužel hyzdí krutému a realistickému pocitu ze hry.

Kromě základních faktů se budete moci o konfliktu a jeho hrůzách dozvědět z bonusových předmětů, které jsou šikovně poukrývané napříč hrou. Na jejich získání je sice třeba víc, než jen bezhlavě utíkat, ale hra si stále zcela nezakryje svou přístupnou tvář a najít je všechny tak nepředstavuje nějaký velký problém.

Valiant Hearts je mimochodem rozdělena do čtyř kapitol a projetí její vám bude v průměru trvat sedm hodin, což je vzhledem k typu hratelnosti a velkou dávku emocí, které nabízí, velmi vhodně zvolená délka.

Zvuky a vůně války

Myslím si, že netrefím vedle, když řeknu, že minimálně polovinu z působivosti tohoto díla zajišťuje zcela bezkonkurenční soundtrack, který je složen z mnoha klasických partitur od různých interpretů a originálních skladeb zkomponování skladatelem Chance Thomasem (Unreal II The Lord of the Rings: War of the Ring, James Cameron 's Avatar: The Game). Ten bravurním způsobem vystihuje nejen momentálně dění na bitevním poli, když válečnou vřavu zosobňuje rychlými orchestrálními smyčkami s dominujícími plechovými nástroji, ale také zejména klidné pasáže, v nichž dal vyniknout překrásným klavírním melodiím.