Gaijin Entertainment předvádí svou vizi free-to-play hraní prostřednictvím masivně multiplayerového titulu War Thunder.
Podvečerní slunce odhaluje lehké rýhy na bočním skle, šrámy kokpitu vystupují ze stínu a maskovací nátěr trupu tiše oplakává všechny své kazy. Rutinní otočka vlevo se mění v přehlídku a můj letoun, dosud skrytý ve lži stínu, konečně vstupuje do záře nebeského mola, aby vystavil svou zašlou slávu, aby se jako vysloužilá modelka v sepraných a potrhaných šatech utkal s děsivou skutečností. Povoluji paži, čímž dobrovolně prohrávám souboj s kniplem. Jeho vychýlení v mžiku zmizelo, ztratilo se jako horský masív, jehož úpatí jsem kopíroval ve zcela iracionální snaze uniknout slunci. Moji kati dávno ukončili hon, ponechali mě jako uštvanou zvěř bez naděje na záchranu a připomněli mi moji schůzku s osudem. Schůzku, na níž se už zbytek mé letky dostavil. V záři, která definitivně vyplašila poslední zbytky mé naivity, konečně vnímám zřetelnou skutečnost. Děravé křídelní pláty okousané ze stran, neukotvená směrovka takřka volně vlající ve větru a škytající motor společně zpívají chorál konce. Flak mnou třese, byť se mi přímý zásah vyhýbá. Ohňostroj protiletadlové obrany hlásí můj příjezd a tvrdá země nabírá na detailu, přibližuje se. Napadá mě, že můj letoun ze mě kdysi udělal pilota, stal jsem se jeho srdcem. Svůj dluh splatím. Tam, kde nárazem zorám hlínu, právě tam, kde se potkám se smrtí, tam proměním čtyři a půl tuny Messerschmittu Bf-109 ve svůj epitaf.
Notoricky známý fenomén World of Tanks položil herní obec na kolena a náležitě předvedl, jak má vypadat vyvážený free-2-play model. Se svým konceptem totiž zvýhodňuje platící hráče chytře a s rozmyslem, což ocení zejména ti, kterým investice do hry nevoní. Na obdobných základech staví i War Thunder – hra studia Gaijin Entertainment a na první ohmat až příliš zjevná kopie World of Tanks. Co na tom, že v jedné hrají prim tanky a v druhé letadla, když na povrchu oba projekty splývají až nepatřičně. První nalétané hodiny ve War Thunder ale potvrzují zrádnost úvodních dojmů. Tahle letecká MMO arkáda si razí vlastní cestu, někdy lehce odbočí ke konkurenci, jindy si zase vypůjčí trochu asfaltu na stavbu, povětšinou ale drží pevný směr a staví na vlastních nápadech.
Předem upozorňuji, že právě systém vzdušné války nelze brát jen jako okrajovou záležitost. Když odhlédnu od zjevných odlišností boje na zemi a ve vzduchu, vidím zásadní mechanismy, které nemusely fungovat, a přesto šlapou už v otevřené betě a zajišťují příjemnou hru. Mluvím o vyvážení stejných tříd napříč letectvy, o zcela nepopiratelné výhodě, kterou disponuje sehraná letka, o herních módech a hlavně mluvím o pocitu a atmosféře.
Patetické líčení v úvodu tak neplní pouze okrasnou funkci. Naopak, ukrývá se v něm nejdůležitější sdělení tohoto textu. War Thunder operuje s obrovským potenciálem, neboť se mu daří skloubit parádní dojem z letu (nechybí nekompromisní pohled z kokpitu), napínavé vzdušné souboje a živé hráče. Zdánlivě samozřejmá MMO složka zpravidla jakoukoliv atmosféru v podobných hrách spíše udusá a místní válečné běsnění tak představuje zcela pohlcující alternativu. Pořád je to ale multiplayerová hra, takže míra oné uvěřitelnosti stojí a padá s lidmi, na něž narazíte. Přestože se snažíte o příkladnou hru, nezřídka se stává, že místo čestného souboje vás kdekdo raději ,,sestřelí“ vlastním letadlem proto, že měl buď slabší stroj, který by v přímém souboji neobstál, nebo naopak o tolik silnější, že srážkou pošle k zemi pouze vás.
Buď jak buď, létání ve War Thunder je slast. V základní podobě přejde do ruky během několika bitev, což má na svědomí zejména ovládání, které samo osobě funguje až překvapivě triviálně. Jeho hardcore vrstvu tvoří až složité manévry, jejichž úspěšné provedení záleží čistě na dovednostech hráče. Kvalitativní rozdíl mezi letadly v soubojích často nic neznamená a sebelepší stroj nováčkovi rozhodně negarantuje výhru. Zkušený pilot v jeho závěsu totiž představuje problém, který prosté amatérské otočky neřeší. Znalost precizních manévrů samo sebou není nezbytná. Až ona ale umožňuje naprostou dominanci v soubojích.
Zážitek ze hry navíc notně povyšuje spolupráce s ostatními hráči. Právě s letkou se dočkáte oné značkové zábavy. Úvodní chaos postupně střídají více či méně sehrané akce, jejichž výsledkem ani zdaleka nemusí být sestřel. Stačí doprovázet řádně pocuchaného wingmana na domovské letiště, kde mu pozemní obsluha olíže rány, zatímco zbytek vaší skvadry poskytuje krytí a nutný čas. Kromě takové, již celkem ,,sofistikované“, souhry létání ve skupině znamená i prostou výstrahu pro soupeře, dělá z vás nedostupný cíl, k němuž se málokdo odváží bez podpory.
Dojem z letu tedy působí, jak má. Scházelo ale málo a beta mohla být kus nehratelného šmejdu. Za předpokladu, že by chlapci a děvčata z Gaijin Entertainment nenaplnili hru adekvátním obsahem, by mohli disponovat sebelepším modelem létání a nikdo by o jejich hru ani nezavadil klapkou. Naštěstí pět leteckých armád, dva módy a nádherně vymodelované poletuchy tu jsou právě proto, aby podobné zlé jazyky umlčely a utvrdili minimálně mě v dojmu, že tady někdo už na betě zamakal více, než mnozí na finálním produktu. USA, Japonsko, Německo, Sovětský svaz a Velká Británie patří mezi velmoce, za něž si zalétáte. Úctyhodné číslo ale lehce sráží skutečnost, že takový peloton japonských strojů nedosahuje kupříkladu na německý výběr ani v počtu, ani v rozmanitosti. Rozhodnete-li se pro boje za nějakou z minoritních armád, buďte si jisti, že na nová letadla budete čekat o poznání déle než hráči, kteří zvolili americké, britské nebo německé letectvo.
War Thunder pak myslí i na vizuální odlišení. Ať už létáte sólo nebo v partě, máte možnost polepit svůj stroj unikátními potisky, které tak může nést jen vaše letka. Za své úspěchy jste navíc odměňování těmito polepy, takže každý soupeř může zřetelně poznat, s kým měl tu čest v souboji – zda s amatérem nebo s protřelým veteránem.
Ať už zvolíte Messerschmitt, Spitfire či Hurricane, vždy máte na výběr ze dvou multiplayerových modů. V historické bitvě se pod vaší taktovkou ocitne pouze jeden z vašich letounů a ve více či méně reálných kulisách bojujete se soupeřem s vědomím, že jedna smrt, podobně jako ve World of Tanks, znamená konec hry. V tomto režimu ovšem budete čekat na novou hru trochu déle, jelikož mezi hráči se větší oblibě těší zjednodušená bitva. Ostatně i já jsem jí dal přednost, byť jsem několikrát vyzkoušel i ,,realističtější“ režim. Ano, historie tady občas dostává pořádně na frak a po boku americké Cobry klidně stane vedle Corsaira i Messerschmitt, ale u letecké arkády jde o podobné ,,čuňárny“ až v posledním sledu. Rozhodující je zábava, která jednoduše létá první ligu. Zjednodušená bitva se objevuje ve dvou obdobných formách. Nadvláda nad letišti funguje na bázi Conquest módu z Battlefieldu – tedy tak, že je k dispozici trojice letišť, které přistáním obsadíte a seberete tak body vašemu soupeři. Druhá, o poznání jednodušší, forma pak představuje pouhou bitvu o pozemní jednotky, kde máte k dispozici hned tři letadla. V ní se snažíte s bombardérem ničit a se stíhačkou bránit pozemní techniku tak, že nakonec zvítězí tým, jenž ji hájil lépe.
Největší problém War Thunder pak spatřuji právě v nevyváženosti tříd bombardér/stíhač/stíhací bombardér. V úvodu jsem vychvaloval vyrovnanost napříč letectvy, která jakoby spolkla vývojářům i čas vyhrazený pro ladění jednotlivých tříd. Ve výsledku tento nedodělek ruší jinak velmi slušný zážitek. Vzpomenete si na mě, až se poženete přes půl mapy za stíhacím bombardérem, který jednak provede útok, jemuž jste se snažili zamezit, jednak zmizí v oblacích z dostřelu a to vše s několika dírami v jinak stále čistém pancíři. Ideálně ještě pošle váš stroj k zemi.
Jemné vady na kráse ale neubírají War Thunder na životaschopnosti. Už jen ta radost při odemykání nového stroje, kamufláže nebo kulometu. Každičký do detailu vymodelovaný letoun přivítáte s otevřenou náručí a v hangáru budete nejprve dlouho zkoumat sebemenší rozdíly oproti předchozímu modelu. Až poté se vrhnete do bitvy, která sice s realitou nemá nic společného, ale samou autenticitou vytlačuje těch několik málo problémů, které tak War Thunder rádi odpustíte. Už v betě tak vypiplaná hra si to rozhodně zaslouží.
War Thunder si může vyzkoušet každý majitel PC, stačí navštívit oficiální stránky, zaregistrovat se a vydat se do veřejné bety. Koncem roku navíc vyjde PlayStation 4 verze.
