Wargame: European Escalation - generálská odysea

Na nejnovější počin Eugen Systems s názvem Wargame jsem již od počátku nahlížel dvojím pohledem. Dostalo se mně totiž hned několikero varování, které o hře zrovna nejlichotivěji nehovořila. Na druhou stranu jsem se však na novinku od tvůrců příjemně odlehčených R.U.S.E. těšil. Jejich předchozí počin mě totiž bavil a byl jsem zvědav, jak si poradí ve vodách serióznějšího válčení.

A ona se ta důvěra opravdu vyplatila. Vývojáři totiž podle rčení dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, přinesli zcela jinou hru, než tomu bylo u jejich minulého titulu. Wargame: European Escalation tak je nekompromisní strategií, která se sice řadí mezi RTS, ale jejich principy přejímá jen z částí a soustředí se výhradně na bojovou složku, kterou zpracovává skutečně s grácií.

Historie se opakuje

Bojové stránce je skutečně podřízeno absolutně všechno a je úplně jedno, jestli se bavíme o herních mechanismech nebo třeba o příběhu. Ten je zde ostatně spíše až druhotnou záležitostí. Když řeknu, že vás Wargame vezme do kulis Studené války a dočkáte se realitou inspirovaných okamžiků, je to v podstatě dostačující a nic víc vědět nepotřebujete.

Ucelenější příběh sice chybí, ale na realitě založené pozadí je dostačující.

Jednotlivé mise v kampani totiž na sebe navazují spíše jen reálným historickým pozadím a nějaký ucelený příběh zaměřený na jednoho člověka či jednotku budete hledat opravdu marně. Na druhou stranu to však nelze považovat za nedostatek, protože se takovéto pojetí ke hře skvěle hodí!

Navíc se autoři nesnaží nic uměle vylepšovat a hru servírují hezky v syrovém stavu. Historii vypravují za použití pohledných infografik a dobových záběrů. Ostatně hned na začátku vás čeká kvalitně sestříhaný úvod do politické a vojenské situace doby využívající reálné videomateriály. Samotné infografiky, nebo chcete-li mapy mě, pak příjemně potěšily svou věcností, ale také srozumitelností. Pochvalu zaslouží i menu a interface tematicky laděné do jakéhosi velitelského střediska, které celkovou spartánsky vojenskou atmosféru ještě podtrhuje. Zároveň se s ním však naneštěstí objevují i první neduhy.

Fůra obsahu

Ani pro poměrně zkušeného stratéga není vůbec jednoduché se ve všech těch tabulkách, nabídkách a řádcích zorientovat. Hra totiž nabízí neskutečné množství jednotek a možností, které jsou všechny naházené na jednu hromadu a odlišit to důležité od věcí pro začátečníky marginálních je nesmírně obtížné. Doporučuji si tak Wargame pořídit pouze v případě, že to myslíte s válečnými strategiemi opravdu vážně. Oproti dva roky starému R.U.S.E., které bylo dosti arkádovým zážitkem, je totiž tenhle kousek dost hardcorový.

Největší podíl na tom má celkový počet vojenské techniky, která se vám postupně dostane do rukou. Tvůrci se nebáli jít opravdu do hloubky a nejenže je techniky víc než dost, ale ona je navíc i vyvedena s do detailu vypiplanými parametry a není tak problém narazit ani na téměř totožnou dvojici tanků, která se liší pouze v dostřelu nebo pancéřování.

Wargame oslňuje především počtem jednotek a jejich detailním vyobrazením. S tím se pak nesou také na realitě postavené principy boje.

S ohromnou rozmanitostí jednotek se pak nese implementace systému kámen, nůžky, papír, kdy každá jednotka je platná na něco jiného. Ze začátku si tak můžete myslet, že protivníka přejedete pouze s robustními tanky, ale hra vás rychle vyvede z omylu. Ty tanky se totiž hodí především na otevřené střety na větší vzdálenost. V takovém lesíku nebo městečku z nich s přehledem nadělá kupu šrotu schovaná četa obyčejných pěšáků. Ano, jednotky se opravdu mohou schovávat, a pokud tak nemáte slušně naplánovaný průzkum, máte na velitelském stanovišti opravdu slušný problémek. Není totiž nic nepříjemnějšího, než přijít o celou tankovou divizi díky pár dobře ukrytým protitankovým dělům.

Zapomenout pak nesmíme ani na zásobování, které zde hlavně u vyšších obtížností hraje klíčovou roli. Zásobovači totiž nejen doplňují reálně docházející munici, ale dokonce opravují váš vozový park. A řekněme si pravdu, už Erwin Rommel přece poznal, jak důležité tyhle jednotky ve skutečnosti jsou.

Mrhání prostorem

Na úplně odlišné straně barikády než počet dostupných jednotek stojí rozmanitost herní náplně. Všechny mise jsou totiž v podstatě o tom stejném. Pořád dokola zabíráte a dobýváte různé sektory rozeseté po herní mapě. Fakt že je to pokaždé z jiného důvodu mě zrovna dvakrát neuchlácholil. Prvních pár chvil je to tak zábavné, dalších pár hodin ještě únosné, ale po zhruba 5 hodinách skutečně otravné. Je vážně škoda, že se autoři s takovým množstvím obsahu nepokusili vytvořit něco nápaditějšího. Prostor by tady rozhodně byl.

Možná až trošku moc prostoru vzhledem k jisté prázdnotě, kterou hra bohužel trpí. Herní mapy jsou opravdu velké, ale jejich využití už pokulhává a není to pouze vinou nemastných úkolů. Ve hře totiž nefunguje ani žádné stavění základny nebo vyrábění jednotek. Posily jednoduše můžete umístit kdekoli na mapu a ony přijedou z vámi drženého sektoru na okraji herní mapy.

Přivolání dalších jednotek ale stojí body, které získáváte právě bojováním a plněním úkolů a faktem je, že těch není nikdy mnoho. O velkolepých bitvách několika desítek tanků tak rozhodně nemůže být řeč. Střety jsou spíše komornějšího rázu a plně dávají rozvinout vašemu strategickému umu. Skvělé plánování a přemýšlení klidně i několik minut dopředu je zde nutností. To naneštěstí přináší ospalé tempo hratelnosti, které ze hry místy dělá až neuvěřitelnou nudu.

Neúprosná záležitost

Asi by se teď zdálo, že tahle hra je jen pro skutečně zaryté fanoušky žánru. Wargame ale není hrou, která by vás nechala utopit. Tedy alespoň z počátku rozhodně ne! Jednotlivé druhy jednotek jsou dávkovány postupně a to v docela stravitelném tempu. Podobně pak na tom jsou i jednotlivé bojové mechanismy a zákonitosti. I ten úplný antitalent tak má při troše snahy šanci do hry proniknout. Dalším plusem v tomhle ohledu je česká lokalizace od Comgadu, která vaše snažení značně ulehčí.

Nejedná se zrovna o kousek určený víkendovým hráčům a k plnému pochopení hry je potřeba se jí opravdu věnovat.

V žádném z aspektů však v Eugen Systems nevyšli strategickým začátečníkům vstříc a určitě si nikdo nemůže myslet, že mu to hra nějak usnadní. I na nejlehčí obtížnost je AI více než obstojným soupeřem, který se nebojí využívat širokého spektra jednotek a lstivých úskoků. Takový přepad do zad rozhodně není žádnou raritou. Avšak pozor! Rozhodně se nedá říci, že by počítač cheatoval. Opravdu jsem nezaznamenal neduh, že by protivník ovládaný počítačem nelogicky získával pořád nové a nové jednotky, nebo že by disponoval zdrcující přesilou. V tomhle ohledu jsou šance na vítězství na obou stranách vyrovnané.

Omšelý vzhled

Ovšem kdyby vám to ani přesto nešlo, pořád je tady možnost si to rozdat se stejně marným soupeřem hezky v multiplayeru. Ani v tomhle případě totiž hra neztrácí nic ze svého kouzla, a pokud si zahrajete s kamarádem, odstraníte i ten prvek nudy, který se hrou místy nese. Motivací následně určitě budou statistiky nebo achievementy, ve kterých se můžete libovolně předhánět.

Bodíky navíc pak hra získává i za HW nároky, které rozhodně nejsou nijak zdrcující a zaválčíte si na každém průměrném stroji. Tento fakt si však vybírá svou daň na grafickém zpracování. Vzhledem k zbytečně rozlehlým herním plochám a přívětivým HW nárokům je Wargame tak trošku ošklivější záležitostí. Opravdu nedoporučuji zoomovat moc blízko k povrchu země. Modely vojenské techniky by ještě šly, ale krajina sama o sobě je podivnou směsicí rozplizlých textur a pochybně ztvárněných skupin stromů. Naštěstí se většinu času koukáte na hru ze značné výšky a nejste tak nuceni se jejím vzhledem až tak zabývat.

Podřízeno boji

Jakožto celek mně Wargame: European Escalation značně připomíná hry od Paradox Interactive. Jedná se totiž o produkt, který rozhodně nesměřuje do mainstreamu a naopak si najde fandy především v hardcore komunitě.

Koneckonců jí k tomu její nekompromisní ražení vyloženě předurčuje. Když se totiž přenesete přes opravdu nepovedenou grafiku a lehce ospalou hratelnost, tak dostanete propracovanou strategii, jež se zaměřuje především na bojovou stránku a nebojí se jí ztvárnit se značnou pravdivostí a pečlivostí.