WipEout 2048 - pořádně stylové závody

WipEout pravděpodobně zná úplně každý, kdo někdy v ruce alespoň jednou držel nějakou konzoli od Sony. Aby taky ne, když po všemožných videoherních platformách se futuristická vznášedla prohánějí již 17 let. Zdá se to až neuvěřitelné, že zvládne nějaká série takřka v nezměněné podobě přežít tak dlouhou dobu. Ale dosti už bylo lekce z herního dějepisu, stojíme přece na prahu menší herní revoluce, a tak je třeba se dívat především dopředu.

Právě tam totiž stojí nejen nejnovější handheld od Sony, ale hlavně ještě novější WipEout s číslovkou 2048. Ano, ani u launche Vity nemohou závody vznášedel chybět. Budou to mít ale sakra těžké! Za prvé už jejich principy všichni znají více než dobře a za druhé se musí vypořádat s tvrdou konkurencí ve formě přenosného Uncharted, které nás vyloženě uchvátilo. Takže jak si ve světle těchto skutečností nový přírůstek do pěkně staré rodiny vlastně vede?

Okoukané, ale pořád efektní

V jednom se Nathanovu dobrodružství nový WipEout rozhodně vyrovná. Obě hry totiž mají naprosto skvěle udělanou grafiku. Netuším, zda je to záměr, ale v podstatě každý větší launchový titul přichází na Vitu s neprůstřelným grafickým zpracováním. Zrovna WipEout se pak téměř neliší od svého velkého bratříčka. Je to k neuvěření, ale vidět někde 2048, rozhodně nemáte šanci poznat, že se koukáte na hru určenou na přenosné zařízení.

Většina tratí je situovaná do ulic futuristického města a autorům nelze upřít představivost. Zdařile míchají tradiční kulisy spolu s utopickými dálnicemi z průhledných plastů a nebojí se ani skoků a všemožných loopingů. Mnohdy tak poletíte chvíli hlavou dolů a několika metrové skoky taktéž nejsou ničím výjimečným.

Hra exceluje nadčasovým grafickým zpracováním hodně sázejícím na barvy a různé efekty, které se nikdy neomrzí.

Skvěle pak vývojáři ze studia v Liverpoolu pracují se světelnými efekty. Zatímco pozadí se topí v odstínech šedé a hnědé, popředí tratě je jedna velká přehlídka barev ve všech možných formách. Celou trať vždy lemují rozverné neony a své dělají i všemožné efekty výbuchů, výstřelů a nárazů. Prostě všude pořád něco poblikává a WipEout určitě není hrou pro epileptiky. Jednoduše bych to shrnul asi tak, že efekt je tady až na prvním místě a grafika ve vás rozhodně něco zanechá.

Pokud ale vlastníte Wipeout HD Fury na klasickou PS3, budete z výběru tratí trošku zklamaní. Jelikož 2048 láká na cross platformový multiplayer, je většina tratí shodných právě s touhle hrou. Ne, že by byly jednotlivé závodiště špatně navržené, ale už do tak neoriginální hry tvůrci ještě nacpali okoukané tratě, což už trošičku zamrzí. Zrovna dvakrát neohraný není ani soundtrack, který servíruje na chlup stejné umělce jako minulé díly. Alespoň, že je pořád podmanivě svižný a skvěle se hodí k celkovému vyznění hry.

Pořád se něco děje

Když už byla řeč o těch výbuších a střelbě, je asi na čase trošku více se zaměřit na samotnou herní náplň. Jak asi všichni tuší, tak se v téhle hře závodí se vznášedly. (Ostatně to musí vyplynout už z předešlého textu) WipEout se ale neomezuje pouze na monotónní kroužení po okruhu. Právě naopak! Tratě jsou posety všemožnými power upy nebo zrychlujícími pásy, které ze závodění dělají opravdovou šílenost.

V konečném důsledku to tak často vypadá spíše než na fair play závodění na ježdění, popřípadě vznášení se plné nelítostných přestřelek a lstivých úskoků za použití nárazových vln či plazmových granátů. Přesně v tomhle tkví největší lákadlo nového WipEoutu. Nikdy se nenudíte a stále tady máte co dělat. Žádný závod nemůže být stejný!

Račte si vybrat

Když už byla řeč o těch explozích a střelbě, je asi na čase trošku více se zaměřit na samotnou herní náplň. Jak asi všichni tuší, tak se v téhle hře závodí se vznášedly (ostatně to musí vyplynout už z předešlého textu). WipEout se ale neomezuje pouze na monotónní kroužení po okruhu. Právě naopak! Tratě jsou posety všemožnými power upy nebo zrychlujícími pásy, které ze závodění dělají opravdovou šílenost.

Příjemný je velký počet vznášedel a ani jednotlivé typy závodů na tom nejsou špatně. Obzvláště, když každý nabídne trošku jiný zážitek.

Zcela vlastní kategorii nakonec tvoří takzvané Zone. Tam nenajdete žádné oponenty a tudíž ani žádné speciální vychytávky. Grafika se přepne do retro módu a nabídne vám tratě redesignované do hávu ve stylu 8 bitů. V tomto případě je hratelnost zcela výjimečná a jediným pravidlem je nedotýkat se zdí. Asi se to zdá jako blbost, ale ve skutečnosti se jedná o ultimátně stylovou záležitost neskutečně náročnou na soustředění a koncentraci.

Ruku v ruce spolu s pestrou nabídkou módů jde i docela slušně napěchovaný seznam vznášedel. Celkově jich ve hře najdete na 20 a díky tomu, že se stejně jako tratě odemykají postupně, máte pořád nějakou tu motivaci k dalšímu závodění. Samozřejmostí je, že se každý kus hodí k trošku jinému stylu jízdy.

Povedené ovládání

Dalším prvkem, ve kterém tahle série vždycky vynikala, byl pocit z jízdy a ne jinak tomu je i u její handheldové verze. Velký podíl na tom má především vychytané ovládání. Díky širokým možnostem konzole je jen a jen na vás, zda dáte přednost tradičním páčkám, nebo zda se rozhodnete využít gyroskop a hezky si s Vitou trošku zaotáčíte.

V každém případě to ale vždycky bude vyžadovat jistou dávku cviku. Přestože se jedná o arkádu jak řemen, noví hráči budou mít z počátku problémy a více než po trati se budou pohybovat po jejím ohradníku. I to k tomu však patří a po chvíli se do ovládání dostane skutečně každý. Důležitým pak je fakt, že i přes zdánlivou jednoduchost disponuje jízdní model mnoha vychytávkami a každý si tak může najít přesně ten svůj závodnický styl. A pokud by vám to opravdu nešlo, vždycky si můžete pustit propracovaného asistenta, který vám třeba poradí s optimální leteckou dráhou nebo za vás v příhodnou chvíli přibrzdí.

Ach to čekání...

Zatímco ovládání zvládli vývojáři na jedničku, trošku se jim z rukou vymkla technická stránka hry. Za ten úplně největší nedostatek považuji tristně dlouhé loadingy. Absolutně netuším, zda je to způsobeno špičkovou grafikou nebo bohatou mírou obsahu, ale aby se jeden závod trvající asi 3 minuty načítal klidně i celou minutu je doslova imbecilní.

Největším problémem jsou neskutečně pomalé loadingy, které někdy hraničí se zdravým rozumem a ani AI se zrovna dvakrát nepředvedla.

Zamrzí však i podivná AI, což je obzvláště u závodní hry docela problém. Ne, že by se protivníci chovali vyloženě špatně, ale jejich kvality dost propastně kolísají. Jednou vám dokáží neskonale zatopit a udržet se jim za zadkem je prakticky nemožné, jindy však není problém je předjet hned ve druhé zatáčce a po celou dobu pak závod bez problému kontrolovat.

S přáteli v podstatě do smrti

Především druhý nedostatek si naštěstí autoři stihli uvědomit ještě před vydáním a hra tak obsahuje propracovaný multiplayer, který pochopitelně problematickou AI odstraňuje. Stejně jako v singlu i ve hře pro více hráčů najdete propracovanou kariéru, kde se vám závody postupně odemykají a hra vás stále motivuje k lepším výsledkům. Zvláštní pozornost nakonec zaslouží ještě možnost cross multiplayeru mezi majiteli Vity a PS3. Osobně doufám, že téhle funkce časem využije mnohem více titulů. Co se ovládání týče, může Vita směle konkurovat i klasickým gamepadům.

Právě s přáteli pak hra dostává ještě mnohem větší grády. Pokud se sejdete v jedné místnosti, můžete se u hraní různě pošťuchovat, vymýšlet blbosti a samotné taktizovaní to vůbec posouvá úplně na jinou úroveň. WipEout je přesně ten typ gamesy, která se při hraní s dobrými přáteli snad nikdy neomrzí.

Zábavné a návykové

Nejnovější přírůstek do série se hodnotí opravdu těžce. Na jednu stranu totiž nepřinesl vůbec nic nového a ještě k tomu je sužován dlouhými loadingy a pohybnou AI. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že i přes všechny negativa se jedná o děsně návykovou a zábavnou závodní hru, která hezky vypadá, příjemně se hraje a nabízí slušnou porci rozličného obsahu.

Za mě se jedná rozhodně o jednu z nejlepších závodních her a své místo mezi launchovými tituly si určitě zaslouží. Oproti Uncharted je to totiž typický zástupce her na cesty, kterou jen tak zapnete na 5 minut v metru, dáte si jeden závod a pak si zase půjdete vlastní cestou.