Wolfenstein: The Old Blood - s trubkou proti nacistům

Recenzovaná verze: PC

Loni vydané pokračování Wolfensteina s podtitulem The New Order nedělalo před dokončením příliš dobrý dojem. Studio Machine Games mělo ještě mléko na bradě, přesun do 60. let působil jako nešťastné rozhodnutí, marketingová kampaň nebyla dostatečně přesvědčivá a korunu tomu všemu nasazovalo použití kontroverzního enginu id Tech 5. Celkově se zdálo, že návrat B.J. Blazkowizce skončí nezdarem, ale nakonec došlo k pravému opaku. The New Order udeřil jako blesk s čistého nebe a příznivcům FPS žánru nabídl především vítanou kombinaci moderní a old-school hratelnosti, překvapivě dobře napsaný příběh a úžasnou příležitost k masové likvidaci nácků. Jedinou vadou na kráse byly v konečném důsledku pouze problémy spojené s enginem, ale ty naštěstí nezabránily tomu, aby si hráči nového Wolfensteina zamilovali.

Zamiloval jsem si ho i já, hraní jsem si neskutečně užil a dodnes tvrdím, že jde o nejlepší titul roku 2014. The New Order je dokonce vůbec první hra, u které jsem si opravdu přál přísun DLC, a to hned po dvojím dohrání. Tehdy jsem ale ještě netušil, že tvůrci z Machine Games chystají něco slibnějšího než DLC. Samostatně spustitelný datadisk, který funguje jako prequel s cílem ukázat, co předcházelo vší té zkáze, kterou jsme viděli v The New Order. Dokázalo The Old Blood dostát svým slibům i očekávání fanoušků, kteří vyhlíží další akční bombu?

Zabít co nejvíc nacistů? Platí

Určitě si vzpomínáte, že The New Order začínal hromadným útokem na pevnost generála Deathsheada. The Old Blood vypráví o tom, jak B.J. Blazkowicz získal koordináty vedoucí právě k této pevnosti. Jak už to tak bývá, důležité informace se neválí na hlavní berlínské třídě, ale má je v držení nějaký fanatický nacista. V tomto případě tedy nacistka, potrhlá archeoložka jménem Helga von Schabbs. Pátrání po ní přitom zavede Blazkowicze do dvou lokalit - do dobře známého hradu Wolfenstein a do městečka Wulfburg. Samozřejmě jde o místa, na kterých o spojence jen tak nezakopnete, ale nacistického vojáka potkáte za každým rohem. Také zde potkáte jistého skopčáka Rudiho Jägera, který představuje cíl číslo dvě.

Příběh je tudíž poměrně primitivní. Prostě musíte získat koordináty pevnosti a při pátrání po nich zlikvidovat každého zmetka s hákovým křížem na rameni, kterého potkáte. Nečekejte tedy stejný formát příběhu, jaký nabídnul The New Order. To ale ještě neznamená, že je to špatně, protože i tak prostý cíl dokáže hru držet pohromadě a oceňuji, že nejde o prostou honbu za pomstou. Mstít se totiž budou ti druzí. Ti zlí i ti hodní, kterých je sice málo, ale stále jde o poměrně vítané a dobře zpracované postavy.

Především ale oceňuji to, že tvůrci nezměnili zpracování samotného B.J Blazkowicze. Stále jde o toho hláškujícího sympaťáka, kterého jsme si tak oblíbili v The New Order. S ohledem na menší počet postav a prostou zápletku sice Blazkowiczův charakter dostává méně prostoru, ale stále platí, že náš oblíbený likvidátor nácků nejde pro kousavou poznámku, sarkastickou hlášku nebo trochu citlivější moment nikdy příliš daleko. Je zkrátka skvělé vidět, že proměna téměř anonymní mašiny na zabíjení v charizmatického blonďáka nebyl jednorázový experiment a že funguje i nadále.

Nostalgická chuťovka

Spolu s charakterem hlavního hrdiny se vrací i akční a do určité míry old school hratelnost, která zvysoka kašle na trendy všech těch moderních stříleček. Chcete likvidovat nácky ne jedním, ale hned dvěma útočnými puškami naráz? Žádný problém. Už jste unavení vším tím automatickým léčením a máte radši sbírání lékárniček a kusů zbroje? Pak je nový Wolfenstein přesně pro vás. A že něco takového není vůbec realistické? Ruku na srdce, koho to v případě takové značky, jakou je Wolfenstein, zajímá? Nutno říct, že automatické léčení někde v krytu tak trochu figuruje i zde, ale rozhodně nejde o spásnou funkci, která by vás často zachraňovala. Pokud si vyberete jinou než nízkou obtížnost (i tentokrát máte na výběr pět stupňů obtížnosti), automatické léčení vám bude prakticky k ničemu. Základem přežití je zkrátka sbírání lékárniček, nepřátelských helem nebo kevlarových vest.

Nezbytnou součástí hratelnosti je také mnoho příležitostí k odemykání a nacházení sběratelských předmětů. S trochou snahy můžete zakopnout o zlaté cihly a najít několik dopisů, přičemž postupem hrou si odemykáte koncepty postav a lokalit. Wolfenstein a různé skrýše a cenné nálezy k sobě zkrátka patří a ani tentokrát o ně nebudete ochuzeni. Jejich hledání přitom dokáže dost ovlivnit herní dobu. Pokud je budete ignorovat, projdete The Old Blood přibližně za pět hodin. Pokud se ale pokusíte o jejich svědomité nalezení, může se herní doba vyšplhat až k sedmi hodinám. Já hru dohrál právě za sedm hodin, ale při průchodu jsem nedokázal najít a posbírat všechno. To znamená, že už nyní plánuji opětovný průchod celou hrou, abych vysbíral všechny zbytky.

O The Old Blood se ale nedá říct, že se hraje úplně stejně jako The New Order, a to díky několika novinkám. Zaprvé tu máme nové nepřátele. Řadové vojáky, jejich velitele, psy a ohyzdné obry třímající kulomet doplnili obrnění pěšáci, odstřelovači a (teď si představte zvuk oslavných fanfár) nacistické zombie. S nimi se setkáte později v průběhu hry a představují nejen docela otravnou pakáž, ale také hezkou poctu klasickému Return to Castle Wolfenstein.

Poctu předešlým dílům skládá i design úrovní. Struktura levelů vychází z The New Order, což je dobře, ale při procházení hradu i katakomb pod ním na vás bude neustále dýchat atmosféra, která dokáže probudit mnoho nostalgických vzpomínek na Return to Castle Wolfenstein. Zavzpomínat si můžete i ve Wulfburgu, v něm lze pozorovat další snahu o vyvolání vzpomínek na předešlé díly, mimo jiné i na Wolfensteina od Ravenu z roku 2009. Díky level designu budete mít zkrátka pocit, že vážně hrajete hru, která má plné právo nést jméno Wolfenstein a která se nestydí za své předky.

„Při procházení hradu na vás bude neustále dýchat atmosféra, která dokáže probudit mnoho nostalgických vzpomínek na Return to Castle Wolfenstein.“

Tichá likvidace

Všichni nepřátelé každopádně představují vítané oživení a můžu říct, že jsem nezaznamenal ani nijak výrazné chyby v umělé inteligenci. Nepřátelé se občas dokážou rozumně krýt, při troše prostoru vás zkouší obklíčit, a dokonce pobrali trochu rozumu ve stealth pasážích. Ty fungují naprosto stejně jako v The New Order, takže se připravte, že na mnoha místech dostanete dvě možnosti postupu. Buď všechno hlasitě vystřílíte, ale musíte počítat s tím, že si toho všimnou místní důstojníci a zavolají posily, nebo zkusíte kradmý postup. I v tomto případě máte na výběr, jestli potichu zlikvidovat všechny nepřátele v oblasti, nebo jen důstojníky. Jakmile jsou mrtví a už nemůžou zavolat posily, lze bez větší námahy postřílet zbytek.

V případě těchto pasáží je sice inteligence nepřátel občas diskutabilní, ale většinou jsem opravdu nepozoroval žádné výrazné problémy a někdy mě i překvapilo, v jaké situaci mě nějaký protivník dokázal zpozorovat. Samozřejmě musíte počítat i s tím, že se inteligence nepřátel liší. Pokud například již zmíněný obrněný obr uvidí tělo svého padlého druha, je mu to jedno, protože ve své ohavné hlavě nejspíš nemá dost velký mozek na to, aby pochopil, co to znamená. Stále nicméně zůstává komická skutečnost, že můžete nic netušícího nácka zlikvidovat i vrhacím nožem, který se mu zapíchne do ramene nebo do kotníku. Jak se zdá, každý nacista trpí syndromem Achillovy paty nebo Achillova lokte.

Je trubka lepší než páčidlo?

Když už jsem zmínil útočnou pušku a vrhací nůž, je nejspíš nejvyšší čas věnovat se zbraním. I v jejich případě nabízí The Old Blood kombinaci starých a nových přírůstků, takže se můžete opět těšit na pistoli s tlumičem, útočnou pušku nebo automatickou brokovnici, byť s trochu odlišným vzhledem. Všechny tyto zbraně můžete samozřejmě stále držet po jedné v každé ruce a rozpoutávat s nimi brutální chaos bez nutnosti zvlášť mířit. Vrací se i granáty, kulomet MG46 a již zmíněný nůž s možností hodu.

Tyto osvědčené zbraně doplňuje odstřelovací puška s možností sundání puškohledu, jakýsi příruční granátomet, se kterým ale musíte být docela přesní, dále všeříkající dvouhlavňová brokovnice a hvězda večera v podobě trubky. Ano, prostá trubka, kterou může Blazkowicz rozdělit na dvě poloviny a která z něj dělá jakousi obdobu Riddicka. Kořeny vývojářů, kteří se podíleli na první herní adaptaci Dieselova Riddicka, se zjevně nezapřou.

Trubka každopádně slouží jako originální a užitečná zbraň pro boj zblízka a také jako důležitý pomocník při šplhání. Na mnoha místech ve hře narazíte na speciální stěny, po nichž můžete za pomoci obou polovin trubky šplhat jako horolezci, což je sice drobné, ale zajímavé oživení průchodu hrou.

Se zbraněmi se pojí systém perků. I ten si jistě pamatujete z The New Order, přičemž tentokrát funguje zcela stejně, jen se často váže k novým zbraním a s nimi spojeným úkolům. Ani jejich účinky se příliš nezměnily, takže jeden z nich vám navýší zdraví, další vám umožní nabírat zbroj nad stanovený limit a jiný perk vylepší kapacitu munice jedné z nových zbraní. V tomto případě opravdu platí, že pokud jste se systému perků věnovali v The New Order, máte skvělou představu, co vás čeká tentokrát. V tomto ohledu ale absence skutečných novinek nevadí, protože není důvod měnit něco, co funguje.

„Trubka slouží jako originální a užitečná zbraň pro boj zblízka a také jako důležitý pomocník při šplhání. “

Pár bonusů

Pokud jste důkladně procházeli The New Order, jistě si vzpomenete na zajímavou příležitost ulehnout na matraci a projít jednu z úrovní původního Wolfensteina 3D. Tuto možnost máte i zde, ale z pouhého bonusu se stává téměř plnohodnotná součást hry. V každé z devíti úrovní můžete s trochou snahy a pozornosti najít postel, díky níž se přenesete do jednoho z devíti levelů první kapitoly Wolfensteina 3D. Vše je přitom při starém, včetně designu úrovní i nepřátel, jen vy sami máte stále možnost používat aktuální možnosti pohybu a zdraví a aktuální podobu pistole a útočné pušky. Tím víceméně odpadá skutečná výzva, ale o výzvě tyhle tzv. Nightmare úrovně stejně nejsou. Jsou především o skvělé příležitosti k návratu na místa, na nichž se před dávnými časy zrodila aktuální podoba série Wolfenstein.

Druhým bonusem jsou Challange, tedy samostatně postavené pasáže z každé úrovně, na nichž máte znovu, nezávisle na průchodu samotnou hrou, příležitost k dalšímu likvidování nácků. Jen se vám tentokrát za každý čin počítá skóre a vy můžete dosáhnout bronzové, stříbrné nebo zlaté medaile. Chválím snahu tvůrců nabídnout víc než jen klasický singleplayer, ale je třeba říct, že Challange jsou opravdu jen drobný, ale poměrně zábavný bonus a příležitost k další výzvě. Rozhodně nejde o stěžejní složku hry.

A zase ten engine

Všechno si ale nezaslouží takovou chválu, kterou jsem dosud z dobrých důvodů nešetřil. V The Old Blood bohužel stále zůstávají problémy spojené s id tech 5 enginem. Na grafiku jako takovou si nemohu stěžovat, hra vypadá dostatečně dobře a grafická kvalita je téměř shodná s The New Order. Všechno ale není jen o dobré grafice, což poznáte v řadě případů, kdy se vám naskytne pohled na doskakující textury a další chybky, které byly k vidění už za časů Rage a s nimiž si tvůrci stále nedokážou poradit. Ty chyby byly k vidění v The New Order, byly i v The Evil Within a bohužel jsou i zde.

Před id Tech 5 enginem se mějte na pozoru obzvlášť v případě, že patříte mezi příznivce SLI. Jak se zdá, SLI a id Tech 5 jsou stále nepřátelé na život a na smrt a výkon hry je v takovém případě mizerný. Nutno ale říct, že na průměrných sestavách běží The Old Blood překvapivě dobře. Můj hardware rozhodně není žádná špička, posuďte sami v tabulce níže a všimněte si především toho, že můj procesor není dokonce ani v minimálních požadavcích. Navzdory tomu jsem si ale mohl užívat hraní na vysoké nastavení a při stabilních 60 snímcích za sekundu. A nikdy jsem nezažil jakýkoliv pokles. Přijde mi, že se dá engine dobře optimalizovat, ale z nějakého důvodu se nedají stanovit odpovídající HW nároky ani velikost hry, takže musí mít vždy zabírat několik desítek GB. Proč, to nevím, ale mějte zkrátka na paměti, že pokud vaše PC nesplňuje požadavky, neznamená to, že si The Old Blood nezahrajete. A pokud máte naopak ten nejlepší hardware, neznamená to, že máte záruku nejlepšího výkonu. Za zmínku nicméně stojí i občasné chyby v animacích, především při boji se psy a při aktivaci ragdollů, ačkoliv nedokážu říct, jestli je to chyba vývojářů nebo enginu. Některé animace ale působí dost prkenným dojmem.

William J. Blazkowicz se opět hlásí

Nebýt problémů s id Tech 5 enginem, The Old Blood by představoval prakticky bezchybný návrat B.J. Blazkowicze. Machine Games už podruhé dokázali, že moc dobře ví, jak namíchat správný akční koktejl a co dělá Wolfensteina Wolfensteinem. Masová likvidace nacistů je zkrátka i tentokrát nesmírná zábava, kterou doplňuje především povedený level design s důrazem na nostalgii, Bazkowiczův charakter, slušná herní doba, noví nepřátelé, zbraně a v neposlední řadě častá vzpomínka na Wolfensteina 3D a celkově povedené ozvučení.

Tohle všechno vás přitom stojí pouhých 20 euro. Skutečnost, že za 20 euro dostanete přibližně sedm hodin akční nadstavby The New Order, vidím jako velmi dobrou nabídku, kterou by žádný příznivec série Wolfenstein a likvidace skopčáků neměl minout. Nacističtí důstojníci netrpělivě čekají na to, až jim jako hráči naservírujete bavorskou klobásu s bohatou oblohou v podobě hromady střeliva, výbušnin a sarkastických poznámek, takže je nenechte dlouho čekat.

Wolfenstein: The Old Blood vyšel 5. května v digitální podobě. Levněji ho koupíte ve fyzickém podobě od 15. května za 559 Kč ve verzích pro PC a Xbox One, PlayStation 4 verze jen za 539 Kč. Na GameExpres.sk platí cena 19,99€ pro všechny tři verze.