To, co fungovalo ve zlaté éře plošinovek, není zárukou kvality v roce 2017. Důkazem je dobrodružství roztodivné dvojice Yooka-Laylee od ex-zaměstnanců studia Rare.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Co si budeme povídat, v dnešní době jsou plošinovky žánrem, na který se vzpomíná. Hráči se ohlíží do minulosti a do komentářů píšou, že hry v této kategorii před rokem 2000 stály za to, byly zábavné a hlavně přinášely určitou výzvu, zatímco v poslední době to jsou většinou průměrné tituly. Samozřejmě existuje pár vytříbených kousků, které nejsou tak staré. Jmenovat můžeme dvojici Ratchet & Clank, které se loni dostalo pocty ve staronovém dílu na konzoli PlayStation 4, ikonického Raymana od Michela Ancela, barevně laděný Ori and the Blind Forest nebo setsakra těžký Super Meat Boy, ale hráči chtějí něco dalšího a hlavně hodně dobrého. Není tak divu, že příznivci plošinovek, hlavně těch 3D, upínali zrak k Yooka-Laylee.
Proč? Inu, za Yooka-Laylee stojí několik bývalých klíčových členů studia Rare, kteří v době éry Nintenda 64 vdechli život titulům, jako je Donkey Kong Country nebo Banjo-Kazooie. Právě od příběhu medvěda Banja a ptáka Kazooie se chlapíci a ženy v týmu Playtonic Games chtěli odrazit. Do světa vykřikovali, že Yooka-Laylee je duchovním nástupcem série Banjo-Kazooie, ale bez toho, aby je něco svazovalo. Zkrátka chtěli vytvořit novou hru, která dá vzpomenout na zlatou éru plošinovek.
To přece nemohlo dopadnout špatně, pomyslíte si, když jsou na palubě Playtonic Games taková jména jako Steve Mayles, Chris Sutherland, Gavin Prince, Jens Restemeier, Steven Hurts či Mark Stevenson. A ono ano, ze začátku vypadalo vše naprosto skvěle a tahle partička před dvěma roky získala na Kickstarteru od hráčů přes dva miliony liber (v přepočtu více než 67 milionů korun). Projekt Yooka-Laylee podpořilo neuvěřitelných 73 206 lidí, kteří se těšili, až tahle 3D plošinovka spatří světlo světa a oni si opět budou moci vychutnat to, co zažívali před mnoha lety.
Nedávno roztodivná dvojice Yooka-Laylee spatřila světlo světa, ale bohužel není všechno zlato, co se třpytí. Na papíře vypadá celý námět velmi dobře, ale ve skutečnosti to úplně nehraje. Jednoduše řečeno v roce 2017 nefunguje vše tak, jak tomu bylo kdysi. Stejně tak lidé často zapomínají na to negativní a při vzpomínání si vybaví jen to krásné, zajímavé a zábavné. Nejinak je tomu u vzpomínání na hry z historie. To je nejspíš ten největší kámen úrazu Yooka-Laylee.
Inspirace u série Banjo-Kazooie
V Yooka-Laylee hrajete za zajímavou dvojku. Primárně ovládáte stále optimistického chameleona Yooka, kterému dělá společnost netopýrka Laylee. Yooka je tím rozumnějším z dvojice, zatímco Laylee je svá a podle slov vývojářů trochu šílená. Hodí se tak pro ně spojení roztodivná dvojice, se kterou na vás čeká dobrodružství v různorodých lokalitách prezentujících odlišné světy pohádkových knížek. Z knih se ztratily stránky, vytrhl je záporák Capital B se svým poskokem doktorem Quackem a rozházel je po zmíněných světech. Na vás je se do těchto světů vydat, stránky najít a vrátit zpět do knih, abyste zastavili zlotřilý plán zlouna.
Abyste si odemkli další svět, respektive knihu, je nutné posbírat předem stanovený počet stránek. Některé v otevřeném světě uvidíte hned a nebude takový problém je sebrat. U dalších to ale bude mnohem, mnohem složitější. Abyste totiž stránky získaly, musíte často splnit nějaký úkol, který po vás vyžaduje dotyčná postavička nebo přijít na kloub nějaké té záhadě. V tropickém ráji například závodíte s duchem, v kasinu musíte překonat rekord na automatu a v dole musíte s vozíkem projet dráhu a posbírat stanovený počet drahokamů, zatímco jinde to jsou různé časové výzvy a další úkoly. Nejednou se budete muset proměnit v něco jiného (např. kytku nebo nákladní vůz s radlicí), abyste mohli splnit úkol nebo se dostat tam, kam to jinak nejde.
Do jednotlivých světů se postupně vracíte, abyste našli další zlaté stránky. U obchodníka, kterého představuje had, si totiž odemykáte další schopnosti. Ty naší dvojku naučí využívat nové schopnosti. Létání vám umožní dostat se na vzdálená místa, ke kterým nevede jiná cesta, vzduchová bublina dovolí prozkoumat detailně svět pod hladinou vody a možnost spolknout jednu z barevných koulí vám zase na určitou chvíli propůjčí oheň, led nebo klidně i těžkou kouli. Věřte, nevěřte, i takové koule se pro postup dál velmi hodí.
Jedno velké bloudění
To vše by bylo zábavné a dobrodružství, které zabere kolem 20 hodin, byste si užili, tak tomu ovšem úplně nebude. Pokud nejste velký nostalgik, tak vám s největší pravděpodobností bude vadit několik věcí. Já si ani po třiceti hodinách pořádně nezvykl na ovládání, které je příliš citlivé. Nejednou se mi tak stalo, že jsem kvůli němu spadl z římsy nebo v kotoulu a ve vysoké rychlosti nevybral zatáčku tak, jak jsem chtěl. Další problém vidím v chaotické kameře a hlavně v jednom velkém bloudění. Hra vám nic napovídat nebude, na vše si musíte postupně přijít sami a zjistit, jak odemknout támhletu truhlu, abyste získali stránku z knihy, která je v ní uzamčena. To je jen jeden z mnoha příkladů, které lze použít. Bloudit totiž budete velmi často, což je dle mého problém. Už jen z důvodu, že jde přece o plošinovku, u které by se mohla zabavit celá rodina, včetně těch nejmenších. Místo toho jsem byl nejednou naštván, hru jsem vypnul a dal si pár hodin pauzu. Dle mého by měla být takto laděná plošinovka mnohem přístupnější.
Celkovému dojmu nepřispívá ani žvatlání postaviček, které je po několik desítkách minut dost otravné. Při dialogu si budete přát, aby rozhovor už skončil, a vy jste mohli jít dál. Vaše mozkové závity zase procvičí záludné kvízy od poskoka hlavního záporáka. Ten vám bude dávat hádanky, které musíte uhodnout, abyste se dostali dál. U nich jsem strávil hodně času, odpovědět totiž musíte na různé záludnosti. Například jsem dostal otázku, kolik hodin jsem ve hře strávil, v jakém světě najdu určitou postavičku, z jakého světa je ta a ta fotka nebo kolik jsem posbíral zlatých per. No kdo si to má pamatovat? U některých otázek naštěstí pomůže menu hry.
Vyplatí se?
Pokud toužíte po plošinovce, kde se budete snažit posbírat vše od stránky z knihy přes zlatá pera, drahokamy až po uvězněné duchy, tak vám Yooka-Laylee vydrží přes 30 hodin. Když budete šikovnější, možná to zvládnete dřív. Než se ale do dobrodružství této roztodivné dvojice pustíte, tak mějte na paměti, že s největší pravděpodobností budete často frustrováni z neustálého bloudění, budete nadávat na kameru a citlivé ovládání, zacpávat si uši nebo vypínat zvuk při otravném žvatlání postav a nadávat na dlouhé načítání, které neodpovídá kvalitě hry.
Výčet výše mluví sám za sebe. Yooka-Laylee je v mých očích jen průměrná plošinovka, u které autoři až příliš sázeli na nostalgii u hráčů. Bohužel v dnešní době to tak už nefunguje a to, co bylo dříve zábavné, respektive normální, dnes neohromí. Návrat do zlaté éry plošinovek se protentokrát bohužel nekoná. Přesto věřím, že některým přijde Yooka-Laylee vhod a na nějakou dobu zažene hlad po tomto žánru, než se objeví nějaká kvalitnější náhrada, , která bude mít i zábavnější multiplayer. V Yooka-Laylee je 8 arkádových her. Ty najdete v Rextro’s Arcade, za úkol máte dosáhnout co nejvyššího skóre v žebříčku. Nechybí ani lokální kooperace pro čtyři hráče, která ale není součástí příběhu.
Yooka-Laylee koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Yooka-Laylee ukazuje, že klasickým 3D plošinovkám ještě neodzvonilo. Zároveň jde ale o hru, která mohla být ještě lepší. Playtonic si měli dát více záležet a hlavně neměli tolik spoléhat na nostalgii. Návrat do zlaté éry plošinovek se protentokrát bohužel nekoná z důvodu mnoha věcí, které brání tomu, abyste si hru vychutnali.
