Čím jsme se bavili v září a na co se těšíme v říjnu.
Martin Zavřel
Začátek letošní podzimní (a klidně jí říkejme rovnou i předvánoční, protože tak ji vnímají herní vydavatelé) sezóny proběhl v relativně pomalejším duchu, ale přesto bylo znát, že se herní trh konečně trochu probouzí z toho předlouhého letního sucha. Bylo to znát také na návštěvnosti Zingu, která překonala již tak velmi slušný, Gamescomem oslazený srpen. Chtěl bych za to velmi poděkovat pracovitému redakčnímu týmu a samozřejmě především vám, čtenářům. Když pominu naprosto vynikající "datadisk" pro Genshin Impact, největším herním zážitkem měsíce pro mne byla hra, o které kvůli embargu zatím ještě nemohu naplno mluvit. Přečtete si o ní ale již velmi brzy.
Také v říjnu se nejvíce těším na čas, strávený v Genshin Impact. Dorazí totiž konečně postava Sumeruijské tanečnice jménem Nilou, jejíž bojový styl, kombinující tradiční tanec s elegantními údery mečem mi naprosto uhranul. Nilou ale bude mít velmi silnou konkurenci, protože v říjnu dorazí pořádná dávka velkých či mimořádně zajímavých her, v čele s Modern Warfare II, Gotham Knights, Plague Tale: Requiem nebo Scorn. Bude to opravdu nabitý měsíc a doufáme, že jej společně s vámi na našich stránkách náležitě oslavíme. Přesto bych rád upřel vaši pozornost také k jedné smutnější zprávě - níže v tomto článku najdete rozloučení jednoho z veteránů naší redakce, který o opuštění herní novinařiny mluvil už dlouho, ale nyní na to opravdu došlo. Budeme se snažit jeho práci převzít a navázat na ni co nejlépe - ostatně dlouholetých otaku máme v redakci několik. Mimochodem, pokud vás moje zážitky z Genshin Impact (a Tower of Fantasy) zajímají, můžete si je přijít poslechnout živě koncem měsíce na pražský Akicon.
Ondřej Partl
Září z mého pohledu měl být jeden z nejsilnějších měsíců, ale nakonec se kvůli kombinaci odkladů a zklamání tak úplně nestalo. Metal: Hellsinger, který patřil mezi mé vůbec nejočekávanější projekty letoška, totiž nebyl ve výsledku schopen naplnit má možná až přehnaná očekávání, a to i přes svou velkou zábavnost. Kromě toho jsem si ještě zrecenzoval novinku studia Spiders, která je typickým zástupcem tvorby tohoto studia. To znamená, že neurazí, zabaví, ale rozhodně vyloženě nenadchne. Ale stále se jednalo o dobře strávený čas. Chvilky osobního času jsem poté ještě věnoval plné verzi skateboardové simulace Session, která nabízí parádní ovládání (je tedy třeba si na něj zvyknout) a je velká škoda, že se celku neujalo nějaké velké vydavatelství, které by pomohlo zaoblit poměrně velkou porci ostrých hran, jimiž titul oplývá. Ovšem z pohledu samotného ježdění a „trikování“ je to špička. Kromě toho jsem strávil mládí v Guild Wars 2, do kterého jsem se po nějaké době opět vrátil (i díky vydání na Steamu) a opět jsem byl zaháčkován živoucím a krásným světem, stejně jako líbeznou hudbou a nesmírnou otevřeností, která vám umožňuje se zcela věnovat tomu, na co zrovna máte chuť. Jednoduše stále to nejpřívětivější a nejpříjemnější MMORPG na trhu.
V době psaní tohoto ohlédnutí už mám za sebou sepsání tradičního říjnového přehledu a musím říct, že se tvůrci snad úplně zbláznili, jelikož nám přinesou obrovskou porci titulů, které pravděpodobně nikdo nestihne ve zdraví odehrát. Mně pak asi nejvíce do oka skáče chystané Gotham Knights, a to hlavně díky mé lásce ke komiksovému vydavatelství DC, ale i samotné sérii Arkham. Snad ale důraz na kooperaci nebude zážitek příliš degradovat. Také jsem ale samozřejmě převelice zvědav na dlouho chystané Scorn, jenž vábí fascinujícím světem i svou výstavbou hratelnosti. Ale zapomenout nesmím ani na plnou verzi Mount & Blade II: Bannerlord, které se ale zároveň nesmírně bojím, jelikož v předběžném přístupu jsem příliš času nestrávil, protože jsem si slíbil, že se vrhnu až do kompletního zážitku. A jelikož se blíží, začínám se obávat o svůj volný čas. Kromě toho bych se rád podíval na zoubek Mario + Rabbids Sparks of Hope a A Plague Tale: Requiem, avšak bojím se, že to do svého diáře protlačím až někdy v lednu.
Ondřej Zeman
Září bylo tentokrát opravdu našlapané. Už od počátku jsem se proto nenudil. Nejdříve jsem se vrhl na odpočinkově laděnou budovatelskou strategii The Wandering Village, která mi dala do rukou vesnici fungující na zádech obřího tvora, s nímž bylo nutné kooperovat. Příliš jsem se ve své vzkvétající vesničce neohřál, protože jsem se vydal vstříc bojišti první světové války v multiplayerové FPS Isonzo, jež se zaměřuje na střet Itálie a Rakouska-Uherska. Masakr to byl slušný, takže se jsem se opravdu nenudil. Aby byl můj herní guláš kompletní, ve finále měsíce mi přišla pod ruku adventura Return to Monkey Island, u které jsem slušně vypl.
Říjen představuje jeden z hlavních měsíců herní sezóny, nepočítám tím pádem s tím, že bych se během následujících týdnů nudil. Spíše naopak. Tento měsíc se nejvíce zřejmě těším na nové Call of Duty, líbí se mi totiž formát, jakým je celek zpracován. Zajímavě však působí také akční adventura High on Life, hororovka Scorn a samozřejmě české RPG The Last Oricru. Velké naděje ovšem dávám do Mount & Blade II: Bannerlord, který opustí předběžný přístup. No prostě nuda rozhodně nebude na pořadu žádného dne.
Pavlína Nouzová
Tenhle měsíc jsem odehrála dva na první pohled malé tituly, které ale měly hodně co nabídnout. Kočičí eskapády ve Stray doprovází výborná hudba a jednoduché, ale zábavné hádanky. Rozhodně nejde jenom o simulátor mňoukání, jak to sociální sítě někdy rády smrsknou. Hra nabízí povedené prozkoumávání depresivního světa budoucnosti, které vás donutí vydat se i vertikálním směrem, a nějaké to napětí. Zvlášť, pokud taky máte doma kočku.
Potom se ke mně dostal Cult of the Lamb, hra, na kterou v posledních týdnech útočí hrstka zmatených rodičů, protože "dětem ukazuje zlo a satanismus". Mno, jak to jen říct slušně... Tahle indie hra umožňuje řídit vlastní sektu plnou roztomilých zvířátek, která pořádají podivné rituály, občas jedí exkrementy a zcela výjimečně, když zrovna máte náladu, jsou obětována bohům. To všechno je samozřejmě recese, která obklopuje příjemnou rogue lite hru, u níž se nejednou zasmějete i zapotíte. Cult of the Lamb navíc umožňuje si jednotlivé členy sekty pojmenovat, což jsem pojala po svém a vzniklo z toho několik skvělých momentů.
V říjnu nás čeká nespočet her a trochu tuším, na které z nich se kolegové těší (a já taky, teda až bude mít den 35 hodin). Vypíchla bych tu ale dva české kousky. Hned na začátku měsíce dorazí na počítače 1428: Shadows over Silesia, adventura z období husitských válek, která je okořeněná magií a tajemnem. Vytvářel ji zcela sám Petr Kubíček (rozhovor s ním zde) a příběhem vás provedou dva poměrně odlišní hrdinové. Důraz na vyprávění a různé úhly pohledu pak nabídne v půlce října i The Last Oricru, akční RPG ze světa plného sci-fi i středověkých prvků. Jako fanynka Elexu, který se odehrává v podobném prostředí, se těším a jsem hodně zvědavá na možnost hrát ve dvou. Zatím jsem si to zkusila jen krátce na Gamescomu a kooperace vypadala povedeně.
Jan Urbančík
Září uteklo opravdu rychle. Začal školní rok a povinností je přece jenom trochu víc, takže na hraní nebylo tolik času, co v létě. I přesto se mi povedlo dohrát hned několik her. Jako první to byl FMV titul Immortality, který bohužel zůstal daleko za mým očekáváním, více se dozvíte v recenzi. Další zážitky už naštěstí byly o poznání příjemnější. Po třech letech jsem si znovu zahrál A Plague Tale: Innocence a hru jsem si užíval snad úplně stejně, jako napoprvé. Podařilo se mi získat platinovou trofej, a už jsem tedy plně připraven na vydání druhého dílu. Dále jsem dohrál soulslike Steelrising, který má sice hromadu technických nedostatků, ale příběh, svět a celý lore mě uchvátil natolik, že jsem si hru zkrátka užil od začátku až do konce.
Nakonec jsem doplnil ještě dva resty. Tím prvním byla výborná hack and slash akce Bayonetta 2, která se mi ve všem líbila víc než jednička, a já se nemůžu dočkat, až vyjde třetí díl. Druhým restem pak byl Silent Hill, ano, konečně jsem si na něj udělal čas. Nutno ale říct, že jsem neodcházel vyloženě nadšený. Gameplay jako takový mi přišel docela zábavný, ale hra už holt po straně designu zestárla a osobně jsem měl také problém s kryptickým pojetím příběhu. Série Resident Evil mi zkrátka sedí víc a na tom se asi jen tak něco nezmění. I přesto ale v Silent Hillu plánuju pokračovat, zvlášť když se zřejmě konečně blíží oznámení nové hry.
A co nás čeká v říjnu? Skoro se mi chce říct „všechno“. Dvě mnou velmi očekávané hry už jsem zmínil – A Plague Tale: Requiem a Bayonetta 3. Je jich ale ještě o dost víc. Těším se například na unikátní horor Scorn, tahovou strategii/adventuru Mario + Rabbids Sparks of Hope, grand strategii Victoria 3 a samozřejmě také na příběhové DLC pro hru Resident Evil Village, které nese podtitul Shadows of Rose.
Daniel Jarocký
V září jsem poměrně velký čas věnoval betě chystaného Call of Duty: Modern Warfare 2. Po zklamání, které pro mě představoval loňský díl s podtitulem, jsem přivítal návrat na moderní bojiště i využití osvědčených mechanik z velmi dobrého Modern Warfare 2019. Líbí se mi chování zbraní i jejich pozměněný systém úpravy. Zářnou budoucnost naopak podle mého nebude mít představený režim z pohledu třetí osoby.
V září jsem se rovněž po letech vrátil k jednomu staršímu titulu, což z časových důvodů a množství nových her nedělám příliš často. V tomto případě jsem ještě před vydáním nového dílu dostal chuť na God of War 2018. Upřímně mě překvapilo, jak dobře hra i po letech vypadá, čemuž přispěl update pro PS5, díky kterému titul běží ve 4K a 60fps. Koncem měsíce jsem se pustil rovněž do nové FIFY, ze které vám přinesu recenzi.
Říjen bude už klasicky nabitým měsícem. Ačkoli se to po řadě odkladů nemusí na první pohled, tak rozhodně toho nevyjde málo. Já se těším především na závody Dakar Desert Rally (dojmy z Gamescomu) a WRC Generations. Vyhlížím ale rovněž silnou dvojici akčních adventur v podobě A Plague Tale: Requiem a Gotham Knights. K tomu všemu bych se rád po roce pustil do nového NHL.
Ivan Jeziorek
Končí nám první měsíc dalšího školního roku, ve kterém jsem herně sumarizoval. Těším se na třetí Ryzu, na Scorn, který naštěstí dorazí o něco dřív, a taky na Personu 5 Royal na Switchi. Vyzkoušel jsem si demo Harvestelly, které hodnotím velmi pozitivně, ale bohužel jsem také zjistil, že jsem se za poslední dva měsíce do hraní vůbec neponořil tak, jak bych chtěl. Stále tak mám rozehranou Made in Abyss a pomalu taky chystám nějaké to podělení se o svůj názor.
Zároveň jsem ale dospěl k jednomu velkému rozhodnutí. Z mnoha důvodů, do kterých můžu zahrnout nedostatek času pro rodinu, zvyšující se požadavky na práci, studium na jazykové škole a doplňkové kurzy pro vyšší úroveň specializace v práci, jsem se rozhodl pověsit psaní "na hřebíček". Toto rozhodnutí nebylo jednoduché a netvrdím, že je 100% konečné. Jsem ale velmi rád, že jsem mohl posledních několik let prožít na Zingu a být součástí jeho přeměny na současný formát.
Hry byly od roku 1996, jsou a určitě i budou součástí mého života a hráčská komunita mne dokázala fascinovat a překvapovat (pozitivně i negativně) a vzešli z ní dlouhodobě velmi dobří kamarádi, z nichž někteří se dnes vývojem her i živí. Proto přeji všem čtenářům Zingu hodně kvalitního obsahu a redakci obrovský zástup spokojených fanoušků. Game Over! (aspoň prozatím...)
Filip Svoboda
V září jsem hrál všehovšudy dvě hry, nepočítaje pár závodů ve Forze a několik kroků ve znovu se probouzejícím Cyberpunku. V novince Immortality jsem navíc strávil jen opravdu několik málo hodin, protože mě i přes zajímavý námět a působivou prezentaci neoslovily zkratkovité herní mechanismy. Z toho, co jsem měl možnost vidět, se moje dojmy poměrně prolínají s naší recenzí.
Většinu času s ovladačem v ruce jsem věnoval restu s názvem Death Stranding. Nemá cenu se dlouhosáhle rozepisovat, desítky si hra při vydání rozhodně zasloužila. Dlouho jsem se nebavil tak, jako právě u Death Stranding. A zmínili jsme ho krátce i v posledním podcastu.
Z říjnových titulů jsem zvědavý na dva české – 1428: Shadows over Silesia a The Last Oricru. Oba ve mně vyvolávají nemalé naděje. Zajímá mě i Scorn a úplně ze všeho nejvíc vyhlížím A Plague Tale: Requiem. První díl jsem hrál letos na jaře a moc jsem si ho užil.
Vincent Olejník
V září jsem se po trochu opomenuté Season of the Haunted vrátil k Destiny 2, a to konečně tak, jak to vývojáři z Bungie od začátku přepracovaného systému obsahu zamýšleli. Ke hře se vracím každý týden na dvě-tři hodiny, což je tak akorát, aby se sezónní aktivity nezajedly příliš rychle. Kromě toho máme v aktuální sezóně staré dobré (vesmírné) piráty, včetně tematické hudby nebo žargonu, a tomu se odolává jen těžko. Ke konci měsíce jsem ale propadl dočista jinému kultu; beránčímu. U Cult of the Lamb jsem strávil dvanáct hodin prakticky v kuse, což už se mi dlouho nestalo, ale rozhodně nelituji. Návyková hratelnost v mnohém připomínající žánrově příbuzný Hades, roztomilá grafika a kontrastní brutalita mě lapila a nevypadá to, že by jí hned tak došel dech. Jen doufám, že jsem v rámci EULA neupsal svoji duši.
V říjnu mám vyhlídnuté Gotham Knights, jednak samozřejmě díky odkazu Batmanovských her od Rocksteady, jednak díky avizovanému kooperativnímu režimu. Snad WB Games Montreal nezklamou a se slavnou značkou si poradí. Určitě si také počkám na recenze New Tales from the Borderlands. Osobně už mi přijde celá série trochu unavená, i když Tiny Tina’s Wonderlands dokázaly něco ze starého kouzla oživit. Třeba to zvládne i nová epizodická adventura.
David Bernard
Září se v mém případě neslo v duchu návratu do looter-shooteru Destiny 2, který jsem hrál naposledy před třemi lety. Změnilo se mnohé, ale perfektní gunplay zůstal. Musím uznat, že jsem byl překvapen množstvím nového obsahu. Abych se k němu ale dostal, musel jsem zaplatit téměř 2000 Kč. A to byly všechny datadisky ve slevě. Destiny 2 vás rozhodně nevede za ručičku a stále jsem poměrně dost zmatený. A to mám nahráno přes 800 hodin.
Vyzkoušel jsem si také open betu nového Call of Duty: Modern Warfare II, kterou jsem si poměrně užil. Modern Warfare z roku 2019 bude ale pravděpodobně nepřekonáno. Ačkoliv jsem zarytý fanoušek World of Warcraft, spuštění Classic verze datadisku Wrath of the Lich King si nechávám ujít. Vrátím se až s příchodem rozšíření Dragonflight. Koutkem oka pošilhávám i po New Worldu, který jsem opustil zhruba měsíc po jeho vydání. Brzy by měla vyjít nová zóna a tvůrci také přepracovali úvodní část levelovacího procesu. Uvidíme, kam mne údery do klávesnice v říjnu nakonec zavedou. Mezitím budu nadále sledovat seriály Rod Draka, Prsteny moci a Andor.
