Borderlands 4

Recenze: Borderlands 4 – Evoluce, ne revoluce, ale zatraceně povedená

"Pojďte, povím vám příběh..."

Uteklo několik let a opět se vracíme do světa Borderlands. Tentokrát však opouštíme dobře známou Pandoru – děj Borderlands 4 se totiž odehrává (převážně) na nové planetě jménem Kairos.

Té vládne železnou pěstí záhadný Timekeeper a jeho tři hlavní nohsledi. Aby si Timekeeper udržel kontrolu, instaluje obyvatelům planety čipy, které mu umožňují sledovat a – pokud se mu zachce – i ovládat jejich životy. Malé partyzánské skupinky ale našly způsob, jak se kontrole bránit, a plánují diktátora svrhnout. Na vás, jakožto jednom ze čtyř hratelných Vault Hunterů, bude sjednotit tyto skupiny pod praporem Crimson Resistance a postavit se vládci čelem – samozřejmě s vidinou lootu a slávy.

"Z příběhu tentokrát nebudete skřípat zuby."

Příběh samotný nepatří k těm, které by se zapsaly do herní historie – klasická směska béčkových klišé s několika (ne)překvapivými zvraty. Ale co je hlavní: neurazí. A v případě Borderlands to naprosto stačí. Tvůrci si navíc tentokrát dali pozor na přehnaný "cringe" humor, který v minulém díle mnoha hráčům lezl krkem. Tentokrát se drží více při zemi, i když pár „cringe momentů“ si přece jen neodpustili – ale bez nich by to nebyly Borderlands.

Obtížnosti, jaké chcete – a kdy chcete

Velmi příjemným vylepšením je přístup k obtížnosti. Pro aktivaci Ultimate Vault Hunter módu už nemusíte hru znovu dohrát. Obtížností je nyní pět úrovní, které si postupně odemykáte zabitím specifických bossů a plněním misí s různými úpravami.

"Tak běž ven a hraj si."

Po úvodní misi vás hra vypustí do otevřeného světa a nechá vás svobodně běhat, kamkoli se vám zachce. Hlavní změnou oproti minulým dílům je, že svět není rozdělen na segmenty – celá hra se odehrává na jedné mapě a až na pár výjimek se nepotkáte s nahrávací obrazovkou.

Herní mapa je gigantická, ale naštěstí máte vždy po ruce vozítko – nemusíte pro něj do garáže, což některé staré postavy vtipně komentují. Vozidel je několik typů, dají se vylepšovat a lakovat. Vylepšení, typy vozidel i barvy si odemykáte plněním misí nebo výzev, například „zabij X nepřátel ve výskoku“ apod.

Svoboda volby a obří mapa

Hra vám hned na začátku nabídne tři hlavní úkoly – každý se týká eliminace jednoho z Timekeeperových nohsledů. Pořadí je na vás. Každý boss vládne jiné části mapy, která odpovídá specifickému biomu.

Na mapě se objevují i nenaviděné otazníčky, ale pouze když se priblížíte k zajímavé oblastí. Nenarušují průzkum a naopak motivují k objevování. I přes velikost mapa nepůsobí prázdně – je doslova prošpikovaná sběratelskými předměty a vedlejšími aktivitami. Některé odemykají příběhové detaily (např. přes logy), jiné zase rozšíření inventáře, zvýšení kapacity nábojů atd.

Navíc ve hře je takové množství vedlejších questů, že snad není v lidských silách je všechny dokončit dřív, než videohry vyjdou z módy. Nabízí ohromné množství obsahu pro každého, kdo se nechce hnát jen hlavním dějem.

"Build sem, build tam, co já s nimi udělám..."

Každý z Vault Hunterů má tři stromy dovedností, které lze libovolně kombinovat. Přibyly i nové skilly, které modifikují stávající schopnosti, což výrazně zvyšuje možnosti tvorby buildů.

Novinkou jsou také těžké zbraně – kromě granátů nyní můžete používat bazuky, kanóny, dvouhlavňové rotační kulomety nebo třeba vrhací nože.

Systém firmwaru funguje jako setový bonus – čím více kusů s jedním firmwarem máte, tím vyšší úroveň a silnější efekty získáváte.

Skvělou novinkou je možnost znovu si vyvolat bosse – ať už kvůli lootu, nebo prostě pro zábavu. Totéž platí i pro mise – většinu lze opakovat. Výskyt legendárních předmětů je navíc lépe vybalancován než ve trojce. Hra jimi neplýtvá – první legendární loot mi padl až kolem 25. levelu.

"Jak se na to kouká?"

Graficky hra zůstává na úrovni předchozího dílu. Největší posun je vidět v nasvícení díky ray tracingu – hlavně tmavší prostory jako jeskyně nebo doly teď vypadají skutečně nádherně.

Tento RT si nicméně ukousne značnou část výkonu, který mnozí hráči dle mého i zaslouženě kritizovali. Vizuálně si hra svoji náročnost prostě nemá jak obhájit. Osobně jsem měl navíc od vydání problémy s pády do Windows, ale ty naštěstí opravil první velký patch, který navíc zvýšil FPS v průměru o 10–15 snímků.

"Tak jak to teda dopadlo?"

Borderlands 4 sice nepřináší revoluci, ale přináší to nejdůležitější – evoluci.

Příběh je stravitelnější, gunplay je špičkový a zábavný, bossové originální a systém obtížnosti, buildů a znovuhratelnosti je vyladěný. Technické problémy se už podařilo opravit. Když se tedy podívám na aktuální stav hry, tak mám před sebou nejlepší Borderlands hru vůbec – minimálně konkurující, ale v mých očích i překonávající Borderlands 2.

A teď mě omluvte. Čeká mě ještě spousta vedlejších questů...