Kingdom Come: Deliverance 2

Druhý díl Jindrova dobrodružství nejen, že je v mých očích jedna z nejlepších českých her, on je i jedno z nejlepších RPG a dost možná, že i jedna z nejlepších her vůbec. Kdybych chtěl v recenzi popsat celou hru, vydalo by to na knihu. Už jen to, že jsem na jediný průchod strávil hraním 361 hodin a prakticky celou dobu se královsky bavil, hovoří za vše. Nejlépe přiblíží moje dojmy popsání jednotlivých částí hry zvlášť:

PŘÍBĚH:

pokračování navazuje předně tam, kde posledně skončil. Vzápětí se vše ošklivě zvrtne a následuje víceméně temnější a dospělejší hra. Hlavní zápletka je skvěle napsaná a dobře usazená v dobových reáliích. Několik zajímavých příběhových zvratů, změna mapy a přesun od jednotlivých potyček až o obléhání gradovalo celou parádní hratelnost. Dokonce i v první hře kritizované hromadné souboje se citelně vylepšily. Velkolepé finále udělalo krásnou tečku za putováním Jindry a Ptáčka. A musím říct, že více než důstojnou.

GRAFIKA:

jedním slovem nádherná. Nevím, jestli po technické stránce, to je mi fuk, ale stylem, uvěřitelností, živostí a mírou detailů nemá KCD 2 absolutně konkurenci. Každý metr herního světa je tak opravdový, atmosférický, živý, zkrátka je neuvěřitelná radost každou píď, každou ves, každý strom v lese a cokoliv co mě napadne, objevovat. Nijak tomu neholduji, ale tady jsem foto mód skoro zavařil.

HUDBA:

Fenomenální. Ústřední melodie se neomrzela, obrovské množství skladeb byla radost poslouchat a nádherně dokreslovala atmosféru a uvěřitelnost.

HERECKÉ VÝKONY:

český dabing mě hodně potěšil, občas haprovala intonace i v té samé větě a kvalita tu a tam kolísala. Ale celkově byl dojem parádní, drsný a hru povýšil na další level. Za mě nejlepší výkon předvedli Marek Vašut a Pavel Zedníček. Potěšila i jejich skutečná tvář u svých postav.

POSTAVY:

prakticky každý trochu důležitý charakter byl ve hře zpracovaný s naprostou péčí. A to nemluvím o těch hlavních a ústředních. Tolik zajímavých postav s vlastní minulostí, motivací a unikátním profilem najdeme jen v hrstce dalších her. Bavilo mě vést sáhodlouhé dialogy, zjišťovat co koho trápí a spousta věcí z jejich minulosti. Jejich příběhy a rady byly často zajímavější než úkol, který jsem zrovna chtěl plnit. Kolikrát mě šla až hlava kolem. V tom dobrém slova smyslu. O postavách by se toho dalo napsat ještě tolik a nestačilo by to.

HERNÍ SVĚT:

to je Trosecko, Kutnohorsko a samotná Kutná Hora. Přišlo mi, že každý jednotlivý metr mapy byl unikátní a ručně vytvořený. Samozřejmě si nedělám iluze, ale takto na mě svět působil. A na mnoho hodin jsem se v něm jen ztratil couráním a objevováním. Prostě nikam jsem nespěchal a jen se kochal. Kolikrát jsem nevyužil ani koně a šel k cíli pěšky. Každá denní doba měla svoje kouzlo. Po ránu, když v lese zpívali ptáčci, v poledne, když slunce pralo na hlavu, odpoledne když se spustil liják a nebo v hluboké noci, kdy mě na cestu svítila jen louč a doprovázelo houkání sovy. Samotná hra sama vybízela k loudání a nasávání dokonalé atmosféry.

ENCYKLOPEDIE:

Další hodiny jsem strávil čtením knih a fantasticky zpracovaném deníku a v nádherné skoro učebnici dějepisu popisující skutečné historické postavy, události a reálie českého středověku. Klobouk dolu před tvůrci.

DOVEDNOSTI A LEVELOVÁNÍ:

opět zpracované luxusně. Pomocí perků, trenérů a vlastní činnosti se Jindra zlepšoval ve všem, co ve hře dělal. Profilování toho svého hrdiny podle svých představ až na hranici maximálního levelu 30 byla zpracována velmi citlivě a dávala velkou motivaci pro vlastní snažení. Spousta cest, kudy vést příběh, tolik větvení se prostě jen tak nevidí.

DLC:

příběh malíře, moru v klášteře a vlastní kovárna byly za mě hodně dobré dodatky. Dostat vlastní bydlení a spojit ho se svou obživou v podobě kovařiny bylo velice příjemné a zábavné.

AKČNÍ ČÁST a SOUBOJE:

Bitvy na meče či jiné zbraně byly obtížné, ale férové. Hodně uvěřitelné, odměňující a při správném tréninku i s velkým zadostiučiněním. V žádné jiné hře mě souboje na blízko nebavily více.

INVENTÁŘ A VÝBAVA:

skvěle zpracovaný systém oblečení a zbroje. Tolik různých věcí, co si mohl Jindra vzít na sebe. Tolik rozmanitých druhů a kvality, že každý nový kousek mě pokaždé udělal velkou radost a byla znát každá lepší nalezené výzbroj a výstroj.

OBCHODOVÁNÍ:

neskutečně mě bavilo prodávat loot obchodníkům. Handrkování o ceně, vědět, kdo má zájem o co a za jakou cenu. Vlastní nosnost nebyla neomezená, ale oproti reálu hodně benevolentní. Šedivka mě toho též spoustu odtahala.

SPOLEČNÍCI:

Nejdůležitější byly kromě spolubojovníků a důležitých příběhový parťáků a tří osudových žen hlavně Šedivka, Vořech a Krabat. Zvířecí parťáci dali hře další vrstvu uvěřitelnosti. Z těch lidských mě přirostla k srdci Božena a její dcera Pavlena. Jejich silný příběh mě dost vzal. Podobných zážitků ale prakticky nabízela každá vesnice a každá ulice v Kutné Hoře,

Pořád mám pocit, že jsem o hře nenapsal ani deset procent toho, co mě uchvátilo. Znovu se opakuji, ale nepamatuji si hru, ve které bych strávil 361 hodin naprosté herní euforie a radosti z objevování, loudáním se, čtením , bojováním a užíváním každé chvilky strávené v nejuvěřitelnějším herním světě všech dob. Už teď se nemůžu dočkat s čím Warhorse přijdou příště.

Po několika letech jsem opět narazil na hru, od které jsem se nemohl odtrhnout. Hra má své chyby, ale hlavně ty přednosti. Dobře napsaný příběh, který řeší věci osobní pro Jindru, ale také pro Česko, kde se dostáváme do politických záležitostí. Dobře napsané dialogy, které jsou kreativní (místy až moc) a vtipné, jejichž podstata vychází z přirozenosti postav. Nesnaží se být vtipné na sílu, prostě je to jejich nátura. Dále se mi líbili odkazy na pop kulturu filmů nebo jiných her, které hráč taky jistě ocení. Vedlejší úkoly, ač některé zdlouhavé, dostaly dobrou péči. Někdy jsou jednoduché, jindy více spletité, ale i u těch jednoduchých se můžete dočkat zajímavého roruzlení nebo příjemné cutscény s hudebním doprovodem. Soubojový systém je převzat z prvního dílu, ale dočkal se několika změn. Tady jsem si trochu posteskl protože došlo k jeho zjednodušení až moc, zejména u sečných zbraní. Jakmile se naučíté jisté techniky, tak jste téměř jako válečná mašina. Nemluvě o "boss" duelech, které jsem vyřídil během 10 sekund. První díl působil více "realisticky", tedy že nepůjdete bojovat proti 6 protivníkům naráz, kdežto tady to nepřestavuje moc velkou výzvu, leda by vás oblíčili ze zadu. Průzkům středověkého světa je radost pohledět, obzvlášť Kutnou Horu. I během rychlého cestování vás kolikrát zastaví bandity, rytíři nebo poustevníci. Takové interakce často vyústí v souboj, odpočinku, možnost získat nějaké zkušenosti nebo i další vedlejší úkoly. Jediné co mě trochu vadilo je, že některé části mapy zůstanou zakryty, pokud tam nepůjdete sami protože hlavní linka vás tam nezavede. Optimalizace je dobrá, na dnešní poměry až úžasná, co se náročnosti týče. Graficky není hra žádná evoluce, ale pěkná je. Žádné dropy ani v hlavním městě plného lidí. Pár bugů se sem tam najde, ale nic co by mi zkazilo průchod hrou. Často jde o levitující předmět nebo neviditelná zeď. Hráno na Ryzen 5700XD, RX 6800, 32GB RAM. Hra je za mě takový diamant, které chybí jen trocha broušení k dokonalosti.