Slovní spojení “nevyužitý potenciál” používám tak často, že už bych si na to mohla založit složku, ale k Moons of Madness zkrátka sedne jako ulité. Je tady zřejmá snaha čerpat z Lovecraftem velmi oblíbených motivů vesmíru, hvězd a jiných dimenzí trochu více abstraktně, než je u herních “Lovecraftovských hororů” zvykem, ale přesto se celá hra rozpila do průměrné béčkové “bafačky” s průměrným béčkovým monstrem. Na zhruba pěti hodinách hry se tu navíc vystřídá celá plejáda motivů od konspiračních teorií, přes klonování, až po Necronomicon, a dohromady to zkrátka nefunguje. Pozitiva se určitě najdou, ale negativa úplně nevykoupí.