Resident Evil Requiem

Návrat do ohořelých a zaprášených ruin města po termobarickém výbuchu je zdaleka nejsilnějším aspektem devátého dílu série. Kromě toho ale umí překvapit odvážným experimentováním s hratelností, novým pojetím zombií či vylepšeným audiovizuálním zpracováním. Autoři většinu hry zdařile balancují na hraně mezi nostalgií a inovací, takže výsledkem je velmi účinná kombinace obzvláště pro veterány mezi fanoušky. Zároveň se jedná o jeden z nejlepších herních hororů vůbec.

Resident Evil Requiem se povedl. Nejde o žádnou revoluční hru, ale o další skvělý přírůstek do celé série, který bude, věřím, přijat i hodnocen velmi kladně. Za Grace jde o horor srovnatelný se sedmým dílem, kde se mnohem více bojíte. Za Leona je hra naopak akčnější, podobně jako ve čtvrtém remaku. Celkově nabízí úžasnou atmosféru, kvalitní dabing i výbornou hratelnost. Zombie jsou děsivější a nebezpečnější. Možná zde chybí výraznější hlavní záporák a našlo by se pár výtek, zklamaní ale určitě nebudete. Dohrání celé hry mi na klasickou obtížnost trvalo necelých devět hodin a nelituji ani jediné minuty. Dost by mě překvapilo, kdyby si hra na konci roku neodnesla nějakou cenu. Až se tedy do téhle hry vydáte, nezapomeňte si s sebou vzít pistoli a zapalovač. Dávejte pozor. Pokud totiž máte pocit, že se něco hýbe ve tmě, dost možná se vám to nezdá. A hlavně si pamatujte jedno důležité pravidlo: to, že něco leží na zemi, ještě neznamená, že je to mrtvé.