Dojmy z Gamescomu: Vampyr – vysát či nevysát, to je oč tu běží

Když přijde řeč na příběhové volby, které ovlivňují vyznění celé hry, automaticky většině z nás vyskočí v hlavě malý majáček. Otřepanější marketingovou vějičku lze v poslední době najít jen stěží, a když si nakonec pomocí ukládání pozic a jejich následným nahráváním zpět vyzkoušíte všechny možné volby, zjistíte, že se vlastně nakonec zase tolik nezmění. Podobně jsem na tom byl s akčním RPG Vampyr, kde autoři přišli s poměrně zajímavou premisou. Ve hře se zhostíte role doktora Jonathana Reida, který jakožto lékař z povolání má jako své poslání léčit nemocné. Na druhou stranu je ale upírem a musí chtě nechtě občas někoho takříkajíc vysát. V tento moment se nabízí polemika nad tím, jak tyto volby nakonec ovlivní vyznění celé hry. Lze si vybavit například inFamous, kde jste si děláním „špatných věcí“ odemykali „zlé“ schopnosti a naopak. Vampyr jde však nejenom trošku jinou cestou, troufnu si ale říci, že jde také ještě mnohem hlouběji.

Navíc je vše velmi dobře vysvětleno a podepřeno prakticky neprůstřelnou logikou. Ocitáte se v Londýně v roce 1918, kdy je město schváceno španělskou chřipkovou pandemií a toho využívají nejrůznější gangy. Vy jste díky svým nadlidským upířím schopnostem pro mnoho občanů jedinou nadějí. Pro některé však i hrozbou. Stojíte totiž proti nepřátelům, kteří jsou daleko mocnější než vy a nezbývá tak nic jiného než posílit i sama sebe. K tomu samozřejmě slouží vysávání krve ostatních občanů, čímž se právě dostáváte do zapeklitého vnitřního souboje. Pokud nebudete dostatečně silní, neobstojíte proti nepřátelům a neochráníte občany, na scénu tak přichází systém vyššího dobra. V určitých chvílích hry vám totiž nezbyde nic jiného než obětovat některého spoluobčana, abyste ochránili ty zbylé.

Účel světí prostředky

Onen vnitřní souboj je však daleko komplexnější a složitější než pouhé překousnutí faktu, že musíte zabít nevinného člověka. Popravdě, toto může trápit Jonathana samotného, ale jakožto hráči vám takový čin nedělá větší problémy. To nejzajímavější totiž nastává v okamžiku, kdy se musíte rozhodnout, koho obětovat. V rámci nabídky si můžete prohlížet obyvatele čtvrti, kterou jste si tak trochu vzali pod patronát, a právě ta slouží jako hlavní vodítko k tomu, koho si vyberete jako obětního beránka. Významnou součástí hry se stane vaše seznamování s obyvateli čtvrti a jejich životy, včetně těch nejobyčejnějších denních problémů. Řešením menších úkolů, povídání si s nimi či třeba i jejich stopováním či odposloucháváním budete odkrývat důkazy, díky kterým poznáte, která z postav si smrt rozhodně nezaslouží a která naopak může dobře posloužit vaší věci a zároveň bude její smrt dost možná i ku prospěchu města.

V ukázce, kterou jsme mohli vidět na Gamescomu, se například prezentující rozhodoval o zabití syna postarší paní. Z počátku vypadal jako milující potomek, který své matce nesl jako dárek náhrdelník, avšak cestou domů ho někde vytrousil. Jakožto dobrý člověk se tak vydáváte po jeho stopě a náhrdelník nacházíte, leží však pod hromadou mrtvých těl. Hodný synáček totiž zabil několik lidí, kterým náhrdelník ukradl. Konfrontován s touto skutečností vám však drze sdělí, že mu na ostatních nezáleží a klidně by tento hrůzný čin provedl znova. Tím si odemykáte další vodítka, která vám pomáhají v rozhodování. Jejich odhalování vám navíc zvyšuje množství zkušeností, které zabitím dané osoby získáte. Vydáváte se však seznámit i s jeho matkou, která se ukáže být věrnou a milující matkou. Zdá se být v tento moment jasné, pro koho se rozhodnete, že ano. Prezentující však po krátkém přemýšlení nezabije syna, ale vztáhne ruku na jeho matku a bezezbytku z ní vysaje všechen život.

Zatím jsem vás totiž neseznámil s posledním a dost možná nejvíce důležitým aspektem, podle kterého se budete rozhodovat. Každý z obyvatel má totiž jinou kvalitu krve, takže zatímco vraždící synáček vám přinese 500 zkušenostních bodů, z jeho matky vypadne rovná tisícovka. A teď babo raď. Obětovat špatného člověka, nebo zabít nevinnou matku, která vám ale pomůže nabrat síly v boji proti zlu? Třešničkou na dortu jsou pak následky, které vaše činy vyvolají. Zabití jednoho z obyvatel dané čtvrti totiž ovlivní život i ostatních obyvatel. Mrtvola zvýší přítomnost moru ve čtvrti, ale dojde i na další, zdánlivě bezvýznamné následky. Ona matka mohla například prodávat svou úrodu na trzích, její smrtí se však sníží nabídka a vzroste tak cena zboží. Ostatní obyvatelé nebudou mít co jíst, protože si nebudou moci dovolit tolik jídla, kolik potřebují.

Tím se dostáváme ke dvěma extrémům, které ve hře mohou nastat, a vaším úkolem bude především balancovat mezi nimi. Jednak se může stát, že sice budete mít relativně zdravý distrikt, ale jakožto upír se zastavíte na velmi nízké úrovni a nepřátelům budete sotva stačit. Druhým extrémem je vyvraždění všech obyvatel ve vaší čtvrti, která de facto zemře, a jediné živé bytosti v ulicích budou scalové, kteří představují něco na způsob podřadných vývojových forem upírů. I v tomto případě se dá příběhová kampaň dohrát do konce, díky nulové podpoře od města však bude pohyb po ulicích velmi ztížený a bude proti vám stát více nepřátel. Na druhou stranu z vás ale bude opravdu silný upír s plně rozvinutými schopnostmi.

Ze zhruba půlhodinové ukázky se dalo vycítit, že většina hráčů se bude snažit o vybalancování těchto dvou protikladných přístupů, bude však zajímavé sledovat, jaký z těchto dvou směrů vám bude bližší. Velmi mě také potěšila filmová sekvence, ve které zbavujete stařenku života, vzbuzovala totiž hluboké emoce, což nabízí příslib silně emotivního rozhodování.

Upíři jako hrozba a spása zároveň

Získávání zkušeností a rozvíjení svých schopností však nebudete absolvovat pro nic za nic. Fundamentem celé hry jsou logicky souboje, které by se do značné míry daly přirovnat k bojovému schématu třeba z Bloodborne. Za to může především repertoár sečných zbraní v kombinaci se střelnými zbraněmi, nedílnou součástí jsou pak rychlé úskoky. Souboje kombinují lidské zbraně (kontaktní i na střední vzdálenost) s čistě upírskými dovednostmi. Tou nejzákladnější je právě úskok, kdy se Jonathan na okamžik promění v jakýsi temný přízrak. Forma černého dýmu bude v nejrůznějších podobách základní strukturou pro většinu upírských speciálních útoků, bohužel prezentovaná ukázka byla spíše o adventurních částech hry a nejsem schopen v tuto chvíli právě akční sekvence nějak obšírněji hodnotit.

Vampyr by však měl být v prvé řadě akční RPG a z toho slabého nástřelu soubojů vypadá v tomto směru hra velmi nadějně. Souboje jsou sice rytmického rázu podobně jako třeba zmíněné Bloodborne, ale i tak jsou dynamické a většina protivníků vyžaduje individuální taktický přístup. Z ryze upířích schopností, které se vůbec nebojí přihodit notnou dávku nadpřirozena, vypadalo těch pár, jež jsem mohl vidět, velmi dobře. Třeba rychlé útoky, kdy se jako černá pára mihotáte mezi nepřáteli, a aniž by vůbec tušili, kde jste, padají k zemi jako zralé ovoce. Podobně efektně vypadají například černé bodce vystupující ze země nebo krátké vysávání krve na dálku, abyste si doplnili ukazatel hladiny krve potřebný k podobným nadpřirozeným kouskům. Zkušenostní strom, kde si tyto schopnosti odemykáte a vylepšujete, jsme mohli zahlédnout jen na chvíli (všechny nabídky jsou v současnou chvíli stále „work in progress“), ale i z tohoto letmého pohledu jsem poznal, že co do speciálních schopností se autoři opravdu kreativně vyřádili.

Hippokratova přísaha vs. Spalující žízeň

Na hře se mi líbí snoubení zajímavé akce, psychologických hrátek a také příběhové zasazení, které má několik vedlejších podlinek. Ve městě kupříkladu slouží speciálně vycvičená jednotka, která loví upíry a jim podobnou havěť. Někteří její členové velmi dobře vědí, že právě lékař Jonathan E. Reid je také upírem, avšak probíhá zde jakýsi nevyslovený konsenzus o přehlížení jeho upírských tužeb, alespoň v určitých momentech. V ulicích totiž budete terčem nejenom gangů a nelidských nepřátel, ale také této speciální protiupírské jednotky a jedním z útočišť bude například nemocnice. Ta jakožto neutrální půda vám zajistí volný pohyb, přesto se srdce propichujícím pohledům na vaši maličkost určitě nevyhnete. Naopak mám trochu obavy o adventurní části hry, kdy se zabýváte životy občanů a řešíte jejich někdy až každodenní problémy. I v rámci prezentace jsem občas začínal mít pocit, že by mě tato část hry mohla nudit. Z krátké ukázky lze však těžko zjistit, jak nakonec bude výsledný mix mezi akcí a adventurou namíchán.

Vampyr vyjde v listopadu 2017 na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hru předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.