Dojmy z hraní Mount and Blade II: Bannerlord

Po osmi letech čekání a neustálého odsouvání datumu vydání této hry jsme se konečně dočkali. Mount and Blade II: Bannerlord vyšel v předběžném přístupu a všichni hráči se do hry pustili již na počátku minulého týdne. Hned na začátek musím pogratulovat vývojářům z Taleworlds Interactive za to, že jejich hra na Steamu zbourala snad všechny možné rekordy – mluvím o tom, že Mount and Blade II: Bannerlord zažila nejsilnější start na Steamu ze všech her s příběhovou kampaní a více než dvakrát překonala třeba takový Doom Eternal.

Hru hraji od prvního dne vydání a v současné době vlastním ve hře spoustu obchodů, karavan, dva hrady, armádu několika set vojáků a na účtu mám jen stěží vyčerpatelné množství peněz. Po dvaceti odehraných hodinách v příběhové kampani a několika hodinách v multiplayeru vám proto přináším své dojmy na hru, jejíž předchůdce se nepochybně stal hrou, která do jisté míry definovala to, jak by měli pořádné herní sandboxy vypadat. V těchto dojmech vás tedy provedu vším, co by vám mělo pomoci s rozhodnutím, zda byste si tuto hru měli zahrát již nyní, či počkat na plné vydání hry, nebo zda vůbec má tato hra v dnešní době stále ještě smysl.

Psát jakékoliv dojmy na Mount and Blade II: Bannerlord je neskutečně obtížné, a to z mnoha důvodů. Může to být minimální rozdílnost s dílem originálním, to, že je hra i po osmi letech vývoje teprve v předběžném přístupu, či třeba to, že hra od svého představení značně zastarala a nyní některé aspekty hry nevypadají příliš dobře. To vše si však podrobně probereme za chvíli, a nejprve si pojďme hru představit.

Mount and Blade II: Bannerlord je víceméně takovým simulátorem středověkého života, ovšem nečekejte příběhové RPG stylu Kingdom Come Deliverance, vlastně nečekejte vůbec žádnou podobnost právě s touto hrou, se kterou jsem viděl Mount and Blade mnoho lidí porovnávat.

Na začátku hry si volíte vlastní postavu, a to nevídaně detailním způsobem, volíte si národnost, své dětství, společenské postavení vašich rodičů, vaše činy v několika fázích života a mnoho dalšího, krom toho zde máte kompletní a velmi podrobnou tvorbu vaší postavy. Pokud byste se ptali, co můžete v Mount and Blade II již nyní, v předběžném přístupu dělat, věřte, že autoři hry jednotlivými možnostmi skutečně nešetřili. Můžete se stát obchodníkem, lovit lapky, likvidovat nepřátelské hideouty, můžete být šampionem arény, můžete se stát rytířem samotářem, králem, nebo vojevůdcem s celou armádou, můžete se oženit a mít syna, můžete učit nové rekruty znalosti boje a můžete také zemřít, a to jak v bitvě, tak i věkem.

Autoři s obsahem ani v předběžném přístupu nešetřili.

Věřím, že všichni z vás, kteří tuto hru neznáte jste se podivili u poslední zmíněné věci, kterou je vaše smrt, která vás čeká ať už si tuto možnost v nastavení vypnete, nebo ji necháte zapnutou, což výrazně doporučuji. Právě vaše smrt v této hře neznamená loading k předchozímu checkpointu, ale znamená něco ve hrách prakticky nevídaného. Jak jsem již zmínil, jedná se vlastně o takový simulátor života, s čímž se pojí jisté dosažení úspěchu, moci a hlavně tím, že byste si měli vybudovat nějakou tu vlastní dynastii. Pokud se ve hře vdáte, nebo oženíte, časem se vám narodí dítě, případně několik dětí, což je ta těžší možnost, protože bude jen na vašem rozhodnutí, kterému že to potomkovi svěříte svůj majetek až jednoho dne z tohoto herního světa odejdete.

Pokud bych měl Mount and Blade II v rychlosti shrnou, bylo by to velice snadné, jelikož bych volil slovní spojení – ponoření do děje. Jen málokterá hra vám v současnosti nabídne tolik možností, co můžete v této hře bát a asi v ještě méně hrách vám bude umožněno zúčastnit se nervy drásajících obléhání hradu, města, nebo jejich obrany, pokud si chcete svůj majetek uchovat za každou cenu.

Pokud byste ve hře čekali nějaký výrazný příběh, rovnou na něj zapomeňte, protože získáte jen menší množství opakujících se questů. Příběh si v této hře totiž tvoříte tak nějak sami, a to za pomocí všech možností, které vám hra vkládá do rukou. Nemohu se ale ubránit pocitu, že by větší rozmanitost úkolů hře rozhodně neuškodila a přál bych si samostatné, dějové linky pro každou frakci. Jsem přesvědčen, že by implementace této mechaniky hře jedině prospěla.

Na výrazný a dechberoucí příběh zde rovnou zapomeňte.

Tak jako v reálném životě jsou zde peníze klíčem k dosažení ambiciózních cílů, a proto si budete muset jak už rabováním, nebo plněním úkolů pro jednotlivé frakce vydělat dostatek na to, abyste si byli schopni zajistit pravidelný příjem peněz. Rozběhnutí vašeho businessu není otázkou vteřiny a nějakou dobu trvá než vám obchody, nebo karavany obchodníků začnou vydělávat. Na začátku hry proto může být velmi obtížné dosažení bodu ekonomické samostatnosti a dovedu si představit, že tato mechanika mnohé nováčky zaskočí. Nechat se vystrašit a nedostat se do bodu, kdy máte nad hrou a nad herní mapou naprostou kontrolu by ale byla veliká škoda.

Nyní vám tedy popíši to, co od předchozího dílu prošlo snad největší změnou, a to je obléhání hradu. Ani zde nebudu příliš otálet a hned na začátek mohu říci, že se to opravdu povedlo. Ve hře máte obléhací stroje, žebříky, katapulty, trebuchety, jednotlivá bojová uskupení vašich vojáků a mnoho dalšího. Když jsem poprvé zažil obrovskou bitvu, která čítala několik set jednotek na každé straně, skutečně jsem se celou dobu bavil a byl jsem opravdu příjemně překvapen tím, jak umělá inteligence, ačkoliv má do dokonalosti daleko, funguje. Lučištníci se kryjí za zábranami, jednotlivci tahají obléhací věže, jiná skupinka rytířů se chopí beranidla a vaše pěší jednotky bez zbraní na dlouhou vzdálenost se pečlivě kryjí za štíty a obléhacími věžemi. Tyto sekvence jsou opravdu tou pomyslnou třešničkou na dortu toho všeho nepřeberného množství obsahu, který hra již nyní, v předběžném přístupu, nabízí.

Nyní přichází negativa hry, která se koneckonců musela někdy objevit. Mezi ty patří zastaralá grafika a všudypřítomnost načítacích obrazovek. Vše je způsobeno velice dlouhým vývojem hry a ačkoliv hra vypadala při představení v roce 2012 skvěle, nyní je již celkové audiovizuální zpracování za zenitem. Poté jsou zde samozřejmě potíže, které se pojí s předběžným přístupem. Tím jsou časté pády hry, grafické bugy a glitche a nízký počet questů a velice špatný běh při velkých bitvách na slabších strojích.

Hra na dnešní dobu vypadá přinejmenším nedůstojně.

Multiplayer hry je z mého pohledu takřka kompletní a nabízí jak veliké bitvy, při kterých jedna strana brání hrad a ta druhá na něj útočí. Zde si samozřejmě volíte jednotky za herní měnu, kterou získáváte za vaše úspěchy v průběhu hry. Další možností jsou menší bitvy dvou malých týmů a veliké boje na otevřeném prostranství. Hru hraje doslova šokující množství lidí a nalezení hry je tedy otázkou okamžiku.

Abych to shrnul, bylo by bláhové předstírat, že je Mount and Blade II: Bannerlord dokonalou hrou. Navzdory tomu se ale jedná o hru, u které se skutečně ponoříte do děje, a ačkoliv hra během vývoje výrazně zastarala, stále se jedná o velmi zábavnou hru. Opravdu chápu názory některých fanoušků o tom, že hra nenabízí příliš nového a osobně bych velice ocenil dabované dialogy, zajímavé dějové linky pro každou frakci, vyladění balancu a herní ekonomiky. Pochválit ale musím snahu vývojářů, jelikož se jedná o ukázkový přístup k předběžnému přístupu a nová aktualizace na hru prozatím přišla každý den.

PS: A jak se tato hra líbí vám? Určitě se s námi podělte o vaše názory a pokud máte nějaké otázky na hru, velice rád vám je zodpovím.