Rush'N Attack Ex-Patriot – retro z Brna

Znáte ty hry, které spustíte a na první pohled vás zrovna neuhranou, ale řeknete si co už, alespoň to zkusím. A tak začnete hrát, poznávat a chápat herní systém. Najednou si uvědomíte, že už hrajete více než hodinu a stále vás hra baví. Po několika dalších hodinách ji dohrajete a dojde vám, že ta hra byla vlastně velmi dobrá, a to je přesně příklad retro titulu Rush'N Attack: Ex-Patriot.

Klasický 80-kový příběh se nezapře

Ačkoliv se jedná o remake hry z roku 1985 nazvané Rush'N Attack, autoři se museli vyvarovat určitých specialit her z této doby. Laťka obtížnosti je tak nastavena podstatně níže a na nejlehčí úroveň by hru měli dohrát bez problémů i méně zkušení hráči. Díky technologii Unreal Engine 3 se samozřejmě zlepšilo grafické zpracování, nicméně k tomu se vrátíme později.

Příběh je tak nějak klasický pro filmy a hry z let osmdesátých. Studená válka vrcholí a Sověti zase vymýšlí, jak by pozlobili strýčka Sama. Zabránit jim v tom má elitní jednotka americké CIA. Co ale čert nechtěl, super komando pod vedením Sida Morrowa je zadrženo a odvezeno do Gulagu, kde se na zadržených vojácích chystají pokusy bláznivého doktora. Ten se (jak jinak) snaží vytvořit super vojáky. Aktivně se do hraní zapojíte právě v Gulagu, kde vám neznámá postava odemkne celu a vhodí do ní nůž.

Tady máš nůž a kuchej ve jménu demokracie

Herní náplň jako taková je veskrze jednoduchá. Budete skotačit přes různé překážky, hledat správnou cestu a přitom řezat, řezat a zase řezat ruské soudruhy. Hra je místy opravdu hodně brutální a hlavní hrdina se určitě nedrží nijak zpátky. K tomu mu dopomáhají různá komba, která budete postupně odemykat. Ve hře je jich hned několik, ale takřka všechny se omezují jen na kombinaci dvou tlačítek. I proto se spíše než o snahu vykouzlit jedno konkrétní kombo budete snažit mačkat neustále obě tato tlačítka a ono už to nějak dopadne.

Soubojový systém je však velmi zábavný a komba dost účinná a efektní. Sem tam při průběhu levelem také posbíráte z rukou padlých nepřátel nějakou zbraň, kterou si na chvíli přivlastníte. Střelné zbraně tu však fungují jen jako jakési power-upy, takže v momentě, kdy vyprázdníte jejich zásobník je Morrow zahodí a opět se mu v ruce objeví jen nůž. Zbraní je ve hře několik a nechybí plamenomet, kulomet nebo třeba sniperka. Škoda jen, že nemůžete nést více zbraní najednou a přepínat mezi nimi. Mimo střelných zbraní se vám dostanou do rukou také různé granáty nebo obranné věže, které můžete kdykoliv hodit do místnosti a ony už se o přiběhnuvší nepřátelé rychle postarají.

Bez tmavých skrýší ani ránu

Ve hře je také zabudován jakýsi stealth mod. Vzhledem k tomu, že hra je „jen“ v pseudo 3D, není možné využít temné stíny, jak to umí mistr řemesla Sam Fischer. I přesto je pro vás ale připraveno nespočet temných zákoutí, do kterých se schováte a právě procházející překvapenou stráž rychle odrovnáte. Tyto skrýše budete také hojně používat, když budete procházet kolem zapnutých bezpečnostních kamer.

Co se mi při hraní asi nejvíce líbilo, je jistá volnost ve stylu procházení jednotlivých částí. Jen jedna cesta je vždy správná, ale většinou k ní vede více cest, nebo se při použití jiné cesty vyhnete nepříjemné konfrontaci s velkou přesilou. Na alternativní cesty ale většinou přijdete až při opakovaném procházení stejných částí, které je bohužel poměrně časté.

Autoři sice nepřevedli drsnou obtížnost původního titulu, kterou by dnešní hráči asi těžko strávili, ale i přesto je ve hře několik záseků. Hra se ukládá sama automaticky při dosažení checkpointů, nicméně ty jsou poměrně daleko od sebe, a pokud se dostanete do těžší pasáže, určitou část si zopakujete několikrát. Pokud jste ale hardcore hráči, nejvyšší obtížnost už je opravdové maso. Jediný zásah a vracíte se na poslední checkpoint.

Vyprávění příběhu bez jediného slova

Příběh je celou dobu vyprávěn rozhovory, ala komiks a autoři zjevně nechtěli utrácet nízký rozpočet na dabingu. I proto si tak veškeré texty budete muset číst sami. Paradoxně tak jediná slova, která ve hře uslyšíte, budou v ruštině, a to od všudypřítomných ruských vojáků.

Grafické zpracování je potom poměrně rozporuplné a záleží na individuálním přístupu. Já se domnívám, že z Unreal Engine 3 toho šlo vymáčknout ještě daleko více a především modely postav v němých filmečcích jsou dost kostkovité a několik polygonů by ještě určitě snesly. Prostředí v levelech není nijak extrémně rozmanité, celá hra se totiž odehrává vlastně jen ve třech různých lokacích. Za herní atmosféru se Rush'N Attack Ex-Patriot stydět rozhodně nemusí. Vězení je správně deprimující, laboratoře šíleného doktora, co dělá pokusy na lidech, zase řádně paranoidní. Celkově je hra slabší podprůměr a doporučuji spíše pro krácení doby čekání na nějaký kvalitnější titul.