Naughty Dog mluvili jasně o tom, že Left Behind bude prvním a zároveň posledním příběhovým DLC k The Last of Us. Pro jedny zklamání, pro druhé úleva. My už teď ale můžeme říct, že přísloví dobrého pomálu tady platí (téměř) beze zbytku.
The Last of Us bylo bezpochyby jedním z největších PS3 hitů loňského roku. A i když příběh životem zbytnělého prošedivělého cynika Joela a náctileté, nepříliš zkušené Ellie postupně naplňoval vzorce klasického hollywoodského vyprávění a vy jste přesně věděli, jakým směrem se bude jejich vztah ubírat, ke konci jsem se i já, škodolibý cynik, přistihl, že jim přeju, aby jim všechno vyšlo tak jak si přejí. Joel je ovšem nyní minulost (respektive budoucnost, protože Left Behind se odehrává před událostmi původní hry – tedy ne kompletně, ale k tomu se ještě dostaneme) a nám zůstává pouze Ellie a krátká epizoda z jejího života. Epizoda mladé a světem před nákazou nepolíbené puberťačky.
Správná dvojka
I v Left Behind ovšem představuje elementární součást příběhu a jeho hnací motor vztah dvou osob prokousávajících se životem v nehostinném světě. Pro Ellie je touto osobou o něco starší Riley. Oproti The Last of Us je tu ten rozdíl, že dvojice hrdinek se velmi dobře zná, dokonce jsou nerozlučnými kamarádkami, takže linie jejich vztahu je předem zdánlivě jasně načrtnuta. Nebyli by to ovšem lidé z Naughty Dog, kdyby i z tohoto na první pohled nalajnovaného přátelství nevytřískali spoustu emocí a nezapomenutelných okamžiků.
„Oproti The Last of Us je tu ten rozdíl, že dvojice hrdinek se velmi dobře zná, takže linie jejich vztahu je předem zdánlivě jasně načrtnuta.“
Už samotná konfrontace s různými předměty z našeho světa, který dívky znají pouze z vyprávění, působí mnohdy až magicky a/nebo legračně. Třeba takovou návštěvu ___ nebo ___ z hlavy jen tak nedostanu. A rozhodně ani nechci. Ano, pokušení svěřit se se svými oblíbenými momenty (a že jich není málo!) z tohoto zhruba tříhodinového dobrodružství je tentokrát obzvlášť velké, ale až si je prožijete na vlastní kůži, ještě mi budete děkovat, že jste nepřišli o moment překvapení.
Holky jsou mladé, tak trochu naivní a občas se chovají lehce neuváženě, ale zároveň se s ohledem na svůj věk dokážou bavit a poťouchle blbnout a nebýt zdecimované Ameriky, řešily by pravděpodobně stejné problémy jako jejich dnešní vrstevnice, tedy hadříky, první lásky a hrdiny z oblíbených seriálů. A vlastně ještě hadříky. Takový luxus jim bohužel není dopřán a místo poklidného dospívání jsou neustále obklopeny reálným nebezpečím.
„Pocit nejistoty funguje naprosto perfektně, a i když se místy přistihnete, že neuváženě běžíte, jakmile se ocitnete v nějaké tmavé pasáži bez světla, velmi rychle začnete opět vážit svoje kroky.“
A jestli Left Behind něco zvládá na jedničku, pak je to hutná atmosféra. Prostorné haly dnes už opuštěného a polorozpadlého nákupního střediska, v němž se jedna část DLC odehrává, představují nejen pro hráčovu představivost řadu neznámých. Vyskočí na vás tamhle zpoza rohu Runner? Narazíte v temném koutě na Clickera? Pocit nejistoty funguje naprosto perfektně, a i když se místy přistihnete, že neuváženě běžíte – ano, nejdete v podřepu ani nevyužíváte funkci naslouchání, ale regulérně běžíte se stisknutým L2 –, jakmile se ocitnete v nějaké tmavé pasáži bez světla, velmi rychle začnete opět vážit svoje kroky. Co kdyby přece…?
Druhý poločas
Je zajímavé sledovat (ne)vyzrálost Ellie, té dívenky, které v původní hře nechtěl Joel svěřit zbraň. Jak už jsem naznačil v úvodu, Left Behind je sice z hlediska času zasazeno před The Last of Us, ale jeho druhá část, jež se s tou první průběžně prolíná, se odehrává mezi dvěma kapitolami z pozdější části původní hry a objevuje se v ní pouze Ellie. Už během hraní zřejmě pochopíte rozhodnutí rozdělit DLC tímto způsobem vedví, ale na mě fungovala bez problémů i ona „bezstarostná“ pasáž s Ellie a Riley a klidně bych si s ní vystačil.
„Left Behind je sice z hlediska času zasazeno před The Last of Us, ale jeho druhá část se odehrává mezi dvěma kapitolami z pozdější části původní hry a objevuje se v ní pouze Ellie.“
Ale je jasné, že The Last of Us jakožto značka staví na určitých herních mechanismech a prvcích, jež mají lidé rádi, jsou na ně zvyklí a při jejich absenci by mohli někteří z nich namítat, že už vlastně ani nejde o ten samý titul, který si minulý rok oblíbili. Jestli máte pocit, že jsem pořád tajemný jako Tajemný hrad v Karpatech, můžeme to se spoilery více rozebrat v diskuzi pod článkem, ale já jsem přesvědčený o tom, že nejlepší je pustit se do dodatku jako nepopsaný list, proto v recenzi spíše neurčitě kroužím po povrchu.
Left Behind totiž představuje nebývale intimní i intenzivní dílo a bylo by škoda kazit zážitek ostatním hráčům, když to vůbec není nutné. Gustavo Santaolalla brnká do strun se stejnou péčí jako před necelým rokem, grafický kabátek nepřestává okouzlovat a k soubojům s omezenými prostředky proti početní převaze se stále vyplácí přistupovat s rozmyslem. Škoda snad jen kratší herní doby a opět ne úplně odladěné umělé inteligence, ale kdyby takhle vypadala všechna placená rozšíření, určitě bych se nezlobil.
The Last of Us: Left Behind DLC vyšlo na PlayStation Store 14. února 2014 za 405 korun. Pro hraní vyžaduje původní The Last of Us.
Verdikt
Pokud se vám líbilo The Last of Us, bude se vám líbit i Left Behind. Pokud se vám líbila implementace dvou postav a jejich dialogy v The Last of Us, bude se vám líbit to samé i v Left Behind. Pokud se vám líbil soubojový systém v The Last of Us, bude se vám líbit i v Left Behind… A naopak. Takhle bych mohl pokračovat, ale myslím, že chápete, kam tím mířím.
