Portal Knights – Minecraft pro dospělé

Svět, kde je vše rozporcováno v trojrozměrné krychlové síti a kde každičký blok můžete vytěžit. Je jedno, jestli to je strom, drahý kámen, dřevěná stěna domu nebo snad okno či obyčejný kus hlíny. Stačí pár poklepání a daná surovina je ve vašem baťůžku. Nepřeberné množství materiálů, jež potřebují další zpracování a z nichž posléze vytvoříte předměty a další vybavení. To celé v obrovském a zcela náhodně generovaném prostředí, kde si můžete kompletně dělat co se vám zamane a přizvat k tomu své přátelé.

Pokud jsem právě vystihl jádro oblíbeného Minecraftu, a já věřím, že ano, tak jsem také mimoděk popsal stěžejní fundamenty titulu Portal Knighs, který si zcela očividně bere právě Minecraft jako hlavní studnici inspirace. Skalní fanoušci kostičkové prvotiny od Mojangu možná začnou vykřikovat cosi o prachsprostém kopírování, pokud však máte o něco málo otevřenější mysl, nabízí se možnost uvažovat o Portal Knights jako o následovníkovi zmíněného Minecraftu. Pozice světově oblíbené kostičkové prvotiny je díky extrémní rozšířenosti téměř neotřesitelná, ale pokud toužíte po trošku akčnějším zážitku s větším důrazem na RPG a zároveň jste zcela pohlceni ideou herního světa, kde můžete vše vytěžit a naopak cokoli postavit, Portal Knights by mohl být titul šitý na míru právě pro vás.

Domove, sladký domove

Základní premisou celé hry je cestování mezi jednotlivými ostrůvky (těch je celkem 47), které dříve byly součástí jedné jediné planety. Ta však byla mocnou magií roztrhána na velké množství menších prostranství a jedinou cestou mezi nimi jsou portály. Ty je třeba aktivovat krystaly, jež na každém z ostrovů vypadávají z nepřátel, popřípadě jsou náhodně generovány při těžení surovin. V prvních okamžicích ve hře poznáte, že je zcela na vás, zdali se z vás stane cestovatel a budete především objevovat jednotlivé světy, anebo si jeden vyberete, osídlíte ho a přetvoříte k obrazu svému. Postupem času však zjišťujete, že ani jedna ze zmíněných cest není tou správnou. Ne všechny ostrovy totiž nabízí všechny druhy surovin, takže je třeba mezi nimi cestovat. Zároveň však budete mít minimálně pro několik prvních hodin hry vybraný právě jeden svět jako svůj domov.

S každým dalším navštíveným ostrovem totiž roste i úroveň nepřátel a vaše základní zbroj, stejně tak zbraně na ně přestanou stačit. Na výrobu vybavení však potřebujete pokročilejší nástroje a ty jsou relativně nákladné, takže nejste schopni je stavět na každém ostrově. Tím se vytváří zajímavá symbióza mezi dobrodružným objevováním a zároveň už od počátku evidentní snahou podmanit si jeden ze světů a kompletně ho přetvořit podle svých představ. Jakmile portál otevřete, je již aktivní po neomezenou dobu a cestování mezi nimi je tak velmi jednoduché a rychlé. Portal Knights by mohli využít fanoušci společenských věd k nejrůznějším experimentům, je totiž velmi zajímavé sledovat, jak ve vás jakožto hráči bojují dva protichůdně směry, které se ale vzájemně do jisté míry potřebují. Stane se ze mě především objevitel nebo mě láká spíše kolonizace jednoho vybraného ostrova, kde si postavím honosné sídlo, budu pěstovat zeleninu a budu si tam zvát své přátele?

„Autoři sáhli po technologii procedurálního generování, která se k danému záměru hodí dokonale.“

Já osobně jsem se vydal cestou především objevování. Sice jsem si jeden z ostrovů vybral jako svůj domácí, kde jsem stavěl potřebné vybavení, to se však válelo různě po prostoru. Postavit si vlastní obydlí jakýchkoli rozměrů a složitostí zvládá hra velmi dobře (pohodlně stavět lze především díky možnosti přepnout hru do pohledu z první osoby), avšak mě lákalo především objevování jednotlivých světů. Ty se od sebe odlišují, jak je to jen možné. Narazíte na prosluněná travnatá prostranství s palmami, ale také na vyprahlé pouště, které skýtají žravé rostliny. Typů ostrovů je několik a jsou předem dané, jedinou proměnnou je jejich finální podoba. Autoři sáhli po technologii procedurálního generování, která se k danému záměru hodí dokonale. Na druhou stranu to ale působí trošku chaos v případě, že si hru užíváte online se svými přáteli. Ty můžete přizvat do své hry a naopak. V obou případech bude mít kupříkladu třetí svět stejné parametry – nabídne stejné suroviny a totožné podnebí, avšak jeho uspořádání bude vypadat zcela jinak. Na druhou stranu i v tomto lze vidět jednu z krás, které hra přináší. Záleží pouze na vašem pohledu.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

V herních možnostech jsou pro mě Portal Knights o krok napřed před konkurencí od Mojangu, v přístupnosti a pochopitelnosti herních principů je to však přesně opačně. Ačkoli políben mnoha RPG hrami, z počátku jsem často váhal, co se ode mě vlastně očekává a jak samotná hra funguje. K dispozici totiž máte několikaúrovňové robustní menu, kde spravujete všechny suroviny, vše vyrábíte, třídíte, kombinujete, shromažďujete, konzumujete, popřípadě vyhazujete. Trvalo mi opravdu několik hodin, než jsem nabídku ovládl ke svojí spokojenosti. Záložek je totiž opravdu velké množství, a pokud budete chtít vyrobit nějakou zbraň, čeká vás mnoho klikání. Množství jednotlivých surovin by se vzhledem k možnostem hry dalo ještě s přimhouřeným okem přijmout, avšak jejich následné kombinace a mutace vám s pochopením hry nepěkně zamíchají a i po pěti hodinách čistého herního času se budete v jednotlivých surovinách stále ztrácet.

Situace se ještě komplikuje v momentě, kdy začnete stavět stanoviště, která jsou potřeba k výrobě vybavení. Ty mají určité úrovně, takže se mnohdy připravujete na výrobu něčeho, co vlastně vyrobit ještě ani nemůžete. Naopak za velmi originální považuji možnost postavit i stanoviště, jenž slouží pro výrobu vybavení pro jinou třídu. Můžete tak pomoci například svému kamarádovi válečníkovi vyrobit zbroj, na kterou nemá suroviny, i když vy sám jste čaroděj.

Do boje!

Možná jste z předchozích řádků nabyli dojmu, že se jedná o poměrně mírumilovnou hru plnou objevování a lenošení v kostičkové přírodě. K objevování a v tomto případě by se dalo říci i kolonizování však patří neodmyslitelně souboje. Ty jsou významnou součástí hry, protože každý z ostrovů je obsazen určitým druhem nepřátel, na rozdíl od craftingu však soubojový systém nepůsobí nijak robustně. V samotném počátku si vybíráte mezi trojicí povolání (mág, bojovník a lukostřelec), avšak ve výsledku se herní styl o moc neliší. Bojovník vydrží více a mág zase dokáže uštědřit větší poškození, ve finále je ale každý souboj o útocích, úskocích a konzumaci lektvarů.

Na výsledný zážitek ze hry nemá výběr povolání tak velký dopad, jak byste si mohli myslet. Získané zkušenosti poté klasicky investujete do vlastností, jako je výdrž nebo síla, a také si postupně odemykáte unikátní talenty. I ty ale nakonec působí zcela marginální rozdíly v tom, jaký zážitek ze hry si odnesete. Nakonec je ale dobře, že souboje nepatří k tomu, co budete dělat po většinu času. Jakmile si vás všimne nějaký nepřítel, kamera se přepne do soubojového režimu. V ten moment máte zaměřeného vždy jednoho nepřítele a pohled se v tu chvíli uzamkne a vybraného protivníka následuje. Se samotnou kamerou tak při soubojích moc neuděláte, nezbývá vám nic jiného než se spolehnout na to, že bude fungovat tak, jak má. Ne vždy se jí to však podaří a čas od času se zasekne v pozicích, které vás rozhodně nepotěší. Jde ale spíše o ojedinělé případy, přesto vám bude trvat minimálně první hodinku, než si na chování kamery zvyknete.

Pokud bych si měl někdy vybrat ke hraní titul ve stylu legendárního Minecraftu, byli by to zcela určitě Portal Knights. Jakmile překonáte robustnost craftingu a určitou prkennost soubojů, čeká vás zábavné objevování s až klukovskou nadšeností. Co asi bude za dalším portálem? Poušť? Obrovské kopce nebo rozlehlé pláně? Bude to můj další domov? Není navíc překvapením, že ve více lidech je pak celé to objevování daleko zábavnější a vlastně i snazší. Můžete si vypomáhat s těžením a následným sdílením surovin, v bojích se nabízí nové možnosti taktiky, a především se všechny získané zkušenosti sdílí se všemi ostatními hráči, levelování je tak podstatně rychlejší. Portal Knights by však byli volbou číslo jedna také díky zpracování. Přestože si zachovává charakteristickou úchylku na pixelové kostky, ve výsledku působí velmi živým a zábavným dojmem.