Recenze Digimon Story: Cyber Sleuth - Hacker's Memory

Hráli jsme na: PlayStation 4

Hned na úvod musím poznamenat, že jsem se ke hraní titulu Digimon Story: Cyber Sleuth - Hacker's Memory musel častokrát nutit. Důvod sám nedokážu uspokojivě definovat, ale po každém rozehrání nastal po chvíli přesně opačný problém. Ten známe prakticky všichni, a to vůbec s hraním skončit. Častokrát to dokonce dopadalo tak, že jsem se najednou probudil ve tři hodiny v noci, když mi gamepad vypadl z rukou na zem. Vybalancovaný mix strategických bitev, simulátoru farmaření, vizuálního románu a průzkumu digitálních i skutečných lokalit, má totiž lehce vtíravou tendenci stát se nezapomenutelným herním zážitkem, protože toho za rouškou stereotypu schovává víc a dokáže uspokojivě nabídnout opravdu hodně.

Průměrný teenager v realitě…

Vše začíná tím, co jste si někteří z vás zažili na vlastní kůži, a to ukradením účtu. Protože jsme ale ve světě série Digimon Story: Cyber Sleuth, je pro naprostou většinu lidí normální žít takříkajíc dvojí život. V práci a ve škole přečkat nutnou dobu a pak se vrhnout do digitálního světu. Tím pádem je zcizení účtu velmi závažným prohřeškem. Pátrání po zloději vás dovede k hackerské skupině Hudie, která se snaží zajistit v kybersvětě EDEN bezpečí. Právě seznámením se skupinou Hudie celý příběh začíná a to, co se původně zdálo jen jako mírně nesnadný úkol, se rozšíří na občasnou pomoc okolním lidem, a nakonec pomalu ale jistě přeroste do monstrózních rozměrů. A zasáhne nejen kybernetický svět, ale i realitu.

Pokud jste hráli první Cyber ​​Sleuth, najdete mezi ním a Cyber Sleuth - Hacker’s Memory hodně společných prvků. Některé byly a stále jsou velmi příjemné a pro hraní pozitivní, ale jiné věci už byly horší, neodladěné už v minulém dílu a Bandai Namco se na ně v Hacker’s Memory zase moc extra nezaměřili anebo s nimi neprovedli vůbec nic. Samozřejmě najdeme i pár velkých a drobných změn, které také nemusí sednout úplně každému.

„Pokud jste hráli první Cyber ​​Sleuth, najdete mezi ním a Cyber Sleuth - Hacker’s Memory hodně společných prvků.”

Příkladem toho špatného rozhodnutí (podle mne) je samotný úvod a najdete ho hned na začátku. Narazíte totiž na nemožnost volby pohlaví hlavního hrdiny. Možná blbost, řeknete si, ale já třeba hraní za mužské charaktery vyloženě nesnáším. Jste tak uměle přinuceni hrát jako mužský hrdina, u kterého je vám dovoleno změnit si pouze jméno. Zbytek zůstává přednastavený výrobcem. Ale zase, vaše identita byla přece ukradena, tak co byste asi tak chtěli nastavovat?

Příběh hry je zase příkladem toho extrémně povedeného. Odsýpá, nedrhne, lehce klouže vpřed a přitom vás pěkně vtahuje nenásilnou formou do herního světa a do vztahů s jeho postavami. Ani si nevšimnete a najednou budete přesně vědět, koho máte rádi a koho nemůžete ani vystát. Výhodou příběhu taky zůstává skutečnost, že noví hráči nemusí mít strach z neznáma nebo z nepochopení souvislostí. Původní Cyber ​​Sleuth nemusíte vůbec znát, ale pravděpodobně byste si ho na Vitě přeci jen měli vyzkoušet z jednoho jediného důvodu. Protože je prostě skvělý.

...geniální detektiv v kyberprostoru

Příběh sám o sobě nestačí. Kromě hlavní dějové linie toho Cyber Sleuth - Hacker’s Memory nabízí ještě extrémně hodně. Můžete se zaměřit na sbírání různých předmětů, primárně medaile, za které od sběratele získáte peníze navíc. Můžete se pravidelně účastnit in-game zápasů v herně s videoautomaty nebo si to rozdat přímo s živými hráči v bodovaných zápasech. U mne je tento prvek ve většině her míjen obrovským obloukem a spíše jej vyzkouším jen tak pro zajímavost, nebo z důvodu recenze. Tady jsem se ale do on-line zápasů pouštěl celkem pravidelně. Sice jsem většinou prohrával, ale neskutečně mne bavily a prohry mi nevadily.

Důvodů bude určitě několik, ale tím hlavním je vývoj Digiminů, který je mnohem rychlejší, než na co jsme zvyklí u podobných her. Navíc jen na vás závisí, jestli v evoluci (tedy digivoluci) daného jedince půjdete směrem dopředu nebo jej necháte být tak. Při bojích ve hře či on-line získávají vaši svěřenci EXPy, po přesunu na vyšší level se zvětší síla, obrana atp. To všechno známe, jen samotný leveling je opravdu rychlý, ale omezený. Nejde se vylepšovat donekonečna, ale při dosažení určitého stupně, nebo síly, můžete provést Digivoluci. Na výběr je několik možností, kam svého Digimona posunout, někdy víte, co z něj vznikne, jindy jde o krok do neznáma.

U jiných her mi také často vadilo, že někdy byl přerod na vyšší formu spíše negativním krokem. Tady tenhle nešvar nehrozí. Jakým směrem se bude ubírat vývoj jedince záleží na vás, a dokonce jej můžete zase zredukovat na nižší formu. Jakmile ale získáte tým Digimonů, čeká na vás kupa oku lahodících dungeonů, nepovinných úkolů, ale nesmíte zapomenout, že s lepšími Digimony se na vyšší level dostáváte i vy jako hráč.

Ostrovní království

Digimonů máte za chvíli ohromné množství. Nové druhy totiž nemusíte chytat, ale stačí je při soubojích skenovat. Protože jde o software, můžete jej ve své bance přivést k digitálnímu životu a jak už jsem uvedl, za chvíli jich budete mít opravdu hodně, ale s sebou si můžete vzít jen určité množství. Aby zbytek nezahálel, můžete je poslat na ostrov a zadat jim nějaké příkazy. Můžete je nechat, aby se cvičili a posilovali sami. Nebo jim dát za úkol hledat předměty. Je toho víc a garantuju vám, že časem nebudete vědět, jestli trávit čas nepovinnými úkoly, pokračováním v příběhu nebo prohlížením si ostrovů s Digimony a třeba jejich krmením.

„Kromě fixní kamery narazíte také na spoustu neviditelných stěn, což z PS4 verze činí jasný port Vita hry, jen s vyšším rozlišením a vyšším framerate.“

A to jsem ještě neřekl, že se můžete vydat do přilehlých městských čtvrtí, okopírovaným podle současných částí Tokia a koupit si třeba něco na sebe. Tady si ale neodpustím poznámku, že jsem měl občas pocit, jako bych si zase pustil městskou akci Akiba’s Trip, jen v krapet starším enginu a se stacionární kamerou. Právě tento prvek celou hru trošku degraduje, ale s přihlédnutím, že Cyber Sleuth - Hacker’s Memory vyšel také (nebo asi primárně) pro Vitu, jde tak trochu o typ hry jako ze staré školy konzole PS2. Kromě fixní kamery narazíte také na spoustu neviditelných stěn, což z PS4 verze činí jasný port Vita hry, jen s vyšším rozlišením a vyšším framerate. Sám vám v tomto směru nedokážu doporučit, pro kterou platformu se s případným nákupem rozhodnout. Spousta textur vypadá na PS4 tak nějak rozmazaně, ale jiné části jsou naopak velmi hezké a ostré. Třeba předměty v obchodech by mohly mít klidně vyšší rozlišení, ale postavy a kybersvět je vykreslen dokonale, že i na velké televizi vypadá báječně.

Nová, ale stará hra

Digimon Story: Cyber Sleuth - Hacker’s Memory není bohužel určen pro milovníky anglických dabingových lokalizací. Hra jede automaticky v japonštině s anglickými titulky, což třeba u mne není problém, ale pro někoho můžou být problém celkem dlouhé předělové dialogové scény.

Hudebnímu doprovodu a celkovému ozvučení hry bych zase s chutí udělil plný počet bodů. Hudba je prostě fantastická, jak se od Masafumi Takady dalo očekávat, ale zase pokud jste hráli původní Cyber Sleuth, nečekejte zas tak moc nových tracků.

Bandai Namco nám k 20. výročí Digimonů naservírovalo něco, po čem fanoušci série toužili a pokus dostat se na stejnou metu jako s původním Cyber ​​Sleuth skoro vyšel. Některé věci mohly být udělány lépe, třeba ona fixní kamera nebo chybějící záznam o aktuálním úkolu, ale tyto drobné vady na kráse hře rádi odpustíte, protože jde o jedno z výborně poskládaných JRPG.

Digimon Story: Cyber Sleuth - Hacker's Memory koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.