Když je vlk dobrák a nežere zrovna Karkulky, začne lhát slepému princi a zadělá si na další problémy. Stojí za to mu vůbec pomáhat?
Mám rád hry, které na první pohled nepůsobí stereotypně. A když ještě dokážou na druhý zaujmout, a nakonec vás nenásilně vtáhnou do děje takovým způsobem, že se ani nestihnete vzpamatovat a už sedíte třetí večer s plackou v ruce a honíte vlka po lese, je o relativně smysluplnou zábavu postaráno. Po pár minutách hraní navíc dostanete starý známý twin peaksácký pocit, že “sovy nejsou tím, čím se zdají být” a že hlavní hrdina vlastně ani není vlk, ale je to ona (i když si říká vlk), dokonce má čtyři uši, čtyři oči, na zadních nohách má kopyta, chodí vzpřímeně, a ještě k tomu zpívá jako Pavarotti. Vznikne vám trochu nesourodý guláš, zabalený do rádoby uměleckého hávu, protkaný příběhem o záchraně jedné duše.
- Vychází na: Nintendo Switch (recenzovaná verze), PlayStation 4
- Datum vydání: 12. února 2019
- Žánr: 2D akční adventura
- Česká lokalizace: Ne
Umění nade vše
Dostala se mi do rukou další puzzle plošinovka od japonské společnosti, kterou asi nemá smysl ani v našich vodách moc představovat. Jde o Nippon Ichi Software, fungující na vývojářském a vydavatelském poli takřka 27 let, za které si jejich série Disgaea získala takřka celosvětovou oblibu.
Dnešní recenzovaný titul se ale nese na vlně lehce netradičně zpracovaných her, sázející i na umělecký styl. V této spojitosti můžeme určitě vzpomenout třeba htoL#NiQ: The Firefly Diary, hororovou sérii Yomawari anebo A Rose in the Twillight. Právě posledně jmenovaná mi vyvstanula na mysli hned od první chvíle, kdy došlo k oznámení pohádkově laděné plošinovky The Liar Princess and the Blind Prince, které se dnes podíváme na zoubek. Bohužel musím hned na začátku upozornit, že jsem se jako recenzent nechal unést poetičností příběhu a hraní si užíval asi víc, než by bylo zdrávo. I když…
„The Liar Princess and the Blind Prince se drží klasického konceptu 2D plošinovky, protkané nesourodými nepřáteli, různými druhy hádanek, z níhž některé je nutné vyřešit rychle a na jiné zase musíte přijít pomaleji logickou úvahou.”
The Liar Princess and the Blind Prince se drží klasického konceptu 2D plošinovky, protkané nesourodými nepřáteli, různými druhy hádanek, z níhž některé je nutné vyřešit rychle a na jiné zase musíte přijít pomaleji logickou úvahou. Do rukou se vám také dostává netradiční hlavní hrdina, žijící v temném lese ovládaném podivnou čarodějnicí. Na kraji tohoto hvozdu stojí královský hrad, ale protože lidé jsou vůči bytostem žijícím pod korunami stromů slabí, zdržují se víceméně jen za kamennými zdmi. Navíc jsou obyvatelé království vítaným zpestřením jídelníčku zdejších monster, a tak venku dlouho nepřežijí.
Náš vlk není jiný. Pokud narazí v lese na člověka, rád si na něm pochutná, ale v jednom se od ostatních liší. Při měsíčku ráda sedává (ano, náš vlk je skutečně ona) na vysokém skalním útesu a zpívá do ticha noci. Tak to jde celý čas až do doby, kdy zjistí, že jí někdo chodí tajně poslouchat. Tím posluchačem je mladý princ ze zdejšího zámku, a protože poslouchá nádherný hlas, jedné noci neodolá a pokusí se za zpěvačkou vyšplhat. Vlk se jej lekne, a protože jde o klasickou holku, snaží se princi zabránit v pohledu na její přerostlé, chlupaté monstrózní tělo. Místo toho, aby mu ale lehce zakryla oči, jej svými drápy připraví o zrak. Oslepeného prince nachází ozbrojená stráž, odvádí jej do hradu a na rozkaz krále i zavírá do žaláře, protože slepého potomka není radno ukazovat před ostatními dvořany.
Vlk cítí za tuto situaci vinu, a tak se obrací na pomoc k čarodějnici. Ta slíbí princi navrátit zrak, ale vlk jej musí dovést do chýše v temném lese, a proto dá vlkovi možnost proměnit se v princeznu. Podmínkou je ale ztráta jejího hlasu a pokud se princezna dostane do světla měsíce, odhalí se její pravá podstata, takže se opět změní v krvežíznivé monstrum.
No a pak už nezbývá nic jiného než jen vytáhnout prince z vězení a vyrazit s ním do místa, kde je každý lidský tvor vítanou svačinou. Zmítaná pocitem viny za princův aktuální stav se pouští do riskantního podniku provést slepce různými nástrahami, a protože nechce přiznat svou pravou podstatu, začne mu lhát, jak o svém původu, tak o svých potřebách.
Les je nejen temný
Tento velmi dlouhý úvod sfouknete ve hře daleko rychleji, než se ve skutečnosti zdá. Veškeré příběhové části jsou totiž vyprávěny prakticky statickými obrázky, doplněny anglickým textem čteným nahlas v japonštině příjemným ženským hlasem.
Ovládání vám ze začátku připadne trošku krkolomné, protože slepého prince musíte stále vést za ruku, což provádíte držením klávesy Y. Jakmile ji pustíte, princ se prostě zastaví. K pohybu samotnému slouží levá páčka a až po nějaké době se naučíte používat i ostatní klávesy. X pak slouží pro změnu princezny na vlka a zpět, A je akční a potvrzovací klávesa a Béčkem skáčete. Ani princ ale není úplně neschopný, a tak jej šipkou vlevo nebo vpravo pošlete samotného o pár kroků daným směrem a šipkou nahoru nebo dolů zvedne nebo položí určitý předmět. Vy totiž paradoxně nic neunesete, a to ani jako vlk anebo princezna.
„Ovládání vám ze začátku připadne trošku krkolomné, protože slepého prince musíte stále vést za ruku, což provádíte držením klávesy Y. Jakmile ji pustíte, princ se prostě zastaví.”
Kromě různého překážek a hladových potvůrek, najdete v lese i různé můstky, výtahy, zdviže, páky a portály. Všechny využijete pro svůj postup vpřed, některé aktivujete pákou, jiné tlačítkem v zemi. Jak už bývá u podobných her zvykem, časem se úroveň hádanek zvyšuje. Sem tam je třeba zapojit trochu víc šedé kůry mozkové, ale nikdy nejde o tak těžký úkol, aby vám způsobil vyloženě zákys. 2x jsem si sice vzal na pomoc papír a tužku, ale jednou jsem je nakonec nepotřeboval a podruhé jsem jen uvažoval špatným směrem.
Celkově se dá říct, že se úroveň na fyzice založených puzzlů zvyšuje jen lehce a až do konce hry nebudou pro průměrné hráče představovat větší problém. Snad bych jen apeloval na zvládnutí angličtiny pro pochopení jejich zadání.
Příkazů málo, ale ovládání drhne
Při hraní adventury The Liar Princess and the Blind Prince potřebujete angličtinu, nebo aspoň japonštinu, nejen abyste se vyrovnali se zadáním úkolů, ale abyste si užili i samotný příběh. Vývojáři totiž při tvorbě jasně pochopili, že v každé pohádce se skrývá trocha temnoty. Sem tam najdete při průzkumu vznášející se svítící okvětní lístky, jejichž sběrem se vám odemknou krásné umělecké návrhy a překvapivě se dovíte i něco víc k příběhu. Je jen škoda, že tyto ochutnávky z tvorby hry jsou poněkud ukryté v nabídce pauzy, protože vás dokážou krásně namotivovat.
„Když se dostanete na jádro hry The Liar Princess and the Blind Prince, tak by očividně snesla trochu okořenit.”
Když se dostanete na jádro hry The Liar Princess and the Blind Prince, tak by očividně snesla trochu okořenit. Naštěstí herní části sice nejsou tak dlouhé, aby nerušily souvislost vyprávění příběhu a příběhové části mají zase tak ideální délku, že vás jenom nakopnou do dalšího hraní. Jenže hlavní ovládací prvky by možná mohly být namapovány lépe a působí trošku nemotorné. Navíc hlavní hrdinové nejsou vyváženou dvojicí, působí až dojmem, že je jeden z páru dětí fyzicky trochu, ehm, znevýhodněný.
Na nevhodně zvolená tlačítka narazíte sice až později, ale všechny jednoduché příkazy, které můžete dávat princi, zkrátka zabírají spoustu času. Občas musíte někam přeběhnout a držet princi ruku, pak stisknout jedno z tlačítek se šipkami a pak stisknutím tlačítka A příkaz potvrdit. Na pohled to není složité, ale ani po několika hodinách hraní vám to nebude připadat přirozené.
Les, jeskyně a co? Jo závěr
Nepočítejte s nějak moc rozsáhlým světem. Les, přes který musí princezna a slepý princ projít, je stále jen les, ve kterém nenarazíte na zasněžené vrcholky hor nebo rozsáhlé vodní oblasti. Les je nádherný, jeskynní systém a útěk před ohněm vás drží v napětí, ale poslední svět je nudný a “pouze” plný teleportů. Takže ač jde o umělecky nádherně zpracované prostředí a výbornou práci s příběhem, jedná se o monotónní záležitosti, kterou drží pohromadě pouze jedno stěžejní téma.
„S potěšením sledujete příběh, plný kouzel a překvapivě hmatatelných okamžiků.”
Nakonec si musím trochu oponovat a zdůraznit, že The Liar Princess and the Blind Prince není vůbec špatná hra. S potěšením sledujete příběh, plný kouzel a překvapivě hmatatelných okamžiků. V minimalistických kresbách je skryta spousta viditelné lásky a nepřestane vás bavit ani sledovat drobné výrazy v obličeji, když prince chytnete za ruku nebo jak si vlk pročísne lokny při přeměně v princeznu.
Jenže umělecký dojem a celková konstrukce hry, její mechanické principy, prostě nejsou na stejné úrovni. Jako interaktivní pohádka by mohla být The Liar Princess and the Blind Prince dokonalá až do konce. Ve své současné podobě videohry je pro mne mírným zklamáním, které dokonale vykompenzuje závěr hry.
PS: Nezapomeňte, že po titulcích bývají ještě dovětky.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Verdikt
The Liar Princess and the Blind Prince je okouzlující 2D plošinovka s adventurními prvky, kupou hádanek, hlavolamů a s fascinujícím pohádkovým příběhem. Jistě vás bude od začátku přitahovat i povedený umělecký vzhled, lákavá hudba zajímavá monstra. Bohužel, trochu ji v hodnocení sráží neohrabané ovládání a ke konci nudný design úrovní. Ale Nippon Ichi Software opět dokázal, že podobné hry dělat umí a jakkoli se můžete cítit z hraní znuděni, závěr vás opět dostane do pozice spokojeného hráče.
