Král stříleček mění pravidla.

Reklama

Moderní válka s terorismem je komplikované téma.

Jakkoliv strašlivé byly hrůzy válek minulých, do nějaké míry bylo možné alespoň vědět, že se tyto hrůzy blíží k vám, že válečná fronta organizovaně postupuje určitým směrem. Jenže teroristé záměrně hledají způsoby, jak zasahovat bez varování a co nejblíže vašemu domovu. Jejich cílem je zasít teror do vašich myšlenek, vzít vám pocit bezpečí. Podobně neortodoxní tedy musí být při potírání terorismu také bezpečnostní složky. Staré taktiky přestávají fungovat, je potřeba adaptovat nová pravidla.

Modern Warfare se snaží tuto moderní válku ve své kampani věrně zobrazit a ačkoliv se jí to ne vždycky daří, místy se vám rozhodně zavrtá pod kůži. Tón a zasazení příběhu ale není tím jediným, co nejprodávanější (300+ milionů kusů) série stříleček mění v odvážném letošním pokračování.

Vyšlo na: PC, PS4 (recenzovaná verze), X1

Datum vydání: 25. října 2019

Žánr: FPS

Česká lokalizace: ne

Vytrženo z televizních zpráv

Příběhová kampaň Modern Warfare obsahuje několik misí, které jako by vypadly z večerních televizních zpráv v našem současném, reálném světě. Již v minulých dílech jsme viděli realisticky vyobrazené vojenské konflikty na středním východě, včetně mrazivě odtažitých operátorů zničujících leteckých sil nebo fanaticky obětavých válečníků, vyzbrojených samopaly i tanky. A zažili jsme také jeden neslavně proslulý útok na zalidněné civilní letiště. Nicméně letošní díl série jde ještě o krok dál a kromě tradičních válečných zón klade mnohem větší důraz na teroristické útoky i protiteroristické zásahy uprostřed současných západních velkoměst.

Samozřejmě nejde o nějaké tabu, je celá řada kvalitních a úspěšných filmů či seriálů, které s těmito ožehavými moderními tématy pracují. Co ale fanoušky videoher a obzvláště fanoušky Call of Duty série překvapí, je intimnost a umírněnost, se kterou hra některé z těchto scén servíruje. Jedna z nejnapínavějších misí ve hře zobrazuje zásah protiteroristické jednotky uprostřed noci v několikapatrovém domě na předměstí poklidného velkoměsta. Jak jdete budovou od místnosti k místnosti, vybaveni nočním viděním a s prstem na poušti, čeká vás celá řada nepříjemně lidských situací a nečekaných nepřátel či konfrontací, kdy budete muset bleskově rozlišovat mezi civilisty a ozbrojenými teroristy. Tato mise má možné nejmenší počet nepřátel na minutu hratelnosti v historii série, ale každá vteřina vám bude připadat jako věčnost.

Jedna z nejnapínavějších misí ve hře zobrazuje zásah protiteroristické jednotky uprostřed noci v několikapatrovém domě na předměstí poklidného velkoměsta.

Podobně šokující byl také rozjezd teroristického útoku uprostřed přelidněného náměstí v jiné misi. Musím říct, že první momenty jsem doslova panikařil, jak jsem v tom zmatku a mumraji nezvládal rozlišovat kde a kdo je vlastně nepřítel - panika, exploze, křik a všudepřítomný chaos sloužily jako dokonalá kamufláž pro hrstku zákeřně skrytých atentátníků i ozbrojenců, které jsem měl opravdu problém v pobíhajícím davu rozlišit, kromě jiného i proto, že mezi nimi nebyli jen muži. Modern Warfare samozřejmě obsahuje i tradičnější válečné operace na bojišti fiktivního ruského státu, nicméně právě ty civilní kapitoly představují největší změnu oproti minulým hrám a představují zdroj nejsilnějších momentů v kampani. Filmový zážitek dále prohlubují skvělé filmové sekvence od studia Blur, maskující nahrávání a prohlubující většinou charismatické postavy hlavních hrdinů.

Na hraně fotorealismu

Velkou součástí toho, jak mrazivě realisticky hra občas působí, je kromě samotného tématu či obsahu samozřejmě její audiovizuální zpracování. Po dlouhých sedmnácti letech jsme se dočkali zcela přepracovaného herního engine, což sebou samozřejmě přináší klady i zápory. Jednoznačným kladem je mnohem kvalitnější nasvětlování scény (včetně volumetrické mlhy i její interakce se světlem) a často téměř fotorealistické zpracování prostředí, postav i zbraní, především v menších interiérech. Tuto herní sérii původně rozjížděli zkušení filmaři z Hollywoodu a její výpravně filmová DNA je cítit dodnes, ačkoliv místo "romantických" válečných dramat typu Zachraňte vojína Ryana hra nyní připomínáš spíš výše zmíněné televizní zprávy nebo filmy typu Sicario.

Jak jsem ale zmínil, nová technologie sebou přináší také nové problémy. Zatímco jsme se dočkali zatím největších bojišť v historii série, obzvláště v multiplayeru, kde na jedné mapě může být až 64 hráčů, cena za tuto rozlehlost je vysoká. Obnáší především "mikro-lag" v animacích postav, kdy za určitých okolností (slabší ping, příliš mnoho akce zároveň) dochází k vynechávání nebo zpožďování určitých fází animace postav, takže se postavy hýbají citelně trhaně a nepřirozeně. Je to problém, který se dostaví jednou za čas a není nikdy natolik zásadní, že by měl přímý dopad na samotnou hratelnost, nicméně hra v takových momentech prostě vypadá nepřirozeně a rozbitě, tím spíš, v jakém jsou kontrastu s jinak excelentním dojmem z grafiky celkově.

Mnohem kvalitnější nasvětlování scény a často téměř fotorealistické zpracování prostředí, postav i zbraní.

Co se ale povedlo absolutně dokonale a povyšuje to celý zážitek ze hry na úplně novou úroveň, to je ozvučení. Nepochybně jde o kombinaci nové technologie s reálnými zdroji a špičkovou prací zvukařů, ale zbraně v této hře zní výrazně lépe a reálněji než v jakékoliv dosavadní Call of Duty. Dokonce si troufnu prohlásit, že zní i lépe, než v Battlefield sérii, která je tímto proslulá. V praxi to znamená, že zadunění výstřelu z brokovnice vás doslova kopne do břicha a při spuštění palby z kulometu snadno přijdete o uši. Společně s tradičně rychlou úmrtností AI nepřátel i hráčů to drasticky posiluje dojem ze smrtících schopností vašich zbraní. A samozřejmě to funguje mnohem lépe na kvalitních sluchátkách, než na sebelepším domácím kině.

Proti lidem

Příběhová kampaň hry má nějakých 5 - 7 hodin, pokud ji tedy hrajete na některou z nižších obtížností. Jakmile se rozhodnete s ní prát na některou z těch realistických, můžete v ní být podle vašich schopností zasekaní i několik dní. Osobně mi nijak nevadí její "krátkost", zastávám názor, že je mnohem lepší špičkově vybroušená a citlivě dávkovaná zábava na kratší dobu, než rozbředlejší natahovaná záležitost. I na tomto malém prostoru se ale může stát, že vás některé mise stihnou zprudit - to bude záležet na tom, jak moc se vžijete do příběhu a situace postav v těch méně akčních pasážích. Každopádně dříve nebo později budete na konci příběhu a nastane čas pro vstup do multiplayeru.

Zde najdete prozatím (tvůrci postupně přidávají nové módy pomocí patchů) relativně tradiční mix gun-and-run bezmyšlenkovité bleskové akce s poněkud taktičtějšími módy. Zatímco ta první se vyznačuje menšími mapami a téměř okamžitým respawnem po smrti, taktičtější módy se hrají pomaleji a po smrti musíte buď počkat na oživení od spoluhráče nebo sledovat zbytek zápasu z jeho pohledu. Tvůrci také postupně experimentují s velikostí map a týmů, takže jsme se třeba dočkali dvou různých variant na týmový deathmatch (s 12 nebo 20 hráči). Samozřejmě nesmíme zapomenout na zbrusu nové režimy typu Gunfight (bleskové zápasy dvou na dva s jedním životem) nebo Ground War (ta sice není zas tak nová, ale počet 64 hráčů na mapě a přítomnost vozidel ano).

Tvůrci postupně experimentují s velikostí map a týmů, takže jsme se třeba dočkali dvou různých variant na týmový deathmatch.

Vaše řádění v multiplayeru je podpořeno tradičně hlubokým systémem odemykaní nových zbraní, schopností, postav a příslušenství. Obzvláště všemožné přídavky na vaši zbraň (zaměřovače, držáky, tlumiče apod.) působí ještě pestřeji než dříve a jejich dopad na hratelnost je neoddiskutovatelný. Díky tomu je dobrá šance, že si rychle najdete nějakou tu svoji oblíbenou hračku (aktuálně se zdá, že meta je MP5 samopal a M4 puška) a bude vás bavit s ní odemykat další a další vylepšení. Hra vás také motivuje ke zkoušení nových věcí pomocí specifických úkolů za bonusové zkušenosti. Jinak asi nikoho nepřekvapí, že konzolisté si okamžitě vypínají crossplay s PC hráči (aby nebojovali ovladačem proti klávesnici a myši). Nicméně Ground War tohle vypnutí neumožňuje (asi z obavy o dostatek hráčů?). A na druhou stranu jsem slyšel příběhy, kdy se konečně sešli pohromadě kamarádi z konzolí a PC v jednom týmu.

Zápisky z bojiště

První víkend s novou Call of Duty na mě každopádně udělal dobrý dojem - hra se tradičně skvěle ovládá, její důraz na moderní realismus je příjemnou změnou oproti všemožným fantaskním a nesmyslným střílečkám, stejně jako oproti nekonečnému opakování historických válek s jejich arzenálem. Těch 10 map se sice relativně rychle okouká, nicméně stačí změnit herní režim a hned se proberete ze stereotypu. Fajnšmekři si mohou opět zapnout "realistický" mód bez herních ukazatelů. Citelnější důraz na pestrost arzenálu i prostředí se projevuje kromě jiného dominancí určitých taktik a zbraní na určitých místech ve hře (campeři mají žně, čemuž ještě napomáhá poněkud opožděný systém střídání stran během boje), ale jsem si jistý, že tohle budou tvůrci ladit a hráči proti tomu najdou účinné proti-taktiky. Mnohem důležitější bude vyladit místy nesmyslné spawnování a případně nějak podchytit onen občasný "mikro-lag" animací, pokud to vůbec půjde.

Co mne ale hodně zklamalo, to je režim Spec Ops. Čekal jsem od něj to samé, co v minulosti - špičkově vystavěné dramatické mise pro coop několika hráčů, které si skoro v ničem nezadají s těmi z hlavního příběhu. Bohužel ale působí mnohem více jako mapy osázené boty, kteří se vyloženě nefér spawnují všude kolem vás a podle všeho je ani není možné takticky vyčistit, než se přesunete k dalšími cíli mise. Přísné checkpointy tomu také nepomáhají, takže ve výsledku je skoro nemožné jakoukoliv z těchto misí dokončit s random matchmaknutým týmem. Potřebujete čtveřici sehraných a komunikujících přátel - i potom to ale bude boj o nervy. Je to tím větší škoda, že Spec Ops navazují na příběh hlavní kampaně a rozšiřují jej, i pomocí dalších filmečků. Paradoxně je za těchto okolností lepší zábava hrát místní hordu (mód Survival, exkluzivní na rok pro PS4), protože tam je spawnování nepřátel alespoň trochu kontrolované a smysluplné.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.

Verdikt

Pokud bych hodnotil pouze příběhovou kampaň, asi bych jí navzdory relativní krátkosti udělil ještě o bod více. Sice nemusí sednout každému a zpracování silných témat v ní může někomu připadat povrchní... jenže mi v jejím průběhu opakovaně naskakovala husí kůže a donutila mne přemýšlet nad praktickými aspekty moderní války s terorismem. Tomu přispívá skvělá výprava, podpořená novými technologiemi. Multiplayer nabízí tradičně pestré menu s náležitou hloubkou, byť ho trochu trápí technické porodní bolesti. Fanoušky potěší důraz na moderní realismus prostředí, výzbroje i postav. Uvidíme, co přinesou budoucí přídavky.