Téměř absolutní a zcela okouzlující zážitek.

Reklama

Letošní listopad by se dal považovat za takový zvířecí měsíc, jelikož hned na jeho počátku jsme se dočkali liščích peripetií s polární září ve Spirit of the North, v půlce vyšla nová Pokémoní dobrodružství na Nintendo Switch a nyní tu máme vlčí cestu za vykoupením vlastní duše v Lost Ember.

Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4 a Xbox One (Nintendo Switch později)

Datum vydání: 22. listopadu 2019

Žánr: Adventura

Česká lokalizace: Ne

Tu si vzalo na starost německé (pouze pětičlenné) studio Mooneye, sídlící ve městě Hamburk. Ti na svém prvním herním dítku pracovali téměř od svého založení v roce 2014. O dva roky později se titul dočkal svého oficiálního představení na výstavě Gamescom a již v tu dobu okouzlil obrovské množství lidí, za což mohla především vyloženě kouzelná vizuální stránka a samozřejmě roztomilý hlavní protagonista.

Vývoj titulu se ovšem táhl trochu déle, než se očekávalo, jelikož autoři během procesu vytváření narazili na některé překážky. Každopádně konec dobrý, všechno dobré, takže se tyto zvířecí eskapády konečně letos dočkaly svého vydání. A rozhodně všechny fanoušky podobně laděných her potěší, že na nich tento lehce problematický zrod není vůbec znát.

Zrada, ztráta, ctižádost a selhání

Příběh se točí kolem dvou hlavních protagonistů. První z nich je vznešený vlk, jenž je schopný se vtělit do ostatních zvířat a druhým je zbloudilá duše z kmene Yanrana, která netuší, proč a jak se ocitla na tomto místě. Tento na první pohled nesourodý pár se na počátku hry dá dohromady, a vydá se na společnou cestu do Města světel (City of Light), během níž se dozvídá podrobnosti o jejich životě, vzájemném vztahu a samotné kultuře kmene.

...příběh, jehož vyprávění se uskutečňuje skrze různě aktivované projekce z minulosti a kreslené filmečky, je jedním ze dvou hlavních důvodů, proč si hru zahrát.

Více vám už rozhodně nechci prozrazovat, jelikož právě tento velmi emotivní příběh, jehož vyprávění se uskutečňuje skrze různě aktivované projekce z minulosti a kreslené filmečky, je jedním ze dvou hlavních důvodů, proč si hru zahrát. Zároveň dojde i na pár zvratů, jejichž odhalení ve výsledku nenechá jedno oko suché (minimálně v případě citlivějších jedinců), o což vás rozhodně nechci připravit.

Tato pouť pak na první dohrání zabere necelé čtyři hodiny času. To se nemusí jevit jako příliš, ale v případě podobně laděných her je tato krátkost většinou vykoupena dodaným zážitkem, což tady platí na sto deset procent. Patříte-li ale k lidem, co musí pročesat každý kout, může se délka hry vyšplhat až klidně k nějakým osmi hodinám. K tomu rozhodně věřím, že po uběhnutí delšího časového úseku se budete ke hře rádi vracet, podobně jako k Journey a Abzû, jelikož i přes více explicitní narativ ji nechybí velká dávka poetiky.

Proměnlivá duše

Jádro hratelnosti je posléze zcela prosté, jelikož jde ruku v ruce s příběhem. Vaší hlavní aktivitou bude cestování z bodu A do bodu B. To by se na první pohled mohlo zdát jako nesmírně nedostatečné a ve výsledku monotónní. Jenomže Lost Ember skrývá v rukávu jeden trumf, jenž toto putování geniálně oživuje.

Jak jsem totiž již předestřel, tak hlavní protagonista v podobě vlka oplývá speciální vychytávkou, jíž je možnost vtělení se do jiných zvířat, která na svých cestách potká. Každý z těchto zástupců roztodivné fauny oplývá různými schopnostmi, jejichž užití je vyžadováno k překonání překážek, které vám brání v cestě k vytouženému cíli.

...převtělování zajišťuje přesně onu potřebnou variabilitu hratelnosti, abyste se nestihli během svého průchodu hrou nudit...

Tento systém převtělování zajišťuje přesně onu potřebnou variabilitu hratelnosti, abyste se nestihli během svého průchodu hrou nudit, jelikož před vás hra může klást pořád nové výzvy a neustále představovat trochu jiné herní mechaniky.

Mimo tuto hlavní cestu titul nabízí i poměrně úctyhodné množství sběratelských předmětů, jejichž počet se vyšplhal na 236 kousků. Mezi tyto objekty patří různé druhy hub, několik artefaktů (ty více nastiňují historii prostředí) a šest legendárních zvířat.

Audiovizuální žranice

Kde ale hra vyloženě exceluje, je grafické podání. Vybraná paleta barev se perfektně hodí ke zvolené stylizaci, což společně vytváří neskutečně překrásná prostředí, v nichž se častokrát zastavíte a budete jen s otevřenou pusou zírat. Frekvence „wow“ a „awww“ momentů je natolik velká, že při hraní zcela bezpečně zapomenete na ošklivou šedou realitu. Tvůrci do budoucna slibují i podporu headsetů pro virtuální realitu, na níž se upřímně neskutečně těším.

Frekvence „wow“ a „awww“ momentů je natolik velká, že při hraní zcela bezpečně zapomenete na ošklivou šedou realitu.

Pozadu nezůstává ani hudba. Její podmanivé tóny s bravurou doplňují události na obrazovce a společně s vizuálem tvoří neomylný tandem, jenž před vás klade absolutní smyslovou extázi (a prý, že to bez drog nejde). No a aby toho nebylo málo, tak se na závěr dočkáme naprosto božské folk popové písničky All That You Are od Solid Audioworks.

I diamant má občas kazy

Doteď to tedy vypadá, že Lost Ember je bezchybnou hrou. Ovšem pár nešvarům se bohužel vyhnout nepovedlo. Ovládání je občas trochu kostrbaté, kdy je přesnost povětšinou sprostým slovem (díky bohu po vás není příliš vyžadována) a třeba takové ovládání kolibříka je v užších prostorách vyloženě za trest.

Svoji přítomnost hlásí i pár bugů...

Svoji přítomnost hlásí i pár bugů, díky nimž se příležitostně zaseknete v textuře a jediným možným východiskem je načtení nejbližšího checkpointu. Každopádně se nejedná o nic příliš častého a reálně se mi to během průchodu stalo dvakrát. Optimalizace je povětšinou naprosto v pořádku, kdy jediná výjimka je jedna velmi zalesněná lokace ke konci hry, ve které dochází k ohromnému propadu snímků za vteřinu. Ta ovšem trvá jen pár minut a přežít se dá úplně bez problémů.

Všechny tyto potíže ovšem nijak nezabraňují plnému užití si tohoto překrásného interaktivního příběhu, který ve vás po jeho dohrání zanechá jen pozitivní pocity. Pokud se Mooneye Studios po tomto kousku vrhnou na něco podobného, vůbec bych se nezlobil. Takovýchto her je stále málo.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.

Verdikt

Okouzlující příběh, jenž je zasazen do takřka pohádkových kulis, dojímá, fascinuje a především baví, čemuž přispívá i velmi podařená mechanika převtělování. Udělení absolutní známky brání pouze v jistých případech kostrbaté ovládání a nějaký ten všetečný technický prohřešek.