Velkolepá terénní výprava s těžkými náklady z Michiganu až na Sibiř.
Když šikovný ruský programátor Pavel Zagrebelnyj asi před sedmi lety přišel s nápadem na offroadový simulátor, v němž budete pomalu a opatrně převážet náklady v drsném terénu ruské tajgy, skoro nikdo by si tehdy nevsadil, že se tento žánr pro klidné a přemýšlivé řidiče tak ujme. Jeho řada Spintires, pro níž se inspiroval u videí a filmů o ruských terénních řidičích, a vytvořil ji v kooperaci s anglickým studiem Oovee Games, dala tomuto odvětví tvář. Do dneška ke Spintires přibyla trojice datadisků a celá série prodala hodně přes milion kopií.
A tak nebylo divu, že do slibně rozjetého vlaku záhy naskočil i francouzský vydavatel Focus Home Interactive, který před třemi lety vydal duchovního nástupce Spintires v podobě velmi podobné hry MudRunner. Její tvůrce, velké a nyní známé nadnárodní studio Saber Interactive, totiž po široce medializovaném rozchodu s Oovee Games kontaktoval sám Zagrebelnyj a nabídl jim své služby v oblasti počítání herní fyziky skrze svůj vlastní proprietární nástroj VeeEngine. V něm ostatně navrhl celou jízdní fyziku Spintires, a co ve svém enginu nezvládl, to doplnil v zakoupeném enginu Havoc.
- Platforma: PC (recenzováno), PS4, X1
- Datum vydání: 28. 4. 2020
- Výrobce: Saber Interactive (USA)
- Vydavatel: Focus Home Interactive (Francie)
- Žánr: automobilový simulátor
- Česká lokalizace: ano
- Multiplayer: ano (online 2-4 hráči)
- Dat ke stažení: 12,2 GB (PC)
- Herní doba: 30+ hodin
- Přístupnost: 3+
- Prodejní verze: digitální (PC na Epic Games Store) / krabicová
- Cena: od 999,- (Xzone) / od 1100,- (Epic)
Zagrebelnyj nato začal spolupracovat s ruskou a ukrajinskou pobočkou Saber Interactive, takže jeho rukopis nechybí ani v sérii MudRunner. I na zbrusu novém druhém dílu SnowRunner se podílel jako odborný konzultant. Nicméně jeho VeeEngine už ani nebyl potřeba, protože za ta léta od jeho stvoření již dost zastaral (viz naše recenze posledního Spintires: Chernobyl 6/10) a v Saber Interactive jsou natolik zkušení, aby si s herními enginy poradili sami. I nadále tak jako v původních titulech Spintires a MudRunner využili služeb velmi schopného Havocu, ale jádro své nové hry SnowRunner již kompletně vytvořili na svém interním enginu Swarm, jenž se velmi osvědčil např. na World War Z.
Pro Saber je SnowRunner již druhou letošní hrou, protože nedávno znovu v modernější edici vydali trialové motorky MX Nitro Unleashed a to mají před sebou ještě práci na reedici prvního Crysis, jež má vyjít ještě letos. Nicméně v pěti pobočkách a v sedmisethlavém týmu jde jak vidno práce pěkně od ruky. Nový SnowRunner je postaven opět na tom stejném a osvědčeném principu, jaký stanovil Spintires i předchozí hry MudRunner. Tedy opět se všechno točí kolem řízení lehkých i těžkých terénních i silničních vozidel a opatrného převážení různého nákladu po cestách a hlavně necestách.
O několik generací vpřed
Vůbec bych netipoval, jak je původní MudRunner, starý pouze tři roky, oproti novince neskutečně zastaralý prakticky ve všem. Je to tím, že oproti MudRunneru, který ještě patřil spíše do generace amatérsky pojatých Spintires, je nový SnowRunner doslova od podlahy přepracovanou, zmodernizovanou, rozšířenou a vytvořenou hrou, která ctí a využívá všech současných moderních herních trendů. Všechny dřívější hry a datadisky od MudRunneru po Spintires vedle novinky rázem vypadají jak levné studentské a málem amatérské pokusy.
Prezentace a uživatelské rozhraní je nyní pohledné, přehledné a na výši doby, ovšem v hlavním menu již nenajdete z minula samostatné herní režimy tutoriálu a výzev (Challenge), protože ty jsou nenásilně a nenápadně zakomponovány přímo do hlavní kampaně. Ta je vedle tradiční online kooperace až ve čtyřech jediným a obřím jízdním režimem, přičemž koop je úplně to samé, pouze s partou stejně naladěných řidičů. A úplně byl vypuštěn Hardcore režim, takže plně manuální řazení jednotlivých stupňů již není možné. Herní svět je nyní skoro čtyřnásobně rozlehlejší než v minulém díle, když ve třech světových lokacích nabízí jedenáct velkých map s celkovou rozlohou 30 km².
Na úvod navštívíte největší mapu podzimního amerického státu Michigan podobnou té z MudRunner: American Wilds, ale stačí v prostředí objevit a dojet k první garáži, načež už po pár hodinkách ve hře můžete naprosto svobodně přecházet i na další dvojici lokací, kterou je zimní a hustě zasněžená Aljaška a letní ruský Tajmyr, jenž zase odkazuje na mapu prvního Spintires. Mapy jsou na poměry série slušně rozlehlé a jak jsem psal, tak se dělí ještě na jedenáctku menších oblastí. Kamkoli vyjedete, tam můžete jet. Mezi hlavními lokacemi se přesouváte buď z garáží, nebo v rámci stejné lokace můžete rovnou dojet k tunelům, jež všechny dílčí mapy v lokaci navzájem propojují. Vždy je to ovšem s minimálním nahráváním.
Jakmile dojedete, nebo se přesunete do nějaké nové mapy, máte otevřenou, resp. odkrytou jen malou část. Prostředí prozkoumáváte jednak obyčejnou jízdou do nových krajů, ale hlavně objevováním a výpravou k jedné z více než 50 vyhlídkových věží. Když k vížce dojedete, což není vždy úplně snadné, protože vyhlídky jsou často v naprosto šíleném terénu, odkryjete si kolem ní hodně velkou část mapy, a co je podstatnější, v prostředí si odemknete i ikonky mnoha různých činností a míst, co dělat a kam se vydat. Občas jsem si sice u věží připadal jako v Assassin's Creed, ale je to jen jedna z výhod velkého a plně otevřeného světa SnowRunneru, který v sérii nemá obdoby.
Jen pro trpělivé
Asi budete vědět, o čem mluvím, když se mi kolikrát stalo, že jsem dojel pár metrů k výseči u věže nebo u jiného místa, ale po dlouhém čase brodění v brutálních terénech jsem již totálně zapadl, že nepomohl ani jinak velmi praktický naviják. Vystoupit a dojít to v holínkách nelze, tak co dělat? Vždy se můžete vzdát a restartovat se v nejbližší garáži, ale to zase budete muset absolvovat to martyrium zapadání znovu. Případně vám může v koopu pomoci druhý kolega, nebo ještě lze přesednout do jiného vozidla a to zabořené si sami vytáhnout.
Poslední datadisk Černobyl do Spintires je proti typickému terénu SnowRunneru naprostá selanka a pevná panelka, pročež tady co pár kilometrů máte co dělat, abyste s pomocí čtyřkolky, redukce, uzávěrky i navijáku vůbec projeli! Ale takto to má i minulý MudRunner, takže v sérii je všechno v nejlepším pořádku, načež obyčejný dovoz dřeva z jedné vesnice do druhé kousek dále vám může klidně zabrat i půlhodinu skoro marného snažení. Na severu Sibiře mě absence zpevněných cest nepřekvapuje, ale je dobré, že podobné bahnité zapadákovy mají v pojetí hry dokonce i ve vyspělejší Severní Americe.
Povrch, jehož parádní a velmi realistické deformace přesně podle vaší stopy počítá engine Havoc, rozlišuje osm základních materiálů: asfalt, bahno, beton, hlínu, kameninu, led, vodu a sníh. Takové pokročilé tváření terénu, jako uvidíte za svým vozem zde, doposud nenabídla žádná jiná hra. A třeba takový závodnější Overpass z nedávné doby je po této stránce vedle SnowRunneru naprostým propadákem. Nicméně počítání vyspělé fyziky povrchu, vozidla i jízdy samotné je velmi náročná činnost, takže mě v kontextu výtečné, jemné a velmi realistické grafiky ani moc nepřekvapilo, že se hra cuká i na silných sestavách.
Na té své (i5 3,5 GHz / 32 GB RAM / GTX-1080 8 GB) jezdím při WQHD rozlišení (2560 x 1440 bodů) cokoli na maximum, a to včetně Spintires i MudRunneru, ale novinka nejen že vůbec nebere v potaz synchronizaci, ale i na nižší grafické předvolby neustále skáče od 70 až ke 30 snímkům jako splašená, přičemž to nevylepšila ani první 6,7 GB velká záplata. Je to stejné na všech mapách, pouze drobně lepší z pohledu uvnitř kabin, který není tak výpočetně náročný jako volná kamera za vozidlem. Na konzolích (i těch silnějších) kvůli náročné fyzice hra vypadá trochu hůře než na PC a nefungují na nich ani zrcátka. Kabiny jsou oproti silně zjednodušeným interiérům předchůdce již unikátní, reálné, samozřejmě animované a s volnou kamerou v plných 360°.
Nově přibyla i druhá vzdálenější kamera zvenku, která zpřehlední zejména náhled na jízdní soupravy s přívěsem či návěsem. Jedno místo má hned za tahačem a druhou pozici až za taženým vozidlem. Malá drobnost, ale jak praktická! A samozřejmě ani venku nechybí volný pohled kolem dokola i možnost zoomování kamery. Ta ucukaná a splašená grafika je asi jedinou větší chybou hry, protože jinak je obraz na PC naprosto fantastický. Nebe samo pomalu plyne, z bažin stoupá mlha, sem tam lehce i silně sprchne a vše dostane mokrý nádech. Na Aljašce se třpytí jemně padající sníh, pod koly se kutálejí malé i velké šutry, ani voda nevypadá špatně.
Takové bažiny uprostřed sibiřských nebo michiganských lesů v noci, to je za žalostného kvákání žab za volantem a v tom oparu reflektorů až hororový pocit, to vám řeknu! Ještě, že nejde vystoupit ven, protože jsem každou chvíli čekal, že mi na kapotu skočí Pes baskervilský nebo nějaká podobná potvora z bažin. Takže počasí i denní doba je dynamická, ambientní i motorové zvuky jsou parádní, připomínám oproti dřívějšku nyní již funkční zrcátka, ale jednu výtku bych na ten znamenitý svět stejně měl. Možná už jsem trochu hnidopich, ale zdejší prostředí je ke škodě totálně mrtvé. Nikde žádný provoz, nikde žádní obyvatelé, nikde ani žádná zvířata, která byste vyplašili. Přitom vesniček tu je dost, za okny nějaký humbuk zní, ale ven již nikdo nevyjde.
Amatérský překlad
Co mají skoro všechny terénní simulátory společné, to je česká (a vesměs špatná) lokalizace. To, že někde vypadne písmenko bych ještě chápal, ale texty překládal někdo, kdo nemá o automobilech ani páru a konstrukci vozidel vůbec nerozumí. Pár příkladů: nízký stupeň má být správně redukce nebo krátký převod, když se tu motor zadrhne, tak to znamená, že zhasl, kroutivý moment je šílený blábol, který si překladatel vymyslel, protože se má správně nazývat když už tak kroutící, či lépe točivý moment. A to, že „převodovka pomáhá řídit rychlost”, to je už je skoro náznak poplašné zprávy, protože to je naprosto zavádějící blbost!
Pro maximální potěšení bych ještě prosil možnost blikání či podrobnějšího nastavení světel od parkovaček po dálkové (nyní vypnuté nebo potkávačky), ale klakson již nechybí. Trochu rušivé je ale drtivé přehmatávání řidiče z pohledu v kabině i při jemném zatočení, ovšem podobnou ruční ekvilibristiku má i předchozí MudRunner. A občas narazíte na drobnou chybku v prostředí, kdy je vozidlo zabořené do povrchu, případně listí, sníh či prach zůstane trčet ve vzduchu. Opět se můžete spolehnout na plastickou 3D mapku každé z jedenáctky lokací, na níž přehledně vidíte nejen všechny oficiální silnice a cestičky, ale i všechna důležitá místa. 3D mapka se postupně zaplňuje různými misemi a úkoly, kterých tu je přesně 215.
Minule to bylo jen o převážení nákladů tam a zpět, nyní je činností osmero druhů, ale dovoz materiálu tu stejně jako dříve hraje jasný prim. Občas narazíte na nějaké to zpestření v podobě odtahu, vyprošťování nebo nakládání, ale moc velkou variabilitu v jízdách určitě nečekejte. Jenže když pak na stavbu mostu dovezete ocelové profily, z nichž se hned v působivé animaci postaví mostovka, načež ještě dodáte dřevěné plaňky, z nichž se objeví vozovka, hned máte o motivaci postaráno, protože přímo vidíte, že vaše těžká práce závozníka nese velké plody.
Lehké a krátké zavážky na jedno otočení hra pojmenovává jako úkoly, zatímco delší rozvoz na více kol a s potřebou více materiálu jako zakázky, které se vám objevují od různých firem, jak si rozkrýváte každou lokaci. A existují tu také dlouhé regionální zakázky, jež by ale měly být označeny spíše jako meziregionální, protože pro ně naberete náklad třeba v jedné mapě, zatímco jej přes spojovací tunely musíte dopravit do jiné. A nakonec tu jsou také závody, tedy závozničení, na které máte jen omezený čas.
Parádní sovětské strojovny
Kromě rozlehlého světa dvou kontinentů (další mapy jako Kanadu, ruskou tundru a Wisconsin si tvůrci nechávají do budoucích placených přídavků) nelze míti křivého slova ani na obsah vaší garáže. Ze čtyřiceti vozidel je 18 plně licencovaných (Ford, CAT-Caterpillar, Chevrolet, Freightliner, GMC-General Motors Corp., Hummer, International, Pacific, Western Star) a zbytek sice bez licence, ale vždy se jedná o vozy vymodelované podle těch skutečných. Takže kromě těch výše zmíněných značek tu narazíte např. na Ladu Nivu, podvozek obrněných transportérů BTR-4 a BTR-80, dále vozidla podle modelů značek BAZ, Dodge, GAZ, KAMAZ, KrAZ, MZKT-Volat, Oshkosh, Trekoz, UAZ, URAL a ZIL. A všechny mají své autentické kabiny.
K tomu ještě máte 25 přívěsů, návěsů a nástaveb, kdy jeřábem pak můžete své zásilky (těch je 21 druhů) nakládat i manuálně, a všechna vozidla lze velmi široce upravovat. Pro každé je připraveno kolem 60 různých dílů a komponent, od silnějších agregátů přes speciální převodovky a doplňky karoserie až po nové laky. Za splněné zakázky totiž dostáváte jednak peníze na nákup nových vozidel a doplňků (několik jich ale najdete i na mapách zadarmo) a jednak zkušenostní hvězdičky, za něž se vám zase odemyká různý obsah hry od dalších misí po nové lokace.
Samozřejmě, pro někoho i přes tu nespornou snahu vývojářů o větší rozmanitost může být zdejší ježdění po chvíli již dost stereotypní, ale přiznejme si, že SnowRunner není hrou pro každého, podobně jako třeba naše kamiony od SCS Software. A nám, klidným řidičům od přírody to nijak nevadí. Nicméně díky obřímu prostředí, mnoha vozidlům, oficiální podpoře modů (z portálu mod.io, bohužel nikoli přes Steam Workshop) a stovkám úkolů tu fanoušci žánru utratí dlouhé desítky hodin takového terénního poježdění na reálném základě, jaké se doposud žádné jiné hře nepovedlo.
SnowRunner si pro všechny platformy zakoupíte na Xzone.cz v krabičkových verzích od 999,-. Jako stahovatelný bonus zdarma do vyprodání zásob ke hře obdržíte exkluzivní tahač Navistar 5000-MV v moderní vojenské digitální kamufláži:
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Ve svém žánru naprosto bezprecedentní titul s obrovskou porcí obsahu a výtečným audiovizuálem, který je pro všechny virtuální řidiče těžké techniky jasnou jedničkou. Škoda těch několika technických chyb, ovšem ani ty nezakryjí příjemný fakt, že do takto pečlivě pojatého simulátoru terénní jízdy jsme ještě nikdy nenasedli.
