Krátké DLC ale dokáže ze sebe vymáčknout maximum.
Patřilo to k jedněm z nejpřekvapivějších oznámení večera, když se před více než týdnem udílely The Game Awards. Studio Santa Monica si pro fanoušky série o holohlavém válečníkovi Kratovi připravilo dárek. Minulé úterý vydalo přídavek k poslednímu dílu série God of War, který má podtitul Valhalla. Nabízí epilog k loňskému Ragnaröku a přináší kus nového příběhu či inspiraci roguelite mechanikami. To vše pro majitele původní hry zdarma.
Nečekala jsem nic moc velkého: nějaké to bojování, pár vtípků, možná i narážky na předchozí dění v Ragnaröku. Ale musí se vývojářům nechat, že ačkoliv je DLC poměrně krátké, dokáže samo ze sebe vymáčknout maximum.
Epilog těsně navazuje na plnou hru a prozkoumává Kratovy nejistoty a vzpomínky na Řecko. Svým způsobem tak potěší fanoušky novějších i těch starších kousků. Když se Kratos před pěti lety “přestěhoval” ze slunného jihu na mrazivý sever a vyměnil i mytologii a bohy, kterým pouští žilou, část fanoušků to rozladilo. Válečníkovi přibyl plnovous a syn, začal být přemýšlivější. Valhalla však spojuje oba světy. Nejde samozřejmě o zcela novou hru, ale občasné nakouknutí do minulosti potěší.
Krata do Valhally, kde smrt neznamená konec, ale prostor ke zlepšení, pozval záhadný dopis. Co je jeho smyslem? Kdo ho napsal? A co na konci na svalnatého Sparťana čeká? Kratos prochází jednotlivými arénami, kde bojuje s více či méně známými nepřáteli, a podstupuje u toho jakousi terapii. Na pase mu bimbá Mimirova hlava, se kterou řeší své pochybnosti, zklamání i nepříjemné vzpomínky. Pozornější hráči si na některé budou pamatovat - třeba na kapitána lodi hned z prapůvodního dílu z roku 2005, kterého Kratos dost nevybíravě nechal zemřít.
Není to ale jen pomrkávání skrz easter-eggy, DLC využívá Kratovu minulost komplexněji. Ukazuje momenty, kdy dnes už vyrovnanější válečník býval plný hněvu a neměl problém ignorovat smrt a trápení “obyčejných” lidí, stojících mu v cestě. Ale připomíná i jeho vleklý spor s řeckými bohy, a to zdaleka nejen s Arem.
Sám příběh se vejde do zhruba pěti hodin, i když samozřejmě záleží, jak moc vám bitkaření s Kratem jde a jakou obtížnost jste si nastavili - celkem jich hra nabízí pět, přičemž DLC obsahuje taky "endgame výzvu", u které se na nejvyšší obtížnost zapotil i sám vývojářský tým. Jinak tu najdete vše, na co jste v roguelite titulech zvyklí.
Jakmile Kratos zemře, vrátí se na začátek - neexistuje žádné ukládání. Což mimochodem zamrzí, když vám hra během pár hodin už poněkolikáté spadne (z nějakého důvodu je v mém případě Valhalla až nezvykle nestabilní, když se rozhodnu hrabat v Kratových dovednostech a percích).
Postupně se ale hrdina může vylepšovat, protože po cestě sbírá nejen měnu, která mu vydrží pouze během jednoho “runu”, ale taky suroviny, jež mu zůstanou i po smrti. Za ně si může trvale zvyšovat atributy jako sílu nebo vitalitu, posilovat zdraví a zuřivost, ale taky rozšiřovat nabídku bonusů, na něž později narazí v arénách. Vlastně nejde o nic, co byste z jiných roguelite her neznali.
Valhalla připomíná i Kratův vleklý spor s řeckými bohy, a to zdaleka nejen s Arem.
Pro ty, kdo si užívali akční souboje v God of War, je ovšem velmi lákavá otevřenost Kratových možností. Hned od začátku do Valhally nakráčí se všemi odemčenými dovednostmi, které mohl mít v základní hře, i s trojící zbraní: sekerou, čepelemi a kopím. Průchody však nejsou stejné, jak už to v tomhle žánru bývá pravidlem. Hned na startu si vyberete štít, talisman nebo třeba způsob využití zuřivosti. A taky zbraň, na kterou se chcete alespoň v prvních arénách soustředit. V truhlách pak nacházíte zbraňové i perkové glyfy, které nabízejí různé speciální efekty, nebo runové útoky. Podle toho, jakou odměnu byste uvítali, si vybíráte cestu vedoucí k cíli.
V tom Valhalla funguje výborně, stejně tak v pestrosti soubojů, které nabízí. Trochu jim však chybí tempo. Kratos i Mimir, který ho jako jediný doprovází, rádi mudrují, a pokud se chcete dozvědět více, občas se musíte zastavit a poslouchat, než otevřete další bránu. Dialogy jsou naprosto v pořádku a jedna z největších kvalit severských dílů God of War. Jenže arény navíc od sebe oddělují ještě nemalé prostory, ve kterých se nebojuje (a právě spíš povídá). To vše ubírá průchodům na dynamičnosti, pokud se tedy nerozhodnete bezhlavě utíkat vpřed.
Pořád to ale Valhallu jako takovou nesráží. Tahle experimentální jednohubka potěší především ty, kdo si oblíbili samotnou sérii God of War, a ostatně pro ně je i přímo určená. Fanoušky rychlých roguelite her ale ničím nepřekvapí.
Verdikt
Kratos se vrátil v krátkém vánočním dárku, který vám však může příjemně zkrátit čekání na štědrovečerní večeři. Jako předkrm podává souboje, které jsou stejně povedené jako v hlavní kampani, hlavním chodem je až nečekaně propracovaná příběhová stránka a dezertem experimentování s roguelite mechanikami. Škoda jen některých technických problémů, které obzvlášť ve hře bez možnosti ukládat zabolí.
