Druhý díl Dragon Age rozhodně není žádný propadák. I přesto se názory hráčů a fanoušků podstatně liší. Někteří jsou vyloženě zklamáni, další čekali něco jiného, jiní zas vynášejí hru do nebes a i já mám na hru samozřejmě nějaký názor. A právě o tom je tento článek. O názorech občasných hráčů, zatvrzelých fanoušků, zkrátka všech, co přišli s Dragon Age II do styku a nebojí se kritizovat jakýkoliv aspekt hry.
Příběh a dialogy
Pohled hráčů: Na samotnou dějovou linku moc stížností není. Hawke i jeho parta jsou zkrátka skvěle vymyšlené postavy, u nichž je radost sledovat jejich vývoj a život ve hře. Příběh šampiona Kirkwallu má holt už od začátku rozhodně čím zaujmout, nabízí spoustu dějových zvratů, nějakou tu love story, nechybí ani trocha zrady a intrik, navíc jde vlastně o příběh obyčejného člověka, takže je spoustě hráčů docela blízký. Jediným výrazným problémem je jeho délka, za kterou by se mělo BioWare vážně stydět. I tak se ale příběh většině hráčů očividně zalíbil a je obecně považován za jeden z nejsilnějších prvků hry.
To dialogy už jsou na tom trochu jinak. Existuje skupina hráčů, kterým vadí už jenom dialogový systém podobný tomu v Mass Effectu, navíc má nemálo jedinců pocit, že bývá hra až moc ukecaná, tzn. že prostoru pro mluvení je víc, než by bylo zdrávo a ubírá to hře na plynulosti. Na druhou stranu, většina lidí aspoň oceňuje častý vtip i nadsázku kombinované s vážností určité situace, což skvěle předvedl už první díl a dvojka není nijak pozadu.
Můj pohled: Děláte si srandu? Jak se systém z Mass Effectu může někomu nelíbit? Chápu, že to na první pohled může vypadat, že BioWare docházejí nápady, a tak je hledají ve svých dalších hrách, ale proč nepoužít něco, co tak skvěle funguje? Provařený systém prvního dílu má určitě svoje kouzlo, dost připomíná staré časy a na ty si já vždycky rád vzpomenu, ale Shepardem používané principy dialogů jsou pro mě mnohem lepší. Nebo mi spíše lépe sednou k celkové náladě hry.
A co se týče příběhu, rozhodně se mi zamlouvá. Slabší místa sice má, ale s tím musí člověk v případě RPG počítat a já na to byl připraven. Průběh hry mi snadno umožnil z Hawkeho během chvíle udělat sarkastického hnidopicha, který pořád šťourá do svých kolegů a nepřátel, tím pádem mi lépe přirostl k srdci a já se často bavil, jaké všechny možnosti spojené s touto „specializací“ Dragon Age II nabízí. Nicméně, rozhodně souhlasím s tou délkou příběhu, napoprvé jsem hru prošel během deseti hodin, a to je na RPG zatraceně málo.
Hlavní postavy
Pohled hráčů: Jak to tak ale vypadá, nejlepším prvkem hry jsou pro většinu fanoušků postavy. Jak už bylo zmíněno výše, Hawke je určitě parádní charakter, ať už z něj člověk udělá kohokoliv. K tomu si připočtěte ještě unikátní povahu každého účastníka skupiny a nezáleží na tom, jestli jde o čaroděje Anderse (nemálo hráčů si stěžuje, že se omylem proklikali Andersovi do postele, a to za mužskou postavu), naivní elfku Merill nebo nepředvídatelnou pirátku Isabelu. Největším favoritem je však většinou trpaslík Varric. NPC odvádějí vynikající práci, stejně tak nepřátelé, prostě co se týče obyvatel herního světa, nejsou stížnosti prakticky žádné. A když už, tak neopodstatněné.
Můj pohled: Tady s tou většinou hráčů souhlasím, i mě přijdou postavy jako to nejlepší, co Dragon Age II nabízí, a také jsem si okamžitě oblíbil Varrica a jeho povedené hlášky. Jediná věc, která mě osobně trochu štve je, že jsem s žádnou postavou nezažil milostnou aférku. Vím, že to jde tentokrát docela snadno, hlavně s Isabelou, ale buď je něco špatně, nebo jsem se holt nesnažil dost. To však nic nemění na faktu, že za postavy si BioWare zaslouží ohromný potlesk.
Herní svět a jeho náplň
Pohled hráčů: Jedna z nejrozporuplnějších záležitostí. Samotný Kirkwall i okolí jsou vymodelovány parádně, zpočátku je radost celý svět zkoumat, ale jen do doby, než člověk zjistí, že většina menších lokací se pořád opakuje. Aby šel člověk do jednoho jediného sklepení asi desetkrát a pokaždé kvůli něčemu jinému, přičemž je to vázáno na další lokaci, kterou už člověk taktéž několikrát předtím viděl, to je trochu moc a na většinu hráčů to působí vážně blbě. Totéž platí i o náplni qeustů. Najde se sice spousta originálních kousků, jež chytnou a nepustí, ale stejně jako v případě lokací platí, že se za chvíli mohou přejídat a působit pořád stejně. Ačkoliv je často vidět chvála herního prostředí i questů, převažují spíše stížnosti nad věčným pocitem déja´vu.
Můj pohled: I tady, ač nerad, musím souhlasit. Pořád stejné lokace dokážou často naštvat více, než kdejaké bugy nebo nesrovnalosti. Questy už mi tak stejné nepřipadaly, ale občas jsem přeci jen pocítil, že aportovacích úkolů je zase nějak moc. Což je určitě špatně.
Soubojový systém
Názor hráčů: Jestli jsou lokace jednou z nejrozporuplnějších věcí, není to nic proti soubojům. Právě na ty padne největší počet stížností. Jak jsou jednoduché, jak postrádají smysl, jak jsou nepřátelé pořád stejní… Je to pořád dokola, dokonce i bossfighty se hráčům zdají primitivní. Obecně padá vina na hlavu konzolí, což není divu, ale rozhodně to nejde říct tak jednoznačně. Spíš jde o ústupek kvůli nalákání většího počtu hráčů, což je na jednu stranu pochopitelné, na druhou ale docela neférové. Nikdy se prostě člověk nezavděčí každému, ale je jasné, že tentokrát je soubojový systém v mnoha ohledech šlápnutím vedle.
Můj názor: Co se týče soubojů, docela jsem si válčení užíval. Je sice jednodušší, ale i rychlejší, akčnější a působivější, což mi sedlo. A navíc, co se týče té konzolovitosti, pořád se to ještě dá snést. Horší by bylo, kdyby začalo být UI stejné, jako na konzolích. Naštěstí jde pořád o záležitost jako na míru ušitou PC platformě. Každopádně bossfighty se mi také většinou zdály celkem jednoduché, a co se týče nepřátel, ani jsem nějak nevnímal, že jsou stejní, spíš mi vadil jejich respawn. Občas se totiž protivníci objeví zčistajasna hned před vámi, takže bojujete, bojujete a najednou se před vámi ve vteřině respawnuje pár protivníků. Něco takového jsem neviděl už hodně dlouho.
Audiovizuální stránka
Názor hráčů: Je to až s podivem, ale spousta fanoušků neřeší nějaké DirectX 11 nebo další efekty, grafika jim přijde pořád stejná, ne-li hroší, než v prvním díle. Těžko říct, čím to je, možná za to zčásti mohou i ty opakující se lokace, ale je to tak. Většina lidí také nevnímá ani lepší nasvětlení postav, takže v tomto případě spokojenost moc nepřevládá. Totéž se dá říct i o ozvučení. Dabing postav sice nemá chybu, ale všechno ostatní, hlavně soundtrack, působí na nemalou skupinu hráčů takovým nevýrazným dojmem. Škoda.
Můj názor: Já ty grafické rozdíly docela vnímal, a přiznávám, často hra vážně působí stejně jako jednička, ale když člověk chce, ten posun vpřed prostě vidí. Co se týče ozvučení, tady už musím souhlasit, také mě nějak zvlášť nezaujalo, takže jsem ani neocenil, že se Signature edicí je soundtrack zdarma. Kromě asi tří melodií jsou všechny skladby takové nezáživné a spíš podprahové, což mi k Dragon Age moc nesedí.
Věcí, které by se ještě daly rozebrat je určitě více. Třeba promo předměty a celková výbava. Ale myslím, že pro určitou představu to zajisté stačí. Výše popsané aspekty můžou působit dojmem, že se Dragon Age II moc nepovedl, a to ani na PC (nutno podotknout, že článek se týkal v první řadě počítačové verze, můžete to brát i jako menší recenzi), ale není tomu tak. Pár velkých problémů tu rozhodně najdeme, ale pořád si hra udržuje svojí úroveň. Jenom zkrátka obsahuje až moc aspektů, na které si věrní fanoušci mohou stěžovat, což není úplně v pořádku. Nicméně, úvaha o věrnosti kovaným fanouškům už je na další článek.
Jaký názor máte na Dragon Age 2 vy? Neváhejte a podělte se s námi o něj v komentářích.
Recenzi Dragon Age 2 si můžete přečíst zde.
