Těšíte se na propracovaný příběh a věčně nabručeného bělovlasého hrdinu Geralta? A víte kdo je jeho největší láskou? Znáte jeho milovanou dceru? A co třeba takový význam lóže čarodějek? Že ne?
Tak to je možná na čase překousnout svou nenávist ke každému tištěnému textu delšímu, než herní manuál a pustit se do ságy, která stojí na počátku tohoto výborného RPG. Stále nic? Tak právě pro vás je určen tento článek…
POZOR: Tento článek může obsahovat některé spoilery, ale pokud jste hráli první díl Zaklínače, dostali už jste takovou dávku spoilerů, že vám to může být srdečně jedno.
Dlouho očekávaná událost je konečně tady. Na pulty obchodů dorazil nový Zaklínač 2: Vrahové králů a herní komunita očekává první recenze vychvalující příběh, který byl už v prvním díle na tak vysoké úrovni, že i náš milovaný velitel Shepard kvůli němu musel svolat mimořádnou poradu své posádky na téma „jak být sám ještě drsnější, Wrex ještě děsivější a Liara ještě o trochu více sexy“. Snad všichni fanoušci tohoto herního počinu ví, že Zaklínače si CD Project nevycucal z prstu, ale že za zrodem celého herního universa stojí jeden geniální polský autor jménem Andrej Sapkowski (ano, všichni Poláci nejsou totální magoři). Mnohem méně lidí už ale zná samotný příběh Geralta z Rivie a tuší, proč je Zaklínačská Sága (ne, to není chyba, to je prostě velká sága) považována za jedno z nejlepších Fantasy děl z celé historie tohoto žánru (a s velkou pravděpodobností i žánrů ostatních).
Trocha základních informací
Celá tvorba věnovaná Geraltovi z Rivie se skládá ze sedmi knih v nových vydáních (původně byly povídky tuším rozděleny na tři). Jako první spatřili světlo světa soubory zaklínačských povídek pod názvem Poslední přání a Meč osudu, které už pro vás na svém blogu recenzoval Cvrnda, a tak je budu zmiňovat pouze okrajově. Ty ale byly natolik populární, že se čtenáři dožadovali dalších dobrodružství proslulého bílého vlka a pan Sapkowski se rozhodl svým fanouškům vyhovět. Nešlo ale o další povídky, nýbrž o komplexní pětidílný román s tak dokonalým slohem, skladbou, příběhem a stylem vyprávění, že to několik literárních kritiků stálo těžkou srdeční arytmii.
Slohové orgie
Samotná sága má totiž do běžné románové skladby asi tak daleko, jako mají moderní upíří romány daleko do klasického hraběte Drákuly. Sapkowski vytvořil nenapodobitelný styl, kde příběh vyprávějí různé postavy v různých časových osách. Nejvýraznější je tento prvek na posledních dvou dílech ságy, kde se cesty hlavních postav rozcházejí. Celé je to ale dokonale srozumitelné a čtenáři je zanecháno dost prostoru pro spekulace a dohady (viz oblíbená otázka, proč Geralt stále vesele pobíhá po světě a kosí netvory, když si na konci ságy naběhl na vidle). Jedna má známa vždy naprosto vážně tvrdila, že Zaklínače by si měli přečíst všichni už jenom kvůli způsobu, jakým je vyprávěn a dle mého názoru měla pravdu. Celé je to tak dokonale zpracované, že se to slovy nedá popsat a člověk si ságu musí přečíst, aby pochopil genialitu tohoto díla.
Zase jenom náznaky
Bezva už víme, že je to sedm knih a že mají geniální sloh, ale o čem to sakra je? Ve zkratce (ono to ani jinak nejde) se příběh točí okolo zaklínače jménem Geralt z Rivie (který vlastně není z Rivie) a jeho problémů. Geralt má totiž na krku Ciri z Cintry (která už skutečně je z Cintry), jež je k němu vázána sudbou, neustále nasupenou čarodějku Yennefer, která je k němu vázána přáním, barda Marigolda, který je k němu vázán jen tak pro odlehčení situace a spoustu dalších charakterů, které se k němu neustále přidávají a kazí mu tak jeho image vlka samotáře.
Byla by to klasická fantasy idylka, kde občas někdo dostane mečem přes břicho či palcátem po hlavě a hlavní hrdina na konci zvedne hlavu největšího zloducha, ale tohle není Pán prstenů pánové a dámy. Celá situace je tak o něco složitější a to ze dvou hlavích důvodů. Tím prvním je bezesporu to, že Geralt není žádný zachránce nebohých panen (pokud by tedy v Sapkowského světě nějaká panna krom naší nevybouřené Ciri zůstala) a zabijákem draků (ač zabíjí nejrůznější jiné neřádstvo, tak draky zásadně ne a dokonce je s jedním velký kamarád) a obludy nezabíjí ze snahy udělat svět lepším, nýbrž aby si vydělal na živobytí. Ten druhý (a o poznání problematičtější) pak je, že hlavní zloduch jaksi chybí a odmítá se veřejně přihlásit na první fan stránce. Máme tu sice jednoho ctižádostivého mága, ale i ten to všechno dělá „pro vyšší dobro“ a ve své podstatě mu to nelze mít tak úplně za zlé.
Dalším opravdu krutým faktem, s nímž je třeba se smířit je ten, že náš hrdina v průběhu knihy nezmění svět a nenapraví všechny křivdy. Není totiž ani tím pověstným zrnkem prachu, které může zadřít celý stroj a jeho dobrodružství se odehrává na pozadí mnohem větších a důležitějších záležitostí, pro které je nakonec klíčová spíše samotná Cirilla. Sága tak na středověké společnosti popisuje nešvary moderní společnosti natolik věrohodně, až z toho mnohé zamrazí v zádech. Myslíte si, že jeden člověk dokáže změnit svět? Zaklínačská sága vás z toho omylu velice rychle vyvede.
Znovu k sehnání
Dlouho jsem sváděl ukrutný vnitřní boj o to, zda vám rozkrýt alespoň některé části příběhu. Nakonec jsem si ale řekl, že bych vás ochudil o některé jedinečné zážitky a raději vám poskytnu dvě užitečné informace. Zaklínačská sága je totiž vychází v novém vydání a aktuálně se dají v obchodech koupit obě knihy zaklínačských povídek a první díl ságy pod názvem Krev elfů. Nenechte se ale zmást číslováním, které jako první díl udává Povídkový soubor Poslední přání, i když nejlepší je si nejprve přečíst povídky a následně navázat ságou. Pokud máte to ohromné štěstí, že jste nehráli první díl Zaklínače a chystáte se tuto chybu napravit společně s dvojkou, tak to zatím nedělejte a přečtěte si celou ságu. Hra pro vás dostane úplně jiný nádech a vtipné průpovídky postav pro vás najednou budou ještě mnohem vtipnější a spousta náznaků vám krásně zapadne do jednoho uceleného obrazu. A pokud kdy existovala kniha, která si skutečně zasloužila vaše peníze, tak na sobě měla nápis Zaklínač…
Recenzi Zaklínače 2 vám přineseme již brzy. Sledujte Zing.cz.
