Ještě před vydáním recenze jsme se podívali na pixely PC verze nového Mass Effectu, abychom posoudili, jak se povedla a co všechno nabízí.
Mass Effect: Andromeda už je pár dní mezi námi. Na recenzi si budete muset ještě počkat, protože chceme hru detailně projít a nehodnotit ji jen po několika odehraných hodinách. Mezitím jsem se však zaměřil na to, jak se vlastně povedla PC verze. Nový Mass Effect sice pohání Frostbite engine, který je většinou zárukou kvalitní technické stránky, ale každé studio s ním přeci jen zachází jinak, a tak se vždy nabízí otázka, jestli jde o další dostatečně kvalitní verzi nebo jen o odbytý polotovar, jakých se poslední dobou objevuje na trhu stále víc. Nemluvě o tom, že se nové dílo BioWare může chlubit využitím několika technologií, které dnes nejsou úplně standardem. Ještě jednou raději zdůrazním, že v tomto článku nebudou hodnoceny kvality nebo nekvality celé hry. A to se postará až recenze. Tento speciál je zkrátka dalším z řady rozborů technické a vizuální stránky vybraných očekávaných titulů.
Z hardwarového dna až na samý vrchol
Abych zjistil, jak dobře běží Mass Effect: Andromeda na různých sestavách, rozhodl jsem se singleplayerovou část hry otestovat na třech radikálně odlišných hardwarových konfiguracích. Na středeční akci pořádané společností Nvidia jsem měl možnost hrát hru na zatraceně dobře vybavené sestavě, v jejíchž útrobách třímala především grafická karta GTX 1080 Ti. Zároveň jsem hru rozehrál na mém obstarožním domácím PC, v němž pro změnu hučí stará GTX 660, doplněná procesorem Core i5-3350P a 8 GB RAM. Zatímco první zmíněná sestava dalece převyšuje doporučené hardwarové požadavky nového Mass Effectu, má stará herka má štěstí, že se jakž takž vejde do minimálních nároků. Později jsme ještě v redakci hru zkoušeli na sestavě s grafickou kartou GTX 970, procesorem Core i5-6400 a 16 GB RAM.
Když ve vašem PC září GTX 1080 Ti, nejspíš není žádným překvapením, že se dá nový Mass Effect hrát bez potíží na ultra nastavení grafiky při 60 či více snímcích za sekundu. V tomto případě zkrátka nabízí Andromeda naprostý standard. Když máte dostatečně výkonný stroj, můžete si dovolit nastavit vše na maximum a užívat si královskou podívanou, kterou hra navzdory těm několika komickým či zastaralým animacím obličejů a pohybů postav nabízí. Frostbite je v tomto ohledu jednoduše sázka na jistotu a na ultra nastavení vás čeká skutečná pastva pro oči. Zvlášť když hrajete s monitorem či televizí, které podporují HDR, konkrétně standard HDR10. Mass Effect: Andromeda je jednou z mála her, v jejichž případě jsem opravdu viděl rozumné využití této technologie. Ne že by bez podpory HDR vypadal nový Mass Effect kdovíjak hůř. V žádném případě. Jde ale o luxus, díky němuž vypadají barvy a různé světelné efekty ve hře o něco lépe.
Na akci Nvidie došlo dokonce k prezentaci na obří HDR televizi doplněné ještě výkonnějším počítačem, v němž byly pro změnu dvě GeForce GTX 1080 Ti v SLI, které doplnil Core i7 5960 OC 4.5 GHz, 16 GB RAM a SSD disk. V takovém případě byla ta podívaná ještě lepší, ale faktem zůstává, že taková sestava a televize je už tuplem luxus. Hodně drahý luxus, abych byl přesný, a ten si může dovolit málokdo. Zajímavé přitom je, že i s takhle dobře vybavenou sestavou občas lze místy pozorovat doskakování textur či poněkud trhané střihy v několika cut-scénách. Frostbite je sice jedním z technologicky nejpokročilejších herních enginů současnosti, ale i on má své limity a ty nepřekročíte ani s počítačem z NASA. Jde však o vzácné chyby, které nijak neruší doslova dechberoucí a také hladce běžící podívanou, kterou může Mass Effect: Andromeda se správným hardwarem nabídnout.
A jak je na tom opačný konec spektra, tedy nejslabší testovaná sestava? Samozřejmě ne tak dobře. Ale zase ne tak špatně, jak by možná někdo čekal. Když jsem snížil veškeré grafické nastavení na minimum, po většinu času jsem si stále mohl užívat hraní na v průměru 50 až 60fps. K propadům dochází povětšinou během rozhovorů a cut-scén, které zblízka ukazují tváře postav. V takovém případě je ideální hladina 60 snímků za sekundu jednoduše neudržitelná a většinou se drží spíše kolem 30fps. V opravdu výjimečných případech může dojít k hlubšímu poklesu. Jakmile se v záběru objeví větší množství vlasů, pro výkon hry na takhle staré sestavě je to zkrátka dost velký problém.
I na té staré herce je však hra bez potíží hratelná a faktem zůstává, že i s nízkým nastavením vypadá po většinu času překvapivě dobře. Výjimku tvoří snad jen stíny, které dokážou být až nechutně kostičkované, nízké nastavení anti-aliasingu a uši mnoha lidských postav, které vypadají skoro jako v dobách první Mafie. Jinak jsem byl s vizuálem hry při nízkém nastavení příjemně překvapen. Nutno však říct, že jsem ani na okamžik nevyužil možnost škálování rozlišení (resolution scaling). Kdybych rozlišení za pomoci této funkce trochu snížil, nejspíš bych se dočkal stabilnějšího výkonu, ale zároveň bych s mým monitorem s rozlišením 1680x1050 už nejspíš nemohl tvrdit, že hra i na nízké nastavení nabízí uspokojivý vizuál. Mimochodem, na rozlišení okolo se válejících screenshotů snadno poznáte, na jaké sestavě a při jakém grafickém nastavení byly pořízeny. Na akci Nvidie byl totiž k dispozici neobvykle široký monitor, který také napomáhá dobrému dojmu z toho, jak Mass Effect: Andromeda může vypadadt.
Třetí testovaná sestava se pak nachází někde mezi dvěma dosud probíranými extrémy. Na vysoké nastavení jsme většinou pozorovali běh při 50 až 60fps, přičemž k propadům pod tyto hodnoty opět docházelo zejména během rozhovorů a blízkých pohledů na tváře a větší množství vlasů.
Standardní nabídka
Škálování rozlišení není ani zdaleka jediná položka, kterou najdete v nastavení hry. Podobně jako v případě ostatních titulů, které pohání Frostbite engine, jsou možnosti dost bohaté. Nechybí nastavení anti-aliasingu, ambientní okluze (zastínění) nebo chromatické aberace a efektu Film Grain, tedy rádoby filmového zrnění. Samozřejmě lze nastavit i kvalitu textur, stínů, vegetace, terénu, efektů, osvětlení, post-procesů nebo shaderů. Tohle všechno plus resolution scale nabízí víc než dost příležitostí k přizpůsobení technické stránky hry vašim preferencím i možnostem vaší sestavy. Chválím také možnost nastavit FOV, tedy zorné pole.
Za klasiku by se dalo považovat i ovládání. Není vůbec těžké vycítit, že Mass Effect: Andromeda je hra, která je v první řadě určená pro gamepady. Na druhou stranu ani s myší a klávesnicí jsem nikdy neměl výrazné problémy. Chvílemi jsem si jen musel zvykat na některé ovládací prvky, hlavně kvůli uživatelskému rozhraní, které je opět ušité na míru gamepadům. Orientace v něm za pomoci myši a klávesnice tudíž může vyžadovat notnou dávku trpělivosti a pozornosti. Je škoda, že se v BioWare nerozhodli více přizpůsobit uživatelské rozhraní těmto klasickým periferiím, podobně jako tomu bylo v případě Dragon Age: Inquisition, ale i tak se s nimi dá nový Mass Effect ovládat relativně pohodlně. Hlavně během přestřelek, které může občas komplikovat snad jen prapodivná funkce v podobě automatického krytí. Ta je přítomná na všech platformách, stejně jako pomoc s mířením, kterou lze naštěstí v nastavení hry snadno a rychle vypnout. Samozřejmě ale platí, že i na PC můžete hrát s gamepadem a v případě potřeby lze mezi oběma typy ovládání velmi hladce přepínat.
Za zmínku stojí ještě jedna specialita PC verze, za předpokladu, že ji pohání hardware od Nvidie. Mass Effect: Andromeda je jednou z her, které využívají technologii Ansel. Ve zkratce jde o pohodlný fotografický režim, který je podle mého názoru jednou z mála předností, jimiž disponuje GeForce Experience a jeho podprogramy. Tenhle software jsem mnohokrát proklínal, a to z mnoha důvodů, jejichž výčet by snad vydal na další článek. Faktem ale je, že Ansel je šikovná věcička, která hravě zastoupí klasický fotografický režim, který v samotné hře nenajdete. Můžete rozsáhle pohybovat s kamerou, nastavit různé filtry, natočit obraz, dokonce není problém pořídit panoramatické snímky. Výstup pak může být ve velmi vysokém rozlišení. Níže můžete vidět dva výsledky mého několikaminutového a vlastně docela nahodilého snažení.
Mám vůbec PC verzi Mass Effectu: Andromeda po technické stránce co vytknout? Když pominu občasné doskakování textur, které je zjevně způsobené spíše limitacemi enginu než hardwarem, a dva záseky cut-scény, s nimiž jsem se setkal, musím zmínit skutečnost, že cut-scény a rozhovory jsou automaticky v poměru stran 16:9. Tento fakt může na různých sestavách způsobit různé jevy. Na mém monitoru s rozlišením 1680x1050 (16:10) vídám jen úzké černé pruhy nahoře a dole, zatímco na zmíněném širokoúhlém monitoru na prezentaci Nvidie bylo možné vídat i výrazné černé plochy po stranách obrazovky.
Jinak tu ale máme počin, který bych se nebál označit za standardní PC verzi s nadstandardními technologiemi. S dostatečně výkonným hardwarem vás povětšinou čekají vizuální orgie, které snadno ukazují přednosti nově používaných technologií v čele s HDR. Zároveň je možné dosáhnout uspokojivého vizuálu i na starších sestavách. Faktem je, že takový Star Wars: Battlefront či Battlefield 1 běží na mé obstarožní sestavě o něco lépe, i když využívají v mnoha směrech stejnou verzi Frostbite enginu. Zároveň jde ale o hry, které se vždy odehrávají na mapách, které jsou z hlediska rozlohy, zalidnění a počtu objektů nesrovnatelné s plochami, na nichž se většinou odehrává Mass Effect: Andromeda. To dokazuje i skutečnost, že multiplayer odehrávající se na malých uzavřených mapách běží v porovnání se singleplayerem mnohem lépe. S přihlédnutím k těmto argumentům mi nezbývá než PC verzi označit za kvalitní počin, který znovu ukazuje nebývalé technické a vizuální možnosti Frostbite enginu. Kéž by takhle dobře dopadalo více současných titulů. A kéž by nebylo třeba neustále poukazovat na ty animace tváří a pohybů.
Recenzi Mass Effectu: Andromeda očekávejte v následujících několika dnech.
