Darkest Dungeon: The Crimson Court - Fotospeciál z upířího panství

Jen málokterý indie titul se vyvede tak dobře jako dílo nezávislého studia Red Hook. V naší recenzi jsme jej ohodnotili velmi kladně. Vytknout se mu v době vydání dal snad jen stereotyp, který se v pozdějších etapách hraní dostavil. Díky placenému dodatečnému obsahu The Crimson Court jsme dostali opět možnost zakusit strach a beznaděj. Jak moc nám nový obsahový balíček sedl či naopak nesedl, vám napoví náš příběhový speciál.

Výprava do bzučících zahrad

Po řadu týdnů jsem s mými víru vyznávajícími společníky čistil okolí zapadlé vesničky Hamlet od záplavy monster, která jí sužovala. Když už jsem si myslel, že máme vyhráno, objevila se na scéně nová hrozba, která, podobně jako ty předchozí, ohrožovala životy nevinných obyvatel vísky. Jakožto správný hrdina jsem je v tom nemohl nechat, rozhodl jsem se opět vydat do temných tunelů a kobek v jejím okolí.

Poslední akce se nepovedla zrovna podle mých představ, většina válečníků bojujících po mém boku padla v temných tunelech, takže jsem byl nucen vydat se do místního hostince, kde jsem se dal do verbování. Po pár hodinách jsem z jeho vrat vycházel s nově sestavenou družinou, tvořenou počestným křižákem, spanilou pannou, šíleným šaškem a s démony komunikujícím okultistou, který při každé příležitosti jednal s bytostmi, jenž nás mohly rozervat na kusy.

S touto odhodlanou skupinkou dobrodruhů jsem se vydal k pootevřené bráně, která vedla do časem zapomenutých zámeckých zahrad, z jejichž útrob se šířil pach čerstvé krve a smrti. Po krátkém průzkumu jsem na malém nádvoříčku nalezl mohutný úl, ze kterého vylétali nepřirozeně velcí komáři. Jejich sídlo se mi moc nelíbilo, a tak jsem se ho rozhodl za pomoci v oleji namáčených pochodní zničit. Má činnost jim také moc nesedla, takže se na mě a mou družinu s divokým bzukotem vrhli. V krátkém boji, který následoval, naštěstí žádný z mých společníků neskonal. Křižáka však podlý hmyz nakazil podivnou nemocí. Ta ho donutila začít chlemtat červenou z těl padlých nepřátel.

Pozvánka na žranici

Vyčištění zamořených zahrad přineslo mé družině zaslouženou slávu. Místní farmáři nám vystrojili velkolepou hostinu. Mimoto jsme byli pozváni také ke stolu lokálního barona, který si přál poznat hrdiny, kteří zbavili vesničku krvelačných stvůr, které jí sužovaly. Uprostřed velkolepé zámecké žranice jsme však byli napadeni záplavou umrlých násosků, kteří se nás snažili roztrhat na kusy. Navzdory přesile se mé maličkosti a mým dobrodruhům nakonec podařilo zabít zrádného lorda a prorazit do menšího vinného sklípku, ze kterého vedla tajná chodba, jež nám pomohla opustit bez dalšího boje zdi hradu.

Majitel hostince, který nás v minulosti tak štědře hostil, nám po neblahých událostech v hradu nabídl pokoje, ve kterých jsme si mohli ošetřit svá zranění a připravit se na práci, kterou bylo nutné vykonat. Po pár hodinách odpočinku jsme se opět vydali k panskému sídlu, jež se pro ně během jediné noci stalo hlavním symbolem zla, který bylo nutné vymýtit ze zemského povrchu.

Hraběnčin pád

V rámci poslední výpravy jsem se spolu s přeživšími dobrodruhy opět podíval do útrob panské residence, jež se stala domovem krvelačné smečky upírů, která začala šířit svou nákazu všude, kde to bylo možné. Do čela naší družiny se postavil pomalu se rozpadající malomocný, který si s sebou přivedl čistou pannu, pomateného blázna a bezectnou vykrádačku hrobů, jejíž kapsy byly neustále plné trofejí z jam znovu navrácených nebožtíků.

Povedený čtyřlístek se pod mým vedením ihned po nabrání zásob vydal na cestu ke krví prosáklé rezidenci. U jejích bran nás přivítali nepříliš přátelští pohůnci, kteří se na nás v mžiku vrhli. Po krátkém souboji jsem je spolu s ostatními hluboce věřícími členy družiny zdolal. Porážka monster nám otevřela cestu do hlavní budovy, ve které se nacházelo námi hledané zlo. Očištění sídla nás stálo mnoho sil, přesto se nám podařilo jeho stěny opustit i s hlavou stvůry, která konečně přestala sužovat pomalu expandující vesnici Hamlet.

Po zabití nestoudné šlechtičny jsme se opět vrátili k poslání, které nás do vesnice původně přivedlo. Zpráva o našem úspěchu se k čtenářům těchto řádků snad dostane v momentu zdolání nejtemnější kobky. Do té doby se však loučíme. Přejte nám štěstí, budeme ho totiž jistě potřebovat více než vy.

Pozornosti hodný dodatek

Autoři Darkest Dungeon nám za přijatelnou cenu servírují velmi kvalitní obsahový balíček, který mírně zvyšuje náročnost celku. Pokud se do něj rozhodnete zainvestovat, dostanete za své peníze nové mechanizmy, čerstvé nepřátele, neokoukanou lokaci, dosud neviděné předměty a neobvyklého hrdinu, který vás jistě zaujme jak svým specifickým jednáním, tak i zdrcujícími útoky.

Minimálně za sebe mohu toto krví nasáklé DLC doporučit všem hráčům, kterým sedla základní hra. Pokud mezi tuto část komunity patříte, s koupí nemusíte vůbec váhat, Darkest Dungeon: The Crimson Court vám totiž nabídne vše, co vás zaujalo u původního titulu. Cena je taktéž ucházející, takže si investici do něj mohou dovolit i piráti, kterým tato položka často slouží jako štít, jímž se brání proti kritice poctivců a vývojářů.

Konzolové verze tohoto DLC teprve vyjdou.